Bylo, nebylo, psychologové vymysleli a zorganizovali jeden zajímavý experiment:Lidé sedí v kině a dívají se na jakousi komedii. Vypadají u toho ale nějak divně – všichni drží v ústech tužku. Polovina z nich drží tužku napříč mezi zuby (asi tak, jak by romantický Španěl měl v ústech růži) a druhá polovina drží tužku v sešpulených rtech, podobně jako by drželi cigaretu. Po skončení filmu měl každý divák zhodnotit, jak se mu fi lm líbil a jak vtipný mu připadal.
Ta první polovina (s tužkou napříč) hodnotila film jako velice vtipný. Druhá polovina (s tužkou v sešpulených ústech) takový názor neměla – film jim zas tak vtipný nepřipadal. Rozdíl byl v ne/možnosti vyjádřit svoje emoce. Ti se sešpulenými ústy se pořádně nemohli usmát, následkem čehož prožívali pozitivní emoce z vtipných situací mnohem slaběji než ti, kteří tuto emoci mohli vyjádřit (obličejové svaly jsou při držení tužky napříč v zubech v podobné poloze, jako při smíchu nebo úsměvu). Neboli emoce – vnitřní prožitek velmi výrazně souvisí s emocí – projevem navenek.
Pro nás z toho plyne jedna úžasná možnost: Když budete navenek projevovat radost, pocítíte radost i jako vnitřní prožitek. Takže to chce sebrat síly a vědomě se usmívat, prozpěvovat si, lehce se pohybovat a podobně. Tyhle projevy dobré nálady zpracuje váš mozek tak, že když se přece usmíváte (prozpěvujete si, tančíte), tak musíte cítit uvnitř radost a pohodu – a s tím už si příslušné hormony a neurotransmitery poradí.
ZÁVĚREČNÉ SHRNUTÍ
Po přečtení shrnutí mě už nic nezadrží a jdu mezi mozkové závity na lov dobré nálady.
![]() |
Materiál byl poskytnut zdarma nakladatelstvím Portál z publikace Kurz dobré nálady. |
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.