Rozvoj řeči a komunikace podněcujeme ve všech níže uvedených rovinách.
Foneticko-fonologická rovina
V rámci logopedické prevence podporujeme správné dýchání, artikulační obratnost a také přiměřené užívání modulačních (prozodických) faktorů řeči.
Cvičení na rozvoj dechu
Cílem těchto cvičení je podpora hlubokého a plynulého bráničního dýchání, koordinace výdechu a nádechu (jejich intenzity, hloubky a rozsahu). Je třeba postupně odstranit mělké hrudní dýchání a zlozvyky při dýchání (např. nadechování uprostřed frází, dýchání ústy). Mělké hrudní dýchání a dýchání ústy může být důsledkem nedostatečné průchodnosti nosní dutiny z důvodu hromadění hlenu nebo zvětšené nosní mandle. Pokud jsou tyto obtíže časté nebo dlouhodobé, je vhodné doporučit vyšetření na ORL.
Dechová cvičení je třeba provádět krátce! Necháme-li děti dlouho zrychleně a prohloubeně nadechovat, může se jim udělat špatně.
- Zahřívání studených rukou: Dítě fouká na ruce teplý vzduch.
- Foukání horké polévky: Dítě do mističky z dlaní fouká studený vzduch.
- Foukání do peříčka: Dítěti před obličejem držíme peříčko a dítě do něj fouká různou silou výdechového proudu – silně, středně silně, slabě; peříčko také můžeme dítěti položit do dlaně, aby jej odfouklo co nejdál.
- Foukání do proužku barevného papíru nebo lehkého papírového předmětu na niti (motýlek, letadélko): Dítě je má před ústy a fouká do něj různou silou. Zároveň sleduje, jak moc se předmět ve výdechovém proudu hýbe.
- Posunování lehkého vatového nebo polystyrénového míčku po stole foukáním: Pro zvýšení atraktivity a zároveň nácvik směrovosti výdechového proudu můžeme na hranu stolu postavit papírovou branku, dítě se pak snaží dát gól.
- Foukací fotbal: Hru lze připravit pro dva protihráče, kteří se snaží si vzájemně dát gól. Zde je důležité, aby aktivita netrvala příliš dlouho. Jinak hrozí, že se dětem v důsledku zrychleného prohloubeného dýchání udělá špatně.
- Odříkávání zaklínadla či říkanky na jeden nádech: Dítě při této aktivitě může samo sledovat pokrok v rozsahu nádechu a výdechu podle zvyšujícího se počtu slov, která zvládne říct na jeden nádech.
- Přenášení papírových terčíků pomocí brčka: Dítě pomocí brčka nasaje drobný tvar vystřižený z papíru (včelka), který přenáší na určené místo (papír vystřižený ve tvaru květiny).
- Foukání do bublifuku, frkačky nebo píšťalky.
Artikulační cvičení
Při artikulačních cvičeních procvičujeme rty, jazyk, dolní čelist a měkké patro. Současně procvičujeme jemnou a hrubou motoriku.
Cvičení rtů a mimických svalů
- Překrývání horního rtu dolním a naopak.
- Napodobení frkání koně.
- Špulení rtů: Dítě našpulí rty a následně je zase uvolní. Další variantou je našpulení rtů s malou štěrbinou, kterou dítě pozvolna vydechuje.
- Kroužení vyšpulených rtů – jako když žvýká kravička.
- Napodobování kapra – rty našpulené do kroužku střídavě oddalujeme a stahujeme.
- Volání hlásky Á s co nejvíce otevřenými ústy.
- Nafouknutí tváří s následným „výbuchem“ bez výdechového proudu.
- Nafouknutí tváří s následným pozvolným vyfouknutím nahromaděného vzduchu.
- Cenění zubů – jako zlý pes.
- Zvedání koutků do širokého úsměvu se sevřenými zuby.
- Střídání úsměvu a zamračení.
- Střídavé stažení levého a pravého koutku při současném roztažení opačného koutku – dítě ústy vytvoří tvar vodorovné kapky.
