V rámci multikulturní výchovy v mateřské škole je vhodné zařazovat tematické činnosti, které se zabývají rozlišnostmi jednotlivých sociokulturních prostředí. Téma Afrika nabízí hry a činnosti, které seznamují děti s tématy multikulturality a také rozvíjí jejich dovednosti. Afrika je třetí největší světadíl a je domovem převážně obyvatel černé pleti, proto se jí také říká černý kontinent.
Velkou část tohoto kontinentu tvoří pouště, rozlehlá území plná písku, kde je nedostatek vody, a proto tu žije jen velmi málo lidí a živočichů. V africké savaně také žije nám mnoho známých zvířat, jako jsou sloni, žirafy, lvi, hadi, hroši či nosorožci.
Africký kontinent tvoří velké množství států, mezi nejznámější můžeme zařadit například Egypt nebo Tunisko, kam mnoho lidí jezdí na dovolenou. Celá Afrika je obklopena moři a oceány (Indickým a Atlantským oceánem, Středozemním mořem), proto se na ni můžeme dostat pouze lodí nebo letadlem. Největší ostrov patřící k africkému kontinentu je Madagaskar a je to jediné místo na světě, kde žijí ve volné přírodě lemuři.
Nejvyšší horou Afriky je sopečný vulkán Kilimandžáro. V Egyptě se vlévá do moře Nil, který je největší a nejdelší řekou Afriky. Největším jezerem Afriky je Viktoriino jezero, pojmenované po anglické královně Viktorii. V Egyptě se můžeme také setkat s pyramidami, které sloužily jako hrobky pro egyptské krále (faraóny). Na jihu Afriky jsou velká naleziště drahých kamenů, zejména diamantů a také zlata.
V Africe je po většinu roku teplé počasí, a proto je hojně vyhledávána turisty, kteří sem jezdí na prázdniny nebo trávit svoji dovolenou.
Afrika
Autor: Michael Novotný
Afrika je slunná přeci,
je tam teplo jako v peci.
Černoši i běloši
u moře si lenoší.
V herně, na zahradě mateřské školy nebo v přírodním prostředí vymezíme herní prostor (měl by být dostatečně prostorný, vždy přihlížet k počtu dětí). Uprostřed herního prostoru bude jedno dítě, které představuje krokodýla z řeky Nil. Vymezený prostor bude řeka a ostatní děti (zebry, antilopy, aj.) se budou snažit dostat se na druhou stranu řeky. Úkolem krokodýla je chytit (dotekem) zvířata, která se snaží dostat na druhou stranu. Ten, kdo je chycen, se stává také krokodýlem a chytá zbylé děti. Je potřeba dohlédnout na to, aby byl herní prostor co nejméně členitý tak, aby bylo v co nejvyšší míře eliminováno riziko zranění.
Před započetím samotné hry je vhodné a důležité, aby byly děti v rámci multikulturního projektu seznámeny s aspekty, které se týkají afrického kontinentu. Děti se posadí po obvodu kruhu a paní učitelka řekne nějakou nepravdu, která se týká dětských znalostí o africkém kontinentu, například: „V Africe je velká zima.“ Dítě po její levici pak musí rozpoznat, zda se jedná o pravdu, či nepravdu, a argumentovat či oponovat, například: „To není pravda, v Africe není zima, naopak je tam velké teplo.“ Toto dítě poté vysloví další domněnku a dítě po jeho lavici argumentuje či oponuje stejným způsobem. Hra končí v okamžik, kdy se ve hře vystřídají všechny děti. Zde doporučuji přihlédnout k věkovému složení třídy a znalostem dětí.
Děti v Africe musí mnohdy chodit do školy velmi daleko a cesta tam i zpět jim trvá velice dlouho. Občas se stane, že domů dorazí až za tmy. Určíme dvě děti, které budou představovat černošské školáky jdoucí ze školy. Ostatní děti se rozmístí po herním prostoru (školní třídě, přírodním prostředí, které je vymezeno metami nebo provazem). Dvěma určeným dětem pak zavážeme šátkem oči a každé z nich postavíme na opačný konec herního prostoru. Jejich úkolem je pak projít pralesem (z dětí) a za pomoci verbální komunikace nalézt jeden druhého. Děti se v rolích černošských školáků prostřídávají. Děti, které ztvárňují stromy, se mohou mírně pohybovat jakoby ve větru, ale nikterak by neměly aktivně bránit dětem v pohybu. Některým dětem mohou zavázané oči vadit nebo jim to může být nepříjemné. Doporučuji tyto děti včlenit do role stromů či přírodních překážek.
