Udržitelná spotřeba: scénář 2. projektového setkání

Pedagogické cíle

• Žáci praktikují principy zpětné vazby v rámci aktivity Vernisáž.
• Žáci reflektují téma, kterým se zabývali, a proces vzniku produktu.
• Žáci aplikují souvislosti, které se dozvěděli o mobilním telefonu, na jiné produkty.

Jednotlivé aktivity

Úvodní představení

Na úvod představíme, jak bude probíhat toto setkání (bude zaměřené zejména na ohlédnutí) a jak dlouho bude trvat (dvě vyučovací hodiny).

Poté zadáme skupinám úkoly pro aktivitu Vernisáž:

Představte ostatním, co jste vytvořili.
Co bylo vaším cílem/záměrem?
Při vernisáži mluví každý ze skupiny.
Třída vám dá zpětnou vazbu k:

• znalostem, které jste předali dál;
• originalitě vašeho produktu.

Žáci mají cca 10 min. na přípravu.

Vernisáž

Na úvod vernisáže si slavnostně připijeme (tím žáky minimálně příjemně překvapíme, případně vzbudíme dojem slavnostnosti). Poté každá skupina představuje své dílo dle zadání a po představování k němu dostává zpětnou vazbu, případně odpovídá na otázky. Čas na povídání o dílech a strukturu celé vernisáže sledujeme.

Tato forma zakončení projektu je pro žáky většinou netradiční, a tak mohou reagovat různě (od pohoršení nad tím, že si připíjíme „jen moštem“, po rozesmáté tváře). Doporučujeme vytvořit skutečně slavnostní atmosféru. Při zpětných vazbách k autorům doporučujeme dbát na to, aby byl ten, kdo zpětnou vazbu dává, co nejvíce konkrétní a popisný, nikoliv hodnotící (např. namísto „je to pěkný“ by bylo lepší formulovat zpětnou vazbu takto „Líbí se mi, že jste vymysleli praktickou věc, kterou tu ve škole můžeme využít – vzděláme se při tom a tak se povědomí o recyklaci mobilů může šířit i dál, k rodinám a kamarádům.“; „Ty náušnice upozorňují na nepříjemný problém milou formou…“).

Zaměření na cíl

Žáci se rozdělí do skupin podle projektu a dostanou obrázek terče. Každý sám za sebe umístí svůj bod do terče podle spokojenosti s produktem, a své umístění zdůvodní. Střed terče = „nejvíce spokojen“, okraj terče „nejméně spokojen“. Žáky obcházíme a motivujeme je, aby při zdůvodňování byli co nejvíce konkrétní a specifičtí.

Jak bylo řečeno v úvodu této knihy, reflexe je jednou z platných a důležitých částí projektové výuky. Reflexe v této aktivitě má za úkol přinášet nejen nové pohledy, ale zejména vyhodnocování dosaženého cíle a způsob, jakým byl dosahován. Tato reflexe by měla žákům v dalším projektu pomoci k lepšímu stanovování cíle, ve vymýšlení produktu, který pro ně bude dostatečně zajímavý, motivující a smysluplný a také ji usnadní lépe nastavit proces plánování a tvorby produktu.

Já a práce ve skupině

Lektor natáhne na zem v místnosti lano a vyzve žáky, aby se postavili. Poté jim vysvětlí, že lano představuje škálu (na jednom jeho konci je nejmenší hodnota – např. jako O °C na teploměru –, na druhém konci hodnota největší). Úkolem žáků je posouvat se na škále dle toho, jak odpovídají na otázky:

Jak jste spokojeni s rozdělením rolí?
Jak jste byli spokojeni s vaší rolí v týmu?
Bylo jednoduché/složité se dohodnout?

Poté, co se žáci na laně umístí, hodí lektor několika z nich míček a doptá se jich, proč jsou zrovna na místě, na kterém jsou. Opět je podporuje v tom, aby byli co nejkonkrétnější.

Tato reflexe po žácích vyžaduje, aby se vyjadřovali sami za sebe, aby pojmenovávali své pocity, a na to většinaz nich není zvyklá. Žáci mohou často sklouznout do klišé, a proto doporučujeme doptávat se jich tak, aby byli co nejkonkrétnější, a mít hodně trpělivosti (např. na odpověď „pracoval jsem dobře“ je dobré se doptat „co to znamená dobře?“). Otázky jsou vybrané tak, aby žáci reflektovali svou týmovou práci, uvědomili si, že v průběhu týmové práce má každý svoji konkrétní roli a ta s sebou nese určitý typ zodpovědnosti. Zároveň zhodnotí, jak jim jejich konkrétní role seděla.

