Kyberšikana
Kyberšikana (také cyberbulling, kybernetická šikana) je specifickou formou šikanujícího chování agresora vůči oběti, jedná se o šikanování pomocí elektronických prostředků (Jurková, 2010).
Pohled na to, co je kyberšikana, je však velmi nejednotný, existuje velké množství definic a výkladů, někteří autoři např. za kyberšikanu pokládají jakoukoli formu online agrese, někteří za kyberšikanu považují pouze formy útoků, které jsou zaměřeny na fyzické bezpečí uživatelů internetových služeb. Abychom formu online agrese označili za kyberšikanu, musí splňovat následující znaky: záměr/úmysl, opakování, poškození a nerovnováha sil (Patchin & Hinduja, 2012).
Tyto znaky se objevují v definici kyberšikany Priceové a Dalgleishe (2010, str. 51): „Kyberšikana je kolektivní označení forem šikany prostřednictvím elektronických médií, jako je internet a mobilní telefony, které slouží k agresivnímu a záměrnému poškození uživatele těchto médií. Stejně jako tradiční šikana i kyberšikana zahrnuje opakované chování a je charakteristická nepoměrem sil mezi agresorem a obětí.“
Za opakování však u kyberšikany nepovažujeme jenom opakovaný kontakt s obětí, jelikož u kyberšikany prostřednictvím webové stránky, diskusního fóra nebo sociálních sítě (např. online vyvěšení videí nebo fotografií) stačí jediný veřejně provedený agresivní útok, aby začala kyberšikana probíhat (Dooley et al., 2009). Při obtěžování prostřednictvím hovorů z mobilního telefonu nebo prostřednictvím e-mailů se jedná o existenci kyberšikany jen v případě opakujícího se útoku (Dooley et al., 2009).
Vyskytují se také nejasnosti v tom, jak vlastně kyberšikanu měřit. Některé studie např. uvádějí, že 72 % dětí má zkušenost s kyberšikanou (Juvonen & Gross, 2008), jiné zase zjistily – např. EU Kids Online II –, že pouze 8 % dětí má zkušenost s kyberšikanou (Černá, 2013). Tyto rozdíly jsou způsobeny zejména vycházením z jiných definic kyberšikany. Výzkum autorek Juvonen a Gross (2008) se zaměřil na opakování urážlivého chování či používání nadávek ve virtuálním prostředí, krádeže hesel s následným vniknutím na účet a poškozením oběti, vyhrožování, sdílení soukromé komunikace, šíření pomluv apod. (Juvonen & Gross, 2008). Zatímco výzkum EU Kids Online se ptal dětí, zda se k nim choval někdo v prostředí internetu sprostě nebo zraňujícím způsobem za posledních dvanáct měsíců (Černá, 2013).
Projevy kyberšikany
Černá popisuje (2013) projevy kyberšikany následujícím způsobem:
a) vydávání se za někoho jiného (impersonace)
Agresor si vytváří falešný profil, v němž se vydává za oběť, používá k tomu fotografie a údaje o oběti. Agresor pak může pod identitou oběti komunikovat s přáteli oběti a tím způsobem narušit jejich vzájemné vztahy.
Někdy může také agresor ukrást heslo od profilu oběti a používat stávájící profil oběti ke komunikaci s přáteli oběti a k vytváření falešné indentity.
b) vyloučení a ostrakizace
Pro dnešní děti a mládež je velmi důležité, zda je jejich vrstevníci přizvou nebo nepřizvou do internetové skupiny, jelikož si tímto způsobem děti a mládež ukazují vzájemnou náklonnost. Proto, pokud je oběť vyloučena ze skupiny, do které patřila, je touto skutečností frustrovaná.
c) Flaming
Pojem „Flaming“ označuje hádku, která probíhá mezi dvěmi či více uživateli na diskusním fóru nebo chatu. Jelikož slovo „flame“ znamená v překladu plamen, můžeme tedy říci, že se jedná o plamennou výměnu názoru. Tedy jedná se o hádku, která již překročila hranice klasické výměny názorů, o hádku, při které jsou používány vulgarní výrazy, výhružky, urážky.
Někteří jedinci se za účelem provokace zúčastňují internetových diskusí, vkládají pak do diskusí kontroverzní výroky či urážeji, často s použitím vulgárních výrazů, ostatní účastníky diskuse.
Pokud má tato hádka dlouhodobější charakter, označujeme tento stav jako tzv. flame war.
d) kyberharašení a kyberstalking
Jako kyberharašení označujeme situaci, kdy agresor oběti opakovaně zasílá velké množství zpráv, které příjemce vnímá jako nepříjemné. Agresor vždy, když je online, zahlcuje oběť velkým množství zpráv (např. na sociální síti nebo na ICQ) nebo ji opakovaně zasílá SMS nebo MMS zprávy.
Tato situace je pro oběť nepříjemná, oběť má pocit, že nemá žádné soukromí, ztrácí pocit bezpečí, a často nedokáže komunikaci ukončit, a to i přesto, že komunikaci ukončit chce a komunikaci se již opakovaně snaží ukončit.
S kyberharašením úzce souvisí kyberstalking. V případě kybesrtalkingu může jít již o fyzické ohrožení oběti. Kyberstalking je opakované zasílání velkého množství zpráv, které obsahují výhružky, jsou útočné a zastrašující, může se jednat i o vydírání (Willard, 2007).
e) pomlouvání
Pomlouvání je šíření nepravdivých informací, které jsou psány za účelem poškození oběti či vyloučení oběti ze sociální skupiny.
Jelikož se v kyberprostoru informace velice rychle šíří, nemá oběť šanci takovému jednání zabránit.
f) odhalení a podvádění
Jedná se o šíření informací, které nebyly určeny příjemcům informací. Může se jednat o informace osobního, někdy až intimního charakteru.
g) Happy slapping
Jedná se o napadení kolemjdoucích dospívajícím jedincem či skupinou dospívajících, přičemž je tato situace zároveň natáčena na video a je následně zveřejněna na internetu. Poprvé byla tato forma kyberšikany použita v britském metru.
V současné době již happy slapping neznamená jen fackování oběti agresorem, ale často se jedná také o útoky závažnějšího charakteru, které se již nacházejí za hranici zákona, někdy také spojeny se svlékáním oběti. V současné době známe již i případy, kdy zveřejnění a šíření těchto videií vedlo oběti k sebevraždě (Černá, 2013)
h) Sexting
Slovo sexting je složeninou vzniklou ze slov „sex“ a „texting“, jedná se tedy o elektronické rozesílání textových zpráv, fotografií či videí se sexuálním obsahem, pomocí nichž dochází k poškozování či vydírání osoby, jejíž polonahé nebo nahé fotografie či videa jsou zveřejněny.
Kyberšikana v České republice
Prvním systémovým a celostátním preventivním programem a zároveň výzkumným šetřením byl projekt Minimalizace šikany. Cílem tohoto preventivního programu bylo ukázat cestu, jak snížit výskyt kyberšikany mezi dětmi a mládeží. Výzkumné šetření i celý preventivní program byl na školách v ČR realizován v letech 2009–2010. Výzkumné šetření se uskutečnilo na reprezentativním vzorku žáků ve věku od 8 do 15 let (1004 respondentů na základě kvótního výběru, přičemž tento vzorek reprezentuje 777 428 dětí). V uvedeném výzkumném šetření bylo zjištěno, že se obětí kyberšikany stalo 10 % dětí. 68 % z nich zažilo kyberšikanu pomocí mobilního telefonu, 30 % pomocí chatu, 29 % pomocí e-mailu a 14 % pomocí sociální sítě. Zarážejícím faktem je, že podle výzkumu jen 63 % žáků o kyberšikaně někoho informovalo, přičemž 40 % z nich by informovalo kamaráda, 31 % rodiče a 8 % učitele (Výsledky výzkumu kyberšikana na českých školách, online).
Významnou roli při prevenci kyberšikany na českých školách a mezi českými dětmi a mládeží hraje také organizace E-Bezpečí, která na toto téma realizovala již četné výzkumy. V roce 2009 bylo ve výzkumném šetření, jehož se účastnilo 1925 respondentů, dětí a mládeže ze základních a středních škol v České republice, zjištěno, že téměř polovina respondentů (48,6 %) se stala obětí kyberšikany. Pouze 77,1 % respondentů se s touto skutečností svěřilo svým rodičům. 27,8 % respondentů se přiznalo k roli agresora kyberšikany. Z výzkumu dále vyplynulo, že 1/3 respondentů se věnuje sextingu, 67,5 % se vystavuje na internetu rizikovému chování, jako je svěřování osobních údajů (67,5 % sděluje e-mailovou adresu, 66,6 % kontaktní údaje, 56,9 % adresu školy a 50,5 % telefonní číslo). Zarážející také je, že 39,2 % dotazovaných žáků by souhlasila s osobní schůzkou s člověkem, s nímž se seznámila na internetu (Krejčí, Kopecký, 2009–2010).
O rok později byl organizací E-Bezpečí realizován obdobný výzkum, v němž bylo zjištěno, že u řady sledovaných skutečností došlo k výraznějšímu posunu. Znatelný posun byl zjištěn, pokud jde o počet agresorů kyberšikany, nyní již se k takovému chování přiznalo 41,08 % respondentů, také počet obětí se zvýšil, a to na 59,38 %. Pozitivním jevem však je, že by se více dětí ve srovnání s předchozím rokem v takové situaci svěřilo někomu dospělému, přičemž se mírně snížil počet respondentů, kteří by šli na schůzku s osobou, kterou znají pouze z internetu (Krejčí, Kopecký, 2010–2011).
Podobné výzkumné šetření bylo realizováno roku 2014, kdy bylo zjištěno, že obětí kyberšikany se stalo 50,90 % dětí a mládeže ve věkové kategorii 11–17 let. U 34,80 % respondentů se jednalo o průnik na účet, u 34,33 % o verbální útoky, u 26,36 % o obtěžování prozváněním. Pozitivním jevem je, že ve srovnání s lety 2009–2010 jsou děti a mládež již opatrnější na sdělování svých osobních údajů po internetu. 40,22 % by se však sešlo s osobou, kterou znají pouze z internetu (Kopecký, Kožíšek, 2014).
Výzkum kyberšikany v Evropě
V roce 2012 proběhl v Evropě výzkum závislostního chování dětí, který se věnoval také kyberšikaně (Tsitsika, Janikian, Mavromati, Tzavela, & Consortium, 2012). Zkušenosti s kyberšikanou potvrdilo 21,9 % vzorku, tedy více než 13 000 dětí ze 7 evropských zemí – Německa, Nizozemí, Polska, Rumunska, Španělska, Řecka a Islandu.
Německo
Riebel, Jäger a Fisher (Riebel, Jäger, & Fischer, 2009) z Německa potvrzují, že se také u německých dětí objevuje kyberšikana. Podle nich kyberšikanu prožilo 5,4 % dětí (a to opakovaně), občasné incidenty spojené s jednotlivými projevy kyberšikany potvrdilo 14,1 % respondentů.
Slovensko
38,7 % dětí se stalo obětí kyberšikany na Slovensku (Čechová & Hlistová, 2009; Kováčová, 2012).
Nejnovější studie Hollé (Hollá, 2015) ze Slovenské republiky upozorňuje na to, že častěji bývají obětí kyberšikany chlapci než dívky, nejčastěji ke kyberšikanování chlapců dochází ve věku 17 let, statisticky jsou rovněž chlapci častěji kyberagresory. Nejčastějšími formami útoků, které používali chlapci, bylo odesílání hrubých urážlivých zpráv (28,9 %), rozesílání nepravdivých informací (24,3 %) a sdílení kompromitujících fotografií na internetu (19,6 %).
Výzkum kyberšikany v USA
Americký výzkum, sestavený na základě dat The Youth Internet Safety Survey (YISS), uvádí, že kyberšikanu zažilo 19 % adolescentů (Ybarra & Mitchell, 2004).
Jsou však výzkumy, které nabízejí zcela odlišná data. Např. podle statistiky National Center for Educational Statistics (National Center for Education Statistics, 2012) zažilo šikanu 27,8 % studentů, zatímco kyberšikanu pouze 9 %. Další výzkumníci tato čísla potvrzují, např. podle výzkumníků z USA (Ybarra, Boyd, Korchmaros, & Oppenheim, 2012) tradiční šikanu potvrzuje 25 % studentů, zatímco kyberšikanu pouze 10 % respondentů.
Výzkum kyberšikany v Kanadě
Kanadští výzkumníci (Beran & Li, 2007) provedli výzkum na vzorku 432 studentů 7. až 9. tříd kanadských škol a zjistili, že 1/3 obětí kyberšikany rovněž zažila běžnou tradiční šikanu. Tato data potvrzují další výzkumy (Ybarra & Mitchell, 2004).
Preventivní aktivity
Jelikož si uvědomujeme, že kyberšikana je v současné době mezi dětmi a dospívajícími velkým problémem, nabízíme v závěru tohoto textu následující preventivní aktivitu pro učitele, která jim může být inspirací v jejich výuce a práci s dětmi a mládeží.
Aktivita: Desatero bezpečného internetu (Byrtusová, 2013)
Žáci společně vymyslí „Desatero bezpečného internetu“ a pravidla sepíší na flipchartový papír a vyvěsí si ve třídě.
Příklad takovéhoto „Desatera bezpečného internetu.“
1. Nedávej nikomu adresu ani telefon. Nevíš, kdo se skrývá za monitorem.
2. Neposílej nikomu, koho neznáš, svou fotografii, a už vůbec ne intimní.
3. Udržuj hesla k e-mailu i jinam v tajnosti, nesděluj je ani blízkému kamarádovi.
4. Nikdy neodpovídej na neslušné, hrubé nebo vulgární maily a vzkazy.
5. Nedomlouvej si schůzku na internetu, aniž bys o tom řekl někomu jinému.
6. Pokud narazíš na obrázek, video nebo e-mail, který tě šokuje, opusť webovou stránku.
7. Svěř se dospělému, pokud tě stránky uvedou do rozpaků nebo vyděsí.
8. Nedej šanci virům. Neotvírej přílohu zprávy, která přišla z neznámé adresy.
9. Nevěř každé informaci, kterou na internetu získáš.
10. Když se s někým nechceš bavit, nebav se.
11. Nevhodné příspěvky, komentáře či uživatele vystupující nevhodným způsobem nahlas.
12. Uživatele, který nerespektuje pravidla virtuální komunikace, ignoruj nebo zablokuj.
Závěr
Výzkumy realizované na téma kyberšikany v České republice (Kamil Kopecký, Szotkowski, & Krejčí, 2014b) upozorňují na nárůst vážných případů kyberšikany ve formě vydírání a vyhrožování dítěti, přičemž jsou k útoku zneužívány intimní materiály vylákané od dítěte. Poukazují také na propojení kyberšikany a sextingu, který napomáhá realizaci intenzivních útoků na děti.
Také některé zahraniční výzkumy uvádějí, že zkušenosti s kyberšikanou má vysoké procento dětí a mládeže, např. výzkum mapující zkušenosti s kyberšikanou v Německu, Nizozemí, Polsku, Rumunsku, Španělsku, Řecku a na Islandu, kde zkušenosti s kyberšikanou uvedlo 21,9 % dětí (Tsitsika, Janikian, Mavromati, Tzavela, & Consortium, 2012). Jsou však výzkumy, které nabízejí zcela odlišná data, např. podle výzkumníků z USA (Ybarra, Boyd, Korchmaros, & Oppenheim, 2012) kyberšikanu zažilo pouze 10 % respondentů. Tyto rozdíly jsou způsobeny zejména vycházením z jiných definic kyberšikany.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.