Děti se posadí po obvodu kruhu. Paní učitelka určí jedno dítě, které bude pantomimicky předvádět nějakou činnost, která je typická pro Afriku nebo africkou kulturu (například tanec, lov, sbírání plodů, prodej na tržnici apod.). Nezapomeňme, že elementární podmínkou pantomimy je úplná absence verbálních projevů včetně zvuků. Dítě nějakou činnost předvede a ostatní děti se snaží uhodnout, co dítě předvádělo. Děti se v pantomimickém ztvárnění prostřídávají.
Afričané, zejména na vesnici a na okrajích velkých měst, nebydlí jako my v panelovém nebo rodinném domě. Jejich příbytku se říká chýše a je postavena z toho, co jim příroda v okolí nabídne (bláto, tráva, větve stromů apod.). Uvnitř těchto chýší toho černošští obyvatelé moc nemají, protože jsou chudí. Ale přeci jen se v chýši najdou předměty denní potřeby, jako jsou hrnce a hrnky, příbory, talíře nebo drobná výzdoba.
Tato hra se nejlépe hraje v prostředí školní třídy či herny, protože je zde dostatek hraček a předmětů. Paní učitelka dá dětem pokyn, aby si z různých molitanových či dřevěných kostek (dle možností každé třídy) postavily svojí chýši. Až budou mít chýši postavenou, tak si ji vyzdobí patnácti až dvaceti předměty. Děti by měly při této hře spolupracovat a společně se domluvit na tom, jaké předměty a kam v chýši umístí. Poté všechny děti odejdou z místnosti a paní učitelka buď odstraní, nebo přemístí nějaký předmět (předměty) z chýše. Poté se děti vrátí a jejich úkolem je poznat, jaký předmět z chýše zmizel, popřípadě byl přemístěn. Počet předmětů je vhodné volit dle počtu dětí a s ohledem na jejich věk.
V mnoha částech Afriky její obyvatelé velice často tancují. Tanec je součástí jejich života a je také považován za jakýsi rituál, proto je nedílnou součástí jejich kultury a života. Děti se postaví po obvodu kruhu. Paní učitelka určí jedno dítě, které vejde doprostřed kruhu a bude předvádět nějaký svůj specifický tanec. Všechny děti tento tanec napodobují. Po chvíli dítě, které bude chtít, vstoupí do kruhu k prvnímu dítěti a začne tancovat svůj tanec, čímž první dítě vystřídá, a to se zařazuje zpět do kruhu. Všechny děti opět tento tanec napodobují. Hra končí v okamžik, kdy už žádné dítě nechce vstoupit do kruhu a tancovat. Pro dokreslení atmosféry můžeme také použít africké bubny či nějaký jejich ekvivalent, či jiné typické nástroje, na které samy děti hrají.
Černoši v afrických vesnicích mají vždy nějakého člověka, který je jejich vůdcem a rozhoduje o tom, co se bude dělat nebo kam se půjde. Tento člověk se nazývá šaman a hodně lidí v Africe si myslí, že má nadpřirozenou moc a že dovede čarovat. Paní učitelka určí jedno dítě, které bude šaman. Ten dostane do ruky kouzelnou hůlku, poté prochází mezi dětmi a vybere si nějaké dítě, které začaruje v cokoli, například ve zvíře, věc nebo třeba strom či vítr. Při čarování musí vyslovit krátké zaklínadlo.
Zaříkávadlo
Autor: Michael Novotný
Hakuna katiki,
jsem šaman z Afriky.
Hakuna saki,
čaruji taky.
Ať je z tebe…
Poté co šaman vybrané dítě začaruje v nějakou věc či zvíře, to se podle toho také začne chovat. Pokud máme ve třídě hodně dětí, pak doporučuji, aby dítě (šaman) začarovalo maximálně dvě děti, a pak určíme šamanem někoho jiného tak, aby se děti v roli šamana vystřídaly. Dítě, které je šaman, také může své rozhodnutí zdůvodnit, například: „Ať je z tebe mušle, protože tak krásně šumí, a bude ti příjemně.“
Všechny hry a činnosti jsou v praxi ověřeny a velmi se mi osvědčily. Děti tyto činnosti bez velkých problémů zvládají a jsou velice iniciativní. Elementárním předpokladem zvládnutí těchto her je předpoklad znalosti dané problematiky. Je tedy vhodné a doporučuji děti před započetím bloku obeznámit s kulturou afrických národů.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
