K motivaci učitelka využije pantomimu v kruhu, proto je dobré si s dětmi předem říct nebo zopakovat pojem „pantomima“ (ukázka činnosti pomocí pohybu, avšak bez mluvení).
Učitelka si stoupne doprostřed kruhu tvořeného dětmi a začne předvádět zahradníka (kopání motykou, sázení sazeniček, zalévání apod.). Děti pouze sedí, pozorují a mají za úkol uhodnout, o jaké povolání nebo činnost se jedná.
Před začátkem pantomimy je vhodné žákům oznámit, že učitelka nejdříve pantomimu ukáže a teprve až ji dokončí, mohou žáci nahlas hádat.
Tuto přípravu jsem realizovala s dětmi smíšeného věku, a proto starší děti rychle uhádly, o jaké povolání se jedná, zatímco mladší děti ani pořádně nestačily zpozorovat, co učitelka předvádí.
Když děti pantomimu uhádnou, může se přejít k další aktivitě. Samozřejmě si učitelka s dětmi může o zahradníkovi popovídat – kdo to je, jaká je jeho práce apod.
Aby následující aktivita navazovala na motivaci, učitelka vstoupí do role zahradníka. Nyní se bude jednat o rozehřívající honičku.
Učitelka může použít klobouk, který si nasadí na hlavu – zahradník na kartičce, kterou děti dostanou později, má taky klobouk. Navíc pomocí klobouku děti rozeznají, kdy je učitelka v roli zahradníka a kdy v roli učitelky.
Zahradník naváže s dětmi rozhovor, o tom, co musí jako správný zahradník mít, když jde sázet (sazeničky). Zahradník ale své sazeničky ztratil a vypráví dětem, jak se mu to stalo:
Příběh si učitelka vymyslí sama dle své fantazie. Je však vhodné do příběhu zakomponovat to, že se zahradníkovi roztrhl sáček se sazeničkami a ty se rozsypaly a někam zakutálely.
Během této hry si učitelka s dětmi ukáže situaci, v které zahradník najde své sazeničky. Hra bude probíhat způsobem honičky.
Zahradník zavede děti na pole, kde ztratil ony sazeničky. Najednou si všimne, že je má před sebou – děti. Sazeničkami se tedy stanou děti a vstoupí do role sazeniček.
Zahradník dětem neřekne, že se nyní stávají sazeničkami, ale musí to zahrát tak, aby děti samy pochopily, že jsou právě ony jeho sazeničkami, např. se začne dívat po dětech a u toho bude říkat „No né, co to vidím, to je moje sazenička! A tady další!“.
V tomto momentě zahradník sundá svůj klobouk, čímž vstoupí zpět do role učitelky a vysvětlí princip hry.
Děti-sazeničky se budou pohybovat se po prostoru (kutálet) a zahradník je bude chytat. Jakmile se zahradník dotkne nějaké sazeničky, znamená to, že ji našel a dává si ji zpět do svého nového, neděravého sáčku – pro sazeničku to znamená, že se stává sochou (zůstane stát na místě, na kterém se jí zahradník dotknul).
Hra končí tehdy, jakmile zahradník sesbírá zpět všechny sazeničky (všechny sazeničky musí být jako sochy).
Zahradník si však uvědomí, že tolik sazeniček sám nezasadí, a proto potřebuje nějaké pomocníky.
Učitelka (sundá si klobouk) rozdělí děti do dvojic následujícím způsobem: Děti mohou zůstat na místě, přičemž dají ruce za záda. Učitelka polovině dětí rozdá kartičky se zahradníkem a druhé polovině zmuchlané barevné kuličky (sazeničky). Po rozdání pomůcek budou děti hledat svou dvojici. Děti vytvoří dvojice podle barev (barva zahradníkova klobouku se bude shodovat s barvou semínka).
Dále si dvojice najde místo ve třídě tak, aby kolem sebe měla dostatek prostoru a posadí se. Učitelka s dětmi zopakuje, jaké je roční období a měsíc. Dále si společně řeknou, co všechno můžeme na poli sázet - karotku, petržel, cibuli, květák, hlávkovou kapustu apod.
Nyní budou dvojice na svém místě hrát hru na zrcadlo. Jeden z dvojice bude zrcadlo, které bude napodobovat přesný pohyb toho druhého. Každý zůstane ve své roli dle rozdání pomůcek (zahradník, semínko).
Úkolem zahradníka bude rozpohybovat své semínko. To proto, aby na jaře dobře rostlo. Zahradník předvádí různé pohyby a semínko se snaží napodobit jeho přesný pohyb (bude ho kopírovat).
Pro lepší práci, fantazii a klid dětem pustit relaxační hudbu.
Nyní je ta správná chvilka, aby zahradník své semínko zasadil. Dvojice stále zůstanou ve svých rolích. Zahradníci tedy budou dělat to, co se dělá, když se sází sazenička. Učitelka si opět s dětmi připomene, co by měl zahradník všechno udělat - vykopat díru, zasadit semínko, zasypat, zalít…
Při této aktivitě může být stále zapnuta hudba – vhodnější je rychlejší, jelikož budou zahradníci vykonávat náročnou činnost. Učitelka také může zahradníky motivovat, že mohou se svým semínkem jakkoliv pracovat – kontrolovat, jestli není semínko zkažené, najít mu vhodnou polohu apod.
Semínka zůstanou ležet – mohou si však najít pohodlnou polohu. Zahradníky učitelka vyzve k tomu, aby si v prostoru také našli místo a ulehli, jelikož si po náročné práci také potřebují odpočinout. Učitelka pustí relaxační hudbu a jakmile cinkne na triangl, začne učitelka vyprávět příběh a děti poslouchají a relaxují.
„Semínka, představte si, jak ležíte v měkké, voňavé hlíně...
Učitelka nechá dětem chvíli čas na to, aby si odpočinuly. Pak jemně udeří na triangl a vyzve děti, aby pomalu otevřely oči, vstaly a usadily se do kruhu.
V kruhu si pak s dětmi povídáme, co jsme dělali, co jsme se naučili, co se děje s přírodou na podzim apod.
Na tuto přípravu se dá velmi dobře navazovat – zahradníčci mohou nakreslit zeleninu, kterou zasadili (co by chtěli, aby jim ze sazeničky vyrostlo) a sazeničky mohou nakreslit zeleninu, ve kterou by chtěly vyrůst.
Další vhodné aktivity:
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
Článek je zařazen v těchto kolekcích:
