Příspěvek vznikl v rámci projektů pořádaných o.s. Aisis.
Cvičení k rozvoji orientace
Tuto hru můžeme hrát prakticky kdekoliv. Žáci se snaží v časovém úseku 20 sekund identifikovat zvuky ve své blízkosti. Tyto vytváříme uměle, nebo společně s žáky nasloucháme škole, třídě, ulici, parku. Jednotlivé zvuky poté žáci zaznamenávají do sešitů například pomocí citoslovcí. Obtížnější varianta uplatňuje pořadí nebo počet zvukových vjemů. Porovnáme zápisy jednotlivých žáků, skupin. V řízené diskusi se snažíme přiřadit jednotlivé zvuky jejich původcům. Představujeme si osoby, činnosti, zaměstnání, techniku, stroje. V této fázi velice dobře uplatníme popis osoby, zvířátek, věcí místa i činnosti. Nakonec se snažíme substituovat citoslovce slovesy.
Příklad:
Píp píp - vrabec - hnědý, zmrzlý, rozčepýřený, hladový...
na stromě - vysokém, holém, bílém...
sedí, svolává, varuje, nadává, baví se...
Také v této hře uplatňujeme primárně sluch. Žáci opět naslouchají svému přirozenému okolí. Reálné zvuky i tentokrát propojíme s fantazií žáků.
Jejich představivost podpoříme tím, že zvuky, které právě slyší, dokreslují film. Žáci je zapisují. Začínáme s nácvikem slohového útvaru vyprávěcího. Žáci se mohou stát herci, zpěváky, vědci, politiky, sportovci, detektivy, lovci, zloději. Děj můžeme ohraničit dobou, místem, okolnostmi, fázemi filmu.
Příběhy buď tvoří všichni žáci společně s učitelem, nebo po skupinkách či jednotlivě. Vyprávění můžeme obměnit líčením. Nahodilé zvuky pak cílenými nahrávkami pořízenými učitelem i samotnými žáky.
Příklad:
Klap, klap - zloděj, ve vašem domě, závěr filmu
V této hře posílíme soustředěnost žáků pomocí dalšího smyslu, tentokráte zraku. Navodíme situaci plavčíka ve strážním koši, stopujícího detektiva, svědka krádeže, vojenského zvěda v akci atd. Dlaněmi vytvoříme kukátka. Ta zaostříme na jeden, předem určený předmět, či skupinu předmětů, obrázek, obzor atp. Ponecháme na pozorování časový limit 20 sekund, pak žákům znemožníme další zrakový kontakt. Následuje individuální či skupinové zaznamenávání viděného. Daný předmět mohou vyobrazit kresbou nebo popisem. Variabilní může být i volba jazykových prostředků. Závěr hry je věnován porovnání originálu s vytvořenými reprodukcemi.
Dotek patří k nejdůležitějším atributům sociální komunikace. Ale jeho význam, stejně jako význam hmatu, obvykle plně pochopíme teprve tehdy, když jsou vyřazeny jiné komunikační prostředky či smysly. Pro větší citlivost tedy vyloučíme z této hry zrak, např. překryjeme oči šátkem.
Nejdříve se žáci soustředí na dotyk vlastní ruky, uvědomí si pocity, které prožívají, poté pohladí spolužáka po dlani, tváři. Mohou takto vysvobodit zajatého kamaráda, jehož mají vyvést z temného žaláře. Následně žákům předkládáme předměty denní potřeby, školní pomůcky, oděv. Žáci se snaží vyjádřit odlišnost toho, co cítí, popsat jednotlivé povrchy, tvary, předměty.
Touto hrou podporujeme soustředěnost žáků, vytváříme tolik potřebné sociální kontakty, ale rozvíjíme tím také empatické schopnosti dětí zdravých vůči dětem nevidomým. V neposlední řadě rozvíjíme komunikaci, obohacujeme slovní zásobu a procvičujeme slohový útvar popisný.
Všechny uvedené hry přirozeným způsobem propojují výukové cíle a běžný život kolem nás. Plně rozvíjejí smyslové vnímání žáků, podněcují jejich fantazii. Mohou se uplatnit při snaze o vyšší vnímavost, soustředěnost, pozornost.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
