Odborný článek

Waldorfská škola

3. 2. 2016 Základní vzdělávání
Autor
PaedDr Lucie Zormanová Ph.D

Anotace

Článek pojednává o waldorfské škole, její filozofii, organizaci výuky, způsobu hodnocení a dalších charakteristikách waldorfské školy.

Waldorfská škola je mateřská, základní nebo střední škola, která vychází z pedagogických zásad formulovaných Rudolfem Steiner, jenž byl zakladatelem waldorfské školy. Waldorfská škola je školou alternativní, svobodnou, která je zaměřena na podporu individuálního nadání a kreativity a jejím cílem je všestranný harmonický rozvoj dítěte, včetně rozvoje uměleckého nadání.

Rudolf Steiner

Rudolf Steiner (1861–1925), rakouský myslitel narozen v Rakousku-Uhersku ve městě Kraljevec, tedy na území dnešního Chorvatska, byl originálním, všestranným, člověkem. Jeho všestrannost nejlépe dokazuje výčet jeho zájmů. Rudolf Steiner se věnoval filozofii, pedagogice, dramatu, esoterice, umění (Calgren, 1991).  

Vedle své filozofické práce se Rudolf Steiner věnoval učitelství, které ho provázelo po celý život. Již od svých 14 let si vydělával soukromými hodinami na svá středoškolská a později i vysokoškolská studia, která absolvoval ve Vídni a v Rostocku. Po ukončení školy pracoval jako domácí učitel chlapce s postižením, tehdy nazývaným jako vodnatost hlavy. Tento chlapec byl tehdejšími odborníky považován za nevzdělavatelného, což představovalo pro Rudolfa Steinera výzvu, které se chopil správně. Rudolf Steiner pomocí svých speciálních metod, správným rozčleněním dne s ohledem na biorytmy chlapce a koncentrovanou činností dosáhl toho, že tento chlapec po dvou letech Steinerovy péče mohl být přijat do klasické školy mezi stejně staré děti a později se stal dokonce i lékařem (Müller a kol., 1997).

Rudolf Steiner, jehož hlavním zájmem byla filozofie, se  celý život věnoval poznávání člověka, společnosti a sebe samého. Byl zakladatelem antroposofie, esoterické nauky odvozené z teosofie, která nabízí mystický pohled na podstatu člověka, přírody a nadsmyslově duchovních světů. Antroposofie, která vychází zejména z křesťanství, ale opírá se i o prvky dalších náboženství, nahlíží na člověka jako na vícečlennou lidskou bytost, která obsahuje tři články: tělo, duši a ducha (Müller a kol., 1997).  

Rudolf Steiner poprvé použil své myšlenky v pedagogické praxi v roce 1919, kdy ve spolupráci s továrníkem Emilem Moltem, ředitelem továrny na cigarety Waldorf – Astoria, zřídil novou školu pro děti dělníků dané továrny. (Pol, 1995, s. 3).

Cíle waldorfské školy

Waldorfská pedagogika představuje ucelený vzdělávací systém pro děti od tří do osmnácti let, existuje tedy waldorfská mateřská škola, waldorfská základní škola a waldorfská střední škola. V České republice pochopitelně waldorfské školství respektuje český vzdělávací systém a dodržuje klasické rozdělení ročníků – 9 let základní školy a 4 roky střední školy. Všechny ročníky obsahují všeobecnou výuku, která vede k všestrannému rozvoji s důrazem na rozvoj kritického myšlení a utvoření vlastního názoru, a také k toleranci k názorům ostatních. (AWŠ ČR, 2008, online).

Podle waldorfské pedagogiky by výchova člověka měla směřovat k harmonii. Dle Pola (1995, s. 22–24) jsou ve waldorfské škole čtyři skupiny cílů, které se odvíjejí od víry ve smysluplný rozvoj každého jedince dle jeho aktuálního vývojového stupně:

  • „rozvíjet myšlení žáků, jejich logiku a sebepoznávání
  • být schopen vnímání krásna, radosti a smutku
  • pracovat nejen pro sebe, ale pro celé lidstvo
  • škola má zprostředkovat prostředí, do kterého by se děti těšily“

Učitel ve waldorfské škole

Třídní učitel na waldorfské škole vede žáky od první do deváté třídy a učí všechny předměty, s výjimkou uměleckých předmětů, cizích jazyků, eurytmie a tělesné výchovy, které vyučují učitelé odborní. Na třídního učitele jsou tedy kladeny ve srovnání s klasickou školou větší nároky, kdy učitel musí dosáhnout základního fondu vědomostí v každém předmětu (Trostli, 1988, s. 44). 

