To samozřejmě vědí moc dobře autoři učebnic. Ale co když učebnice není zrovna inspirativní? Zkuste přinést nějaký časopis a vystřihnout zajímavé fotografie, na kterých se „něco děje“. Popovídejte si o tom, co na fotografiích vidíte (viz Mluvní cvičení níže). Podpořte žáky, aby co nejvíce zapojili fantazii. Vyzvěte je ke kladení lehkých (co, kdo, jak, kde, kolik) i těžkých (proč, jak se cítí, na co myslí, odkud, kam, co bylo předtím, co bude potom) otázek. Žáci budou mít pak dostatek zdrojů k vlastní písemné tvorbě – popisu, vypravování aj.
Hra na novináře / vydavatele novin je stará, ale stále výborně funguje. Můžete využít v různých formách:
Nezapomeňte pak noviny/časopis vytvořit – nalepením na balicí papír nebo velké čtvrtky, naskenováním a vytvořením elektronické verze apod.
Obyčejné vypravování dostane úplně nový náboj, když připojíte netradiční podmínky. Můžete zadat 3–5 slov, která se musí ve vyprávění objevit (a neměla by souviset s tématem).
Zkušení učitelé doporučují vytvořit si zásobník slov na kartičkách. Žák si pak z každé kategorie kartiček vylosuje jednu (takže nakonec drží v ruce 3 kartičky). Doporučované kategorie:
Autorka L. Kovaříková[1] v článku Losovací kartičky pro psaní příběhů šla v tvorbě kartiček ještě dál a vytvořila skvělou českou variantu těchto podrobných kartiček s využitím zase o něco jiného zdroje. I proto přidala ještě další „podmínky“, které rozšiřují možnosti o jednu kartičku navíc (žák dostane tedy 4 kartičky) a navíc se zaměřila na zajímavá témata pro 2. stupeň ZŠ (sci-fi a fantazy).
Stáhněte si tedy startéry pro tvorbu příběhů z jejího webu a nechte fantazii plynout.
Ve spojení s popisem obrázku mám se zadáváním různých slov velmi dobré zkušenosti při mluvních cvičeních na 1. stupni ZŠ…
Žák dostal obrázek (většinou se jednalo o natrhané stránky z omalovánek) a ostatní žáci zvolili 3 slova, která se musela v popisu/vypravování objevit. Náročnost jsme zvyšovali třeba i tím, že jsme měnili slohový útvar.
Zkuste vytvořit zprávu se slovy popelnice, dveře a vlak, když máte před sebou obrázek makové panenky a motýla Emanuela.
Prolistujte různé knihy a vypište si první věty na kartičky. Žák si pak vylosuje kartičku a může povídat.
Pojďme se na závěr podívat do historie (do roku 2011), kdy jsme se skupinou aktivních učitelů „provozovali“ tzv. PEPOUŠova vlnobití[2] (podrobnosti k této aktivitě v článku PEPOUŠovo vlnobití aneb od šplouchání v tůňce po oceán). Na konci prvního pololetí jsme se zamýšleli, co bychom mohli v tom druhém dělat lépe, jinak, nebo prostě co bychom mohli dělat, co jsme ještě nedělali. Některé tipy jsou zajímavé i po osmi letech:
[1] KOVAŘÍKOVÁ, Ludmila. Losovací kartičky pro psaní příběhů. Vyucovani.estranky.cz/ [online]. 2013 [cit. 2019-11-06]. Dostupné z: https://vyucovani.estranky.cz/clanky/ke-stazeni/pro-ucitele/losovaci-karticky-pro-psani-pribehu.html.
[2] 12. PEPOUŠovo vlnobití II.: Dobré rady do II. pololetí – co se mi v mém předmětu osvědčilo a co ne. PEPOUŠův nápadník aneb Co by nemělo zmizet v propadlišti internetu [online]. 2011 [cit. 2019-11-06]. Dostupné z: https://inapadnik.blogspot.com/2011/12/12-pepousovo-vlnobiti-ii-nastane-19-12.html.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.