Stále častěji jsme v dnešním světě svědky různých nedorozumění, konfliktů. Jsme konfrontováni s odlišnými názory, pohledy na svět, způsoby jednání atd. Proto dnešní člověk potřebuje takové vzdělání, které mu umožní přijímání různorodosti jako pozitivního jevu a hodnocení rozdílů mezi lidmi z různých kultur jako přínosné.
Interkulturní výchova je v České republice zaměřena především na společný život s Romy a na pomoc Romům ve školním vzdělání. V posledních letech vzrůstá ale také počet cizinců, kteří stojí kromě Romů také v centru pozornosti multikulturní výchovy (uchazeči o azyl, dlouhodobě žijící cizinci na našem území, manažeři v zahraničních firmách). Ti vytvářejí nové multietnické prostředí pro české obyvatelstvo. Můžeme očekávat častější kontakty s různými cizinci. Proto by měla škola připravit mládež tak, aby chápala, že příslušníci jiné kultury mohou mít jiný systém hodnocení, vzorce chování, komunikační etiku …
Interkulturní vzdělání bylo zahrnuto do nových kurikulárních dokumentů (Rámcové vzdělávací programy). Interkulturní výchova patří mezi interdisciplinární témata. Úkolem školy je vytvoření takového klimatu, ve kterém se mohou nejen čeští, ale také zahraniční žáci cítit jako rovnocenní, ve kterém mohou být žáci z minoritních skupin úspěšní a žáci z majoritní skupiny se mohou naučit znát nové kultury a rozumět jim. Tím může škola přispět ke vzájemnému poznání, toleranci, ke snížení nevraživosti mezi národy.
Jedním ze zásadních cílů interkulturní výchovy je naučit lidi v kulturně cizím prostředí úspěšně jednat a chovat se přitom adekvátně této kultuře. Za kulturně kompetentní lze považovat osobu, která se naučila vnímat zvláštnosti hostující kultury, chápat je a adekvátně jednat, aniž se vzdala vlastní kulturní identity, či vypustila ze zřetele cíle svého pobytu v zahraničí.
Interkulturní vzdělávání umožňuje jedinci rozvíjet chápání a přijímání různorodosti jako pozitivního jevu a hodnotit rozdíly mezi příslušníky různých kultur jako přínosné. Odlišnost by neměla být chápána jako potenciální zdroj konfliktu, ale jako příležitost k vlastnímu obohacení. Interkulturní vzdělávání přispívá k vytváření respektujících vztahů mezi příslušníky různých sociokulturních prostředí, aby bylo možno vyhnout se negativním trendům, ke kterým v multikulturních společnostech dochází (růst meziskupinového napětí, diskriminace, xenofobie, rasové násilí, ale i krize identit).
Bylo prokázáno příznivé působení kooperativního vyučování na interkulturní styky. Podmínky, za kterých meziskupinové kontakty přispívají k odbourávání vzájemného nepřátelství a předpojatosti, jsou tyto:
Kooperace znamená faktickou a rovnoprávnou spolupráci mezi osobami. Konkurence naopak odbourávání předsudků zabraňuje. Jednou z hlavních příčin vzniku předsudků je totiž sklon dělit všechny osoby na členy vlastní a cizí skupiny. Konkurence takové rozlišování ještě posílí. Proto by např. ve sportovním utkání neměly hrát proti sobě 2 konkurenční skupiny, ale 2 skupiny namíchané z příslušníků obou původních rozdílných skupin.
Odbourávání předsudků je podporováno tím, když osoby, které se setkají, zjistí, že mají stejné, nebo podobné ekonomické a sociální postavení. Bohatší lidé naopak mohou být vnímáni chudými (např. v rozvojových zemích) jako větší, hlučnější, arogantnější, vzdělanější … a to posiluje předsudek rozdílnosti.
Čím povrchnější je kontakt mezi osobami z rozdílných kultur, tím spíše hrozí nebezpečí upevnění předsudků. A naopak: čím užší je kontakt, tím je větší i šance na poznání partnera a vnímání nezkresleně. Chybné je organizovat 2x do roka sportovní utkání na principu konkurence mezi 2 skupinami (např. úředníci z kraje, místní Romové), které se téměř neznají, vycházejí z rozdílného sociálního zázemí. Naopak ve sportovním klubu umožňují pravidelné tréninky lepší poznání a formují osobní vztahy.