Vztah mezi učitelem a žákem bývá tedy velmi silný, spočívá na blízkém poznání, díky čemuž může učitel lépe rozvíjet individuální schopnosti žáků a stát se pro ně snadněji přirozenou autoritou. (Pol, 1995, s. 39).

Vzhledem ke specifikům waldorfské školy nemůže být pro učitele zde působící dostačující univerzitní vzdělání. Waldorfský učitel, který je také vzděláván v oblasti antroposofie a principech waldorfské pedagogiky, by se měl věnovat dalšímu sebevzdělávání v oblasti rozvoje kreativity či osobnostního rozvoje, ve studiu antroposofie nebo také umění (Valenta, 1993).

Pro waldorfskou školu je charakteristická také spolupráce pedagogů zde působících a také pedagogů a rodičů. Spolupráce je založena na otevřené komunikaci, respektu a víře ve vzájemné obohacování (Calgren, Klinborg, 2013).

Kurikulum

Dle Pola (1995) podoba učebního plánu zůstává plně v odpovědnosti učitelů, kteří si kladou za cíl, aby vzdělávání naplňovalo vývojové potřeby dětí.  

Waldorfská škola, ačkoliv své kurikulum od svého založení modernizovala, si zachovala mnoho prvků ve svém kurikulu. Jedním z nich je rozdělení vyučovacích předmětů do 3 skupin. V první skupině jsou hlavní předměty, jakými jsou dějepis, zeměpis, přírodopis, matematiku, mateřský jazyk a podobné. V druhé skupině jsou především cizí jazyky a ve třetí skupině potom umění, řemeslo a tělesná výchova (Pol, 1995, Ogletree, 1990).

Každý den je stejný režim výuky, který dle Steinera nejlépe vyhovuje přirozenému rytmu dětí a pomáhá jim v rozvoji schopnosti koncentrace. Ráno se začíná epochou, výukou hlavních předmětů, které jsou vyučovány od 8.30 do 10.15. V této době se  děti zabývají  činností myšlenkovou, tedy složitějšími předměty, které zaměstnávají představivost, chápání a myšlení. V této době je po dobu 4 týdnů vyučován jeden předmět. Každý epochový předmět je v školním roce dvakrát zopakován, aby děti mohly danou učební látku zapomenout a znovu si ji vybavit. Děti díky epochám mají možnost pochopit a ponořit se do daného předmětu naplno (Steiner, 1993, Richter, Štěpánková, 2015, Pol, 1995).

Poté následují předměty, jejichž výuka trvá 45 minut, které jsou zaměřeny na rytmus, pohyb, opakování, tzn. cizí jazyky, eurytmie, hudba či práce na zahradě. Po těchto hodinách následují hodiny zaměřené na uměleckou tvorbu (Carlgren, 1991).

Hodnocení

Vědomosti dětí jsou ověřovány písemnými testy, dostávají však slovní hodnocení, v rámci něhož jsou formulovány individuální pokroky či nedostatky žáků. I na konci školního roku žáci obdrží rozsáhlé slovní hodnocení, s výjimkou osmého a devátého ročníku, kdy je toto slovní hodnocení doplněno o známkové vysvědčení (AWŠ ČR, 2008, online). 

Kreslení forem a eurytmie

Kreslení forem a eurytmie jsou předměty, které jsou pro waldorfskou školu typické. Kreslení forem úzce souvisí s geometrií, kterou můžeme v přírodě nalézt téměř všude (Carlgren, 1991). Steiner zařazuje geometrii do výuky již od první třídy, kdy se vyučuje bez používání kružítka a pravítka. Děti se tedy v první třídě nejprve učí kreslit rovnou čáru, poté půlkruhy a následují i kruhy, a nakonec i jednoduché formy, jimiž se procvičuje smysl pro rovnováhu a vyrovnanost.

Eurytmie je tzv. „viditelnou řečí“ a „viditelným zpěvem (Carlgren, 1991, s. 79). Každá souhláska i samohláska má svůj specifický pohyb a při vyslovení jednotlivých hlásek „v našem nitru doje k volnímu gestu – to nabývá v eurytmickém pohybu viditelného výrazu (Carlgren, 1991, s. 79). Výuka eurytmie, jejíž výstup běžnému divákovi připomíná tanec, začíná jednoduchými cviky a rytmy a je završena složitými jevištními vystoupeními s hudebním doprovodem.  

