Příspěvek vzniknul v rámci projektů pořádaných o.s. Aisis.
Škola žáky nejen vzdělává, ale také vychovává. Už v základní škole je tedy nutné žáky vést k tomu, aby si uvědomovali postavení člověka ve společnosti a přírodě, k okolnímu světu. Nabízíme zde konkrétní náměty z oblasti Člověk a jeho prostředí seznamující žáky s ekologickými faktory biosféry (ovzduší, voda, půda). Je vhodný pro žáky 9. ročníku ve vyučovacím předmětu přírodopis, ekologická praktika, seminář z přírodovědných předmětů se zaměřením na chemii (přírodopis), popřípadě jej lze zařadit do výuky volitelného semináře chemie (biologie) na gymnáziu.
Teplo Země dostává převážně od Slunce. Jinými zanedbatelnými zdroji jsou např. sopečná činnost a rozklad těl organismů. Rozeznáváme studenokrevné a teplokrevné živočichy.
Člověk je v neustálé interakci (vztahu, vzájemného působení) s okolním prostředím, která se projevuje jako tok energie, látek a informací. Pokud by nastalo jakékoli přerušení některého z těchto toků, pak dojde k zahynutí daného organismu nebo vymření celého druhu organismů.
Navrhujeme 3 pokusy, z nichž 2 mohou provádět sami žáci a jeden je demonstračním pokusem učitele. Popis pokusů viz níže.
1. téma: Současný stav lidské společnosti byl charakterizován na stránkách jednoho amerického satirického časopisu figurkou „Pogo" s výrokem: „Potkali jsme nepřítele, a tím jsme my". (citace: VODRÁŽKA, Z. Biochemie. Praha: Nakladatelství ACADEMIA, 1996). Pokuste se výrok vysvětlit.
2. téma: Najděte informace o jakékoli ekologické katastrofě, uveďte její příčiny vzniku a důsledky (vliv) pro životní prostředí (živé organismy) a možnosti prevence (předcházení).
Pokus č. 1: Červené zelí a červená řepa jako přírodní indikátory - žákovský pokus.
Úkoly:
Princip:
Kyselost a zásaditost vodných roztoků lze určit pomocí tzv. indikátorů (slovo indikátor znamená ukazatel). Indikátory jsou chemické převážně organické sloučeniny, které při změně kyselosti nebo zásaditosti roztoku mění barvu. Indikátory se používají v pevném skupenství (např. jako papírky) a v kapalném (jako roztoky). Přírodní indikátory, například červené zelí a červená řepa, obsahují přírodní rostlinná barviva (anthokyany), která jsou ve vodě rozpustná, a také jsou schopna rozlišit roztok kyselý, anebo zásaditý.
V laboratorní praxi je nutné určit přesnou hodnotu kyselosti nebo zásaditosti vodného roztoku (vzorku). Proto byla zavedena tzv. stupnice pH, což je řada čísel od 0 do 14, přičemž platí, že čím je pH menší, tím je roztok kyselejší. Používají se univerzální indikátory pH, což jsou směsi indikátorů (především organických látek), které umožňují určit hodnotu pH širokou škálou barevných odstínů.
Postup práce
Postup č. 1:
Postup č. 2:
Výsledky a vyhodnocení:
2. tabulka ÄŤĂslo 2 |
1. tabulka ÄŤĂslo 1 |
Na základě porovnání výsledků z obou tabulek určete pH (kyselé, neutrální, zásadité) všech vzorků.
Otázky a úkoly:
Pokus č. 2: Oxid siřičitý a těžké kovy jako ekologické jedy - demonstrační pokus učitele.
Úkoly:
Princip:
Jedem obecně rozumíme látku, která má výrazně škodlivý účinek na organismy již při malé dávce. Oxid siřičitý je nebezpečná látka, která vzniká jako produkt mnohých chemických reakcí v průmyslu (při výrobě chemických látek). Způsobuje vznik tzv. kyselého deště (tento pojem vznikl již v roce 1872). Jeho hlavními složkami jsou převážně sloučeniny dusíku (oxid dusnatý a dusičitý) a síry (oxid siřičitý a sírový). V ovzduší probíhá mnoho chemických reakcí, příkladem jsou chemické reakce vzniku kyselého deště: SO2 + H2O-> H2SO3 2 SO2 + O2-> 2 SO3 SO3 + H2O-> H2SO4.
Soli těžkých kovů často vznikají při různých dějích v chemickém průmyslu. Následně se dostávají do prostředí, které znečišťují. Měď je sice prvkem, který rostliny vyžadují (jako tzv. stopový prvek, tedy prvek ve velmi malém množství), ale v nadbytečném množství vyvolává vadnutí rostliny a její chlorózu (ztráta zeleného zbarvení).
Postup práce:
Postup č. 1:
Postup č. 2:
Výsledky a vyhodnocení:
Postup č. 1 (vliv oxidu siřičitého na zelené listy stromů, popř. na květy rostlin):
Postup č. 2 (vliv soli mědi na rostlinu - řeřichu):
Pokus č. 3: Obsah vápníku v půdě - žákovský pokus.
Úkoly:
Dokažte přítomnost vápníku (jako uhličitanu vápenatého) v půdě.
Princip:
Přítomnost vápníku v půdě dokazujeme jako uhličitan vápenatý pomocí zředěného vodného roztoku kyseliny chlorovodíkové. Jestliže je reakce pozitivní (přítomnost uhličitanu vápenatého), dochází k viditelnému šumění vznikem oxidu uhličitého. Množství vápníku v půdě lze orientačně zjistit podle tabulky:
3. tabulka ÄŤĂslo 3 |
Postup práce:
Výsledky a vyhodnocení:
Otázky a úkoly:
Proč někteří zahrádkáři vápní zahrádku, čímž dodávají zahrádce vápník?
Stupeň vzdělávání a období vzdělávání | 2. stupeň (9. ročník) |
Rozvíjené klíčové kompetence | KK k řešení problémů – samostatně řeší problémy; volí vhodné způsoby řešení; užívá při řešení problémů logické, matematické a empirické postupy. KK pracovní – používá bezpečně a účinně materiály, nástroje a vybavení, dodržuje vymezená pravidla, plní povinnosti a závazky, adaptuje se na změněné nebo nové pracovní podmínky. |
Integrace průřezových témat | Enviromentální výchova (Vztah člověka k prostředí) |
Mezioborové přesahy a vazby | Přírodopis |
Organizace řízení učební činnosti | skupinová |
Organizace prostorová | školní třída, specializovaná učebna |
Organizace časová | do 45 minut (každá aktivita) |
Vyučovací metoda | aktivizující – diskusní, heuristické |
Nutné pomůcky a prostředky | viz jednotlivé pokusy |
Použitá literatura a zdroje | MERGL, V. Člověk a prostředí. Brno: SPŠCH, 1998. PROKŠA, M. Chémia a my. Bratislava: SPN, 1997. BENEŠ, P. a kol. Chemicko-biologická praktika pro 8. ročník ZŠ. Praha: SPN, 1983. BENEŠ, P., PUMPR, V., BANÝR, J. Základy chemie 1. Praha: Fortuna, 1993. |
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.