Jižní Amerika je pro Středoevropana velice exotickou destinací, proto zařazení her a činností s multikulturní tematikou týkající se právě tohoto kontinentu je vhodným prostředkem obohacení vzdělávací nabídky v mateřské škole. Objevují se zde přírodní prostředí, jako jsou prales či hory, které jsou pro děti předškolního věku něčím neznámým a přitom velice zajímavým.
Jižní (nebo také Latinská Amerika) se nachází na jižní polokouli a je obklopena dvěma velkými oceány, Atlantským a Tichým. Původními obyvateli tohoto kontinent jsou domorodí indiáni (Inkové a Mayové). Ostatní lidé se sem v průběhu mnoha staletí nastěhovali. Většina z nich pochází ze Španělska či Portugalska, říká se jim Hispánci a mají hnědou barvu pleti. Ve většině zemí Latinské Ameriky se hovoří portugalsky nebo španělsky.
V této části světa se daří pěstování brambor a kukuřice, které odtud pocházejí. Rozlehlé nížiny zejména v Argentině jsou velice vhodným prostředím pro chov ovcí a krav. Naproti tomu v horských oblastech pohoří, které se jmenuje Andy, chovají domorodí obyvatelé (Peruánci, Chilané či Bolivijci) lamy. Lamy pak dávají místním obyvatelům mléko a především vlnu, ze které se pak pletou svetry či šály.
Nejvyšší hora Jižní Ameriky leží v Argentině a jmenuje se Aconcagua. Brazilskými deštnými pralesy pak protéká nejdelší řeka světa Amazonka. Největší jezero tohoto kontinentu se jmenuje Titicaca a rozkládá se na území dvou států Bolívie a Peru. V pralese žije mnoho druhů zvířat, mezi nejznámější patří papoušek amazoňan, kajman černý nebo kapybara. V horských oblastech se můžeme setkat s jaguárem americkým nebo kondorem krocanovitým. V nížinách pak můžeme pozorovat mravenečníka dvouprstého, který, jak už jeho název napovídá, se živí mravenci termity. Mezi nejznámější rostlinné druhy Latinské Ameriky patří krásné orchideje nebo vodní rostliny viktorie, které jsou podobné našim leknínům.
Život v Peru
Autor: Mgr. Michael Novotný
Peruánští indiáni
život v horách mají rádi.
Pěstují si ve vesnici
brambory i kukuřici.
Popis hry:
Paní učitelka určí jedno dítě, které odejde za dveře. Ostatní děti se domluví na nějakém pohybu, který budou předvádět (kolíbání, poskakování, chůze apod.). Poté dá paní učitelka jednomu dítěti (domorodci) do ruky malý zvoneček. Dítě jej drží tak, aby nebyl vidět. Poté se děti začnou pohybovat domluveným způsobem a dítě (domorodec), které má zvoneček na něj občas zazvoní. Úkolem dítěte, které bylo za dveřmi, je poznat, které dítě je domorodec. Děti se v rolích domorodce a dítěte za dveřmi střídají. Pro ztížení hry můžeme určit domorodců více maximálně však tři (dle počtu dětí), jinak by se hra stala zmatečnou.
Popis hry:
Po herním prostoru náhodně rozmístíme gumové kroužky, které budou dětem sloužit jako domeček. Poté určíme jedno dítě, které bude domorodý indián. Ostatní děti se pohybují po prostoru mezi kroužky a ptají se domorodého indiána: „Kam jdeš, indiáne?“ Ten například odpoví: „Jdu sklízet brambory.“ Děti se ptají dále: „A kam jdeš sklízet brambory?“ Indián odpoví: „Na pole za vesnici.“ Pokud však indián na otázku odpoví: „Já jsem lovec.“, děti musí co nejrychleji utíkat do domečku (gumového kroužku). Úkolem indiána (lovce) je chytit co nejvíce dětí ještě před tím, než vstoupí do domečku. Kolik dětí indián chytí, tolik jich pak chytá ostatní s ním. Otázky na indiána mohou být náhodné, stejně tak jako odpovědi indiána. Avšak odpověď, která je signálem k chytání, musí být předem jasně dána. Doporučuji zvolit dostatečně velký herní prostor, aby bylo eliminováno riziko srážky dětí.