Cizí jazyky

Jedním ze specifik waldorfské pedagogiky je výuka dvou cizích jazyků již od první třídy. Výběr jazyků se různí, podle volby rodičů a školy, nejčastěji se jedná o německý a anglický jazyk. Pro výuku cizích jazyků na waldorfské škole je charakteristické, že učitel zásadně nic nepřekládá do mateřského jazyka a ponechává děti, aby si na gramatiku přišly samy. Tím se prohloubí a zafixuje znalost gramatiky, která se poté upevňuje v mluvené, živé řeči (Carlgren, 1991).

Umění a řemeslo

Ve waldorfské škole je kladen velký důraz na rozvoj umělecké stránky dětí. Proto mají děti velký výběr uměleckých předmětů, kterými se mohou zabývat a z nichž si mohou volit.

Mohou si například zvolit: kreslení, malování, hudbu, dramatickou výchovu, eurytmii, výtvarná výchovou, kovotepectví, tkaní, košíkářství, knihařství, keramiku, modelování, vyřezávání, truhlářství, práci s kovem. Umění se na waldorfské škole nevyučuje proto, aby se z dětí staly umělci, ale proto, že umělecká činnost má na děti výchovný účinek a pomocí umělecké činnosti se rozvíjí jejich tvořivá energie, vůle a odděluje imaginaci od učení (Carlgren, 1991).

Slavnosti a svátky

Waldorfská škola klade na slavení svátků velký důraz, jsou důležitou součástí života žáků na waldorfské škole. Pravidelné slavnosti jsou pořádány spolu s rodiči. Valenta uvádí, že: „Slavení svátků je snaha vychovat děti k pocitu sounáležitosti s přírodou a takzvaným Duchem světa. (Valenta, 1993, s. 60) Mezi svátky slavenými na waldorfských školách u nás jsou například michaelská, jánská, nebo martinská slavnost, masopust, Den Země a spousta dalších.

Literatura a použité zdroje

[1] – CARLGREN, F. Výchova ke svobodě: pedagogika Rudolfa Steinera: obrazy a zprávy ze světového hnutí svobodných waldorfských škol.. Praha : Baltazar, 1991.
[2] – CARLGREN, F.; KLINGBORG, A. Výchova ke svobodě: pedagogika Rudolfa Steinera: obrazy z mezinárodního hnutí waldorfských škol.. Praha : Asociace waldorfských škol ČR., 2013.
[3] – MULLER, A. et al. Antroposofie a křesťanství. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství., 1997.
[4] – OGLETREE, E.j. Introduction to WaldorfEducation: Curriculum and Methods. . University Press of America, 1990.
[5] – POL, M. ). Waldorfské školy: izolovaná alternativa, nebo zajímavý podnět pro jiné školy? . Brno : Masarykova univerzita., 1995.
[6] – RICHTER, T.; ŠTĚPÁNKOVÁ, B. Vzdělávací plán pro 1. – 12. očník waldorfské školy: pedagogické pojetí a vzdělávací cíle. . 2015.
[7] – STEINER, R. Výchova dítěte z hlediska duchovní vědy: Metodika vyučování a životní podmínky výchovy. . Praha : Baltazar, 1993.
[8] – TROSTLI, R. ). Education as an Art: TheWaldorfApproach. Holistic Education Review, 1988.
[9] – VALENTA, M. Waldorfská pedagogika a jiné alternatívy . Olomouc : Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, 1993.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
PaedDr Lucie Zormanová Ph.D

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
3. 2. 2016
Teoretický článek stručně charakterizující waldorfskou školu. Prezentuje kategorie, které jsou pro tento typ školy specifické avšak všeobecně známé. Přesto je možné hodnotit přínos článku pro utvoření představy odborné i neodborné veřejnosti.

Hodnocení od uživatelů

Miroslav Melichar
3. 2. 2016, 22:20
Každý pedagog by dnes jistě měl znát základní informace o waldorských školách. Článek je přehledně shrnuje.
Na základě tohoto  textu (a většiny publikací k tomuto tématu) bychom asi waldorfskou školu mohli bez rozpaků doporučit svým známým nebo poslat do ní své děti. Náš postoj se ale může pronikavě změnit, když nahlédneme do některé z knih R. Steinera a dozvíme se nněco z antroposofie.
(Např.: "
Jako je okolím fyzického těla fyzické okolí, okolím étherného těla elementární svět, tak je okolím astrálního těla duchovní oblast. Bytosti, jež jsou téhož druhu a téhož původu jako "druhé já" člověka, působí ve fyzickém a elementárním světě jako ahrimanské a luciferské síly. Z toho, jak působí, lze chápat vztah astrálního lidského těla k tělu éthernému a fyzickému. Prapůvod étherného těla je třeba hledat v dávno uplynulém stavu Země, v její tzv. sluneční době……
Na předchozím místě tohoto spisu se hovořilo o měsíčním a slunečním bytí, jež předcházelo bytí Země. Pouze v měsíčním bytí se jasnozřivému vědomí objevují ještě dojmy, jež upomínají na dojmy pozemského života. Obrátí-li se jasnozřivý pohled ke vzdálenému slunečnímu bytí Země, pak takové dojmy již nelze získat. Toto sluneční bytí se zjevuje již cele jako svět bytostí a činů těchto bytostí. Chceme-li získat dojem z tohotoslunečního bytí, musíme se odvrátit od všeho, co je možno získat jako představy v oblasti minerálního a
rostlinného života Země. Neboť tyto představy mohou mít význam jen pro dřívější stavy Země samé a, pokud jde o představy z oblasti rostlinného života, pro dávno uplynulé měsíční bytí. K prastarému slunečnímu bytí Země vedou představy, jež mohou být podníceny zvířecí a lidskou přírodní říší, které všaknezobrazujínic z toho, co se bytostech těchto říší jeví pouze smyslům….
Člověk nese v sobě "pravé já", jež patří k nadduchovnímu světu. Toto "pravé já" je ve smyslovém světě jakoby zakryto zážitky myšlení, cítění a chtění. I v duchovním světě si člověk toto pravé já uvědomuje teprve tehdy, když v sobě vymýtí vzpomínky na všechno, co může prožívat svým myšlením, cítěním a chtěním. Ze zapomenutí na to, co člověk prožíval ve smyslovém, elementárním a duchovním světě, vynořuje se vědění o "pravém já".
Fyzicko-smyslové tělo člověka se zjevuje ve své pravé podstatě, nazírá-li je duše z nadduchovního světa. Ukazuje se tu, že svou první vlohu získalo z obecného světového procesu v saturnském stavu Země, jenž předcházel stavu slunečnímu. Vyvinulo se pak během slunečního, měsíčního a zemského stavu ve fyzické tělo člověka, jak je známe dnes. 1903"
Zastánci waldorfského školství nás zpravidla uklidní, že ve waldorfských školách se uplatňují jen Steinerovy pedagogické názory a jeho filosofie nemá na výuku vliv. To zní nevěrohodně.Existuje u nás literatura, která by waldorfskou pedagogiku hodnotila z tohoto hlediska  kriticky? (Leninova manželka N. K. Krupská položila základ sovětské pedagogiky a mnohé její názory byly velmi přínosné. Přesto bych se školy založené čistě na základě jejího učení obával.)
 
Ivan Ryant
3. 2. 2016, 23:44
Jistě pane Melichare, a kdybychom řádně studovali Komenského (zejména mi tane na mysli Lux in tenebris), tak bychom také mohli citovat šťavnaté kousky a při zdravém rozumu nemohli své děti svěřit školám, které se na tohoto velkého mystika, theosofa a rosenkruciána odvolávají, že ano...
Jaroslav Vávra
4. 2. 2016, 07:16
Velmi inspirující. Díky za článek i komentáře. Waldorfskou/Steinerovskou pedagogiku (školy) sleduji i v zahraničí zvláště se zaměřením na zeměpis. Původně jsem si myslel, že výuka je založena na neměnných principech, viz např. Steiner, Rudolf.Waldorfská pedagogika. Metodika a didaktika.Semily : Opherus, 1919; česky 2003. str. 206. ISBN 80-902647-7-8.
Pak jsem narazil na jméno David Brierley:
Brierley, David L. In the Sea of Life Enisled. An Introduction to the teaching of Geography in Waldorf Education.Oslo : Antropos Academi, Atropos Forlag, 1998. p. 125. ISBN 82-7940-002-8.
—.No Man is an Island.Oslo : Antropos Academi, Atropos Forlag, 2004. str. 215. Geography in Waldorf Education. ISBN 82-7940-009-5
Zvláště inspirativní jsou jeho texty na internetu, např. místo a prostor i s koncepcí jak témata učit (např. voda a nomádi/rolníci. Link: http://testlabs…rierley/ . Čtenáři se dostane základní infomace o posunu ve waldorfské pedagogice, který míří k fenomenologickým filosofům (Husserl, Heidegger, Deleuze&Guattari a další. Pokud se tím učitel "prokouše" (tedy i ten, kdo není stoupencem waldorfské pedagogiky), tak má návod (a snad i jasno) jak učit o hodnotách a postojích (patří mezi klíčové kompetence RVP)  a vyhnout se tak propagandě a ideologii, které je plno kolem nás (i v nás?).
E Kocourek
4. 2. 2016, 15:59
Ponechat děti, aby si na gramatiku cizích jazyků přišly samy, mi připadá stejně odvážné, jako nechat žáky autoškoly, aby si na pravidla silničního provozu přišli sami. Akorát že u těch řidičů je všem jasné, že by šlo život.
A že se tím prohloubí a zafixuje znalost gramatiky? Třeba to špatně chápu - třeba si děti v nejbližší knihovně zapůjčí pořádnou učebnici a v té "si na gramatiku přijdou samy"?

Pročetl jsem odkazovaný Brierleyho text o nomádech. Asi příliš zběžně, neboť žádný návod, jak učit o hodnotách a postojích jsem tam neobjevil. Naopak jsem tam nalezl výroky IMO sporné - třeba "our aim is to indicate the vitality and vivacity of these native peoples". Proč bychom o něco takového měli usilovat? I když si dovedu představit osoby, kterým - na rozdíl ode mne - kultura Křováků v buši připadá životaschopná.
Tím spíš jsem v onom textu nenalezl návod, jak učit o hodnotách a postojích a vyhnout se při tom ideologii. Ostatně, ani nepovažuji ono vyhybání za proveditelné.
Jan Maršák
4. 2. 2016, 16:37
Ad Jaroslav Vávra: Jestliže se waldorfská pedagogika posouvá k fenomenologickým filozofům (Husserl, Heidegger et alia), pak skutečně nechápu, jak může učitel získat návod (a snad i jasno?) jak učit o hodnotách a postojích a vyhnout se tak propagandě a ideologii. Protože speciálně filozofie Heideggera či Husserla mají jen málo co společného s racionalitou a jasností, natož aby je stimulovaly. Jen příklad dvou citací z oslavované knihy Edmunda Husserla Crisis of European Sciences: " Jako prvotní ego já vytvářím můj horizont trancendentálních ostatních jako spolusubjektů uvnitř transcendentální intersubjektivity, která vytváří svět". A druhá citace: " Samotemporalizace skrze deprezentaci má svoji analogii v mém samoodcizení jako deprezentaci výše úrovňové deprezentace mé prvotní prezence do pouhé prezentifikované prvotní prezence". Jak už kdysi varoval slavný Goya: "letargie  rozumu produkuje monstra".
Jan Maršák
4. 2. 2016, 19:38
Ad E Kocourek: Naprostý souhlas se všemi tvrzeními uvedenými ve Vašem příspěvku.
Miroslav Melichar
4. 2. 2016, 21:12
Děkuji za komentáře!
Pane Ryante, s Komenským je to přece jen jiné. Školy se sice na jeho jméno odvolávají, ale jde spíš o jméno. Studium učitelství nezahrnuje (většinou, vůbec?) studium Komenského pedagogickcýh spisů, objeví se jen pár pedagogických zásad v dnešních učebnicích pedagogiky. Komenského pedagogika s jeho filosofií nebo teologií není prakticky spojována. Neexostují alternativní školy, které by navazovaly výhradně na jeho učení. Se Steinerem a waldorfskými školami je to přece jinak. Běžně se uvádí, že waldorfské školství vzniklo jako praktická aplikace Steinerovy antroposofie. Studium učitelství pro waldorské školy zahrnuje studium antroposofie, učitelé by se měli v tomto směru vzdělávat i během praxe (viz diskutovaný článek). Vyznívá to tedy, že znalost antroposofie je pro waldorfského učitele nutná, že nestačí jen znalost Steinerových pedagogických názorů. Když si pak jako laik přečtu kousek třeba Z kroniky Akaša, tak nevím, co říci.
Pane Vávro, uznávám, že waldorfská pedagogika nabízí řadu podnětů, kterým by měla být věnována širší pozornost. Např. časová organizace výuky, tradiční školní rozvrh - proč je zrovna takový? Waldorfské školy ukazují, že může být zcela jiný. Věřím, že jsou inspirativní i odkazy, které uvádíte. Odpovídáte i na hlavní otázku, kterou kladu -  zda waldorfská pedagogika stojí výhradně na antroposofii. Jde (alespoň na špičce) vpřed. V diskutovaném článku ale čteme, že waldorfský učitel studuje antroposofii,ne obecně filosofii. Vyznívá to tedy, že antroposofie je stále základ.
Miroslav Melichar
4. 2. 2016, 22:01
Můj komentář jsem měl rozepsaný dlouho a reagoval jsem tedy jen na příspěvky 2 a 3. Na rozdíl od pana Kocourka jsem byl líný číst odkaz na téma, které je mi dost vzdálené. Posun k fenomenologii jsem přijímal kladně, protože mi ve srovnání se Steinerovou antroposofií připadne přece jen jako řádné odvětví filosofie. Moje pokusy ji porozumět ovšem ztroskotaly. Takže i kdyby představovala solidní základ pro učitele, tak je asi pro naprostou většinu učitelů z praxe nedosažitelná pro svou náročnost. 
Jan Maršák
4. 2. 2016, 22:11
Ad Miroslav Melichar: Vaše argumentace vůči příspěvku pana inženýra Ryanta je podle mne dobře zdůvodněna.
Ivan Ryant
5. 2. 2016, 15:33
No jo, kdyz on Steiner nepsal svoje antroposoficka moudra pro pana Melichara a Husserl urcite nepsal Krizi evropskych ved zrovna pro pana doktora Marsaka. Komensky, Husserl i Steiner zili v jine dobe nez my a taky premysleli jinak.
Navic s citaty je vzdycky problem, ze jsou vytrzene z kontextu. Kdybychom napr. citovali par vet z nektere pokrocilejsi partie algebry, byl by dojem na naseho laickeho soucasnika podobny -- a prece treba inicialni vicedruhove sigma-algebry nepovazujeme za chorobny vyplod letargickeho rozumu a umime je docela dobre vyuzit prakticky. Kdyz necemu nerozumim, tak se (1) zdrzim usudku a (2) zamyslim se predevsim sam nad sebou.
A Pak ty vyklady: treba Balajkuv vyklad Komenskeho neni Komensky, nybrz Balajka. Vyklad je vzdycky jen odvar originalu. K vykladu je potreba znat i original, ktery je vykladan. Takze kdyz se na pedakach uci vyklad Komenskeho, ale Komensky se necte, je to asi jako evangelium bez Tory -- sedmkrat spareny caj pro krestanske psy. To je cesta k polovzdelanosti a hrdemu hlupactvi, vychova k nevolnictvi. Ja vim opakuju to dokolecka, ale co mam delat, kdyz stale znovu narazim ty same predpojatosti a predsudky? Zopakuju Vam to priste znovu.
Jan Maršák
5. 2. 2016, 17:59
Ad Ivan Ryant: Takže, když nerozumím absurditám, které cituji výše ve svém příspěvku, pak se mám zdržet úsudku o filozofických doktrínách Husserla a zamyslet se nad sebou? Nebo když čtu v Heideggerově spisku Einfürung in die Metaphysik taková moudra jako, že "die Welt weltet" (Svět světuje!) či že "Im Wort, in der Sprache werden und sind erst die Dinge" (Věci vznikají a jsou teprve ve slově, v jazyce!) a nerozumím této "tajemné" slovní hatmatilce, mám se zdržet úsudku a zamyslet se nad sebou? Pak se ovšem mám předem vzdát i jakékoli možnosti racionální analýzy či možnosti konstatovat, že jde o nesrozumitelnosti či pouhou verbální akrobatiku, tvářící se jako hlubokomyslné úvahy. A jestli existuje nějaká cesta k polovzdělanosti a hrdému hlupáctví, jakož i výchova k nevolnictví, o nichž pane inženýre tady mluvíte, pak je to právě cesta vzdání se uvedených možností. Mimochodem nemáte tak i Vy své předpojatosti a přesudky? 
Ivan Ryant
5. 2. 2016, 19:01
ano

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Pedagogika