Je vhodné sociální klima, ve kterém je patrné, že si zúčastnění kontakt přejí, pozitivně ho hodnotí a aktivně podporují.
Odbourání předsudků mohou podpořit lidé, které multikulturní setkávání těší, příkladně ho zvládají, a tím pozitivně působí na ostatní.
Kategorizace ve smyslu „my Češi“ a „vy Romové, cizinci …“ probíhá zpočátku zcela automaticky. Tvorbě předsudků ale může zabránit existence tzv. třetí kategorie, do níž mohou patřit příslušníci z obou skupin. Tak lze vytvořit skupinu hráčů fotbalu, tanečníků, volejbalistů… Takové skupiny pak podporují identitu svých členů více než národní příslušnost.
Snadněji zabráníme vzniku předsudků, pokud nejsou postoje k důležitým tématům ani na jedné z obou stran příliš negativní. Naopak předsudky nelze odstranit, pokud již před setkáním existují extrémně negativní vzájemné postoje.
Sport se v interkulturní výchově stává zcela klíčovým tématem, neboť právě na nepatrných tělesných odlišnostech různých lidských ras, na které můžeme upozornit v tělesné výchově, byly vystavěny rozsáhlé soustavy předsudků a rasových teorií. Nápadné rozdíly v barvě pleti, stavbě obličeje a těla nemohou v žádném ohledu sloužit jako podklad k odlišnému hodnocení těchto osob. Ale ani míra technického nebo ekonomického rozvoje určitých skupin nesmí vést k jejich odlišnému hodnocení. Pohybové hry (předcházející cílevědomé sportovní aktivitě) poskytují značný prostor pro otevírání různých kulturních kontextů zvláště tam, kde je složení žáků ve třídě různorodější. Velký význam má rozvoj citu k souhře ve skupině a vytváření příležitostí pro ocenění a uplatnění těch žáků, kteří nevynikají v ostatních oblastech a předmětech. Obdobné příležitosti poskytují různé druhy sportů, zvláště kolektivní hry.
Sport je pro mnohé z nás zdroj radosti a osobního naplnění, zároveň se těší velké popularitě u mládeže, a tím se stává nejčastější volnočasovou aktivitou. Může být ovšem i silným nástrojem v řešení mnoha sociálních a osobních problémů. Při sportu se odstraňují bariéry, rozšiřují možnosti, zvyšují volby. Právě proto je ideálním prostředkem pro poznávání cizích lidí, včleňování jedinců do kolektivu a budování sehraného týmu z různých individualit. Jednoznačně lze využít sport a tělesnou výchovu jako možnost poznávání a sbližování lidí a jiných kultur.
V tělesné výchově se žáci a žákyně projevují ve své tělesnosti, která může být současně podnětem k prožívání odlišnosti, projevení vlastní identity a vyrovnání se s cizorodostí, a tím také může vést k cílené změně. Sport se liší od ostatních oblastí života především svým bezprostředním pohybovým prožíváním. Jedinec projevuje sám sebe při tělesných a pohybových aktivitách. Účast ve sportu nemůže být předstírána jako v některých jiných školních předmětech. Proto jsou například reakce na cizorodost či odlišnost bezprostředně viditelné. Pohybem mohou být podněcovány sociální vztahy. Pokrok v učení je vidět v rovině aktivity, náplně, stejně jako v sociální rovině i bez zpětné vazby prostřednictvím druhé osoby. Pohybem lze také posilovat sebedůvěru jedince.
K základním výhodám sportu, podporujícím interkulturní učení patří:
Sport může každému člověku pomoci objevit nečekanou energii, stejně jako rozvíjet sebedůvěru, spontánní kreativitu … Překonávání nejrůznějších obtíží posouvá osobnostní hranice, posiluje zdravé sebevědomí, probouzí zájem o hlubší sebepoznání a setkávání se s okolím. Řešení a hledání náročných úkolů podporuje tvořivost, týmovou spolupráci, komunikační schopnosti, empatii a další vlastnosti, které jsou potřebné v každodenním životě. Takto získané prožitky ze sportu a hry jsou přenášeny do běžného života v realistických situacích.
V současnosti již na řadě škol byly realizovány programy rozvíjející interkulturní kompetence v různých předmětech. Lze doporučit, aby skupiny byly sestaveny etnicky a výkonově heterogenním způsobem, poskytnutý materiál a úkoly mají být tvořeny tak, aby jednotliví členové měli různé dílčíinformace a každý mohl poskytnout skupině svůj příspěvek, program rozvíjející spolupráci posiluje i sebehodnocení a motivaci.
Program „Kolem světa během 1 týdne / měsíce“ může naučit formou hry mnohé o vzdálených i blízkých kulturách. Takto lze rozšiřovat vědomosti zeměpisné, historické, obecně kulturní, sportovní a další. V hodinách školní TV mohou být postupně představeny specifické pohybové kultury jako např. latinskoamerické tance, americký fotbal, asijská bojová umění, australský kriket, africké rytmy …
Podobný školní projekt byl realizován ve školním roce 2005/06 na základní škole a o rok později na střední škole v Praze studenty tělesné výchovy na pedagogické praxi. Základním cílem projektu bylo představit žákům všechny kontinenty prostřednictvím pohybových her, tanců a sportů, které nejsou v České republice příliš známy. Pohybová nabídka byla nová, často cizí, a měla přispět k tomu, aby se žáci navzájem lépe poznali, snadněji spolupracovali a získali nové poznatky z oblasti sportu a her. Na začátku byli žáci vždy seznámeni i s kontinentem, kterému se budou věnovat. Šlo o informace o klimatu, ekonomických a sociálních rozdílech, náboženství, situaci dětí v této oblasti…
Uvádíme příklad nabídnuté pohybové aktivity ve vazbě na kontinent:
Školní projekt „Pohybová kultura různých kontinentů“ byl hodnocen žáky, studenty na praxi i učiteli pozitivně. Ukázalo se, že obsah hodin byl zajímavý a přitažlivý, žákům se líbilo nové a nezvyklé náčiní i pohybové obsahy, učitelé se inspirovali novými možnostmi.
Školní projekt na českých gymnáziích „Tělesná výchova interkulturně“ byl realizován studenty sportu během jejich pedagogické praxe na gymnáziích v Telči, Táboře, Lounech a na 4 gymnáziích v Praze v roce 2007. Sledováni byli žáci ve věku 16 až 19 let. Cílem projektu bylo vytvoření pohybových programů k multikulturnímu vzdělávání v tělesné výchově a ověření obsahů ve školních podmínkách.
Výsledky ukazují, že muži projevují častěji menší toleranci než ženy. Obecně ženy ve větší míře vyjadřují toleranci, respekt, radost z objevování neznámých kultur. Mužům na druhé straně méně vadí separace mužů a žen, nošení šátků na hlavě a osvobozování od tělesné výchovy.
Všichni dotázaní se domnívají, že nabídka hodin s neznámým pohybovým programem z jiné kulturní oblasti má své oprávněné místo v TV. Očekávají pravidelné příležitosti k poznávání multikulturních elementů v tělesné výchově (minimálně 1x měsíčně). Větší zájem o multikulturní výchovu a cizí pohybové aktivity ve školní TV projevují ženy. Ty také hodnotí pozitivněji i atmosféru v hodinách.
Pedagogové vyjádřili přesvědčení, že vyučovací hodiny s multikulturním obsahem mají pozitivní vliv na žáky. Uvítali by také možnost zúčastnit se doškolení v předložené oblasti.
Cílem školního projektu „Komparace multikulturní reality Čechů a Romů v souvislosti s pohybovou aktivitou“ bylo získat nové poznatky o vnímání cizorodosti českými a romskými dětmi, sportující a nesportující mládeží. Měly být zodpovězeny následující otázky: Jak vnímají příslušníci majoritní a minoritní skupiny cizorodé prvky v jejich životě a jak dalece jsou ochotní tolerovat odlišnost druhých a kooperovat s nimi.
Toto šetření přineslo následující výsledky: rozdíly mezi sportujícími a nesportujícími dětmi byly obecně menší než mezi příslušníky majority a minority. U romské mládeže byla zjištěna větší tolerance v mnoha aspektech. Největší rozdíly byly nalezeny u hodnocení sportovní situace: romské děti byly významně více přesvědčeny o tom, že nový spoluhráč – cizinec – se musí snažit o své začlenění a podřízení se kolektivu. Také fotografie byly hodnoceny rozdílně: speciálně fotografie s romským chlapcem byla významně pozitivněji vnímána romskými dětmi.
