Jakým druhům rizikového chování se vaše pracoviště věnuje?
Původně existovala agentura na certifikaci programů primární prevence užívání návykových látek, její činnost byla ale před časem zastavena. Nedávno založené Pracoviště pro certifikace na její práci navazuje, ale věnuje se prevenci i dalších druhů rizikového chování.
Jak to bude konkrétně vypadat, když bude chtít nějaká škola spustit nový preventivní program?
Poskytovatelem preventivního programu obvykle není přímo škola, ale většinou to jsou neziskové organizace nebo školská zařízení, z jejichž nabídky si školy vybírají. Takže na nás se obracejí organizace, které chtějí deklarovat, že jejich programy jsou kvalitní, a teprve až to ověříme, tak na ně získají certifikát. Škola ale zatím může vybírat i z programů, které certifikací neprošly.
Jak tu kvalitu zjišťujete?
Do dané organizace přijede tým certifikátorů, kteří mají už dopředu k dispozici dokumentaci jak o organizaci, tak přímo o programu, který mají hodnotit. Pak posuzují organizaci podle Standardů odborné způsobilosti poskytovatelů programů školské primární prevence rizikového chování a na místě ověřují, jestli jsou opravdu naplňovány. Zda má kvalifikované lektory, jak zajišťuje další vzdělávání pracovníků, jestli je dodržován organizační řád, různé manuály, jestli používá etický řád atd. Podle standardů může organizace získat certifikaci „bez připomínek“, když jsou nalezeny menší nedostatky, tak sice dostane certifikát, ale s podmínkou, že je do určité doby odstraní. Když jde ale o závažné nedostatky, tak certifikaci nedostane. Standardy jsou veřejně přístupné, takže organizace přesně vědí, jaké na ně budou kladeny požadavky.
Takže se certifikuje nejenom samotný program, ale celý poskytovatel?
Ano, a je to pochopitelné. Dobrý preventivní program ještě není zárukou výborného výsledku, když ho bude poskytovat někdo, kdo tomu nerozumí. Např. je potřeba, aby měli lektoři také supervizi nebo další vzdělávání, a to není přímo součástí programu.
Jaké nároky jsou kladeny na samotné programy?
Mezi dokumenty, které certifikátor dostane z dané organizace, jsou i manuály k jednotlivým programům, z nichž je zřejmé, z čeho vycházejí, proč používají určité metody či techniky, na co jsou zaměřené a jaký mají cíl. Certifikátoři se pak jedou na daný program přímo podívat, aby na místě viděli, jestli odpovídá manuálu. Důležité např. je, aby bylo zřejmé, zda jde o program všeobecné, selektivní, či indikované prevence a tyto programy se nezaměňovaly.
Jak získáváte kvalitní certifikátory a kolik by jich mělo být?
Na místa certifikátorů jsme vypsali konkurz a byl o ně poměrně velký zájem. V tuhle chvíli jich máme přes 20 a dalších cca 20 prochází dalším vzděláváním. To má teoretickou i praktickou část a nakonec zájemci skládají zkoušku. Většinou to jsou vedoucí pracovníci organizací, které se věnují prevenci, nebo metodici prevence, psychologové z poraden, speciální pedagogové. Budou působit jako externí spolupracovníci NÚV.
Článek vyšel v časopise VZDĚLÁVÁNÍ, čtvrtletníku Národního ústavu pro vzdělávání, ročník 2, číslo 4/2013, ISSN 1805-3394. Ke stažení na http://www.nuv.cz/publikace/vzdelavani-4-2013.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