Při těchto typech aktivit se ve třídě hladina hluku zvýší (nejsou obvyklé) a opět jde o normální jev.

Jak se nám pracovalo

Žáci se rozdělí zpět do týmů, ve kterých vytvářeli produkty. Jejich úkolem je vyjmenovat dvě věci, které se jim povedly, a dvě věci, které by příště udělali jinak. Nejprve si o tom povídají, a poté své výstupy jako celá skupina zveřejní. Na závěr je dobré výstupy všech skupin sepsat a ideálně je připomenout při realizaci dalšího projektu – na čem mohou jako skupina stavět, a na co si mají naopak dát pozor.

Doporučujeme, aby byly výstupy jednotlivých skupin co nejkonkrétnější. Čím lépe má skupina své silné a slabé stránky popsané, tím lépe se od nich může odrazitpři realizaci dalšího projektu. Ohlédnutí se za tím, co se povedlo/nepovedlo může vést (a často vede) k novým uvědoměním a také k dosud netušeným souvislostem.

Na závěr

Zpracování širokého a rozsáhlého tématu udržitelná spotřeba vyžadovalo dlouhý a občas bolestný vývoj. Znamenal mnoho hodin přemýšlení a mnoho hodin zkoušení a zřejmě nejvíce upřímné a poctivé ohlížení se především za tím, co se nepovedlo. Od začátku jsme byli omezeni mantinely času a také tím, že jsme někdo, koho žáci neznají a kdo jim předkládá věc, která příliš nevychází z nich samotných. Ale to jsou podmínky, se kterými se může setkat jakýkoliv pedagog.

Nicméně nakonec bylo téma a řada aktivit pro většinu žáků zajímavé. O tom, že jim došly některé souvislosti mobilních telefonů s aspekty životního prostředí, svědčily otázky, které se po projití tématu objevily, a rovněž jejich produkty (plakáty apod.), které na toto téma vytvořili.

Po zkušenostech z první školy vyplynulo, že se projektová výuka absolutně nedá zvládnout, pokud spolu žáci nejsou schopni komunikovat alespoň s určitou mírou respektu, a také pokud si pedagog, což jsme byli v tomto případě my, skutečně a upřímně neodpovídá na otázku: „Proč to mají žáci dělat?“ Toto považujeme za jeden ze základních kamenů celé projektové výuky, bez něhož nelze stavět dál.

Pokud bychom měli shrnout, co bylo největší výzvou v projektové výuce pro žáky v dalších dvou školách, tak by to asi bylo stanovení si cíle-produktu, který je bude dostatečně inspirovat a motivovat, a následně jednotlivých kroků, procesu, jak k produktu dojdou. A v druhé řadě by to byla reflexe. Pro žáky bylo většinou hodně problematické konkrétně a bez hodnocení popsat, co vlastně dělali a proč. Mnozí se uchylovali k tomu, že jednoduše hodnotili slovy „pěkný, dobrý, hustý“. Někdy pro ně zase bylo zjevně obtížné projevit svůj vlastní názor a říci, co si opravdu myslí.

Z dalších dvou škol si odnášíme, že: 

• je nutné se za projektem ohlížet nejpozději v odstupu 14 dnů, aby se žáci od projektu příliš myšlenkově a pocitově nevzdálili;
• je třeba si dát pozor na to, aby byla reflexe skutečně pro žáky a nesloužila jako potvrzení pro lektora, že dělal věci správně;
• ať už projekt dopadne jakkoliv, myslíme si, že je dobré jeho uzavření patřičně oslavit, protože jsme se všichni o něco nového společně pokusili; 
• poznání, že se dá projektová výuka zvládnout i za poměrně krátkou dobu.

V projektový styl výuky věříme, protože si tu žáci mohou „sáhnout“ na něco, co se jim pak bude v životě nesmírně hodit – totiž na vlastní zodpovědnost a týmový styl spolupráce.

Proto tento styl výuky považujeme za velký vklad do budoucí generace.

Projekt je podpořen z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR.