Domů > Odborné články > Předškolní vzdělávání > Komunikace s dětmi-cizinci v MŠ
Odborný článek

Komunikace s dětmi-cizinci v MŠ

14. 9. 2016 Předškolní vzdělávání
Autor
Mgr. et Bc. Michael Novotný

Anotace

Článek nabízí praktickou zkušenost a inspiraci při překonávání jazykových bariér v komunikaci a práci převážně s vietnamskými dětmi.

Cíl

Překonání jazykových bariér při komunikaci s vietnamskými dětmi, osvojení komunikativních kompetencí.

Mateřská škola je prostředím, kde se setkávají nejen vrstevníci, ale také děti různých národností. Mnozí z nich pochází z bilingvního prostředí, kde jeden z rodičů ovládá český jazyk. Zde je vzdělavatelnost dětí velice dobrá. Ale co když v rodině její členové hovoří pouze svým mateřským jazykem. Jistě mi dáte zapravdu, že komunikace s dětmi, které nekomunikují v češtině, je velice obtížné. Obtížná je také komunikace s jejich rodiči. Jednou z komunit, kde se můžeme setkat s komunikační bariérou, je komunita vietnamská. Jak tyto děti vzdělávat?

Z vlastní zkušenosti vím, že vzdělávání dětí, které neovládají český jazyk, je velice složité a obtížné. Děti vietnamské národnosti jsou ale velice bystré a učenlivé. V první fázi práce s těmito dětmi jsem se zaměřil na osobní individuální přístup. Pokud jsem něco potřeboval těmto dětem sdělit, používal jsem nejen důraz a intonaci svého hlasu, ale také posunky. Výsledky se samozřejmě nedostavili okamžitě, ale až po určité době a v kombinaci s ostatními metodami a formami komunikace. Velice osvědčenou metodou je klasické sociální učení, při kterém vietnamské děti „okoukávají“ činnosti od ostatních dětí a snaží se je napodobovat. Zpočátku se jedná pouze o nápodobu bez pochopení pravidel činnosti. Proto je nutné hry a činnosti po určité době opakovat tak, aby došlo k osvojení a pochopení pravidel.

Velice se mi osvědčila také rytmizace slov. Zejména v adaptačním období je tato metoda rozvoje komunikačních dovedností velice vhodná například při seznamování s kolektivem. Děti se posadí po obvodu kruhu a vytleskávají své jméno (Ja – rou – šek, A – nič – ka atd.). S vietnamskými dětmi jsem pak chodil po obvodu kruhu od dítěte k dítěti. Každé z nich vytleskalo své jméno a vietnamské děti toto zopakovaly. Výsledek byl velice pozitivní a překvapivý. Vietnamské děti se naučily jména svých vrstevníků v řádu několika dní.

Jak ale těmto dětem zprostředkovat například pravidla chování a jednání na třídě? To už byla práce o poznání složitější. Povídali jsme si s dětmi o pravidlech v kruhu. Zde jsme si je společně nastavili. Poté je děti výtvarně ztvárnily. Takto pak byla pravidla prezentována i vietnamským dětem, samozřejmě s dopomocí velice osvědčených posunků. Pokud se jednalo například o „ochutnávací“ pravidlo (děti se do jídla nenutí, ale vždy je dobré alespoň trochu jídla ochutnat), ukázali jsme si toto i v praxi. Jsou děti-jedlíci, které pedagog nemusí jakkoli motivovat do jídla, ale jsou také děti, které mají s konzumací problémy. Obrázek s „ochutnávacím“ pravidlem jsme si zavěsili do prostoru, kde se děti stravují. Když pak mělo vietnamské dítě problém nějaké jídlo ochutnat, obrázek se mu ukázal společně s ukázaným prstem (jedničkou – jedno sousto ochutnat). Tyto děti po velmi krátké době pochopily, co se od nich očekává.

Dalším velice efektivním prostředkem komunikace s vietnamskými dětmi jsou piktogramy. Veškerá denní činnost, která se ve vzdělávací nabídce aplikuje, je seřazena dle posloupnosti v podobě piktogramů na tabuli. Den začíná tím, že dítě přijde do mateřské školy, na prvním místě na tabuli je tedy umístěn piktogram s obrázkem, jak se dítě vítá s pedagogem. Následují pak spontánní neřízené činnosti neboli volná hra, na tabuli se tedy umístí piktogram znázorňující hračky. Takto s umisťováním piktogramů pokračujeme až do momentu odchodu dítěte z mateřské školy domů. Takto znázorněný den nemá význam jen v oblasti komunikace s vietnamskými dětmi – potažmo dětmi-cizinci, ale také české děti mají přehled o tom, jaké činnosti budou děti v průběhu dne dělat. Před každou konkrétní činností (umývání, svačina, pohybová hra, volná hra) je také vhodné vietnamským dětem konkrétní piktogram verbálně okomentovat či popsat. Časem se děti naučí, že například piktogram s umyvadlem znamená v českém jazyce umýt ruce.

Platí také to, že v rámci interkulturního vzdělávání se majoritní i minoritní skupiny dětí vzájemně obohacují. Děti mají přirozenou potřebu komunikovat. Velice dobré výsledky v oblasti komunikace mezi českými a vietnamskými dětmi spatřuji také v samotné snaze dětí mezi sebou komunikovat. České a vietnamské dítě spolu sedí u stolu, snaží se hrát nějakou hru. České dítě má pak snahu vietnamskému kamarádovi pravidla hry vysvětlit, a to za pomoci všemožných posunků, praktických ukázek i verbálního sdělení. Zpočátku vietnamské dítě principu hry nerozumí, ale postupem času začíná chápat, co se od něho očekává. Jsem přesvědčený o tom, že je to do značné míry dáno snahou dítěte o vysvětlení pravidel hry, naproti tomu také snahou vietnamského dítěte hru pochopit spojenou spotřebou si ji zahrát.

