Školní vzdělávací program naší mateřské školy je zaměřen na environmentální výchovu. V tomto směru úzce spolupracujeme již několik let s Ochranou fauny České republiky, konkrétně s RNDr. Petrou Novou. Celým programem děti provází jejich kamarád skřítek Mecháček, který je patronem školky a účastní se všeho důležitého dění s dětmi. Ve školním roce 2007/2008 je prioritou v našem programu poznávání rostlinné přírody.
Pomůcky - přírodní prostředí kolem mateřské školy
Děti seděly s Petrou v altánku na zahradě mateřské školy a povídali si o přírodě. Rozhlížely se kolem sebe a určovaly názvy rostlin a stromů. Společně s Petrou se snažily přijít na to, proč jsou rostliny pro nás důležité, k čemu je využíváme - např. některé bylinky používáme na vaření, semínka slunečnice jedí ptáci, ale také se z nich lisuje olej, který používáme na vaření, některé rostliny se mohou použít na barvení látek Ze stromů se vyrábí nábytek, dřevem můžeme topit, stromy dělají stín, pod který se můžeme v horkých dnech ukrýt, pod stínem stromů a rostlin se schovávají i zvířátka, na stromech roste ovoce, které jíme, plody některých stromů slouží jako potrava pro zvířátka (žaludy, kaštany a další), včely sbírají z květin pyl, z obilí se vyrábí mouka a z té se peče chléb, stromy a rostliny vyrábí kyslík, který dýcháme a potřebujeme k životu.
Po tomto rozhovoru jsme se vydali na vycházku do lesa a na louku, kde jsme pozorovali vše, o čem jsme si povídali. Prostřednictvím vlastních prožitků si děti lépe upevnily nové poznatky, zdokonalily se ve svém mluvním projevu, vyjadřování, byla posilována jejich zvídavost a zájem o přírodu.
Petra dětem vyprávěla krátkou povídku Maminka země. Děti měly za úkol pozorně poslouchat, o jakých květinách se v povídce vypráví, a pak vyjmenovat ty, které si zapamatovaly. Následovala práce s obrázky. Petra rozložila obrázky různých květin a rostlin (sasanka, tulipán, sněženka, fialka, slunečnice, chrpa, hluchavka, jetel, sedmikráska, podběl, pampeliška, kopřiva, šípek, kopretina a další) do prostoru třídy. Děti se snažily rostliny správně pojmenovat a určit jejich barvu a odstíny. Na závěr si děti s Petrou zahrály pohybovou hru Uvíjíme věneček. Děti seděly v tureckém sedu, Petra chodila mezi nimi a říkala text:
Uvíjíme věneček
ze všech našich kytiček.
Uvijem je do věnečku,
lístek, kvítek i větvičku,
jaké jméno máš?
Na poslední verš děti jednotlivě odpovídaly název nějaké rostliny a postupně se zapojovaly do řady. Hra končí, když se zapojí poslední dítě-rostlinka. Děti si osvojovaly názvy některých rostlin, procvičovaly si paměť, barvy a barevné odstíny.
Petra si půjčila od dětí jejich kamaráda skřítka Mecháčka a požádala je, aby popsaly jednotlivé části jeho těla (hlava, oči, uši....). Poté si všechny děti stouply, ukazovaly jednotlivé části svého těla a popisovaly je. Pak společně s Petrou popisovaly jednotlivé části rostliny na obrázku: květ, stonek, listy, kořen. Petra přirovnala lidské tělo ke struktuře rostliny: Květ je jako hlava, stonek jako tělo, lístky připomínají ruce, kořeny nohy.
Petra měla pro děti připravený obrázek se skupinou dětí a snímek s různými květinami. Vysvětlila dětem, že všichni lidé mají zmíněné části těla stejně jako rostliny. Části těla jednotlivých lidí se však od sebe liší, rozdílné jsou i části jednotlivých rostlin. Liší se barvou, velikostí, tvarem. Děti pozorovaly nejdříve obrázek se skupinou dětí a ústně popisovaly rozdíly (např. barva pleti, barva očí, velikost a tvar očí, uší, nosu, délka a barva vlasů apod.). Podobně postupovaly u obrázku s rostlinami (různé tvary a velikosti listů, květů, barva, velikost a tvar květů, výška rostlin apod.).
Děti seděly v tureckém sedu a snažily se správně reagovat na pokyny Petry, která při konkrétní otázce oslovila vždy jedno z dětí: „Který kamarád má světlé vlasy, který má tmavé vlasy, najdi kamaráda, který má modré oči, zelené, hnědé, který z kamarádů je nejvyšší, nejmenší apod." Každá rostlina i každý člověk se něčím liší od ostatních, a tím je jedinečný a zajímavý. Touto činností si děti procvičovaly nejen postřeh, ale i řečové dovednosti, učily se porovnávat, rozlišovat, všímat si detailů.
Petra dětem ukázala rostlinku hrášku a vedla s nimi rozhovor, jak rostlinka vzniká - kuličku hrášku zasadíme do země, z hrášku roste stonek, ze stonku lístečky, v zemi kořínky, postupně kořínky, stonek i lístky sílí, později se utvoří květ, ze kterého pak uzrají další hrášky.
Dřep - semínka, stoj spatný - roste stonek, vzpažit - lístky, kroužení hlavou - květ. Z květu vítr rozfouká semínka, ta se zakutálí a odpočívají v zemi, než opět vyklíčí - leh na záda, postupně z nich rostou nové rostlinky (obměna protažení např. klek apod).
Pokus - každé dítě dostane kelímek a kousek vaty, který navlhčí a vloží na dno kelímku. Do navlhčené vaty vloží kuličku hrachu. Kelímky se zasazenými hrášky uložíme na místo, kde je teplo a světlo. Hrášky průběžně pozorujeme a pečujeme o ně. Dle potřeby je lehce zaléváme, aby nám neuschly.
Rozhovor s dětmi - Musíme se o hrášky dále starat? Co hrášek (a rostliny vůbec) potřebuje ke svému růstu? (Světlo, slunce, vodu, vzduch). Touto činností se děti učí pravidelné péči o konkrétní rostlinu, tím si upevňují pracovní návyky, průběžným pozorováním sledují vývoj rostliny.
Děti seděly v kruhu a opakovaly si, které rostliny nebo květiny již znají. Každé dítě postupně řeklo název nějaké květiny a vytleskalo odpovídající počet slabik, později použily hru na tělo a využily Orfeova instrumentáře. Po rytmizaci rozmístila učitelka po třídě obrázky různých rostlin. Děti zpívaly písničky (nebo jejich úryvky), které si podle obrázků vybavily. Procvičovaly si tak hudební dovednosti, paměť a pozornost.
Pomocí obrázků učitelka vyprávěla dětem pohádku Pyšná princezna. Navázala rozhovor s dětmi - proč byla princezna pyšná, co znamená výraz „pyšná", co se stalo, že taková přestala být a jak jsme to poznali - jak se chovala. Jakou úlohu hrála v pohádce květina, z jakého důvodu vadla a naopak, proč rozkvétala. Učitelka zdůraznila důležitost úcty a pokory k rostlinám, květinám, stromům a přírodě vůbec. Když se budeme chovat šetrně k přírodě, příroda se bude chovat stejně k nám - květiny budou pěkně vonět, budeme moci pozorovat jejich barvy, budeme moct dýchat zdravý vzduch, budeme jíst ovoce ze stromů apod.
Učitelka rozmístila na koberec obrázky z různých pohádek (Červená Karkulka, Sněhurka, Perníková chaloupka, Křemílek a Vochomůrka, Šípková Růženka, Otesánek, O veliké řepě, Popelka a další). Děti měly podle jednotlivých pohádkových postav určit, o jakou pohádku jde, vyjmenovat další postavy, které se v konkrétní pohádce vyskytují a říci, zda se v pohádce nějakým způsobem vyskytuje příroda (například Křemílek s Vochomůrkou bydleli v pařezové chaloupce, Červená Karkulka šla za babičkou lesem a nesla jí květiny, hrad, kde bydlela Šípková Růženka, obrostl růžemi apod.) Děti si procvičovaly vyjadřování, jazykové dovednosti, uvědomily si lidské vlastnost a prohloubily vztah ke klasické literatuře.
Učitelka si s dětmi zazpívala písničku Pod naším okýnkem. Ptala se dětí, o jaké květině se v písni zpívá, kolik bylo růží, jakou mohou mít barvu. Zkusíme si to znázornit na papíře. Děti si sedly ke stolečkům, každé dostalo pracovní list. Děti pracovaly dle pokynů učitelky. Například - nakresli tolik koleček, kolik je květin, největší květinu vybarvi žlutě, nejmenší oranžově, stonek květiny, která má nejvíce listů, vybarvi světle zeleně, stonek květiny, která má nejméně listů, tmavě zeleně, rostlinu, která má největší květ, vybarvi červeně, květinu s nejmenším květem modře apod.
Děti si všímaly rozdílů, porovnávaly, přiřazovaly, procvičovaly si některé matematické pojmy, barvy a barevné odstíny.
Činnost probíhala v zahradním altánku. Petra ukázala dětem velký herbář a rozvedla s dětmi rozhovor, zda vědí, co to je herbář a jak se tvoří. Několik rad pro tvoření herbáře:
Na stůl v altánku Petra rozprostřela různé rostliny i s kořínky - jetel, žebříček, obilí, kopřivu a další. Děti s Petrou rostliny pojmenovaly a popsaly jejich části. Společně si zopakovali postup při tvorbě herbáře a přitom rostliny opatrně ukládaly k vylisování. Děti si upevňovaly pracovní dovednosti, rozvíjelo se vyjadřování, logické myšlení, paměť.
Děti získaly teoretické a částečně i praktické vědomosti o tvorbě herbáře v předchozích činnostech a nyní si tvoření herbáře samy vyzkouší od úplného začátku. Děti si přinesly z domova košíčky (stačí jeden v trojici dětí), připomněly si zásady při sbírání rostlin do herbáře a vydaly se s učitelkou do přírody. Cestou si všímaly různých rostlinek, čichem charakterizovaly jejich vůni, snažily se je pojmenovat a některé z nich opatrně vytrhávaly nebo vykopávaly motyčkou i s kořínky a dávaly do košíků. Ve školce je děti rozložily, připravily novinový papír, knihy a opatrně rostliny ukládaly k lisování. U každé rostliny jsme si zapsaly datum a místo sběru, které budou dopsány do herbáře.
Tato činnost je průběžná, děti sbíraly při následujících vycházkách další rostliny a lisovaly je. Vylisované rostliny postupně lepily do herbáře, učitelka zapisovala název, datum a místo sběru. Děti se touto činností učily trpělivosti, dodržování určité posloupnosti a pravidel, procvičovaly si jemnou motoriku a smysly (čich).
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
