Obeznámit děti se vším, co se týká rodiny. Vcítit se do rodinných členů a naučit se nové pojmy, ukolébavku a také si zlepšit své hudební dovednosti s orffovými nástroji.
Děti si velice rády povídají, navíc když je ostatní pozorně poslouchají. Pokud je možnost, nechme děti vypovídat se. Zároveň však musíme udržet kázeň, tudíž poukazujeme na to, že je důležité naslouchat našim kamarádům okolo sebe. Téma rodina je vždy a téměř všude vítáno. Následující aktivity jsou seřazeny od ranních motivačních činností přes metodiky HV a DV až po pobyt venku. Činnosti lze samozřejmě uspořádat i v jiném pořadí nebo motivovat každou z níže uvedených na různá podtémata, která lze realizovat například celý týden.
Když už si s dětmi povídáme v komunikativním kruhu, necháme každé dítě povědět co nejvíce o jeho rodině. Tvoříme samozřejmě také návodné otázky. Např. Kde jsme doma? S kým bydlíme? Kdo se jak jmenuje? Jak se jmenuji já? (jméno i příjmení) Kdo má doma hlavní slovo? Bydlí s námi i babička s dědečkem? U všech otázek týkajících se rodiny myslíme na to, že některé dítě mohlo přijít o někoho z rodičů či prarodičů. Dávejme si tedy pozor, abychom dítě neuvedly do nepříjemné situace. Takže tvoříme návodné otázky spíše do éteru a necháme děti, aby se samy vyjádřily.
Kdo je kdo? Dětem ukážu obrázky neboli flashcards rodinných příslušníků. Menší děti klidně mohou vykřikovat, koho jsem to zrovna ukázala. Zamícháme karty, děti mohou losovat – každý jednu kartu. Nakonec nám sdělí, koho si to vylosovaly. Obměnou může také být hledání dvojic. Rozdáme dětem karty, podívají se na svou kartu a poté chodí po místnosti a volají: Maminko, kde jsi? (pokud má maminku atp.).
Snažíme se děti nabádat, aby své rodinné příslušníky oslovovaly hezky – maminka, tatínek, babička, dědeček atd.
Další info k rodinným příslušníkům může být třeba jejich povolání/zaměstnání/řemeslo. Kdo z dětí chce představit řemeslo svého rodinného příslušníka, zkusí to pomocí pantomimy.
Vneseme do hodiny tedy trochu dramatického ducha a využijeme jednu z mnoha dramatických metodik neboli dětských napodobivých her – hru „jako“ neboli pantomimu. Děti si vyzkouší pomocí gest a mimiky techniku, pomocí které nám představí řemeslo/povolání jednoho rodinného příslušníka, kterého si samy zvolí.
Dětem pomáháme, aby se nedostaly do nepříjemné situace.
Ostatní děti se snaží hádat, co nám kamarád představuje za povolání.
Pokud je někdo mezi dětmi, kdo pantomimě nerozumí, názorně mu pantomimu představíme.
Děti je třeba zapojit i hudebně. Zvolila jsem ukolébavku Cib, cib, cibulenka.
Přesuneme se tedy ke klavíru či jinému hudebnímu nástroji a naučíme děti nejprve text písničky.
Nácvik písně
Cíle
a) kognitivní – zapamatovat text, melodii a rytmus písně
b) afektivní – spolupracovat, vytvářet pozitivní atmosféru
c) psychomotorický – umět zazpívat píseň, vytleskat rytmus písně, získat dovednost hry na orffův nástroj
pomůcky: orffovy nástroje – hůlky, chrastítka, triangl
Motivace
Dnes jsme si povídali o maminkách a tatíncích, tak teď si zazpíváme a naučíme se písničku, ve které holčička zpívá o tom, že když byla malinká, musela ji chovat maminka a teď, když už je veliká, musí chovat svého bratříčka. Napadá vás nějaká taková písnička, ve které se něco takového zpívá? Nevíte, nevadí. Naučíme se ji.
Rozdýchávání
Děti se postaví do kruhu. Připomeneme si zásady bráničního dýchání – nadechujeme se nosem, nezvedáme ramena. Děti dají ruce v bok a točí se do stran, s podřepem vydechnou (hmitají).
Rozezpívání
Dle věku dětí c1–c2. Melodický prvek transponujeme po půltónech směrem nahoru i dolů.
Nácvik písně
Učitelka dětem píseň předzpívá a zahraje pomocí klavíru. Nácvik písně ihned vcelku.
Hra na tělo
Děti zpívají a tleskají rytmus písně: 1.–2. takt – tleskají, 3.–4. takt – pleskají o stehna, 5.–6. takt – tleskají.
Hra na zvukomalebné slabiky
Píseň děti zazpívají na zvuky, které se ozývají z makovice. (sssss)
V rámci rozezpívání také – zazpíváme a, e, i, o, u.
Hra s orffovými nástroji
Děti vyťukávají rytmus celé písně pomocí hůlek a chrastí pomocí chrastítek, jeden z těch nejšikovnějších může dostat triangl.
