„Když v této zemi (Austrálie, pozn. red.) neroste rýže, je zvykem se oddávat tomuto rituálu: Ženy jdou do rýžových polí, sednou si k nim a vyprávějí rostlinám mýtus o jejich původu. Rýže si díky tomu uvědomí, jaký je její smysl, získá tím motivaci a roste.“
(Jana Kysilková: Mytologie, přidaná hodnota společnosti. Diplomová práce)
Storytelling je ve zkratce řečeno vyprávění příběhů. Je to návrat a znovuobjevování hluboce zakořeněné tradice vyprávění. Je to ta nejpřirozenější lidská činnost i umění zároveň. Dějiny lidského rodu můžeme číst jako jedno velké vyprávění, ale těžko je převyprávíte dítěti před spaním. A o to právě jde. Storytelling je specifická divadelní disciplína, která využívá mnoha druhů cvičení, her a především představivosti vypravěčů, kteří jsou zároveň autory a interprety příběhu.Vyprávíme všichni a často. I tuto schopnost můžeme ovšem jako každou jinou rozvíjet, zdokonalovat a používat. Ze schopnosti se může stát umění. Takto definujeme disciplínu zvanou oním mezinárodní slovem storytelling.
Čím vším je a může být storytelling?
Vypravěč potřebuje k předávání příběhů publikum. Příběh bez posluchače by již nebyl vyprávěním. Vypravěč vystupuje před publikem sám za sebe, nehraje žádnou roli, ale vypráví příběh on sám jako osobnost. Na příběh má vlastní náhled a názor. Během vypravování se může stávat postavami z příběhu, hrát je, představovat, interpretace je zcela na něm. Důležité je jeho vlastní pojetí a způsob ztvárňování. Na osobnosti vypravěče také závisí míra improvizace, kterou používá. Někdo může mít příběh nachystaný slovo od slova, jiný má ale v hlavě pouze kostru příběhu a při každém vyprávění improvizuje. Vypravěč také často vede s publikem dialog, přizpůsobuje se svým posluchačům a atmosféře daného momentu, ve kterém vypráví.
Základem storytellingu je obraz, který chce vypravěč vyvolat v divákově mysli. Je to představa vznikající na místě tomu danému publiku. Vypravěč vytváří atmosféru a svůj příběh ilustruje divadelními prostředky, maluje ho před zraky diváků, aby si jej a emoce s ním spojené mohli zapamatovat a odnést. Vyprávění příběhů tak může velmi dobře fungovat jak v rovině zábavné, tak k přenosu informací či k poznání.
Storytelling se zaměřuje na mnohé dovednosti - rozvíjení komunikačních dovedností, seberozvoj, tvůrčí psaní, práce s hlasem, týmovou práci a vzájemnou inspiraci atp. Není tedy divu, že jeho využití je velmi široké. Obecně můžeme říct, že je ve světě používán ve třech odvětvích:
O terapeutickém dosahu storytellingu jsme vedli a ještě jistě budeme vést dlouhé debaty s dramaterapeuty a arteterapeuty. Nejen oni potvrzují, že určitá cvičení, hry a jejich konkrétní zacílení můžou velmi funkčně napomáhat v práci např. s psychicky nemocnými nebo se sociálně slabšími skupinami. V zahraničí jsou velmi běžné a oblíbené kurzy a vyprávění pro seniory. Vždyť kdo jiný má hlavě tolik příběhů, než právě naše babičky a dědečkové?
Použití metodiky storytellingu v divadle, ať již se jedná o klasickou činohru nebo autorské divadlo či jiný divadelní žánr, může pomoci jak dramaturgům, tak i hercům nebo jiným profesím nezbytným pro vytvoření inscenace. Konkrétní cvičení mohou rozšířit hercův vhled do postavy, mohou pomoci ucelit dramaturgický kontext nebo se dají využít dalšími způsoby dle potřeby režiséra.
Lukáš Jiřička, dramaturg: „Storytelling považuji za velmi potřebnou disciplínu, která dokáže generovat, strukturovat i iniciovat rozvoj nejen literárních, ale hlavně dramatických a divadelních tvarů. Svým způsobem jej lze považovat za integrální součást práce každého dramaturga autorského divadla. Ovšem dramaturgům mnohdy chybí konkrétní metoda, jak se vznikajícím materiálem nakládat, a to metoda, která již dopředu vede spoluautory inscenace ke strukturovanému scénickému tvaru. Storytelling mi přijde zajímavý v tom ohledu, že srozumitelnými principy pomáhá i osobám, které nemají nic společného s literární prací, používat svůj osobní jazyk, psát a generovat příběhy.“
My se budeme podrobněji věnovat využití storytellingu ve vzdělávání.
Jana Olejníčková, dramaterapeutka: „Myslím si, že storytelling rozvíjí verbální kompetence učitelů, žáků a pracovníků v sociální sféře a schopnost kreativně myslet a improvizovat v komunikaci, což je nezbytné k fungování člověka. Storytelling doporučuji všem, kteří pracují s lidmi a chtějí je motivovat - tedy jak učitelům, tak nejrůznějším poradcům ve školství nebo sociálním pracovníkům.“
Použití storytellingu ve vzdělávání může mít různé podoby. Zejména v severských zemích a ve Velké Británii je poměrně běžnou praxí zvát si vypravěče do škol, aby dětem či studentům přiblížili a vykreslili potřebnou látku. Sami pedagogové také absolvují semináře a vzdělávají se ve storytellingu, aby i oni používali tuto metodu ve výuce. Prakticky se jedná o inspiraci k jejich vlastním výkladům nebo například vybírání kreativních úkolů pro jejich žáky.
