Vývoj řeči u dítěte neprobíhá jako izolovaný proces, ovlivňuje jej řada vnitřních i vnějších faktorů. Z vnitřních faktorů se jedná zejména o vývoj vnímání, motoriky a myšlení. Z vnějších faktorů je podstatná především kvalita interakce s nejbližšími osobami v rodině dítěte.
Narušený vývoj řeči ovlivňuje psychický vývoj dítěte. Míra vlivu je závislá na závažnosti poruchy i schopnosti okolí poskytnout dítěti adekvátní podporu. Narušený vývoj řeči tak může v různé míře negativně ovlivňovat formování osobnosti dítěte, kvalitu jeho sociálních vztahů, školní úspěšnost i způsob trávení volného času.
Odborníci rozlišují následující kategorie narušení vývoje řeči:
Jako nejčastější příčina bývá uváděna dědičnost, opožděné vyzrávání centrální nervové soustavy, mírná vada sluchu či komunikačně nedostatečně podnětné rodinné prostředí dítěte.
Příznaky: opoždění v oblasti řečového projevu, které je ovlivnitelné vhodným výchovným působením a podporou. Pokud jsou výchovné působení a další vnější podmínky příznivé, vyjadřovací schopnosti se u dítěte rozvinou do očekávané úrovně.
V případě, že dítě ve třech letech zcela či téměř nemluví, je vhodné vyhledat pomoc odborníka (logopeda), který ve spolupráci s dalšími odborníky (neurolog, foniatr atd.) vyloučí jiné, závažnější příčiny omezených vyjadřovacích schopností dítěte.
Mezi nejčastějšími příčinami se uvádí mentální retardace, těžší vada sluchu či výrazně patologické sociální prostředí zahrnující i extrémní případy absence smyslových a komunikačních podnětů (děti jsou dlouhodobě zanechávány samotné v postýlce bez interakce s pečující osobou).
Příznaky: Porucha je nejvíce patrná v obsahové stránce řeči (rozsahu a kvalitě slovní zásoby a schopnosti jejího uplatnění). U dětí s mentální retardací záleží míra opoždění na stupni postižení intelektu. I s dodatečnou intenzivní podporou v předškolním a školním věku je u omezeného vývoje řeči prognóza nepříznivá, řeč se ve většině případů nerozvine do té míry, která odpovídá normě pro daný věk.
Příčinou přerušení mohou být úrazy, nádorová onemocnění mozku nebo mluvidel, těžká vada sluchu, závažné psychické trauma. Za příznivých podmínek (při úspěšné léčbě, kompenzaci vady sluchu sluchadlem, úrazu bez trvalých následků) lze s dodatečnou podporou dosáhnout očekávané úrovně rozvoje řeči. Pokud se příčina přerušení nepodaří odstranit, případně jsou její následky trvalé, je další průběh vývoje obdobný jako u omezeného vývoje řeči.
Příčiny vzniku této vývojové poruchy řeči nebyly doposud jednoznačně identifikovány, předpokládá se, že se jedná o drobné difuzní poškození mozku narušující vývoj kognitivních funkcí, ke kterému došlo v prenatálním období či během porodu nebo těsně po něm. Zvažovány jsou i vlivy dědičnosti. Tato diagnóza se stanovuje po třetím roce života dítěte.
Příznaky: Deficity se projevují jak v jazykových, tak v nejazykových oblastech. V jazykové oblasti se jedná o obtíže s porozuměním řeči mluvené a v pozdějším věku i psané. Dále je v různé míře zasažena produkce řeči. Dítě má problém pojmenovat věci, které běžně zná, má obtíže se správnou gramatickou stránkou jazyka (skloňování, časování, užívání předložek) a tvorbou složitějších vět a souvětí. V oblasti nejazykové bývá v různé míře narušená motorika. Dítě je celkově neobratné, obtíže pozorujeme i v motorice mluvidel a rukou. Je narušeno také sluchové a zrakové vnímání, funkce paměti, orientace v prostoru a čase. Konkrétní skladba obtíží a míra jejich závažnosti je velmi variabilní.
V rámci komplexní diagnostiky jsou blíže popsány konkrétní deficity a zároveň jsou vyloučeny jiné příčiny (mentální retardace, vada sluchu apod.).
Mezi poruchy artikulace je řazena dyslalie a dysartrie. Jedná se o poruchy způsobené odlišnými příčinami, mají však společný symptom, kterým je narušené článkování řeči.
Tato porucha se projevuje narušením výslovnosti jedné nebo více hlásek mateřského jazyka. Ostatní hlásky jsou vyslovovány správně. Jedná se o nejrozšířenější druh narušené komunikační schopnosti. Zasažena je foneticko-fonologická rovina jazyka:
Z vývojového hlediska odborníci rozlišují dyslalii fyziologickou (přirozenou), která je spojována s nesprávnou výslovností do pátého roku věku. Každé dítě prochází obdobím, kdy chybně reprodukuje slyšená slova, jedná se tedy o přirozený jev. Někteří odborníci hovoří o prodloužené fyziologické dyslalii, objevuje-li se ještě ve věku pěti až sedmi let.
Obtíže ve výslovnosti po sedmém roce věku jsou označovány jako pravá dyslalie. V tomto období se již fixují artikulační stereotypy a náprava výslovnosti bývá náročnější a dlouhodobější.
Dítě může hlásku, kterou nedokáže správně vyslovit, vynechávat, nahrazovat jinou hláskou, případně ji tvoří na jiném místě či jiným způsobem, než je obvyklé. Pokud dítě špatně vyslovuje více hlásek v době, kdy má nastoupit k povinné školní docházce, je vhodné zvážit dopady poruchy při posuzování připravenosti na školní docházku. V posledním roce před nástupem školní docházky je zejména u dětí, které hlásku tvoří na jiném místě nebo jiným způsobem, doporučováno zajištění logopedické intervence směřující k odstranění obtíží ve výslovnosti.
Jedná se o narušenou komunikační schopnost spočívající v poruše artikulace způsobené organickým postižením centrální nervové soustavy. Setkáváme se s ní např. u dětí s dětskou mozkovou obrnou. Může se jednat o lehké poruchy artikulace, které nemají vliv na porozumění mluvčímu, až o úplnou neschopnost motoricky realizovat artikulační záměr (dítě chce říci konkrétní slovo, zvuk, který vydá, je však zcela nepodobný).
Ukázka pochází z publikace Metodika pro práci s dětmi s SVP v předškolním vzdělávání, výstupu projektu WELCOME. Kompletní metodika je volně dostupná ke stažení na webu Nakladatelství Raabe v sekci Projekty.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu WELCOME – Metodika pro práci s dětmi s SVP v předškolním vzdělávání.
Ostatní články seriálu: