Nebojme se gymnastiky I.

Gymnastické činnosti jsou zaměřeny na schopnost ovládnutí těla, uvědomělou kultivaci i správné provedení pohybu a především na obratnost. Základem je orientace v tělním schématu, ovládnutí jednotlivých částí těla, orientace v prostoru a volba správné intenzity pohybu. Velmi důležitou složkou je centrální nervový systém, který pohyby těla řídí. V předškolním, ale i školním věku jsou veškeré pohybové činnosti tedy závislé na celkovém zrání a vývoji.

Základní gymnastická cvičení

Pro děti předškolního věku jsou vhodná cvičení:

• základní pohyby částí těla a změny poloh
• zpevňování a uvolňování
• cvičení rovnováhy
• základy akrobatických cvičení
• cvičení s využitím gymnastického nářadí
• cvičení a manipulace s náčiním (bez hudby i s hudbou)

Metodika některých koordinačních pohybových činností

1. Chůze po vyvýšené nakloněné rovině s přitahováním za lano a následným lezením

Cíl: rozvoj koordinace a síly, překonání strachu z výšky, prevence možných zbytečných pádů (nácvik a pochopení chránění si horní poloviny těla při pevném držení rukama)

Organizace: nejdříve nácvik ve třídě s pomocí nářadí, potom využití naučeného venku na hřišti na herních konstrukcích

a)  Nácvik ve třídě (v tělocvičně)

Pomůcky: žebřiny, švédská lavička zavěšená za žebřiny v různých výškách, lano přivázané k žebřinám nad úrovní lavičky, žíněnky po obou stranách lavičky

Postup:

Samotnému cvičení předchází koordinační průprava, kdy se děti učí ručkovat po provaze za chůze po zemi. Na provazu mohou být rozmístěny pravidelné uzlíky střídavě označené např. žlutou a modrou barvou, které děti uchopují střídavě levou a pravou rukou. Je možné se i přitahovat po kluzké zemi v sedu nebo lehu na břiše např. na kluzké podložce (polštářek, podložka, ústřižek koberce)

Po zvládnutí průpravy následuje chůze po lavičce zavěšené na žebřinách s přidržováním za lano s uzlíky. Uzlíků se děti musí držet střídavě levá a pravá ruka, dbáme na podhmat (dlaně směřují při držení vzhůru nebo do stran). Následuje závěrečný úchop příčky žebřin, otočení a např. sklouznutí v sedu, v dalším sledu např. slézání po žebřinách dolů.

Zvýšení obtížnosti:

Děti mohou chodit po nakloněné lavičce pouze v ponožkách. Protože plocha klouže, jsou takto nuceny se pevně držet a za lano přitahovat.

Dopomoc a záchrana:

Dopomoc a záchranu zpočátku zajišťujeme tak, že ruce jsou připraveny zachytit dítě za boky, následně dle potřeby blízkou přítomností, kdyby dítě uklouzlo. Pokud je třeba, poradíme dítěti, jak se držet. Někdy musíme naopak napnout a držet lano, aby dítě bylo schopno se přitahovat.

b) Využití na zahradě, hřišti

Využíváme herní konstrukce s pevnou nakloněnou rovinou a zavěšeným lanem. Na některých konstrukcích může být lano připevněné z obou konců, na některých jeden konec volný.

Postup:

Stejný jako ve třídě, na konci lana pevný úchop rukama a vylezení na konstrukci. Postupně děti provádí celou činnost naprosto samostatně, pouze dohlížíme nebo verbálně radíme.

Autor díla: Blanka Zelenková

2. Kotoul vpřed

Cíl: zlepšení koordinace, orientace ve vlastním tělním schématu, orientace v prostoru, překonání strachu z neznámého

Organizace:

Ve třídě, nutno pracovat s jednotlivci individuálně – jeden cvičí, ostatní se dívají a společně odstraňujeme chyby. Pro větší efektivitu je lepší pracovat s malou skupinkou, ostatní děti pracují na jiných stanovištích. Pak postupně prostřídáme. Není smysluplné nechávat děti stát v dlouhé řadě! Učit kotoul je vhodné v hlavní části cvičební jednotky na stanovišti, kde se cvik několikrát zopakuje, a teprve potom se skupinka přesune k dalšímu stanovišti. Po zvládnutí a zafixování prvku je možno kotoul zakomponovat jako část cvičení v překážkové dráze.

Pomůcky: měkká žíněnka, popř. nakloněná rovina ze tří malých žíněnek

Metodické fáze

a) Průpravná cvičení:

Podporová průprava – lezení jako pes ve vzporu stojmo, dřepmo, skákání jako zajíčci (s oddáleným dohmatem) – vhodná organizace hromadně nebo proudem

Kolébky – z lehu skrčmo, kolena přitažena k bradě, předklon hlavy (pozor, nesmí docházet k povolení a záklonu hlavy) a sbalení „do klubíčka“. Pohyby v kolébce zprava doleva a zpět, vpřed a vzad, nejprve do sedu, postupně do dřepu a v konečné fázi až do výskoku. Šikovné děti zvládají později bez opory rukou. Kolébka je v počátku těžší než sám kotoul, přesto je vhodné s ní začínat, děti lépe pochopí techniku sbalení, pohyby všemi směry cvičí orientaci v prostoru.

Kotouly s dopomocí (nejprve nejlépe na nakloněné rovině)

1. Nejmladší děti 3–4 roky (ještě s krátkými končetinami) vycházejí z pozice stoje (podřepu) rozkročného, hlubokého předklonu a sbalení hlavy. Jde nám hlavně o správné přetočení, do sedu a dřepu se zvedají s oporou rukou.
2. Starší děti, které již tuto fázi zvládly, mohou začínat z podřepu nebo dřepu, důležitý je odraz, správný pevný dohmat na podložku a sbalení hlavy. Zprvu se většinou děti zvedají s oporou rukou za tělem.
3. Pro vztyk bez opory rukou je vhodný nácvik s učitelkou, která stojí před dítětem a pomůže mu se zvedáním uchopením za obě ruce.
4. Zdatní cvičenci se snaží o samostatný vztyk do výskoku, jako pomůcka může sloužit např. plácnutí do dlaní učitelky stojící před nimi nebo vztyk s předpažením.

Autor díla: Blanka Zelenková

b) Metodika s říkadlem: 

Autor díla: Blanka Zelenková

Dopomoc: Učitelka klečí na jednom koleni ze strany dítěte, dává dopomoc za zadní stranu stehen a hýždě, zároveň chrání hlavu a krční páteř podložením svou rukou.

Upozornění:

Kotoul vpřed patří mezi cviky v předškolním věku doporučené pro rozvoj celkové obratnosti a orientace. Mezi nevhodné cviky patří kotoul vzad pro možnost poškození krční páteře při nevhodném nácviku a provedení. Vždy je ale třeba projít průpravnou fází a kotouly dělat s dopomocí (pomáhat dětem chránit krční páteř) a na měkké podložce. Potom je cvik pro dítě velmi přínosný.

3. Nácvik skoků z malé trampolínky

Cíl: zlepšení koordinace, sladění pohybů rukou a nohou, odraz snožmo, odraz jednonož

Organizace: Ve třídě nebo v malé tělocvičně jako hlavní část cvičební jednotky, chůze a seskok je možno zařazovat jako část při cvičení na stanovištích. Děti je třeba učit stát v řadě a chodit pouze jedním směrem, nezasahovat jeden druhému do cvičení, aby nedošlo k úrazu, a vybíhat pouze na povel učitelky.

Pomůcky: švédská lavička, 1–3 žíněnky, malá (kulatá) trampolínka

Autor díla: Blanka Zelenková

Průpravná cvičení:

• Rytmizace pohybu, rytmická cvičení s hrou na tělo – tlesk, plesk, skok
• Přeskakování drobných překážek během chůze a běhu (lana, podložky, obruče, kostky, …)
• Skok z lavičky s pevným a pružným doskokem do mírného podřepu – ze zapažení přes hmit do vzpažení
• Rozběh a skok přes překážku – nácvik odrazu jednonož a doskok snožmo (přes lano, pěnové stavebnice, …)

Metodická řada

1. Chůze po lavičce s upažením
2. Chůze a seskok s odrazem snožmo, pevný doskok na žíněnku
3. Běh po lavičce, odraz jednonož a pevný doskok na obě nohy
4. Běh po lavičce, odraz jednonož, doskok na malou trampolínu, odraz snožmo a pevný doskok na žíněnku na obě nohy
5. Rozběh, odraz jednonož, doskok snožmo na trampolínu, odraz snožmo, přímý skok s letovou fází, pevný doskok

Metodika:

Postupujeme posloupně od nejjednoduššího ke složitějšímu. Začínáme chůzí po lavičce, která později slouží jako běžecká dráha ke zvládnutí náskoku na trampolínu. Malé děti potřebují mít náskočnou plochu vyšší. Nezvládnou ještě rozběh a náskok na zvýšenou trampolínu bez úrazu (krátké končetiny). Rozběh bez lavičky s náskokem na trampolínu zvládají starší a větší děti s upevněnou pohybovou dovedností.

Postupně přidáváme běh a dbáme na zautomatizování pohybu – běhu a seskoku s odrazem jednonož. Trampolínu přidáme teprve po zvládnutí předchozích cvičení.

Pro upevnění pohybové dovednosti pomáháme dítěti při běhu i skoku s vedením za ruku – nejlépe když běžíme s ním. V konečné fázi, po zvládnutí celého cvičení, mohou pokračovat starší děti (nebo šikovné již od 4 let) rozběh bez lavičky, vysoký náskok na trampolínku a skok (přímý, skrčku – nejlépe přes něco, později nejnáročnější skok – roznožku).

Bezpečnost prostředí: žíněnky po stranách lavičky (bezpečnost při případném pádu nebo uklouznutí z lavičky), žíněnka navíc za místem doskoku, vhodná pevná obuv dětí nebo cvičení úplně naboso

Příklad zařazení do jednotky s větší skupinou dětí

• Do překážkové dráhy u starších dětí, kdy u skoku z trampolíny stojí vždy učitelka (vždy čelem ke všem dětem), děti cvičí postupně po jednotlivcích, učitelka má o nich přehled.
• Při cvičeních na stanovišti se střídáním dětí po určitém časovém úseku (některá stanoviště zvládají děti samy – př. převaly, podlézání, přelézání překážek, přeskoky lavičky, plížení – zde učitelka nemusí být na stanovišti, u trampolíny se skokem z rozběhu vždy a nikdy ne zády k ostatním dětem).
• Při cvičení proudem na několika dynamických stanovištích (skoky, přeskoky, lezení, podlézání, přelézání – s využitím gymnastického nářadí).
• Ideální jsou dvě učitelky ve cvičební jednotce. Jedna se věnuje dětem při skocích z trampolínky, druhá dohlíží při cvičení proudem nebo na stanovištích na správnost provádění cviků a kázeň ostatních dětí.

Autor díla: Blanka Zelenková

Závěrem

Realizace cvičebních jednotek s uvedenými prvky potvrdila velký zájem dětí o gymnastické činnosti, pokud jsou jim nabídnuty. Tento obratnostní sport totiž nabízí mnoho možností činností atraktivních i bez motivace. Potvrdilo se (bakalářská práce, Zelenková 2013), že cíleným působením na danou skupinu dětí můžeme velmi dobře zlepšit jejich obratnost, je však třeba svědomitě přihlížet k individuálním předpokladům dětí, jejich dispozicím, sociálnímu prostředí a možným podnětům. Stimulující prostředí jde velmi dobře připravit dětem v malém kolektivu, ve velkém kolektivu je toto již obtížnější, proto je příprava náročná na organizaci prostorovou i řízení činnosti a důležité je především kvalitní metodické vedení.

Odměnou za vynaložené úsilí je radost dětí ze cvičení a naše stále menší obavy z úrazů „z nešikovnosti“.