V rámci celoročního projektu Dotek ztracených časů jsme dílčí část věnovali řemeslům. Spolu s partnerskou školou v Ilavě (SR) jsme se vydali za poznáním tradičních i současných řemesel. Naše několikatýdenní bádání bylo završeno tradičním spaním ve škole, které bylo motivováno řemeslným „vandrováním“.
Pět týdnů naše pravidelné čtení na pokračování provázel příběh mlynářského učně Matěje a jeho kamaráda čerta Lukáše z knihy Řemesla od Kláry Smolíkové s ilustracemi Jana Smolíka. Matěj a Lukáš na svém vandru postupně nastoupili do služby k šestnácti mistrům různých řemesel. Dvojice prožívala veselé i napínavé příhody a současně pronikala do tajů dnes již pozapomenutých řemeslných postupů. Odkaz na knihu najdete zde: Řemesla
Při četbě žáci řemesla kreslili a podstatné údaje o řemeslech shrnuli na jednotlivé karty, které jsme zalaminovali. Zahráli si poznávací hry například s cechovními znaky řemesel. Pantomimu a poznávání řemesel jsme rozehráli ve hře „na řemeslníky“ (My jsme malí řemeslníci, překousli jsme jitrnici, z jednoho konce vylezlo písmenko ... a z druhého konce písmenko ...). Začali jsme si vyrábět vlastní knihu řemesel. Žáci ilustrovali různé básničky a říkanky na téma již zaniklých či současných řemesel. (Víte, kdo je to například šmukýř?)
K tomu všemu Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského vyhlásila soutěž na podporu čtenářské gramotnosti Čtěte se slonem Bobem 2015 na téma Řemesla dnes a před sto lety. Samozřejmě jsme se soutěže zúčastnili a naše kniha řemesel získala čestné uznání.
A postupně se účastníci projektu začali prakticky seznamovat s jednotlivými řemesly, zajímavými technikami a rukodělnými činnostmi, které rozvíjeli jejich jemnou motoriku.
V úvodních lekcích si například ušili vlastní střapatou paruku na masopustní průvod. Návod najdete zde na portále v článku Projekt PROMO – proměny obyčejného mikrotenového obalu. Potrápili své mozkové závity a šikovné prstíky v hlavolamu mistra tesaře. Vyrobili si šňůrky a provázky, utkali malé obaly na mobily a přívěsky. Nejjednodušší tkaní na mé online nástěnce na pinterestu.
 |
|
Tkaní |
Úvodní video k našemu putování za řemesly: Na úvod malé video, co už máme za sebou, ale mnoho nás ještě čeká...
V dalších hodinách se žáci seznámili a prakticky si vyzkoušeli i méně obvyklé techniky a postupy. Zvláště u prvních dvou byla přísně dodržována bezpečnostní pravidla.
 |
|
Náramek zdobený pyrografií |
 |
|
Brusiči „drahých kamenů“ |
V průběhu projektu jsme s našimi slovenskými partnery vždy dílčí část shrnuli do společné reportáže. Zde uvedené vysílání ilavsko-strážské televize vypráví o tom, co všechno jsme si vyzkoušeli a co jsme se naučili při velké cestě za tradičními řemesly i méně obvyklými řemeslnými technikami.
Vyvrcholením řemeslné části projektu Dotek ztracených časů bylo vandrování za řemesly při tradičním spaní ve škole. Účastníci nejdříve na školní půdě našli starý kufr. A mimo jiné v něm byl nalezen jeden výuční list vyplněný a několik nevyplněných, proto jsme se na vlastní kůži vypravili za poznáváním řemesel a získání výučních listů.
Podle receptu nalezeného ve starém sešitě s recepty jsme společně zadělali těsto na housky. Po vykynutí je upletli a během večera došlo i na jejich snězení. První zkouška byla splněna. Cech pekařský by mohl být na své učně pyšný! (Fotogalerie)
I zkouška cechu mlynářského se vydařila. Je sice pravda, že při výrobě větrného kola docházelo k občasným zadrhnutím, ale jak se říká: „Učený z nebe nespadl“. Nakonec se všechny větrné mlýnky roztočily, až oči přecházely. Druhá zkouška splněna. (Fotogalerie)
V kufru se našly i drobné dekorativní předměty upletené z proutí. A považte, že i touto třetí košíkářskou zkouškou všichni adepti prošli. Byli neuvěřitelně zruční a pod jejich rukama vznikala krásná dílka. (Fotogalerie)
V malérečské dílně se ve čtvrté učňovské zkoušce, jak název dílny napovídá, malovalo. Pro vykonání zkoušky museli badatelé popustit uzdu své tvořivosti a vyzdobit skleněnou vázu. (Fotogalerie)
Zkouška písmácká byla podle badatelů tou nejobtížnější. Zvláště pro ty badatele, co ještě neuměli psát. Ale staré listy a písemnosti jsou vyzdobeny obrázky, takže pro všechny se našel prostor a uplatnění. (Fotogalerie)
Poslední řemeslo, které bylo na nevyplněném výučním listu, neslo název šumařské. Nikdo si moc nedovedl pod tímto názvem představit, zvláště když průvodkyně tohoto řemesla ztratila hlas, ale i poslední šumařský, tzn. muzikantský úkol byl splněn. (Fotogalerie)
Badatelé se v průběhu večera stali učni mnoha řemesel a na vlastní kůži poznávali jejich taje. Ráno na ně čekala jejich VANDROVNÍ KNÍŽKA s potvrzením o složení šesti zkoušek. (Fotogalerie a Fotogalerie)
Závěrečné video je opět reportáží z vandrování za řemesly při spaní ve škole ve slovenské Ilavě a u nás ve Stráži:
Bylo pro mě docela překvapující, že žáky vandrování za řemesly tak zaujalo a s vervou se pouštěli do všech činností. Například při aktivitě „hodináři“ vydrželi žáci nekonečně dlouho rozebírat hodinové strojky a musela jsem jim staré budíky půjčovat i domů. Jeden chlapec se v této činnosti, kdy rozebrané strojky montoval zpět, zcela našel.
Šlo o to, aby si žáci vážili práce předků a jejich dovedností. Zkoumali jsme, zdali stále platí lidová moudrost „Řemeslo má zlaté dno“. Pro žáky tím zlatem byly výrobky, které si pyšně odnášeli domů, ale také spousta nových zážitků, dovedností a pracovních návyků.
Žáky zaujaly především netradiční techniky jako gravírování nebo pyrografie. Pro mě bylo zvláště potěšující, že účastníci dotahovali činnosti do konce, i když se výsledek dostavil až za několik dní (viz brusiči drahého kamení).
Při opakování podobné akce bych se možná více zaměřila na činnosti spojené s přípravou pokrmů a šití.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