Hra na ztracenou melodii
Ztracená melodie: 5.–6. takt
a) vytleskáme rytmus
b) zahrajeme pomocí dřívek
c) zazpíváme v pianu – tiše
d) zahraje klavír
e) všechny děti brumendo
f) jako kapři – děti pouze artikulují
g) děti zazpívají celou píseň a ztracený úsek melodie si děti pouze představí
| Cib, cib, cibulenka, | 4x si podřepneme s rukama v bok, 2x vpravo, 2x vlevo |
| mak, mak, makulenka. | 6x tleskeneme, dle slabik |
| Když jsem byla maličká, | dřepneme si a otáčíme se na špičkách |
| chovala mě matička. | chováme miminko v náručí |
| A teď, když jsem veliká, | stoupneme si na špičky a ruce vzpažíme k nebi |
| musím chovat Jeníka. | chováme miminko v náručí |
Závěr hv – hodnocení s dětmi
Posadíme se do kroužku a děti nám poví, co dnes dělaly a co nového se dozvěděly. Vybereme pár dětí, které budou chtít, aby nám zazpívaly písničku.
Z domečku do domečku
Po sedavé činnosti si s dětmi trošku protáhneme kosti při běhavé činnosti. Při hře zvolíme jednoho chytače a zbytek dětí rozdělíme na třetiny – tatínky, maminky, děti.
Na zem položíme švihadla a vytvoříme tři imaginární domečky, do každého z nich položíme obrázek – maminky, tatínka a dítěte.
Můžeme ke hře pustit hudbu a odstartujeme hru – chytač musí chytit alespoň jedno dítě, než hru zastavím a než se všichni schovají do příslušných domečků. Jakmile chytač chytí někoho z dětí, zeptá se, kdo je. Podle toho se bude minulý chytač orientovat, do jakého domečku se bude při další hře schovávat.
Cíl: relaxace a odpočinek
Všechny děti si lehnou na koberec tak, aby se cítily dobře. Zavřou oči. Učitelka začne vyprávět – kde se právě nacházíme, co můžeme vidět, slyšet a cítit. Děti při vyprávění zhluboka dýchají.
Představte si, že ležíme na dece, na krásném paloučku, kolem jsou květinky, které nádherně voní. Opilují je včeličky. Pozor! Až budeme vstávat, ať na ně nešlápneme. Nahoře, na nebi, tak úplně vysoko na nás svítí sluníčko. A to nás hřeje na líčkách. Cítíme, jak kolem nás běhá slabý větřík a šeptá nám do oušek okolní ticho. V lese pobíhají veverky, zajíčci a sem tam nějaká srnka. V dálce si to dupe ke studánce i pan ježek. A hele, tam vzadu u vysokého dubu zrovna stojí a okusuje stébla mladá srnečka.
Nad námi poletují a zpívají si vrabci, vlaštovky hrají na honěnou a motýlci poletují sem a tam. Přitom hledají tu nejkrásnější květinku ze všech. Ááá, právě nám jeden z motýlků přistál na nose. Zašimral nás a právě odletěl.
Pomaličku otevřeme očička, protřeme si je a rozhlédneme se kolem. Pohladíme sousedícího kamaráda a usmějeme se na něj. Pomalu se posadíme a protáhneme ruce až ke sluníčku. Nohy zase co nejvíce dopředu, ale pozor na mravence a včeličky.
Vyskočíme a ještě jednou se natáhneme až ke sluníčku a zamáváme mu i ptáčkům, co létají kolem.
Abychom se vrátili zpátky k našemu tématu, rozdáme dětem pracovní listy na toto téma.
Můžeme taktéž pouze kreslit, ti žáci, kteří jsou zdatnější, dostanou prázdný list a dostanou za úkol nakreslit všechny své rodinné příslušníky.
Kdo dokončí svůj výtvor, může si zahrát pexeso. Na principu, že jeden obrázek je maminka a druhý, který hledá, je maminčin stín.
Pobyt venku
Při pobytu venku či na procházce se můžeme potkat s pár lidmi, můžeme vidět ve městě – například prodavačku, na vesnici zahradníka apod. Snažíme se s dětmi pojmenovat daná řemesla.
Během lekce se děti hodně rozpovídaly, tudíž lekce trvala déle než obvykle. Bylo to však příjemné povídání, radost v jejich očích se prolínala celou lekcí. Děti byly pozorné a naslouchaly svým kamarádům.
Během pantomimy byla velká legrace, protože bylo velice těžké uhodnout, co nám kamarád chtěl říct. Avšak podle mého názoru se děti pobavily a nebylo to škodolibé, nýbrž úsměvné.
V hudební chvilce se dětem lépe rozezpívávalo u klavíru než s kytarou.
Spousta dětí, především však ty menší, reagovaly na všechny obrázky/flashcards – vykřikovaly, že maminka na obrázku vypadá jako ta jejich apod.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
