Příspěvek doplňuje informace předchozích dílů Jak rozvíjet sluchové vnímání v přípravné třídě 1., 2. a 3. díl o další praktické zkušenosti. Nabízí pro žáky poutavé náměty pro rozvoj vnímání rytmu, sluchového rozlišování, sluchové paměti, naslouchání.
Nápady využijí nejen učitelé přípravných tříd, ale i učitelé mateřských škol, 1. a 2. tříd ZŠ, učitelé žáků s dysortografií, rodiče.
Učitel pracuje s žáky v kruhu na koberci / venku na trávě. Učitel má k dispozici hudební nástroje. Každý žák si může jeden nástroj vybrat, prozkoumat, vyzkoušet. Poté učitel na ozvučná dřívka zahraje krátký rytmus o třech prvcích (doporučuji stejně silně a rychle třikrát ťuknout ozvučnými dřívky o sebe). Tento jednoduchý rytmus opakují žáci jednotlivě na svůj hudební nástroj. Učitel každému žákovi zahraje jiný rytmus. V druhé části žáci používají již ozvučná dřívka, na které se jim daří rytmus zopakovat lépe. Postupně učitel rytmus stěžuje, ponechá počet prvků, ale může hrát silně, slabě apod.
Obměna: Učitel na ozvučná dřívka zahraje krátký rytmus o 4 až 5 prvcích podle potřeb každého žáka. Tento rytmus opakují žáci jednotlivě na svůj hudební nástroj. Učitel každému žákovi zahraje jiný rytmus. V druhé části žáci používají již ozvučná dřívka, na která se jim daří rytmus zopakovat lépe. Postupně učitel rytmus stěžuje, ponechá počet prvků, ale může hrát silně, slabě apod.
Obměna: Učitel si připraví bzučák a karty, na které zaznamená krátké a dlouhé tóny. Krátký tón = krátké zabzučení – vyznačí na kartu puntíkem, dlouhý tón = dlouhé zabzučení – označí na kartu svislou čárkou. Každý žák má sadu několika karet. Učitel může pracovat frontálně, zahraje sestavu prvků z některé karty (např. dlouze, krátce, dlouze, krátce) a žáci kartu hledají v sadě svých karet a pak ji zvedají. Kontrolu učitel provádí tak, že opětovně daný rytmus zahraje na bzučák pomalejším tempem a žáci si na záznamu ukazují.
Učitel pracuje s menší skupinkou žáků v kruhu. Začíná jednoduchou větou. Např. „Ve středu jedeme do ZOO.“ Žák, který je na řadě (v kruhu po směru hodinových ručiček) větu rozvine. Např. „Ve středu jedeme se školou do ZOO.“ Další žák větu opět rozvine. Např. „Těším se, že ve středu jedeme se školou do ZOO.“ Každý žák by měl do věty přidat jedno slovo. Aktivitu uzpůsobíme schopnostem žáků. Zahajovací větu učitel může zjednodušit, např. takto: „Na výletě v ZOO jsme viděli lachtany.“ Další žák přidá: „Na výletě v ZOO jsme viděli lachtany a opice.“ apod.
Učitel zařazuje s žáky v kruhu hry na sluchovou paměť. Začíná např. větou: „Známe hlásky: B.“ Žák ve směru hodinových ručiček v kruhu naváže: „Známe hlásky: B a C.“ Další naváže: „Známe hlásky B, C a H…“ Obdobně může pracovat i s číslicemi.
Učitel s žáky na vycházce nebo v učebně vzpomíná, jaké květiny zná. V kruhu začíná větou: „Zvonky“ Další pokračuje: „Zvonky a pampelišky.“ Další naváže: „Zvonky, pampelišky a pivoňky...“
Učitel si připraví nahrávku s různými hlasy ptáků. Doporučuji vybrat ptáky, které právě můžeme vidět v přírodě. Z počátku vybereme jenom dva nebo tři ptáky. Žáci se pomocí nahrávky učí přiřazovat správný hlas danému majiteli. Při vycházce můžeme ptáky pozorovat a dobře naslouchat.
Při vycházce žáci nasbírají různé druhy přírodnin, z kterých poté vyrábí chrastítka. Roličku od toaletního papíru na jednom konci přelepí kusem papíru a upevní izolepou. Po naplnění trubičky přírodninami zakryjí papírem i druhý konec chrastítka. Dbáme, aby každá surovina byla zastoupena alespoň ve dvou chrastítkách. Poté žáci sluchem rozlišují, které nádoby k sobě patří.
Obměna: vajíčka od kinder vajec, krabičky od krémů. Náplně z rýže, čočky, slunečnicových semínek, koření, drobných kamínků, korálků, kolíčků na prádlo apod.
Při vycházce venku si učitel připraví různé druhy přírodnin. Otočený k žáků, zády vydává zvuky, které žáci poznávají/pojmenovávají. Např. křupnutí větviček, šustění listů, ťukání kamínků. Ve vnitřním prostředí to mohou být např. tyto zvuky: cinkání klíčů, zvonění zvonečku, střihání papíru, mačkání papíru. V dalších kolech se děti se zvuky již seznámily a mohou lépe pojmenovávat slyšené.
Učitel použije kuchyňskou minutku, budík, budík na mobilním telefonu apod. Nastaví zvonění např. za 3 minuty a předmět nepozorovaně uschová někde v učebně. Za nějakou dobu začne předmět vyzvánět, žáci mají poznat, odkud zvuk přichází, předmět hledají.
Obměna: Do vytváření zvuků můžeme zapojit vybrané žáky. Vybereme např. 4 žáky, každý žák bude dělat předem smluvený zvuk (např. tleskání, šustění papíru, cinkání klíčů, pískání na píšťalku). Žáci mají zvuk nacvičený a každý stojí v jednom rohu místnosti otočený směrem ke zdi. Zbylí žáci stojí uprostřed. Učitel určuje, který zvuk má zaznít. Učitel vyřkne: „Prosím, píšťalku.“ Žák, který má zvuk píšťalky, zapíská. Žáci prstem ukazují, z jakého rohu zvuk přichází.
Žáci obvykle bedlivě sledují, kudy chodím, kam předmět ukrývám. Pokud nemám k dispozici druhého pedagoga, který by žáky zabavil, tak procházím různá místa a „umisťuji“ předmět „jako“ na různá místa = tedy tak, aby žáci nedokázali rozpoznat, kde je.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
