Žáci se nám už brzy vrátí z prázdnin do školních lavic. Část z nich jistě s rodiči vyjela na dovolenou do některé z evropských zemí a ještě teď jsou plni zážitků, které si budou o přestávkách, a často i v hodinách, navzájem sdělovat. Pojďme proto využít jejich osobních zkušeností z cest a připomenout si, jakým prostorem se Evropa díky postupnému rozrůstání Evropské Unie v posledních desetiletích stala. A ukázat si, že je to prostor, který stojí za to poznávat.
Obvyklé schéma „Tak kdepak jste, děti, letos byly na prázdninách?" není příliš motivující. Jednou z možností, jak pracovat s tímto tématem, jsou příběhy.
Navrhovaná aktivita, kterou vám nabízíme, má několik fází, které se dají stručně popsat jako - příběh, indicie, reálie. Z několika důvodů doporučuji tuto aktivitu jako skupinovou. Prvním z nich je skutečnost, že ne všichni žáci mají možnost vyjíždět do zahraničí. Je to složitá otázka související jak s ekonomickým statusem rodiny, chodem domácnosti a hospodařením, tak s názory, že doma je nejlépe. Druhým důvodem je otázka proveditelnosti a smysluplnosti aktivity. Pokud bychom úkol vytvořit příběh zadali všem žákům, měli bychom také všem poskytnout příležitost k jeho prezentaci. To by ale bylo časově příliš náročné, a pro žáky nudné. Nehledě na to, že skupinová práce rozvíjí komunikativní, sociální a personální kompetence žáků. Je tedy v tomto případě i pedagogicky efektivnější. Ukazuje se, že 4 - 6 skupin, které připraví své příběhy, je optimální počet.
Učitel může rozdělit žáky do skupin na základě svých znalostí třídy, aby skupiny byly práceschopné a vyvážené. Nebo je možné žáky předem požádat, aby na podepsané lístky odpověděli na otázky: „Které země jsi navštívil?" a „Která země tě zajímá a rád bys ji navštívil?" Na základě toho lze vytvořit skupiny tak, aby byly sestaveny převážně ze žáků, kteří s konkrétní zemí mají osobní zkušenost nebo se o ni zajímají.
Příběh
Jedním z možných úvodů ke společné činnosti skupin žáků je učitelovo vyprávění připraveného příběhu. Ten by měl mít rysy vyprávění příběhu jako slohového útvaru a současně by měl obsahovat indicie, ze kterých by žáci mohli usuzovat na nějakou konkrétní zemi, která je jeho dějištěm.
Minimálním formátem příběhu je známé pětikrokové schéma:
První krok - úvod
Druhý krok - zápletka
Třetí krok - vyvrcholení
Čtvrtý krok - rozuzlení
Pátý krok - závěr
Poté učitel vyzve žáky, aby určili zemi, ve které se jím vyprávěný příběh odehrává. Vede je otázkami k nalezení indicií v jeho vyprávění a zároveň podněcuje diskusi o nich, která by nakonec měla vyústit v určení země.
Následuje zadání společné práce, kdy skupiny žáků, podle připomenutého „vypravěčského kánonu" připraví krátké, kompaktní vyprávění, ve kterém bude ukryta některá z konkrétních zemí. Na jejím výběru se budou muset žáci ve skupině dohodnout, což by nemělo být těžké vzhledem k způsobu sestavování skupin. Příběh by měl vycházet z osobního zážitku některého ze žáků. Skupina se rozhodne, který z návrhů je vypravěčsky nejatraktivnější a jeho osnovu společně dotvoří. Konečná podoba příběhu tedy bude společné dílo. Výsledkem práce skupiny v této fázi bude osnova pro vypravěče, který bude za skupinu příběh prezentovat ostatním.
Indicie
Vyprávěný příběh by měl obsahovat dostatek indicií, které by umožnily posluchačům identifikovat zemi, která je dějištěm příběhu. Proto poté, co žáci vytvoří osnovu příběhu, dohodnou se na doplnění dalších promyšlených indicií. V této fázi probíhá velmi intenzivní proces učení. Skupina hledá, navrhuje a vybírá indicie, které jsou pro danou zemi typické a jsou tak všeobecně vnímány, případně jsou natolik specifické, že umožňují zemi dobře identifikovat. (Blízko jedné z nejznámějších světových rozhleden, stojící jako rozkročený ocelový obr nad městem.... Na rovné cestě mezi zavlažovacími kanály a nekonečnými lány tulipánů a jiných květin.... V zemi Trollů, kde je snad víc mořských zátok než obyvatel....)
Dobrými indiciemi jsou měny (tam, kde neplatí Euro), jídla, typické oblečení (mužské sukně - Skotsko, strážník v Londýně s jeho nezaměnitelnou přilbou, dřeváky v Nizozemí), zvyky a pravidla (například jízda vlevo ve Velké Británii). Je zřejmé, že indicií by měl být větší počet a v zásadě budou dvojího druhu. Jedny, které napovídají, kde se mohl děj odehrávat a druhé, které některá místa vylučují (třeba zmínka o mořském příboji vylučuje vnitrozemské státy).
Vyvrcholením této fáze aktivity je vyprávění příběhů postupně všemi skupinami.
Reálie
Skupiny si vylosují pořadí prezentací. Vytvoříme příjemné prostředí a vyzveme žáky, aby si zaznamenávali na listy papíru formou myšlenkové mapy indicie, které v příbězích uslyší. Poté, co jsou příběhy dovyprávěny, nastává ve skupinách diskuse, která má charakter společného přemýšlení a předkládání argumentů. I to můžeme strukturovat do několika kroků.
Především si každý vytvoří svoji myšlenkovou mapu. V jejím středu je dosud prázdné místo. K tomuto „obláčku" připojuje postupně indicie, které zachytí v příběhu.
Následuje společná konfrontace a doplnění indicií.
Když mají všichni ve skupině zaznamenány stejné indicie, pustí se do jejich analýzy. Ta probíhá formou diskuse a argumentace. Zmínka o mořském příboji znamená, že země má mořské pobřeží. Připomenutí pláží plných slunečníků znamená, že se bude jednat spíše o středomoří. Poznámka o tom, že název měny připadal jedné z postav komický, protože se shodoval s názvem malé šelmy (kuna) indikuje Chorvatsko. Poznatek,že každý ze tří domnělých cizinců mluvil česky, tuto indicii potvrzuje. V této fázi se v diskusi objevují i názory, které ostatní argumenty vyvrací. Nemůže to být Itálie, tam se platí Eurem. Nemůže to být Slovensko, kde sice lehce potkáte lidi mluvící česky, ale tam není moře a pláže.
Poté, co skupina dojde ke shodě, o kterou zemi se jedná, pokusí se do společné myšlenkové mapy doplnit další reálie. Může těžit ze svých vlastních zkušeností, ze znalostí získaných ve škole i z informačních zdrojů.
Poté, co uplyne vymezený čas, prezentují skupiny výsledky diskuse a představí své myšlenkové mapy. I v této fázi může vzniknout mezi skupinami diskuse. Je důležité rozhodnout, zda má možnost promluvit každý nebo jen mluvčí skupin.
Každý z kroků je třeba časově vymezit. Celkově je na tuto aktivitu vhodné plánovat nejméně tři vyučovací hodiny.
Tuto aktivitu můžeme také obměnit formou výtvarného ztvárnění letního zážitku a graficky zpracované indicie zakomponovat do výtvarného objektu (např. komiks, koláž...).
Na závěr aktivity s žáky shrneme a zhodnotíme, co se při ní naučili:
Myšlenkové mapy skupin je vhodné vystavit, případně z nich vytvořit plakát. Tak dostaneme 4 - 6 plakátů popisujících zkušenosti a znalosti žáků spojených se zvolenými zeměmi.
Ukázka příběhu:
„Před několika roky jsem byl s kolegou na mezinárodní konferenci. Konala se ve městě, které se rozkládá na obou březích velké řeky. Jednací řečí byla angličtina, a tak nám nevadilo, že kromě slov paprika a guláš vůbec nerozumíme řeči, kterou se v té zemi mluví. Po skončení jednání si kolega vzpomněl, že ve městě je proslulá ulička, kde se prodávají ty nejúžasnější domácí klobásy. Rozhodnutí bylo jasné a rychlé. Vyrazili jsme na klobásy. Ale ouha. Když jsme se chtěli zeptat na cestu, následovalo jen krčení ramen. Už jsme začínali pochybovat o úspěchu naší klobásové výpravy. Přesto jsme oslovili další dva muže a anglicky se jich ptali na cestu. Jejich „Nevieš, čo to hovorí?" nám znělo jako rajská hudba. Hurá Slováci! Další domluva už byla snadná a klobásy skvělé. Poučení je jasné. Kolik řečí umíš..."
(jen pro pořádek - byli jsme v Budapešti)
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