K rozvoje komunikačních kompetencí u vietnamských dětí jsem také ve velmi frekventované míře využíval knihu jako didaktickou pomůcku. Různé encyklopedie či obrázkové knížky mohou při komunikaci a osvojování si českého jazyka velice pomoci. Při listování knihou jsem vietnamským dětem pojmenovával jednotlivé obrázky (kočka, kočár, traktor, pán atd.), děti po mně tato slova opakovaly. Poté, co jsem jim různé obrázky pojmenovával, jsme dané stránky procházeli znovu a tentokrát vietnamské děti měly za úkol konkrétní obrázky pojmenovat. Tato metoda je velice účinná a efektivní. Takto naučené objekty či věci lze poté aplikovat například od dramatické hry, kdy učitel nabízí různá slova (kočka, auto atd.) a děti je předvádějí. Tím dochází k hlubšímu osvojování pojmů a také, což je neméně důležité, konkrétní slovo získává i konkrétní obsah.

Vietnamská komunita v mnoha případech také využívá služeb vychovatele, rodilého Čecha. Tady se nabízí možnost zprostředkovávání informací jak samotnému dítěti, tak také jeho rodičům. Tato pomoc může být především z hlediska komunikace mezi rodinou a školou velice významná a efektivní. Vychovatel, který je s vietnamskou rodinou v každodenním styku, si přeci jen už našel konkrétní kanály a metody, jak s rodinou efektivně komunikovat.

Důležitá je i role spolužáka vrstevníka. Děti jsou spolu v užším kontaktu a delší denní časový úsek než s pedagogem (hrají si spolu), tudíž dříve a lépe porozumí potřebám dítěte Vietnamce (cizince). Pokud pak probíhá komunikace například v komunikativním kruhu, stávají se tito vrstevníci velice zdatnými tlumočníky. My kolikrát nerozumíme tomu, co vietnamský žák chce, a tápeme. Naproti tomu vrstevník kamarád okamžitě přetlumočí potřebu vietnamského kamaráda.

Individuální práce s dítěte je mnohdy v současných podmínkách institucionálního vzdělávání velice složité. Avšak tento přístup je v práci s vietnamskými dětmi velice důležitý. V mateřské škole to lze vyřešit tak, že individuální práci s dětmi započneme v době příchodu druhého pedagoga do mateřské školy. Tato individuální práce s vietnamskými dětmi může spočívat například v narativní formě kreslení či malování, kdy dítěti říkáme v českém jazyce, co má nakreslit nebo namalovat. Pokud neporozumí verbální informaci, pak můžeme dítěti napomoci tím, že ho ke kresbě nebo malbě navedeme svojí kresbou (část postavy, kola od auta apod.). V počátcích začínáme spíše jednoduššími věcmi či postavami (máma táta, auto, kruh apod.), později zvyšujeme nároky na dítě. Vše je také do jisté míry závislé na úrovni kresebného projevu vietnamského dítěte.

Vzdělávání vietnamských dětí v interkulturním prostředí není nikterak jednoduché. Mnohdy se nám naše snahy mohou zdát zbytečné nebo nenaplněné. Významnou roli však v tomto ohledu hraje samotné prostředí třídy (vrstevnické vztahy, třídní klima, empatie apod.). Jakékoli dítě ve vrstevnickém kolektivu má potřebu participovat na činnostech a aktivitách, což mu umožňuje učit se novým dovednostem, získávat znalosti a v neposlední řadě také zdolávat jazykovou bariéru. Nabízené aktivity, metody či techniky jsou v praxi ověřené a zcela určitě fungují. Ač se mohou některé zkušenosti zdát pro praxi marginální, jsou funkční a ve vzájemném propojení efektivním nástrojem komunikace mezi dětmi a pedagogy.

Reflexe

Prezentované náměty se mi v praxi učitele mateřské školy velice osvědčily a mohou být efektivním nástrojem při komunikaci s vietnamskými dětmi i dětmi-cizinci obecně.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Mgr. et Bc. Michael Novotný

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
14. 9. 2016
Příspěvek se zabývá zařazením dětí-cizinců do mateřské školy a problematikou komunikace s dětmi z různých národnostních menšin. Jako příklady jsou uváděny zkušenosti s dětmi vietnamské národnosti.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Klíčové kompetence:

  • Předškolní vzdělávání
  • Komunikativní kompetence
  • dokáže se vyjadřovat a sdělovat své prožitky, pocity a nálady různými prostředky (řečovými, výtvarnými, hudebními, dramatickými apod.)
  • Předškolní vzdělávání
  • Komunikativní kompetence
  • domlouvá se gesty i slovy, rozlišuje některé symboly, rozumí jejich významu i funkci
  • Předškolní vzdělávání
  • Sociální a personální kompetence
  • napodobuje modely prosociálního chování a mezilidských vztahů, které nachází ve svém okolí

Organizace řízení učební činnosti:

Individuální

Organizace prostorová:

Specializovaná učebna, Školní třída

Nutné pomůcky:

knihy, obrázky, piktogramy, výtvarný materiál

Spec. vzdělávací potřeby:

z cizojazyčného prostředí, z odlišného sociokulturního prostředí