Architektura v dějinách umění

Úvod

Rozhodla jsem se vytvořit soubor textů pro hodiny výtvarné výchovy. Chtěla jsem ve všech předmětech, ve kterých učím (ZSV, ČJ, VV), posunout čtenářskou gramotnost dopředu a líbilo se mi, že za pomocí textů to jde i na střední škole v dějinách umění.

Při čtení textů v hodinách mě vždy překvapuje, jak různí jsme, jak se můžeme navzájem obohacovat myšlenkami, které v textech nacházíme. Také mě překvapuje, že se dá pracovat jak s textem z Wikipedie, tak i texty uměleckými, či neuměleckými.

V rychlé době, kterou žijeme, čtení konzumujeme, nemáme čas hloubat – a tak se o to ve svých hodinách snažím. Texty doplňuji návrhy na pracovní listy, ve kterých jsou aktivity někdy pohybové, jindy výtvarné.

Téma: Architektura v dějinách umění

Anotace: Základem je text z Wikipedie o architektuře obecně.

Očekávaný výstup: Propojení souvislostí – architektura není jen stavitelským objektem, historií, jednotlivým slohem, ale může člověku dávat svobodu, pocit domova a bezpečí. Propojení učiva psychologie (ZSV), dějepisu, výtvarné výchovy a českého jazyka.

Vazba na ŠVP:

• využívá se pojmový aparát v procesu komunikace, vlastní tvorby a reflexe;
• dokáže vysvětlit své postoje ve vztahu k utváření komunikačního obsahu výtvarného umění;
• respektuje pluralitu přístupů a výsledků tvorby, prostřednictvím vlastní interpretace.

Vazba na RVP: 

Pomůcky: klubka provázků (4–5)

Čas: 2 vyučovací hodiny

1. Text k hodině: Architektura

Názory na to, co by mělo být cílem architekta a kam by měla architektura směřovat, se během doby vyvíjejí, přesto lze za stále platné zásady považovat tři stěžejní body, které formuloval Vitruvius Pollio a na které se architekt musel ohlížet bez ohledu na dobu vzniku stavby. Za prvé je nutno přihlížet k firmitas, tj. statické pevnosti a stabilitě stavby. Tento bod limitují technické znalosti doby a prostředí vzniku stavby. Druhým bodem je utilitas, tj. praktický cíl stavby, jemuž se nutně musí přizpůsobit. Třetím bodem je pak venustas, tj. estetický cíl, který je zpravidla poplatný estetickým názorům doby vzniku.

Tyto tři body se víceméně projevily na každé stavbě, přesto procento, kterým byl zastoupen jednotlivý z těchto bodů, je velice variabilní.

V současné době se objevuje řada nových požadavků, které souvisí s užitečností stavby. Mezi takové požadavky lze počítat i to, aby následný provoz byl co nejlevnější (nízkoenergetické stavby), a současně ekonomické požadavky na cenu stavby. Dalším požadavkem moderní doby je soulad s ekologickými zásadami.

Cíle po většinu historie byly realizovány jednotlivými uměleckými slohy, které se odrazily i v architektuře. Tyto slohy byly dominantní na velkém území a rozvíjely se relativně dlouhou dobu. Tento trend byl narušen až ve 20. století, kdy přestaly slohy existovat, respektive došlo k jejich překotnému vývoji.

Architektura se tak osamostatnila od ostatního umění, a ačkoli je jím stále ovlivňována, není s ním přímo spojená. Tato nejednotnost vedla k tomu, že už nehovoříme o stylu, ale o architektonické škole, kterou zpravidla ovlivnil jeden či několik významných architektů.

Slovo architektura pochází patrně z řeckého slova architekton, odkud proniklo do latiny a později i ostatních jazyků. Původní význam tohoto slova byl tesař a teprve později se změnil na stavitele stavby a starověký Řím chápal architekta už jako autora návrhu stavby.

Architektura je v nejobecnějším pojetí synonymem pro stavitelství. Zabývá se jak globálním pohledem na urbanismus, tak pohledem na krajinu. Zajímá ji klasické stavitelství budov i design jednotlivých detailů – zahradní či bytová architektura.

V užším významu slova pak označuje stavbu, která je nositelem nějakého uměleckého pojetí či názoru. Tím vyjadřuje umělecké ztvárnění staveb, jejich styl a způsob, jakým byly postaveny. Architektura je tak chápána jako umělecké dílo, které je zároveň kulturním a politickým symbolem doby.

Zdroj: cs.wikipedia.org/wiki/Architektura

2. Aktivita:

Nejprve si přečtěte text o architektuře. Pokuste se zamyslet nad těmito otázkami a odpovězte na ně i na základě přečteného textu.

1. Jak souvisí ohraničení teritoria s architekturou?
2. Jaká je etymologie slova architektura?
3. Co je to praktický cíl stavby, co je to estetický cíl?
4. Na kterých známých stavbách 21. století bychom si tyto cíle mohli demonstrovat?

Po přečtení textu a zodpovězení otázek pokračujeme dále:

Každý z nás potřebuje někdy více místa, někdy méně. Často nevíme, kolik prostoru můžeme vyžadovat.

Ustřihněte si každý tolik provázku, abyste jím ohradili své teritorium, jaké byste v dané místnosti chtěli mít. Kolik provázku budete potřebovat? Vezměte si ho tolik, abyste se ve svém prostoru cítili dobře. Zkoumejte, jaká různá teritoria můžete ohraničit – hranatá, kulatá, nepravidelná. Vyzkoušejte si různé tvary a pak si ve svém prostoru najděte místo, kde se cítíte nejlépe. Po provedené aktivitě si ujasňujeme, že hranice teritorií jsou někdy porušovány ostatními, a někdy je naopak porušujeme jiným.

Zabýváme se otázkami:

• Kdy dochází k tomu, že někdo pronikne do našeho teritoria?
• Kdy nás to zlobí? Kdy to snášíme?
• Kdy sami narušujeme cizí prostor? Jak poznáme, že jsme, nebo nejsme vítáni?
• Co ještě proniká do našeho osobního prostoru – zvonek, telefon, televize, návštěvy, zvuky z kuchyně, vůně?
• Jak si svůj prostor můžeme chránit?

Další otázku zkuste odpovědět písemně:

• Co jste si při daných aktivitách uvědomili?

3. Metodické poznámky:

S architekturou úzce souvisí i psychologický pocit bezpečí, na krátkém cvičení (podle Soni Hermochové) si můžeme ujasnit, co pro nás naše bydlení a náš prostor, který obýváme, znamená, jak vnímáme porušování teritoria a hranic ostatními, co často, mnohdy neuvědoměle, děláme sami…

Žáky seznámíme s proxemikou.

Můžeme si dále povídat o tom, kdo ve třídě narušuje prostor ostatním, komu to vadí, kdo je naopak rád.

4. Reflexe:

V reflexi žáci vyjadřovali velkou spokojenost s ohraničeným prostorem, někomu stačil prostor menší, někdo to vyjádřil slovy: „Měl jsem pocit domova, pocit zázemí, pocit bezpečí a dostatek svobody.“

V této aktivitě se dobře dá propojit učivo ze základů společenských věd (psychologie – sebepoznávání, zázemí, bezpečí), výtvarné výchovy (architektura, jednotlivé slohy, urbanismus, ekologie) a českého jazyka (umím dobře vyjadřovat své pocity, umím o nich mluvit, etymologie slov).