Nejvhodnější formou podpory rozvoje vzájemných vztahů mezi dětmi jsou interaktivní hry. V těchto hrách se zaměřujeme na rozvoj dílčích sociálních dovedností formou konkrétních prožitků dětí. Nejedná se o hry soutěžní, důraz je kladen především na proces – na to, co se v průběhu hry děje mezi dětmi i uvnitř nich samých. Pokud je cílem hry tvorba společného výtvarného díla, více než výsledek nás zajímá to, jak děti spolupracovaly, zda se dokázaly shodnout, zda došlo ke konfliktu, předčasnému ukončení činnosti a podobně.
Stěžejní součástí těchto her je společný rozhovor o tom, jaké pocity děti v průběhu hry prožívaly, co se mezi nimi dělo a co to pro ně znamenalo. Při realizaci interaktivních her bychom měli:
V následujícím textu jsou uvedeny náměty na hry, které lze uplatnit v rámci osobnostně sociální výchovy v předškolním zařízení. Některé aktivity byly inspirovány publikacemi a pracovními listy uvedenými níže.
Děti stojí podél jedné stěny třídy, učitel stojí na opačné straně. Učitel dětem vysvětlí, že je bude volat, aby přeběhly na druhou stranu, pokud pro ně platí to, co říká. Příklady pokynů:
Při prvním uvedení hry dbáme na to, aby na protější straně nezůstalo poslední jenom jediné dítě. Při dalších opakováních hry již můžeme navodit situaci, kdy na opačné straně zůstane jen jedno dítě (mělo by jít o vyrovnané a ve skupině pozitivně přijímané dítě). Tuto situaci probereme s dětmi v rámci skupinové reflexe.
Náměty otázek pro reflexi: „Co jste cítili, když jste zjistili, že můžete běžet na druhou stranu?“ (Můžeme dětem zpočátku nabídnout obrázky vyjadřující různé pocity – radost, smutek, strach, stud.) „Všimli jste si, kdo všechno běžel současně s vámi? Dokážete jmenovat děti, které běžely s vámi?“ Pokud jedno dítě zůstane na druhé straně poslední, zeptáme se ho, jak se cítilo. Pak se zeptáme ostatních dětí, jak by se cítily ony, kdyby na druhé straně zůstaly poslední. Následně se jich zeptáme, jestli to už někdo zažil, že zůstal někde poslední (např. odpoledne ve školce) a jak se tenkrát cítil.
Děti na velký kus papíru ve skupinkách po 5 až 6 obkreslují svoje ruce (lze použít i prstové barvy), následně spojíme obrázky všech skupin k sobě a pozorujeme zobrazené ruce. S dětmi si povídáme o tom, v čem jsou stejné a v čem se liší: „Všichni máme ruce, vypadají na první pohled stejně, přesto se ale něčím liší, jaké rozdíly vidíte?“ Dále můžeme s dětmi hovořit o tom, že i lidé mají něco společného a v něčem se mohou lišit.
S dětmi utvoříme kruh. Vysvětlíme dětem pravidla hry – doprostřed kruhu bude vstupovat každý, o kom platí to, co řekne paní učitelka. Děti uprostřed kruhu se s ostatními dětmi, které tam jsou s nimi, pozdraví potřesením ruky (vždycky alespoň s jedním dítětem). Děti, jež zůstanou stát po obvodu kruhu, dětem v kruhu krátce zatleskají. Pak se děti z kruhu vrátí na svá místa a hraje se dál.
Můžeme také dětem položit otázku na to, jak se cítily při jednotlivých formách pozdravu a zda jim byl některý příjemnější než jiný. Můžeme s nimi hovořit také o tom, k čemu pozdrav slouží. Pokládáme návodné otázky, např.: „Všimli jste si, že jste každý byl někdy v kruhu a někdy venku? Všimli jste si, že jste každý byl v kruhu několikrát se stejnými dětmi a někdy zase s jinými, že se to pokaždé trošku měnilo?“ Přivádíme tak děti k uvědomění skutečnosti, že s každým máme něco společného a v něčem se od druhých odlišujeme.
Je-li ve skupině dítě s poruchou autistického spektra, raději volíme nekontaktní formy pozdravu.