Tyto výsledky vyvolávají nové otázky a ukazují nutnost multikulturní výchovy ve škole v nabídce přesahující vyučované předměty. Sport je u mládeže velmi populární a patří k nejčastějším volnočasovým aktivitám. Může sloužit také jako silné médium pro řešení mnoha sociálních i osobních problémů.
Společný život, učení a sportování v multikulturním kontextu vytváří nové příležitosti pro všechny zúčastněné. Vyrovnání se s odlišností je považováno v naší pluralistické společnosti za klíčovou kvalifikaci. A sport může pomoci integrovat odlišné osoby i jevy, vychovávat k toleranci a spolupráci, vytvářet vhodné podmínky pro vzdělávání a výchovu kulturně kompetentních občanů.
Konstruktivní vypořádání se s cizorodostí patří k základním kvalifikacím v současném světě. Jak ukázaly naše projekty, funguje interkulturní učení ve sportu nezávisle na národní, etnické i jiné příslušnosti. Společný život, učení se a sportování v multikulturním kontextu přináší nové výzvy, stejně jako důsledky pro vzdělávání a výchovu. Školní TV může pomoci integrovat cizí a neznámé (osoby i jevy), a tím vychovávat k toleranci a spolupráci a vytvářet příznivé podmínky pro interkulturní učení. S interkulturními tématy se ve školní TV setkáváme aktuálně jen zřídka, přestože jsou pro budoucnost žádoucí a nutná.
Jako praktickou inspiraci pro interkulturní výchovu prostřednictvím tělesné výchovy představujeme prostřednictvím video prezentace některé netradiční činnosti z Taiwanu, které mohou obohatit školní TV v České republice.
Vhodnými sporty na zařazení do školní TV mohou být diabolo, shuttlecock, flowerstick, kung-fu, rope skipping a dračí tanec. Uvedené sporty je vhodné aplikovat v české školní tělesné výchově z těchto důvodů:
Obr. 1: Detail hůlek (dřevo, hliník, sklolaminát) a cívky Autor: Petra Daňková |
Diabolo je sport, který může provozovat prakticky každý – jednotlivě, ve dvojici či ve skupině. Hra s diabolem není nijak zvlášť náročná na kondici, dovednosti, na prostor ani na finance. Při hraní si s diabolem se může používat jedna, dvě i tři cívky, v závislosti na úrovni dovedností cvičence. Hra s diabolem může být prezentována i jako pohybová skladba s náčiním, kdy se pohybové prvky vhodně zakomponují do hudby. Žáci mohou následně mezi sebou soutěžit, kdo bude mít lepší sestavu, nebo se nabízí možnost uspořádání školních soutěží.
Z pohybových schopností diabolo rozvíjí především obratnost a pohyblivost. Mezi dovednosti, které diabolo rozvíjí, patří zejména: timing, koordinace (ruka – oko apod.), házení, chytání, vnímání rytmu, rozvoj stability a reflexů. Hra s diabolem rozvíjí také emocionální dovednosti jako schopnost se rozhodovat či učení se chybou. Cvičení s diabolem taktéž podporuje pozitivní sebehodnocení a sebedůvěru, rozvoj schopnosti spolupráce ve skupině, zvyšuje koncentraci, umožňuje seberealizaci a vyjádření pocitů (vlastní tvoření sestav, „vybití energie“), rozvíjí trpělivost a psychickou odolnost, přináší uspokojení z pohybové činnost.
Obr. 2: Shuttlecock vyrobený z gumy, kovových koleček, plastu a peří Autor: Petra Daňková |
Shuttlecock je sportovní aktivita určená pro širokou veřejnost bez ohledu na věk, pohlaví či fyzickou kondici. Je to velmi oblíbená pohybová aktivita, která se dá praktikovat téměř kdekoliv a kdykoliv. Každý se může dle svých možností shuttlecockem bavit. Se shuttlecockem si může hrát jednotlivec, dvojice, ale i družstva.
Mezi pohybové schopnosti, které shuttlecock rozvíjí, patří především obratnost, pohyblivost a vytrvalost. Shuttlecock podporuje rozvoj následujících dovedností: koordinace, schopnost timingu, prostorová orientace, kooperace, kreativita a trpělivost.
Obr. 3: Flowerstick Autor: Petra Daňková |
Flowerstick je vhodná zábava pro všechny, bez omezení věku a úrovně fyzické zdatnosti. Flowerstick je absolutně nenáročný na prostorové podmínky, lze si s ním hrát prakticky kdekoliv.
Mezi pohybové schopnosti, které flowerstick rozvíjí, patří především obratnost a pohyblivost. Flowerstick je také výbornou pomůckou pro zlepšení soustředěnosti a trpělivosti, koordinace pohybů (oko – ruka, oko – noha), prostorové orientace a dosažení celkového klidu.
Obr. č. 4 Tradičkí kung-fu oblečení By Panny129 (Own work) [CC BY 3.0], via Wikimedia Commons |
Tato cvičení měla pomoci zvýšit fyzickou kondici mnichů a cviky vycházely z prvků indické jógy. Kung-fu je možné cvičit prakticky kdekoliv, pro jednoho člověka je dostačující prostor 6x6 m. Ideální je cvičit na klidném, hezkém místě, například v parku. Kung-fu můžeme cvičit prakticky kdokoliv, neboť lze cvičení upravit na míru tak, aby vyhovovala fyzickým předpokladům každého jednotlivce.
Kung-fu rozvíjí fyzickou složku lidského organismu, především sílu, obratnost a pohyblivost. Cvičení kung-fu zlepšuje také rovnováhu, koncentraci, koordinaci, pohyblivost a prohlubuje dechové funkce. Cvičením kung-fu je ovlivněná i duševní stránka, kdy se rozvíjí vnitřní vyrovnanost, klid, zvyšuje se schopnost vnímání vlastního těla a pocitů.
Provazy jsou a byly vždy úzce spjaty s naším životem. V minulosti je lidé používali při stavbě obydlí, při shánění potravy, ale i na hraní. Původně se hra jmenovala „skákání přes 100 provazů“ a na Taiwanu je známá již přes 1500 let. Švihadla se vyrábí ze tří typů materiálu: provazová, kabelová a korálková. Dále pak bez rukojeti, s krátkou rukojetí, a s rukojetí prodlouženou, která se využívá zejména pro „trikové“ skákání neboli freestyle, nebo pro volné sestavy. Ručky bývají vyrobeny nejčastěji ze dřeva nebo plastu.
Obr. 5 Korálkové švihadlo By User:Funkyskip [CC BY-SA 3.0], via Wikimedia Commons |
Rope skipping je velmi oblíbená pohybová aktivita, neboť ho lze praktikovat na mnoha místech, sami i s přáteli. Švihadla jsou uzpůsobena svým výrobním materiálem různým prostředím (hladké povrchy, hrubé povrchy, vlhkost, vítr apod.). Rope skipping není příliš vhodný pro obézní jedince, protože by skákání nadměrně zatěžovalo kloubní aparát. Obézní lidé se mohou rope skippingu účastnit jako pomocníci a pomáhat točit švihadly.
Mezi pohybové schopnosti, které rope skipping rozvíjí, patří především obratnost, pohyblivost, vytrvalost a síla. Dále rope skipping rozvíjí koordinaci, timing, prostorovou orientaci, smysl pro rytmus, pohybovou paměť a dynamiku pohybu.
Obr č. 6 Nácvik držení draka za poklusu v kruhu s nadbíháním draka By Chinese Youth Society of Melbourne [CC-BY-SA-3.0], via Wikimedia Commons |
Drak je podle Číňanů posvátné zvíře, které symbolizuje sílu, odvahu, spravedlnost a mezi ostatními zvířaty vzbuzuje úctu a je znakem důstojnosti.
Dračí tanec je kolektivní pohybová aktivita, počet cvičenců se liší podle počtu draků a jejich délky. Tanec je náročný na prostorové podmínky, proto se často tančí venku na rovných a upravených plochách. Tělocvična je ideální místo na trénování, pokud je špatné počasí nebo venkovní terén není vhodně upraven. Dračí tanec mohou tančit lidé téměř všech věkových kategoriích, vždy je ovšem důležité přizpůsobit velikost draka a náročnost cvičení fyzickým parametrům cvičenců.
Mezi pohybové schopnosti, které dračí tanec rozvíjí, patří obzvláště rozvoj obratnosti. Dračí tanec dále rozvíjí především koordinaci, kooperaci, týmového ducha, timing, smysl pro rytmus, prostorovou orientaci a kreativitu.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
Článek je zařazen v těchto kolekcích: