Tvůrčímu psaní ve výuce ano!

Kdokoliv učil český jazyk a literaturu, ví, jak je pedagog nucen neustále lavírovat mezi učebními osnovami – tedy tím, co MUSÍ naučit – a vlastními preferencemi – tedy tím, co a jak BY RÁD svým žákům zprostředkoval. Nadupané osnovy základních i středních škol v kombinaci s časovou dotací jsou kamenem úrazu, o který ti „nezajetí“ učitelé často zakopávají. Nepřeberné množství publikací, učebnic, pracovních listů, metodik, RVP a ŠVP plánů často pedagogům hlavu spíše motají, než by výuku usnadňovaly.

O to mileji překvapí předkládaná publikace, která sympaticky kloubí teoretickou a praktickou část. Kde jinde než právě v předmětu český jazyk by měl pedagog povzbuzovat u žáků a studentů vlastní tvořivost, zvědavost a zájem o psaný text? Na otázku odpovídá hned v úvodu knihy Zbyněk Fišer.  Další kapitoly poukazují na provázanost tvůrčího psaní právě s aktuálním rámcovým vzdělávacím programem a dokládají, jak rozdílný přístup pedagoga k interpretaci uměleckých děl může být.

Práce s lyrickým textem bývá v hodinách častým problémem, a tak se pedagog uchyluje k pouhému přečtení textu a otázkám typu „Co ve vás báseň vyvolává za pocity?“. Pokud naváže otázkou „Jaké básnické figury tu najdeme?“, zpravidla už zabil jakýkoliv další studentův pocit a vrátil ho – poliv ho studenou vodou – zpět do reality (spíše k pocitu nesmyslnosti a strachu před zkouškami či maturitou z tohoto předmětu). Za velmi podnětnou proto považuji kapitolu věnující se právě tvůrčí analýze a interpretaci básní, která pedagogovi pomáhá toto nesnadné téma uchopit. Na mnoha technikách (automatický text, cluster, ilustrace, brainwriting, myšlenková mapa atd.) demonstruje, jak mnoha způsoby se dá lyrický text číst, pozorovat, vnímat, ponořit se do něj, nechat na sebe působit… Kdo se tvůrčímu psaní s dětmi/studenty věnuje, ví, do jakých až meditačních rovin nás hlubší práce s textem může přenést.

Také pedagogové, kteří upřednostňují praktický přehled možných přístupů k interpretaci textu, potažmo k vlastnímu tvoření, si najdou své, a to především v kapitolách Intertextualita prizmatem tvůrčího psaní a Experimentální poezie a tvůrčí psaní. „Nápadníkově“ uspořádané kapitoly dovolují pedagogovi najít si to pravé, inspirovat se a zvolenou techniku použít ve své hodině.

Velkým plusem knihy je skutečnost, že autoři prokládají své texty praktickými ukázkami. Celkově je tedy text čtivý a čerstvý, dokazuje každému pochybujícímu učiteli, že JE MOŽNÉ v dětech vzbudit zájem a tvořivost a že často také vznikají velmi hodnotné a hluboké texty.

Publikaci tedy ocení každá škola a každý pedagog, který reflektuje nejen CO učí a JAK to učí, ale i přemýšlí o svých studentech a přistupuje k nim jako k rovnocenným partnerům v diskusi a tvorbě. Tak ovšem činí každý empatický pedagog. Podtrženo sečteno: učitel na této publikaci ocení nejen teoretické pozadí, ale i praktické nápady technik tvůrčího psaní, jejichž možná realizace je potvrzena ukázkami prací studentů. Paleta strategií, technik, metod a postupů je využitelná jak na základních a středních školách, tak i na univerzitách a ve volnočasových aktivitách a kurzech. Publikaci vhodně doplňuje komentovaný přehled relevantních publikací, literatura a rejstřík. Plusem je i využití barev a dalších grafických prvků, které pomáhají při pochopení tvůrčího postupu či metody.

O knize:

Zbyněk Fišer a kolektiv: Tvůrčí psaní v literární výchově jako nástroj poznávání. Vydala Masarykova univerzita v roce 2012, 226 stran.

O autorce:

Kateřina Hošková, externí redaktorka – Edika, Albatros media, autorka publikace Tvůrčí psaní pro malé spisovatele a spisovatelky.