Této aktivitě předchází realizace aktivit zaměřených na poznávání vlastních emocí a emocí druhých. V rámci výtvarné aktivity si každé dítě na kolečko ze čtvrtky nakreslí svůj symbol (symbolem může být cokoliv, co má dítě rádo nebo co ho charakterizuje). Kolečka o průměru asi 5 až 7 centimetrů zalaminujeme a opatříme zespodu stranou suchého zipu s háčky. Následně připravíme čtyři až pět obrázků obličejů (vystřihneme ovály z kartónu, na které obličeje namalujeme) zobrazujících nejběžnější emoce (radost, strach, vztek, smutek).
Můžeme také využít obličeje symbolizující jednotlivé emoce z předchozích aktivit nebo obrázky s obličeji vyjadřujícími emoce vytvořené organizací Schola Empirica, které jsou k dispozici na http://www.scholaempirica.org/wp-content/uploads/2018/12/Pomůcky-ilustrované-karty-A5.pdf.
Dospodu obličeje místo krku připevníme dostatečně dlouhý pás suchého zipu (část s očky). Obličeje umístíme na různá místa na zdi ve třídě tak, aby děti dosáhly na pásek suchého zipu. Děti mají následně za úkol celý týden každé ráno po příchodu do MŠ umístit svůj symbol na obličej, který odpovídá tomu, jak se cítí. V průběhu dne jsou vybízeny k tomu, aby symbol umístily jinam, pokud se jejich nálada v průběhu dne změní.
Pokud děti umístí na začátku dne svůj symbol na obličej zobrazující negativní emoci, citlivě se zeptáme, co tuto emoci způsobilo (odpověď od dítěte nevymáháme). Když dítě přenese svůj symbol z negativní emoce (smutek, vztek, strach) na pozitivní, vždy se zeptáme, co této změně pomohlo: „Co ti pomohlo k tomu, že už se nezlobíš, ale máš radost?“ Vedeme tak děti k uvědomění proměnlivosti emocí i spouštěčů jejich změn.
Rozdělíme děti do skupin po čtyřech. Jednotlivé skupiny dostanou za úkol společnou diskuzí přijít na něco, co platí jen o jednom z nich – najít výjimečnost či výjimečnosti každého člena skupiny. K podnícení diskuze můžeme pomoci obrázky navozujícími určité charakteristiky (rodina, volnočasové aktivity, sporty, tělesné znaky, jídlo). Děti následně prezentují výjimečnosti, které ve skupině mají (Petr hraje hokej, Anežka má dlouhé vlasy, Tomáš má staršího bratra). Společnou reflexi zaměřujeme na zvědomění skutečnosti, že i dva nejlepší kamarádi se v něčem od sebe liší a že je to naprosto přirozená věc.
Na předchozí aktivitu můžeme navázat společnou výtvarnou činností. Předem připravíme dostatečný počet různobarevných koleček, červených koleček (červená kolečka dětem v první fázi neukazujeme) a velký kartón z obou stran zeleně natřený. Připravíme tuhá lepidla podle počtu skupinek z předchozí aktivity.
Pro podnícení zájmu dětem nejprve ukážeme pomůcky (zelený kartón a různobarevná kolečka) a zeptáme se jich, co si myslí, že budou dělat. Po vyslechnutí všech nápadů dětem představíme kartón jako louku, na kterou budou každý za sebe lepit jedno kolečko jako kytičku reprezentující jejich výjimečnost. Zavoláme vždy jednoho zástupce z každé skupiny, aby nalepil svou kytičku na louku (je-li 5 skupinek, bude lepit najednou 5 dětí). Děti z jednotlivých skupin se postupně vystřídají a všechny nalepí svou kytičku. Každý si může vybrat pro svou kytičku „výjimečničku“ barvu, jakou chce. Následně si s dětmi „louku“ prohlédneme, můžeme vyjmenovat všechny barvy, které jsou na ní přítomné.
Poté kartón otočíme a ukážeme prázdnou plochu a červená kolečka. Opět se dětí zeptáme, co si myslí, že budou dělat, a co asi budou představovat červená kolečka. Po vyslechnutí návrhů dětem sdělíme, že i nyní budou lepit kytičky, ale tentokrát budou kytičky představovat něco, co mají všichni společného. Necháme děti chvíli navrhovat, co si myslí, že mají společného úplně všechny. Pokud na to některé dítě samo nepřijde, napovíme mu, že jsou všechny děti z jedné mateřské školy nebo třídy (uvedeme celý název mateřské školy nebo třídy"). Každý si pak v opačném pořadí (poslední ve skupině jako první) nalepí svou kytičku „společničku“ na louku.
V rámci reflexe opět děti přivádíme ke zvědomění skutečnosti, že se s ostatními v něčem lišíme a zároveň s nimi máme něco společného. Na začátku reflexe je můžeme nechat porovnat, jaká louka se jim více líbí a proč.
Aktivitu je třeba udělat na začátku školního roku. S dětmi sedíme v kruhu a povídáme si o tom, co jsou pravidla a proč je potřebujeme. Vyzýváme děti, aby nám řekly příklady pravidel, které je třeba dodržovat. Můžeme jim pomoci určením konkrétních prostředí, s nimiž děti mají zkušenost (na ulici, v divadle, při obědě, při přípravě nějakého jídla, v koupelně). K této aktivitě můžeme využít různé obrázky znázorňující dodržení a nedodržení konkrétního pravidla (lze využít např. pracovní listy vytvořené organizací Schola Empirica uvedené zde: https://docplayer.cz/6894331-Pojdme-si-spolu-povidat-domaci-ukoly-pro-deti-a-rodice.html).
Hovoříme s dětmi o tom, proč je určité pravidlo důležité. U jednotlivých pravidel se dětí ptáme, co se může stát, když se nedodrží. Poté, co všechny děti chápou smysl pravidel, se jich můžeme zeptat, zda mají zkušenost s tím, že pravidla porušil někdo jiný nebo samo dítě a o co konkrétně šlo.
Následně přejdeme k vlastní přípravě pravidel a zeptáme se dětí, jaká pravidla si chtějí pro daný školní rok stanovit pro chování ve třídě, aby se tam všichni cítili dobře. Dětem můžeme příklady některých pravidel navrhnout: „Chováme se k sobě hezky.“ „K hračkám i vybavení školky se chováme ohleduplně.“ Necháme děti navrhnout další pravidla, která by chtěly ve třídě dodržovat. Následně děti rozdělíme do skupinek po čtyřech a necháme v každé skupince vybrat pět až šest pravidel. Z návrhů skupinek vybereme nejčastěji zastoupená pravidla, nemělo by jich být mnoho, stačí šest až sedm.
Každá skupina následně dostane za úkol pro jedno až dvě pravidla nakreslit jednoduchý obrázek, který má pravidlo vyjádřit. Pokud děti nemohou přijít na vhodné znázornění, můžeme různé varianty zobrazení pravidla předem připravit (piktogram, obrázek zobrazující vhodné chování, přeškrtnutý obrázek s nevhodným chováním). Děti ve skupinkách volí, jaké vyobrazení pravidla bude použito.
Děti společně vytvoří plakát, který bude obsahovat vyobrazení jednotlivých pravidel. V průběhu každodenních činností dětem pravidla připomínáme. Např. jim ve skupinkách ukážeme obrázky porušování konkrétního pravidla a chceme, aby děti určily, o které pravidlo jde. Můžeme s dětmi nacvičit různé scénky demonstrující dodržení a nedodržení pravidla v určité situaci. Pokud některé dítě pravidla poruší, zeptáme se ho, jaké pravidlo to bylo a co by příště mělo udělat jinak, aby ho neporušilo.
Pokud je dítě v afektu, reflexi porušení pravidla s dítětem provedeme až po jeho odeznění.
K představení specifických potřeb spojených s určitým druhem zdravotního postižení lze využít následující náměty:
Děti vytvoří dvojice. Mají za úkol dovést jednoho z dvojice, který má zavázané oči, do cíle tak, aby si navzájem neublížily (například jedno dítě vede druhé za sebou jako vagónek za lokomotivou, druhé dítě má oči zavázané šátkem, případně má tmavé sluneční brýle).
Cílem aktivity je zprostředkovat zkušenost se zrakovým postižením. Tato zkušenost může také pomoci eliminovat nevhodné projevy chování vůči dítěti se zrakovým postižením, strkání nebo prudké pohyby tahem aj. Úloha sparing partnera v této hře napomáhá nácviku správných forem podpory dětí se zrakovým postižením a rozvíjí empatii dětí.
Další aktivity pro seznámení se zrakovým postižením:
Ve třídě může učitel dítě s SVP blíže představit na základě vypracování Profilu na jednu stránku vydaného organizací Rytmus. Cílem Profilu na jednu stránku je poznat dítě, jeho zájmy a jeho potřeby, aby jej učitelé i děti mohli co nejlépe podpořit. Profil dítěte se skládá ze tří částí:
Profil by měl být vytvořen na základě spolupráce dítěte, jeho rodičů, učitelů, popř. asistenta pedagoga a dalších osob podílejících se na výchově a vzdělávání dítěte. Tím vznikne ucelený obraz dítěte, který zahrnuje i jeho vlastní perspektivu a dává ostatním zúčastněným vodítka pro účinnou podporu. Profil může být průběžně doplňován.
Učitelé by si měli osvojit pozitivní pohled na dítě (na jeho silné stránky) a umět ho zprostředkovat dětem na jejich úrovni vnímání a myšlení.
Učitelka s dětmi v posledním roce docházky do mateřské školy vypracovala profil na jednu stránku pro každé dítě odcházející do základní školy. Přestože byl tento nástroj původně určen pro předávání informací o dítěti se zdravotním postižením, hodí se pro lepší poznání všech dětí odcházejících z mateřské školy do základní školy. Zpracování položek profilu v části „Máme rádi a obdivujeme“ se účastnily všechny děti ve skupině, navrhovaly, co by se o daném dítěti měli v nové škole dozvědět učitelé i spolužáci. Každé dítě vždy řeklo, co má na svém kamarádovi rádo a co na něm obdivuje. Jednotlivé děti se následně vyjadřovaly k tomu, co má být v jejich profilu napsáno v části „Co je pro mě důležité“. Paní učitelka pak doplnila informace o tom, jak každé dítě nejlépe podpořit při učení a zapojení v kolektivu. Děti si své profily vyzdobily a předaly rodičům, kteří je pak mohli (pokud chtěli) předat třídnímu učiteli v základní škole.
BEDNÁŘOVÁ, Jiřina, ŠMARDOVÁ, Vlasta (2010). Školní zralost: Co by mělo umět dítě před vstupem do školy. 1. vyd. Brno: Computer Press. 100 s. ISBN 978-80-251-2569-4
BEDNÁŘOVÁ, Jiřina, ŠMARDOVÁ, Vlasta (2007). Diagnostika dítěte předškolního věku: Co by dítě mělo umět ve věku od 3 do 6 let. 1. vyd. Brno: Computer Press. 212 s. ISBN 978-80-251-1829-0
SANDERSON, Helen, SMITH, Tabitha, WILSON, Liz (2012). Profil na jednu stránku ve škole: Metodický průvodce. 1. vyd. Praha: Rytmus. 47 s. ISBN 978-80-903598-8-8
Schola Empirica: Hafíkovy hry a povídání. Dostupné z: http://www.scholaempirica.org/ke-stazeni/
Schola Empirica: Pojďme si spolu povídat. Dostupné z: http://www.scholaempirica.org/ke-stazeni/
SLAMĚNÍK, Ivan (2011). Emoce a interpersonální vztahy. 1. vyd. Praha: Grada. 208 s. ISBN 978-80-247-3311-1
Metodika Zipyho kamarádi. Dostupné z: http://www.zipyhokamaradi.cz/
Výstupy projektu Odyssea. Dostupné z: http://www.odyssea.cz/
Ukázka pochází z publikace Metodika pro práci s dětmi s SVP v předškolním vzdělávání, výstupu projektu WELCOME. Kompletní metodika je volně dostupná ke stažení na webu Nakladatelství Raabe v sekci Projekty.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu WELCOME – Metodika pro práci s dětmi s SVP v předškolním vzdělávání.
Ostatní články seriálu: