Maria Grzegorzewska

1. Životopis

1.1 Doba studií

Maria Stefania Grzegorzewska se narodila roku 1887 ve Wołuczy. Nejprve studovala přírodovědný obor na Univerzitě Jagellonské v Krakově, kterou však z důvodu nemoci opustila, a odjela se léčit do Zakopaného, poté uskutečnila poznávací cestu do Bruselu a do Itálie. V Bruselu se již začala její studijní dráha ubírat správným směrem, začala studovat Mezinárodní Pedagogickou školu a také se tam seznámila s významnými psychology té doby, jako byla Jozefa Joteyka, Éduard Claparéd či Ovide Decroly. Za války pobývala také v Londýně, kde pokračovala ve svém studiu pedagogiky. Poté ještě odjela do Paříže, kde si svou kvalifikaci prohloubila na Sorbonské univerzitě, na níž studovala obor psychologie. Roku 1916 zde na Sorbonské univerzitě získala doktorát. (Okoń, 1993)

1.2   Státní institut speciální pedagogiky

Po doktorátu na Sorbonské univerzitě zůstala Maria Grzegorzewska ve Francii, kde se věnovala práci speciálního pedagoga a na jedné z pařížských škol pracovala jako učitelka dětí s mentální retardací. Ačkoliv se věnovala i jiným pedagogickým tématům, speciální školství bylo hlavní oblastí, jíž zasvětila svůj život.

V květnu 1919 se vrací do Varšavy. Získává pracovní místo na ministerstvu školství, kde se věnuje především problematice speciálního školství. Za dobu své práce na ministerstvu významně napomohla rozvoji speciálního školství, zakládala síť těchto škol, neboť v dané době byl v Polsku počet speciálních škol zcela nedostatečný vzhledem k potřebám společnosti, organizovala také kurzy speciální pedagogiky pro učitele speciálních škol. Roku 1922 založila Státní institut speciální pedagogiky, který vznikl na základě vysoké poptávky kvalifikovaných pracujících učitelů po kurzu speciální pedagogiky. Až do konce svého života pracovala jako ředitelka Státního institutu speciální pedagogiky a vedla jej pod heslem: „Neexistuje handicapovaný, je jenom člověk.“ (Żabczyńska, 1995)

1.3   Státní učitelský institut

Roku 1930 založila Státní učitelský institut, který do roku 1935 řídila spolu s významným polským učitelem, pracovníkem ministerstva školství, Władysławem Radwanem. Tento institut byl určen již pro učitele, kteří ve školství pracovali a měli získanou základní kvalifikaci potřebnou pro vykonávání učitelského povolání. Tato další pedagogická studia trvala 3 roky.

Učitelé si zde rozšiřovali své znalosti z oblasti filozofie, pedagogiky, sociologie, ekonomie, práva, hygieny, kultury, estetiky, získávali další praktické zkušenosti, a učili se cizímu jazyku (nejčastěji se jednalo o jazyk francouzský, anglický nebo německý).

Na této škole vyučovali významní pedagogové té doby, jako byl Janusz Korczak, Władysław Radwan, Henryk Elzenberg, Bogdan Suchodolski, Jerzy Zawieyski, které Maria Grzegorzewska uměla pro tuto spolupráci získat. Po jejím odchodu tito významní pedagogové školu rovněž opustili (Okoń, 1993).

1.4   Za druhé světové války

V období druhé světové války pracovala Maria Grzegorzewska jako učitelka ve speciální škole ve Varšavě. Ačkoliv měla potíže ze zdravím, především měla nemocné srdce, poskytovala tajné vzdělávání učitelům. Angažovala se také v odboji a pomáhala Židům. Ve Varšavském povstání se angažovala také ve zdravotnické službě.

V období druhé světové války zažila Maria Grzegorzewska velkou ztrátu jak v osobním, tak i tvůrčím životě. V době druhé světové války jí totiž vyhořel dům a s ním shořely její práce Osobnost učitele (Osobosość nauczyciela) a Psychologie nevidomých (Psychologie niewidomych), na kterých léta pracovala.

1.5   Po druhé světové válce

Po druhé světové válce napsala jedno ze svých nejvýznamnějších pedagogických děl Dopisy mladému učiteli (Listy do młodego nauczyciela), v nichž ve formě dopisů adresovaných začínajícím učitelům popisuje ideální učitele. Tito ideální učitele jsou zde popisování pomocí příkladů dobré praxe, které poznala v rámci svých hospitací na různých, především vesnických školách. Na těchto příkladech ukazuje, jaký by učitel měl být, jaké vlastnosti, kompetence, schopnosti, dovednosti, znalosti by měl mít, jaký by měl mít přístup k dětem – svým žákům, jak by měl komunikovat a spolupracovat s rodiči dětí a celou komunitou okolo školy. Je zde uvedeno také několik příkladů učitelů méně dobrých, kteří slouží jako obrazy těch, kterým by se učitelé neměli podobat. Jaký by měl být ideální učitel, nejlépe autorka ukazuje v těchto slovech, které se skví na počátku knihy: „Miluji svou práci, proto mě zajímá kdokoliv, s kým pracuji.“ Při tvorbě obrazů méně dobrých učitelů rovněž vychází ze zkušeností, které záskala v rámci hospitací na různých školách. (Grzegorzewska, 1958)

Po druhé světové válce se věnovala řízení Institutu speciální pedagogiky. V letech 1958–1960 předávala své zkušenosti studentům a studentkám na akademické půdě. Byla vedoucí na Katedře speciální pedagogiky Varšavské univerzity. Jednalo se o první katedru speciální pedagogiky v Polsku. V roce 1960 ze zdravotních důvodů odešla z funkce vedoucí, ale nadále na katedře působila (Okoń, 1993).

V roce 1967 zemřela na infarkt.

2. Osobnost učitele podle Marie Grzegorzewské

V procesu výchovy a vzdělávání plní učitel/vychovatel, významnou roli. Co nejvíce ovlivňuje, zda učitel/vychovatel, bude mít opravdový vliv na rozvoj osobnosti žáka, dítěte a bude pozitivně formovat jeho osobnost? Podle Marie Grzegorzewské je zde právě důležitá osobnost pedagoga.

Učitel musí být člověkem s velkým vnitřním bohatstvím, neboť pouze ten, kdo je má, je schopen je předávat druhým. Důležitou roli ve výchovně vzdělávacím procesu hrají také znalosti, schopnosti, dovednosti učitele, neboť pouze ten, kdo sám mnoho umí, může mnoho naučit.

Ale podle Marie Grzegorzewské je velmi důležitý také vztah k dětem. Důležitá je láska k dětem, neboť láska plodí zase jen lásku. Učitel/vychovatel musí být tolerantní a trpělivý. Musí se všem dětem věnovat ve stejné míře, nikoho nevychvalovat, nemít své oblíbence, rovněž nesmí ani nikoho ponižovat, mít ho v neoblibě. Učitel musí objevit a vidět v každém dítěti to, co je v něm pozitivní, neboť každé dítě, každý člověk má své dobré i stinné stránky.

Učitel musí plně rozumět dětem, jejich potřebám, problémům, přiblížit se světu dětí, být schopen rozpoznat problémy u svých svěřenců a být schopen dítěti kdykoliv pomoci. Dle Marie Grzegorzewské musí být učitel dobrým psychologem, aby se dokázal vcítit do potřeb a problémů druhých, musí mít silně vyvinutou schopnost empatie. Jelikož děti často své problémy před světem ukrývají, je zde role učitele velmi těžká. K výkonu učitelské profese je zapotřebí velkých psychologických znalostí a dovedností, učitel by měl rozpoznat problémy u dítěte a dokázat mu efektivně pomoci.

Podle Marie Grzegorzewské je velmi důležitou vlastností v učitelském povolání tvořivost, která se projevuje ve schopnosti objevovat alternativní řešení různých problémů, alternativní podání učební látky apod.

Důležité je také, aby si učitel na nic nehrál, byl skutečně sám sebou, neboť děti rychle vycítí, když učitel předstírá, říká něco, čemu sám nevěří, o čem sám není přesvědčen. Maria Grzegorzewská tuto vlastnost nazývá jménem vnitřní pravdivost člověka.

Dle Marie Grzegorzewské učitel musí být také spravedlivý, snažit se o dokonalost sebe i žáků.

V neposlední řadě Maria Grzegorzewská zdůrazňuje morální sílu učitele, který musí být příkladem, vzorem pro děti, žáky.

Maria Grzegorzewská chápe povolání učitele jako poslání, službu celé společnosti, významný úkol, který si vyžaduje lidi, kteří jsou opravdu oddáni naplno své práci, kteří jsou schopni a ochotni podřídit své práci celý svůj život. (Grzegorzewska, 1958, 1959)

3. Vztah teorie a praxe

Maria Grzegorzewska pracovala jak na akademické půdě, kde rozvíjela teoretickou stránku pedagogiky jako vědy, tak také celý život byla v kontaktu s každodenní pedagogickou praxí. Proto byla zastáncem myšlenky, že teorie a praxe by se v pedagogice neměla oddělovat, ale jedna by měla obohacovat druhou. Pedagogika jako věda musí být propojena s každodenní pedagogickou praxí, s každodenní prací učitele, s každodenní školní realitou, stejně jako je medicína propojena s lékařskou praxí. Pedagogika jako věda musí sloužit každodenní práci učitele. (Wroczyński, 1972)