Kuchyňské náčiní I

Příspěvek nabízí inspiraci/nápady, jak zpracovat téma kuchyňské náčiní v mateřské škole či přípravné třídě.

Zaměřuje se především na rozvoj řeči a komunikace, předmatematických představ, orientace v prostoru a čase, zrakového vnímání, sluchového vnímání, motoriky, jemné motoriky a grafomotoriky.

Aktivity jsou určeny především pro děti, které navštěvují poslední ročník mateřské školy, či pro vzdělávání v přípravné třídě. Po drobných úpravách (zejména v náročnosti jednotlivých dovedností) mohou s materiálem pracovat již mladší děti.

Sluchové vnímání – naslouchání – naslouchání mluvenému slovu

Učitel téma kuchyňské náčiní zahájí vyprávěním/čtením příběhu:

Autor: Petra Pšeničková / Jiří Novotný

Byla jednou jedna mála kuchyň, která patřila dědovi Bohoušovi. A v té kuchyni spával na starém koberci jeho pejsek Lumpík. Vždy, když šel děda Bohouš spát, začalo v kuchyni všechno ožívat.

„Nešťouchej do mě,“ zlobil se váleček na šťouchadlo na brambory. Mezitím lezla naběračka ze šuplíku a volala na všechny: „Tak už mě pusťte ven, musím si protáhnout to moje dlouhé tělo.“ Ale i ostatní kamarádi z kuchyně vylézali ven a chtěli si hrát na kuchyňské desce.

Nejvíc ze všech se ale naparovala nová vařečka. Myslela si o sobě, jak je krásná, a nechtěla se s nikým moc kamarádit. Když si s ní chtěla mašlovačka povídat, jenom pyšně odpověděla: „Já si s tebou nechci povídat, jsi taková obyčejná a navíc jsi hodně ošoupaná.“ Brzy si s vařečkou nechtěl nikdo hrát ani povídat.

Začalo jí to být líto, a tak jednou, když si otvírák hrál na honěnou se škrabkou, chtěla si vařečka hrát s nimi. „S námi si přeci hrát nemůžeš, my nejsme tak krásní jako ty,“ řekl škodolibě otvírák. „A já si s váma vlastně taky nechci hrát,“ řekla trochu naštvaně vařečka a začala poskakovat na hraně kuchyňské desky. Jenže jak tak poskakovala, uklouzla po kapce vody a spadla přímo na Lumpíka, který ležel na zemi. Ten si myslel, že je to jeho nová hračka a začal ji hned okusovat. „Nech mě být, ty chlupatá obludo!“ volala na Lumpíka, ale ten si s ní jen vesele dál hrál.

„Neměli bychom jí nějak pomoc?“ navrhoval louskáček na ořechy. „Já ji teda nemám moc ráda,“ řekla naběračka, „ale pomoc bychom jí měli. Jenže jak?“ „Já mám nápad,“ řekl otvírák. „Mašlovačka, naběračka a obracečka se chytnou a udělají něco jako provaz. Já a sítko na čaj slezeme dolů. Sítko odláká Lumpíka a já pomůžu vařečce.“ A jak se domluvili, tak to také udělali. Vařečka byla moc ráda, že je zase zpátky, a už nebyla tak pyšná. Jen Lumpík byl smutný, že přišel o svoji novou hračku. Ráno mu ale děda Bohouš dal novou a krásně voňavou kost, a tak rychle zapomněl na ztracenou vařečku.

Předmatematické představy – třídění, řeč – lexikálně-sémantická rovina – nadřazené pojmy

Učitel rozmístí v místnosti karty s obrázky kuchyňského náčiní (např. rádýlko na těsto, šťouchadlo na brambory, váleček, vařečka, naběračka, obracečka, louskáček na ořechy, otvírák na konzervy, mašlovačka, příbory, lopatka na dort, metlička, škrabka, sítko na čaj), hraček, nářadí, dopravních prostředků apod. Děti třídí předměty do skupin podle shodných znaků. Závěrem vymyslí nadřazený pojem (kuchyňské náčiní, hračky, nářadí atd.).

Řeč – vysvětlí význam pojmu

Učitel pracuje s dětmi v kruhu, kuchyňské náčiní (obrázky či reálné kusy, makety) leží v jeho středu. Každé dítě si vybere jeden předmět, pojmenuje ho a pojem vysvětlí (př. vařečka = používá se na míchání omáčky, pudinku, vyrábí ze dřeva, naběračka = nabíráme s ní polévku nebo kompot).

Řeč – lexikálně-sémantická rovina – hádanky

Učitel pracuje s dětmi v kruhu. Přednáší hádanky na kuchyňské náčiní – např.: „Tento předmět používáme na potírání pečiva rozšlehaným vajíčkem.“ (mašlovačka)

Předmatematické představy – množství

Učitel zavěsí naběračky na větev na školkové zahradě. Každé dítě hází pěti míčky na cíl. Závěrem učitel s dítětem zhodnotí, kolik hodů se vydařilo (= rozhýbalo naběračku) a kolik ne.

Předmatematické představy – třídění

Děti třídí kuchyňského náčiní podle materiálu (dřevo, kov, plast, hliník, porcelán), podle užití (na míchání, obracení, krájení), ...

Sluchové vnímání – sluchové rozlišování

Učitel pracuje s dětmi v kruhu. Každému dítěti zvlášť předříkává dvojici slov a ptá se, zda ta slova jsou stejná, či ne.

Ukázka možných dvojic: naběračka – naběračka, naběračka – náběračka, vařečka – vařecka, vařečka – vařečka, rádýlko – rádýlko, válecek – válecek, váleček – váleček, ...

Sluchové vnímání – figura a pozadí

Učitel předříkává dítěti řadu slov, pokud dítě uslyší smluvené slovo (naběračka), vhodí korálek do skleničky. Každé dítě je vybaveno miskou s korálky a skleničkou.

Možná skupina slov: talíř, rádýlko, hrneček, naběračka, nůž, vidlička, váleček, naběračka, sklenice, otvírák na konzervy, naběračka, pánev, kastrol, poklice, naběračka, pekáček, mašlovačka, vařečka, dortová forma, lopatka na dort, naběračka, plech na pečení

Zrakové vnímání – oční pohyby

Učitel položí vedle sebe do řady 10 předmětů nebo obrázků kuchyňského náčiní. Děti individuálně pojmenovávají předměty tak, jak jdou za sebou ve směru zleva doprava.

Hrubá, jemná motorika

Učitel připevní na konec vařečky gymnastickou stuhu (případně stuhu z galanterie). Dítě před tělem rozhýbává stuhu a tak i ramenní kloub.

Motorika – grafomotorika – uvolňovací cviky – závodní dráhy

Děti za použití prstových barev, vodovek a temper nejdříve prstem a později štětcem projíždí nejrůznější dvojrozměrné dráhy = cesty.

Motorika: grafomotorika – grafomotorický prvek: spirála, šikmá čára, vlnovka, zuby

Děti uvolňují ramenní kloub kresbou na větší formát – v kleku: opíráme se o nedominantní ruku. Děti vyzdobí obrázky vařečky, naběračky, válečku apod. grafomotorickými prvky: spirála, šikmá čára, vlnovka, zuby nebo takovými, které děti už znají.

Orientace v prostoru – prostorové pojmy nahoře, dole, vpravo, vlevo, první, poslední, uprostřed

Učitel domluví návštěvu s dětmi ve školkové kuchyni. Děti sledují a popisují, které náčiní je nahoře, dole, vpravo, vlevo, vpravo nahoře, první, poslední, uprostřed, ...