V dávných dobách žili spolu havran a straka jako přátelé. A protože tenkrát svět ještě neznal mrazy a bylo pořád teplo, chodili oba v lehkých vzdušných šatech. Létali si po světě, pozorovali vše z výšky a vždycky večer si povídali o všem, co ten den viděli a slyšeli. Straka, říkalo se, vypadala v oněch dobách jako ptačí princezna a havran, to býval fešák k pohledání.
Jednoho dne se slunce odvrátilo od země a začaly tuhé mrazy. Ptáčkům byla v jejich letních šatech veliká zima, a tak sezvali nejlepší ptačí švadlenky z celého lesa, aby jim ušily nové, teplejší šaty. Straka si nechala ušít černé, bíle puntíkované šaty a havran si poručil krásný bílý kabátek. Havran byl na svůj nový šat pyšný a samou nedočkavostí se třásl na to, až se v tom elegantním kabátku ukáže před ostatními ptáčky.
Když mu jej straka zkoušela, havran sebou nepokojně vrtěl a radostí poskakoval sem a tam. "Jestli nebudeš stát, vyliju na tebe lampu," pohrozila havranovi straka. Havran si ale nedal říct, poskakoval z místa na místo, zavadil o lampu a polil se od hlavy až k patě petrolejem z lampy.
Když se havran druhý den ukázal v lese mezi ostatními ptačími sousedy, všichni do jednoho se mu smáli, jaké že je to nemehlo. "Krá, krá," a havran už se v těch končinách nikdy neukázal. Od těch časů je havran celý černý.
Pozn. autorky: Pohádku jsem slyšela někdy v dětství od babičky a je volně převyprávěná
Děti se pohybují po prostoru a předvádějí ptačí let. Přitom popisují, co vše je z téhle ptačí perspektivy dole na zemi i ve vzduchu vidět. Najednou se přižene silný vítr a přinese s sebou obrovskou zimu. Děti jsou stále v situaci letících ptáků, kterým je zima, a přestávají ovládat křidélka. Necháme děti vyřešit situaci samostatně. Potom si o vzniklé situaci povídáme.
Jedno dítě je havran. Bude stát v prostoru se zavázanýma očima a ostatní děti jsou ptačí sousedé, kteří kolem něj chodí a šeptají mu hezké věty – např.: „Ty jsi ale elegán.“, „Tobě to dnes sluší.“ apod. Děti se v roli havrana prostřídají, aby poznaly, jak se havran cítil mezi ostatními za časů, kdy byl krásný.
Děti si mezi sebou určí dva hráče, kteří budou představovat havrana a straku. V prostoru vyznačíme větev, na kterou si budou havran se strakou zvát jednotlivé švadlenky, které budou nabízet své služby. (Dítě přijde a popíše havranovi a strace šaty, jaké by jim ušilo). Děti budou k havranovi a strace zváni po dvojicích. (Jedno dítě obleče havrana, druhé straku). Na závěr si s dětmi popovídáme od koho by si nechaly šaty ušít a proč.
Motivace: „Děti, myslíte si, že když byl havran celý černý od petroleje, že ho straka ve tmě viděla?“
Jedno dítě bude straka, té zavážeme oči. Ostatní děti, havrani, se chtějí dostat do jejich společného hnízda. Straka roztáhne nohy a havrani ji budou po jednom podlézat. Straka musí po hmatu poznat, který havran se chce dostat domů. Pokud ho pozná, nechá jej vstoupit do hnízda. Děti se v roli straky prostřídají.
S dětmi si popovídáme o tom, co si o havranovi mysleli ostatní ptáci, když se mezi nimi ukázal celý černý, „špinavý“.
Učitel bude v roli ptačích sousedů a lesa jako takového.
Požádá děti, aby se postavily na místo, které by zaujaly v havranově roli. Pokud dítě stojí blízko učiteli vyjadřuje: „Zůstalo bych, i kdyby se mi ostatní smáli.“ na opačném konci místnosti: „Rozhodně bych se zachovalo jako havran – uletělo pryč.“ Děti mohou stát kdekoliv mezi, pokud nemají úplně vyhraněný názor.
S dětmi si v kruhu popovídáme o tom, jestli si havran takový smutný konec zasloužil, a pokud děti dojdou k závěru, že byl sice nemehlo, ale nebyl zlý, a proto si toto vyloučení ze společnosti nezasloužil, tak dostanou prostor pro vymyšlení šťastného konce příběhu.
Hodinu ukončíme společným zhasnutím lucerny.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