Cvičení jazyka
Ke zvýšení motivace k pohybu jazykem můžeme uvážlivě využít nějakou pochutinu (na bradu dáme trochu marmelády, kterou se dítě bude snažit olíznout). Pokud dítě spolupracuje dobře, využívání pochutin není nutné. Každý cvik několikrát opakujeme. Počet opakování u složitějších cviků postupně zvyšujeme.
- Vypláznutí jazyka co nejdále na bradu.
- Vypláznutí jazyka co nejdále k nosu.
- Střídavé vyplazování jazyka k bradě a nosu.
- Opakované vyplazování a zatahování jazyka v rovině – jako DVD přehrávač.
- Olizování horního rtu od koutku ke koutku.
- Olizování dolního rtu od koutku ke koutku.
- Kroužení jazykem po horním a dolním rtu – olizující se kočička. Činnost může být prováděna i bez olizování jako „kreslení kolečka“ vytaženým jazykem před ústy.
- Olizování horních a dolních zubů zevnitř i zvenku – hra na zubní kartáček.
- Čertík – bl…bl…bl… bl…bl.
- Pohybování špičkou jazyka nahoru a dolů, jazyk je fixován lehkým skousnutím zuby.
- Vytvarování jazyka do ruličky.
- Tlačení vysunutým jazykem do lžíce nebo jiného čistého plochého předmětu (špátle, plochá měchačka).
- Střídavé tlačení jazykem zevnitř do tváří – jazyk se pohybuje ze strany na stranu, ústa jsou zavřená.
- Vysouvání dolní čelisti do stran a dopředu/dozadu.
- Cvakání zuby při široce roztažených rtech a zatnutých čelistech (je třeba dbát na opatrné přiblížení zubů, aby se dítě neporanilo, nekouslo se do jazyka nebo do vnitřní stěny tváře).
V rámci prevence špatné výslovnosti lze vedle všeobecné prevence spočívající ve výše popsaných cvicích využít i přípravná cvičení k jednotlivým hláskám. Cviky naleznete např. v doporučených metodických zdrojích.
Lexikálně-sémantická rovina
S touto rovinou jsou spojeny především činnosti na rozvoj slovní zásoby.
Příklady cvičení:
Pro děti od 3 let
- Výběr obrázku či předmětu podle pokynu, např.: Ukaž mi jablko; strom; člověka, který pláče; zvíře, které má dlouhý krk… Slova vybíráme podle věku dítěte.
- Pojmenování předmětů, činností a jevů na obrázcích, fotografiích, na modelu a v reálném prostředí.
Pro děti od 4 let
- Kategorizace a třídění věcí podle nadřazených pojmů – třídění obrázků do skupin podle nadřazeného pojmu.
- Vysvětlení účelu známých věcí a pojmů – k čemu slouží auto, stůl, uši, kapesník…?
- Přiřazení protikladů k zobrazeným pojmům. Dítě správně roztřídí do dvojic kartičky s protiklady a pojmenuje je.
Pro děti od 5 let
- Kategorizace a třídění věcí podle nadřazených pojmů – třídění obrázků do skupin podle nadřazeného pojmu včetně dotazování vyžadujícího vysvětlení, proč konkrétní věc nepatří do určité skupiny („Proč jablko nepatří mezi zeleninu?“).
- Využití logopedických kostek nebo hry Příběhy z kostek – na analogickém principu lze vytvořit hru s kartičkami, které si dítě ve stanoveném počtu náhodně vytáhne z pytlíku a vytváří z nich příběh. Výhoda hry s kartičkami je ta, že slova můžeme obměňovat a doplňovat podle aktuální slovní zásoby dítěte či jeho zájmů.
- Přiřazení pojmů, které k sobě patří, včetně zdůvodnění – např. vidlička a nůž, mléko a kráva, mýdlo a vodovodní kohoutek, štětec a barvy.
- Definování významu pojmu, např. „Vysvětli, co je …“ „Co děláme, když nakupujeme?“ „Jak poznáš, že je člověk smutný?“ „Kdy použiješ slovo fuj?“
- Sestavení a popis dějové posloupnosti na obrázcích – před dítě položíme 3 až 6 kartiček zobrazujících určitý děj. Dítě je složí ve správné dějové posloupnosti a vysvětlí, co se na obrázcích děje a proč je daným způsobem seřadilo.
- Přiřazování vlastností k určitým pojmům bez obrázkového doprovodu, např. „Jaký může být dům, strom, auto, potok…?“ „Co všechno může být vysoké, zelené, studené…?“
Morfologicko-syntaktická a pragmatická rovina
Činnosti podporující porozumění, vyjadřování a osvojování gramatických pravidel. Jejich cílem je dovést dítě k porozumění sdělení druhých a k vlastnímu souvislému vyjadřování.
Příklady cvičení:
Pro děti od 3 let
- Nácvik písniček, říkadel, básniček.
- Vyprávění známého příběhu podle obrázků – vhodné jsou krátké známé pohádky, jejichž děj je vyjádřen obrázky (lze využít např. leporela).
- Činnost podle instrukce:
Pro děti od 4 let
- Kreslení podle návodu: „Kolečko vybarvi červeně, obláček modře.“
- Činnost s předměty: „Auto polož na polici, medvídka dej do krabice a panence sundej čepici.“
- Činnost s jinými dětmi: „Podej Péťovi kostku, Janičce míček, od Káji si vezmi panenku.“
Pro děti od 5 let
- Vyprávění zážitků, událostí, kterých dítě bylo svědkem, známé pohádky bez obrázkového doprovodu.
- Popis osob a věcí, které dítě v daný okamžik nevidí: „Jak vypadá vaše auto, jak vypadá tvůj tatínek?“
- Popis postupu činnosti: Ditě může třeba popsat hru, kterou zná.
- Dramatizace a hraní rolí.
- Plánování: „Co bys chtěl zítra dělat?“ „S čím si budeš dneska hrát?“ „Co bys chtěl vidět na výletě?“
- Domýšlení konce pohádky či příběhu: Přečteme či vyprávíme část příběhu a necháme dítě doplnit konec včetně zdůvodnění, proč by se to tak mělo stát.
Činnosti zaměřené na prozodické faktory řeči
Při těchto aktivitách se děti seznamují s tím, že řeč má své výrazové prostředky: rytmus, intonaci, výšku, dynamiku a barvu. Jimi lze jednu větu vyjádřit mnoha způsoby, a docílit tak vystižení různé nálady i některých povahových rysů mluvčího.
Příklady cvičení:
Pro děti od 3 let
- Střídání hlasité a tiché mluvy: Navozujeme situace, kdy se obvykle šeptá, např. v divadle, při sdělování tajemství. Hrajeme hru na tichou poštu.
- Zvyšování a snižování hlasitosti v rámci souvislého zvuku nebo jedné věty, např. napodobení zvuku mouchy, která se přibližuje, projíždějícího vlaku, auta.
- Nácvik různé intonace pomocí jedné říkanky: Dětem předvedeme a společně nacvičíme různé způsoby intonace jedné věty. Následně děti říkanku prezentují jako rozpočítadlo, zaklínadlo, jako když jsou rozzlobené, smutné, zvědavé, když se vychloubají apod.
- Zpomalování a zrychlování recitace známých říkanek: Děti během přednesu jedné říkanky řeč střídavě zrychlují a zpomalují.
- Nácvik rytmizace zpěvem či recitací básniček spojených s vytleskáváním, hrou na tělo, pohupováním v kolenou, kýváním těla, skákáním na velkých balónech (gymball) apod.
Pro děti od 4 let
Některé děti mají problém se spojením ucho–ruka, je pro ně náročné přenášet slyšený rytmus do motorické reakce rukou (tleskání). U dětí s těmito obtížemi je vhodnější rozvíjet smysl pro rytmus doprovodnými pohyby celého těla (kývání, pohupování v kolenou, skákání na balónech).
Ukázka pochází z publikace Metodika pro práci s dětmi s SVP v předškolním vzdělávání, výstupu projektu WELCOME. Kompletní metodika je volně dostupná ke stažení na webu Nakladatelství Raabe v sekci Projekty.