Díky storytellingu si posluchač nepřímo rozvíjí svou slovní zásobu, aktivně pak představivost a hlavně schopnost vlastního úsudku. Storytelling jako umělecká disciplína a edukační prostředek je vybaven dostačující metodickou a didaktickou základnou. A co je ještě důležitější, jeho využití ve školách je odzkoušeno s pozitivními výsledky v zahraničí.
Storytelling ve výuce je způsob zábavného předávání informací. Žáci a studenti si díky zážitku z příběhu lépe zapamatují fakta, protože jsou vtaženi do děje a konkrétních situací spojených s emocí.
Aktivní učení a tvořivost, to je jádro storytellingu.
Ačkoliv má tradice vyprávění u nás značnou historii, storytellingu se v Česku zatím věnuje jen hrstka vypravěčů. Zájem veřejnosti, pedagogů, herců i režisérů velmi roste, a proto jsme přesvědčeni, že se bude základna lektorů a zkušených vypravěčů rozrůstat..
Absolventka DIFA JAMU, v současnosti pokračuje v doktorském studiu oboru Divadlo a výchova (tamtéž) se specializací na vyprávění jako metodu dramatické výchovy. Realizuje semináře zaměřené na využití vyprávění jako výukové metody. Dále učí na Základní umělecké škole Veveří v Brně a aktivně se věnuje scénickému vyprávění. Absolvovala roční pracovní stáž jako výzkumný pracovník na University of Glamorgan (The George Ewart Evans Centre for Storytelling). Nyní pracuje ve sdružení NaZemi v sekci vzdělávání, kde se věnuje přípravě lektorů, kteří vedou výukové programy z cyklu „Svět v nákupním košíku“. Podílí se na tvorbě nových výukových programů, je stálou lektorkou dílen pro studenty ZŠ a SŠ.
Na přelomu tisíciletí vyprávěl svůj první velký příběh a pak už vlastně nepřestal. V roce 2002 se stal absolventem Divadelní fakulty JAMU Brno v oboru Dramatická výchova. V roce 2005 potkal jednoho velkého vypravěče zpoza velké louže. Neměl ho rád, po čase mu však porozuměl a poděkoval mu. Od té doby nazývá své vyprávění vyprávěním. Martin Hak vede semináře pro pedagogy, divadelníky, firmy i širokou veřejnost. Vystupuje jako vypravěč při různých příležitostech festivalů, oslav a jiných vyprávěcích večerů.
Hlavní snahou sdružení je objevovat, tvořit a prozkoumávat možnosti využití formy vyprávění zvané storytelling. Sdružení si klade za cíl zavedení storytellingu do povědomí nejen uměleckých kruhů, ale především školství i široké veřejnosti. Sdružení se však neorientuje jen na oblast školství. Krom produkční záštity storytellingových inscenací (soubor Slovosledi) se zabývá i vedením workshopů a teambuildingových akcí pro veřejnost i pro firmy. Chystá se na pořádání storytellingového festivalu a za vysněný cíl považuje vybudování českého storytellingového centra s pravidelným programem. V současnosti navazuje sdružení spolupráci s mezinárodní sítí vypravěčů a s evropskými organizacemi, které se věnují storytellingu. Za důležitou aktivitu také považuje zapojování se do mezinárodních projektů a čerpání inspirace ze zahraničí. Činností sdružení vzniká vypravěčská základna, která pracuje na rozvíjení kvalit jednotlivých vypravěčů a rozvoji samotné storytellingové metodiky.
Zakladatelkou sdružení je absolventka DIFA JAMU Barbora Voráčová. V roce 2010 absolvovala studijní stáž v norském Oslu, kde se poprvé setkala se storytellingem. Po svém návratu do Česka zjistila, že zde v podstatě neexistuje soubor nebo sdružení, které by se touto metodou kontinuálně zabývalo a propagovalo jej. Z toho důvodu založila společně s dalšími divadelníky sdružení Storytelling o.s.. Začala tuto metodu vyučovat a propagovat ji skrze své autorské inscenace. V současnosti je Barbora Voráčová na pracovně-studijní stáži ve Skotském storytellingovém centru v Edinburghu.
PAVLOVSKÁ, Marie. Storytelling, klíčová kompetence pedagoga. In: Wiki: Pedagogický lexikon [online]. 2011 [cit. 2013-11-07]. Dostupné z: http://goo.gl/pD7Ut
BUREŠOVÁ, Eva. Storytelling. Diplomová práce. Praha: AMU, 2013.
Chystané materiály pro webový portál Storytelling o.s. – www.story-telling.cz (text: Petr Pláteník, Dominika Šindelková, Markéta Holá, Matěj Záhořík)
Webový portál Martina Haka - www.vypravec.ic.cz
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Storytelling.
Ostatní články seriálu: