Dostupné vzdělání není samozřejmost pro všechny děti na světě. Řada dětí bývá na začátku svého života vyloučena z běžných škol, kvůli postižení, rase, jazyku, náboženství, pohlaví nebo chudobě. Přitom školní nebo volnočasový kolektiv je pro dítě důležitou zkušeností pro růst, učení a rozvíjení se v raných letech života.
Dítě by po dosažení školního věku mělo jít do školy a zažít přijetí mezi své vrstevníky, a to i bez ohledu na své případné odlišnosti. Společné vzdělávání různých nebo rozmanitých dětí může totiž být prospěchem pro všechny zúčastněné, a to je základní kámen vzdělávání bez předsudků nebo také inkluzivního vzdělávání.
Situace v oblasti inkluzivního vzdělávání je v současné době příznivá, neboť školní systém v České republice prochází transformací, a jedním z cílů probíhajících změn je vytvoření demokratického a humánního školního prostředí, které dokáže nabídnout stejnou šanci na vzdělání. Jednou ze zásadních změn v koncepci našeho školství po roce 1989 je skutečnost, že vzdělávání a volnočasová péče o postižené děti nebo mladistvé se pomalu stává běžným integračním trendem v řadě škol nebo volnočasových zařízení.
Inkluze je proces napomáhající jedincům zpřístupnit společenské zdroje (práce, vzdělání, volnočasové aktivity, ...) a žít svůj život bez omezení. Bývá obvykle akcentován ve spojení se vzděláváním dětí v systému základního školství, v období tak důležitém pro život každého člověka.
Inkluzivní vzdělávání je pojem pro takový způsob výuky, pro kterou je typické podporovat rovnou šanci na vzdělání pro všechny děti s respektem k jejich odlišnostem. V prostředí školy podporující inkluzivní způsob výuky je samozřejmé, že se ve třídě společně vzdělávají děti se zdravotním postižením, i děti bez postižení, děti různých náboženských vyznání, děti různých etnik nebo děti z různých sociálních poměrů.
Inkluze akceptuje rozmanitost, a zachovává příležitost pro vzdělání a spolupráci. Dobře nastavené inkluzivní prostředí přináší všem dětem pocit bezpečí a důležitý pocit sounáležitosti s kolektivem.
Je také velmi dobré, když se podaří škole i rodičům propojit péči o dítě a spolupracovat. Tím je možné pro obě strany zajistit lepší porozumění vzájemným nárokům, důležitým pro nastavení učebních cílů ve třídě, a případně si sdělovat očekávání a spolupodílet se v případě zájmu na rozhodování o stylu, obsahu nebo tempu výuky.
Inkluzivní systémy přináší moderní způsob vzdělávání pro všechny děti a pomáhají měnit stereotypní diskriminační postoje. Školní prostředí umožňuje získat kontext pro zážitek z prvních vztahů dítěte se světem mimo své rodiny, což umožňuje rozvoj společenských vztahů a interakcí. Respekt a porozumění se posilují, když si děti různých schopností a prostředí mohou hrát, tráví společně čas a společně se učí.
Dlouhodobé zkušenosti výsledků žáků ukazují, že samostatné a specificky poskytované vzdělávání odstavuje dítě od reality běžného života a neposkytuje žádnou záruku úspěchu pro děti, které potřebují zvláštní pozornost. Zatímco inkluzivní školy, které poskytují podpůrné kontextové podmínky skutečné reality pro učení a nepracují s dětmi v laboratorních nebo speciálně oddělených podmínkách, dokáží daleko lépe připravit dítě pro budoucí začlenění do reality běžné společnosti.
Mezi základní prvky inkluzivního vzdělávání patří také příprava, vzájemná podpora nebo více specializované intervence zahrnující celou školní komunitu, která pracuje jako tým a může mít třeba tento charakter:
Asistenti nebo specialisté mají potenciál být inkluzivní nebo rozdělující. Například dostupný odborník, který pomáhá učitelům reagovat úspěšně na potřeby všech studentů, pracuje inkluzivně. Odborník není ten, který vytahuje studenty ze třídy, aby s nimi pracoval odděleně.
Zapojení rodičů je pro většinu škol vítaným prvkem spolupráce, pokud existuje zájem i na rodičovské straně. Často jde o e-mailovou korespondenci mezi učitelem a rodiči, ale příležitostně se někdy pořádají také konference rodičů s učiteli a lze najít i různé další podoby spolupráce dle podmínek daného školního prostředí.
Inkluzivní učební plán zahrnuje učební osnovy zahrnující lokálně relevantní témata a příspěvky menšinových skupin. Vyhýbá se stereotypům a umožňuje přizpůsobení učebních osnov učebním stylům dětí se speciálními vzdělávacími potřebami.
Pokud má být inkluzivní vzdělávání realitou, je třeba postupně patřičnými kroky zajistit, aby pedagogové měli trénink, flexibilitu a zdroje pro výuku studentů s různými potřebami a styly učení. Celá školní komunita včetně pedagogů potřebuje, aby existovala dostupná metodická podpora a možnost spolupracovat a sdílet svoje zkušenosti nebo nejistoty se svými učitelskými kolegy a dalšími odborníky, kterými mohou být speciální pedagogové, sociální pracovníci nebo také rodiče. Vzdělávání dětí se speciálními potřebami v učení musí mít odpovídající finanční a udržitelnou finanční podporu, kterou zajišťuje vedení školy. Rodiče by měli mít možnost se dozvědět, že mohou v blízkosti svého bydliště uplatňovat právo svého dítěte na vzdělání v inkluzivním prostředí. V neposlední řadě je důležité, když tuto oblast podporuje antidiskriminační legislativní prostředí zaměřené na odstraňování překážek.
Systém vzdělávání je vždy nákladný pro všechny jeho účastníky, a proto jsou reformy školství v oblasti vzdělávání dětí se specifickými potřebami spojené se značnými investicemi. Vysoké náklady jsou vynakládány na metodickou podporu, školení učitelů a zaměstnanců škol, zlepšování infrastruktury, modernizaci učebních materiálů a vybavení tříd pro úspěšné zavedení inkluzivního vzdělávání. Nicméně z dlouhodobého hlediska dojde těmito kroky k rozšíření možností celospolečenského uplatnění pro daleko širší skupinu dětí a mládeže, což pro ně osobně i pro společnost bude mít v dospělosti velkou hodnotu v podobě posílených schopností žít a zvládat vlastní život. Financování inkluzivního vzdělávání by mělo být ze strany státu podporované a dlouhodobě udržitelné, aby vzdělávání dětí se speciálními potřebami bylo běžnou součástí našeho školního systému.
Ano, a jednou z nosných myšlenek je fakt, že lidé odedávna žili v přirozené pospolitosti. Předpokladem fungování spokojené společnosti byla vždy schopnost začlenění jednotlivce do společenství (socializace) a podpora procesu jeho výchovy a učení se. Z pohledu dnešních možností si lze těžko představit, že by šlo prožít život bez individuální i kolektivně přijímané akceptace hodnotového společenského systému a bez možnosti začlenění se do komunity. Přijetí jednotlivce je však ovlivňováno ve společnosti všeobecnou úrovní respektu k možným odlišnostem a jedinečnosti.
Inkluzivní vzdělávání naplňuje ideály založené na soužití ve společnosti a vzájemné spolupráci prověřené historií lidstva. Jeho charakterem je univerzální a tolerantní přístup, a jeden z hlavních cílů je, aby se dítě v kolektivu cítilo vítáno a podporováno ve svém úsilí.
Česká republika nastoupila moderní cestu zpřístupnění vzdělávacího systému pro žáky se speciálními potřebami ve vzdělávání. Integrace nového přístupu je provázena řadou těžkostí, ale také výzev spojených s vytvářením nových podmínek vzdělávání smíšených kolektivů dětí běžné populace a dětí s handicapem. Významnou součástí vzdělávacího systému je také učitel, odborní pracovníci a rodiče, kteří společně tvoří prostředí, ve kterém může existovat tato forma vzdělávání. Tento proces je stále živý a klade nemalé nároky na všechny zúčastněné. Věřím, že na téma inkluze se bude dařit vést společný dialog mezi učiteli a rodiči a že z inkluze budou nejvíce profitovat dětské kolektivy. A přeji všem mnoho pozitivních zkušeností s inkluzí, trpělivosti a sil tolik potřebných vždy, když se do praxe zavádí něco nového.
Článek vznikl za podpory projektu "Centra kolegiální podpory – cesta k implementaci APIV", který je spolufinancován Evropskou unií.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.