V přírodě to bývá mnohdy tak, že když se potkají dvě zvířata stejného druhu, nevíme, jak se k sobě zachovají. Někdy se bude snažit jeden druhého odehnat, protože bude mít strach z toho, že mu bude lovit na jeho území, jindy se zase do sebe zamilují a budou chtít být spolu, nebo se třeba domluví na společném postupu při lovu apod.
Popis hry:
Tato hra je založena především na improvizaci dětí, nechme je tedy scénku sehrát podle jejich představ, a i když dojde ke konfliktu, nechme je, aby si ho samy vyřešily. Děti si mezi sebou utvoří dvojice a domluví se, jaké latinskoamerické zvíře budou ztvárňovat (vždy jedna dvojice jeden stejný druh). Poté nastupuje na scénu první dvojice a rozehrává situační scénku, například v Andách se potkají dva supi. Děti mohou při scénce používat jakékoli vyjadřovací techniky včetně verbální komunikace. Po skončení hry doporučuji posadit se s dětmi po obvodu kruhu a říci si, proč konkrétní dvojice takto nastalou situaci řešily.
Jak jsme si již v úvodu řekli, z Latinské Ameriky pochází některé druhy zeleniny, jako jsou brambory nebo kukuřice. Domorodí vesničané však nemají žádné kombajny nebo traktory, a tak musí sklízet zeleninu ručně.
Popis hry:
Děti se postaví do zástupu po cca deseti dětech (pokud je dětí více, vytvoříme dvě skupiny). Poté první dítě sebere ze země kukuřici a podává ji pod nohama druhému dítěti, to pak třetímu atd. Dítě, které podá kukuřici dítěti za sebou, ihned běží na konec řady. Hru můžeme hrát například na zahradě mateřské školy nebo v přírodním prostředí. Pokud máme velký herní prostor, pak můžeme určit nějaké vzdálenější místo, kam až mají děti tímto způsobem dojít.
Atahualpa byl náčelník Inků a v oblasti, kdy Inkové kdysi dávno žili, se můžeme setkat také s jeho sochou. Představme si, že tato socha má kouzelnou moc.
Popis hry:
Určíme jedno dítě, které se postaví doprostřed herního prostoru a bude znázorňovat sochu náčelníka Atahualpy. Ostatní děti jsou inčtí indiáni a přišli se svému náčelníkovi poklonit. Socha je ale moc hezká a v indiánech probouzí zvědavost. Kdo se však sochy dotkne, ten zkamení. Děti tedy chodí kolem sochy, obdivují ji, povídají si o ní a čas od času se jí někdo dotkne a zkamení. Tímto způsobem se na sochu náčelníka Atahualpy nabalují další sochy, až se vytvoří sousoší. Toto sousoší může pak paní učitelka vyfotit a s dětmi si pak povídat o tom, co jim sousoší připomíná nebo co v něm spatřují.
V Jižní Americe žijí lidé, kteří se domlouvají různými jazyky (španělština, portugalština, nizozemština či francouzština). My těmto jazykům nerozumíme. Mohli bychom si tedy vyzkoušet, jaké to je, když někdo při rozhovoru použije třeba pouze dvě slova.
Popis hry:
Děti si vytvoří dvojice a posadí se po obvodu kruhu. Doprostřed kruhu pak přichází první dvojice a snaží se navázat mezi sebou rozhovor. Mohou používat veškeré dorozumívací techniky (pohyby, výrazy v obličeji aj.). Jedinou podmínkou však je, že mohou verbálně reprodukovat pouze dvě slova, na kterých se předtím domluví, například „lovím papoušky“. Rozehrávají tedy rozhovor a ostatní děti se pak snaží uhodnout, o čem si ony dvě děti povídaly. Poté přichází do kruhu další dvojice dětí.
Popis hry:
Děti se posadí po obvodu kruhu a začínají vytvářet svůj vlastní indiánský příběh. Začne první dítě, po určité době ho paní učitelka přeruší a zeptá se dětí, kdo chce pokračovat. Každé dítě tak vloží do příběhu svůj děj. Tímto způsobem vznikají velice pěkné příběhy.
Téma Jižní Amerika je mezi dětmi velice oblíbené zejména proto, že zde figurují oblíbené postavy indiánů, a také proto, že je tato kultura dětem neznámá. Všechny prezentované hry jsou pro děti velice dobře zvládnutelné a samy přispěly tím, že upravovaly či inovovaly pravidla. Například při utváření indiánského příběhu vznikaly velmi pěkné a kreativní děje. Děti byly schopny kontinuálně navazovat na úsek, který prezentovalo předchozí dítě.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
