Dobrodružství prcka Loriho 1

Ahoj, já jsem Lori. Je mi 8 let a mám rád přírodu a taky zvířátka, která žijí v lese, na polích a loukách a taky v řece. Ryby jsou mými kamarády už od malička. Tatínek mě totiž bere od mimča na ryby. Chytáme je, dáme jim nějakou dobrotu a pak je zase pustíme zpátky do vody.

Ale teď k věci. Chci vám vyprávět svá dobrodružství. Jsem sice ještě prcek, a to i doslova, ale už jsem toho spoustu zažil. S maminkou vaříme a pečeme, s tatínkem rybaříme a chystáme dřevo na zimu. No a s babičkou a s dědečkem jezdím na chatu, kde si můžu celé dny hrát na louce i v lese. 

Jakým dobrodrůžem bych asi tak měl začít? Ano, už vím. Začnu tím, které bylo to nejlepší.

Cesta žížalou

To vám ale byla panečku cesta. Dlouhá, kluzká, zrovna moc mi nevoněla a hodně to házelo, celou dobu. Říkáte si, jak jsem mohl jít skrze žížalu? No, to máte tak, jdete po paloučku, najednou se vám vplazí do cesty obrovská žížala a spolkne vás jako malinu. Znáte to? Že ne? Já jsem to letos poznal taky úplně poprvé. Takže si dávejte pozor na obří žížaly!

Jakmile mě žížala spolkla, nejspíš to ani nepostřehla. Prodíral jsem se dlouho slizkými chodbami. Popravdě, zapáchalo to uvnitř tak moc, že jsem si skoro celou dobu držel nos. Občas jsem po cestě potkal mravenečka nebo červíka. Naštěstí to byli kamarádští mravenci, červení by se se mnou vůbec nebavili, ale tihle černí mravenečci jsou mí kamarádi. Spojili jsme se i s červíky a hledali jsme cestu ven.

Jelikož má žížala průhledné tělo, sluníčko nám svítilo na cestu. Jenže když žížala zalezla pod zem, byla v tu ránu tma jako u nás doma ve sklepě. Žížala se takhle loudala pod zemí jen krátký čas, pak zase vylezla a čachtala se ve vodě. Zatímco jsem se svými kamarády hledal cestu ven, se pomalu, ale jistě venku stmívalo. Měl jsem obavy, aby se o mě babička s dědečkem nebáli, a tak jsem v hledání cesty ven musel pokročit. Začal jsem tedy utíkat, ale žížalu tu zřejmě zalechtalo. Začala se tak moc kroutit, že jsme se octli jako na vlnách rozbouřeného moře. Snažil jsem se zachytit něčeho pevného, ale žížala se hýbala ze strany na stranu tak rychle, že to nešlo. Cítil jsem se jako v pračce. Někteří, co kolem mě proplouvali, se smáli, až se za břicha popadali. Ale já jsem byl celou dobu na pozoru, abych našel konečně cestu ven.

Světlooooo! Vidím konec žížaly, křičel jsem kolem sebe do všech stran. Slyšeli mě mravenčci, ale k červíkům se moje volání nedostalo. Ti si dál vesele skotačili ve víru, který způsobilo moje polechtání žížaly.

A jsme venku! To to ale trvalo, říkal jsem si. Ale nee, jsem celý od toho slizu ze žížaly, naříkal jsem. Mravenčci měli zalepené oči a nic neviděli. Ale podstatné bylo, že jsme byli konečně venku! Radovali jsme se, zpívali si, užívali si svobody, ale po chvíli nám došlo, že se již hodně setmělo a je nejvyšší čas jít domů. Babička s dědou se o mě určitě bojí, svěřoval jsem se mravenečkům. A tak jsem nasadil rychlé nohy a utíkal rychle za babičkou a dědou. Jakmile jsem doběhl, babička s dědečkem seděli na zápraží a tvářili se hodně smutně. Když mě však spatřili, usmáli se a šli mi naproti. Objali jsme se všichni tři a šli jsme na večeři. Při jídle jsem jim vyprávěl svou příhodu, které samozřejmě nevěřili. Mysleli si, že si vymýšlím opět svoje pohádky. Protože to my prckové občas děláváme, že ano. A co teď? No alou spát, zítra na nás číhá jistě další dobrodružství! 

básnička k pohádce: 

Prcek Lori na procházku šel,                
a v tom ho někdo velký pozřel.
Byla to obrovská žížala,
která ráda všechno hltala.

Slupla ho jak malinu, 
nejspíš si ani nevšimla,
klouže se dál po břichu.
To je ale velká žížala.

Děti se básničku mohou naučit nazpaměť či si ji pouze poslechnout.

• Překážková dráha

Jako každá překážková dráha bude i tato motivována něčím zajímavým. Bude to cesta skrze žížalu. Jak asi taková cesta může vypadat, je na každého fantazii. Já jsem měla fantazii s tímto náčiním – tunel, švédská bedna, švihadla, obruče, tyče, židličky, plachta, žebřiny, plachta velká, bílé papíry, kužely.

1. tunel (látkový) – vstoupíme do žížaly (ústa);
2. obruče – přeskakujeme z jednoho vrcholku na druhý, abychom se nepropadli do hlubin žížalího žaludku;
3. švihadla – po špičkách přejdeme úzké články – tyto články jsou okolo celé žížaly, ale naše žížala je má jen na začátku a na konci;
4. švédská bedna – opasek je nejvyšší část žížalího těla, musíme jej přelézt, pozor je tam hodně slizu;
5. bílé papíry – cestička, po které kousek poběžíme, polechtáme tak žížalu;
6. tyče – židličky – plachta – další tunel, vytvoříme z tohoto náčiní a děti se zde musí potichoučku proplížit po čtyřech, nesmějí se přitom dotknout žádné strany tohoto tunelu – břicho žížaly;
7. žebřiny – na horní část na žebřinách umístíme obrázek sluníčka – otvor v žížale – vykoukneme ven na sluníčko malým otvorem, pak slezeme opatrně dolů;
8. velká plachta – pod touto plachtou musíme podlézt až na konec plachty, tedy podlézáme užší část žížalího těla;
9. kužely – dostali jsme se do bludiště, kudy teď? Zkusíme to mezi kužely, nesmíme se jich dotknout, jinak by se žížala mohla splašit. Opatrně mezi kužely, které jsou hodně blízko sebe, procházíme. Kužely můžeme představit jako svaly.
10. švihadla – po špičkách přejdeme úzké články;
11. tunel – buď mime dva tunely, nebo přemístíme ze začátku na konec. Vylezeme ze žížalího těla.

(pokud máme k dispozici klouzačku, můžeme konec žížaly – tunel – nahradit klouzačkou.)

• Honička: Červení mravenci vs. prcek Lori

Mezi dětmi zvolíme dva až tři červené mravence (podle počtu dětí) a zbytek dětí bude v roli prcka Loriho. Červení mravenci mají za úkol pochytat všechny prcky. Jakmile je prcek Lori chycen, musí zůstat ve štronzu. Osvobodí ho jedině další prcek Lori tím, že jej dvakrát oběhne. Jakmile červení mravenci pochytají všechny prcky, hra končí.

• Nejrychlejší mraveniště 

Děti rozdělíme do 2 skupin, každá skupina má svou prázdnou nádobu, vybíhají z mraveniště do lesa, kde po jednom nosí korálky zpátky do mraveniště. Každý mraveneček může vzít jen jeden korálek, a jakmile jej donese, běží další mraveneček pro další korálek. Takto běhají pro korálky, dokud jedno z mravenišť nenasbírá všechny. Korálky mohou představovat sladké bonbony, které budou po splnění úkolu čekat na naše šikovné mravenečky jako odměna za skvěle odvedenou práci. Vítěznému mraveništi zatleskáme, ale odměnu dostanou všichni stejnou.

• Malujeme 

Malovat budeme pomocí vodových barev. Každý dostane bílý tvrdý papír velikosti A4. Úkolem bude namalovat, jak to vypadá uvnitř žížaly. Zde se fantazii meze nekladou. Dětem můžeme dát menší inspiraci – mohou namalovat, že má žížala uvnitř domeček, nebo se spíše inspirují dobrodružstvím prcka Loriho.

• Čichová hra – co nám voní a co ne?

Děti si jistě pamatují z pohádky, že uvnitř žížaly to nijak vábně nevonělo. Pro připomenutí přečteme úryvek. Nachystáme si pro děti do misek různé potraviny – cibuli, jahody, tvarůžky, sýr, česnek apod.

• pexeso / pracovní list / bingo

viz příloha