S adventem přichází čas tajemství. Den je krátký, příroda spí, lidé bdí. Zrníčko přikryté půdou puká a rozpadá se, aby se mohl vyklubat nový klíček, zárodek nové rostliny. Vše se to děje ve skrytosti, pod zemí ve tmě. Dřív se lidé v této době soustředili na práci doma, společně se scházeli. U práce si zpívali a vyprávěli příběhy. Pokud bdíme tiše a pozorně, můžeme být svědky tajemných procesů. A dokonce máme možnost podílet se na přípravách zrození nového života. Nejen ve smyslu vánočních příprav, ale i uvnitř nás samotných. Můžeme otevřít v duši prostor pro příchod nového, pro vnitřní obnovu. Žijeme čas čekání na zázraky.
Advent je doba čekání a příprav. Symbolem čtyř týdnů je adventní věnec. Každá svíčka na adventním věnci nám může kromě čtyř adventních nedělí také připomenout jedno čtvrtletí předchozího roku, a tak dostáváme šanci projít si znovu končícím rokem a naposled rekapitulovat.
Na stole ročního období znázorníme spící přírodu. Převahu získává v tuto dobu příroda neživá, přinášíme si tedy zvenku kameny a suché klacíky. Zelenou přírodu zastoupí větve jehličnany a jmelí. Vystavíme krystaly drahých kamenů, podobně jako Země naposledy ukazuje své poklady. Můžeme obdivovat, co Země dokáže vykouzlit. O svátku sv. Barbory nezapomeneme přinést větvičku barborky z ovocného stromu nebo zlatého deště. V průběhu měsíce na stole postupně začneme připravovat místo pro betlém, které vyznačíme kameny, vysteleme je mechem a v závěru období doplníme o postavy svaté rodiny.
V době, kdy jsou noci nejdelší a nejchladnější, se jako zázrakem rodí na svět dítě. Téměř ve stejnou chvíli je od nás Slunce nejvíce vzdáleno a nastává zimní slunovrat. Na vlastní oči, na vlastní uši a vlastníma rukama vnímáme přicházející nový život, novou naději, nové světlo. Znovu se nám otevírá téma rodiny, vlastní rodiny i svaté rodiny z Betléma. Kdo všechno tehdy v Betlémě byl a proč? Jak vypadá vaše rodina? Jak se kdo jmenuje?
Materiál: pauzovací papír (A5 nebo A4), černá tuš, klovatina, špejle, štětce, karton, nůžky, řezák, papírová lepicí páska, izolepa, případně lihový fix.
Proces tvorby
Pauzovací papír v rozích přilepíme k podložce, aby se nekroutil. Pomocí špejle a černé tuše nakreslíme „svatou rodinu“. Mladší děti mohou kreslit černým lihovým fixem. Po zaschnutí kresbu přetřeme vrstvou klovatiny. Až klovatina zaschne, přetřeme celý obrázek černou tuší, necháme zaschnout a poté opatrně vypláchneme pod vodou. Z kresby, která byla přetřena klovatinou, se tuš spláchne společně s klovatinou a kresba jasně vystoupí. Mokré kresby opatrně vysušíme mezi novinami a necháme na rovné podložce zaschnout. Suchou kresbu adjustujeme (adjustace = rámování) pomocí izolepy do rámu z kartonu. Rám může mít tvar chléva se střechou, po stranách kartonového „chléva“ ohneme klopy kartonu do stran, aby betlém stabilně stál. Betlémskou scenérii postavíme proti světlu nebo rozsvítíme svíčkou ve skleničce.
Děti chodí po třídě a při cinknutí na triangl či zvoneček se všechny promění: ve spícího Ježíška, krávu, osla, letícího anděla, Marii na oslovi (dvojice), pastýře v údivu atd.
Cestou předvánočním časem jsme doputovali až ke kouzelné chvíli, která je současně koncem i začátkem. Symbolickou cestu adventem můžeme završit vánoční slavností – společnou cestou do Betléma a individuální cestou k sobě samému.
Na každou cestu je zapotřebí důkladné přípravy. V adventu jsme již mnohé připravili, nyní je třeba obstarat občerstvení na cestu. Z připraveného perníkového těsta si každé dítě vykrojí větší tvar; perník lze před pečením ozdobit lentilkami. Pečení perníků je aktivita, která nás sjednotí u společné činnosti okolo stolu, naplní prostor sváteční vůní a pomůže nám se spojit a slavnostně naladit. Hotové perníčky si nabalíme s sebou na cestu „do Betléma“.
Nejprve se společně zamyslíme, kdo všechno do Betléma putoval, kdo se u jesliček sešel. Zvolíme si, kým chceme být, za jakou postavu se převlečeme. Z kolektivu dětí vybereme postavy Marie, Josefa a Ježíška (Ježíška příp. představuje panenka). Na velkou hromadu shromáždíme nejrůznější šátky, látky, kožešiny, klobouky, oděvní doplňky atd. Děti si z hromady vyberou rekvizity pro svou betlémskou postavu a vytvoří si jednoduchý kostým. Do košíčku na cestu přibalíme perníčky. Vánoční scenérie může být nachystaná v jiné místnosti . Děti se chytí za ruce do „hada“, v úvodu průvodu jde pedagog jako anděl, za ním Marie s Josefem (příp. na oslu). Ve všech prostorách zhasneme světla, jdeme klikatou cestou, která je vyznačena svíčkami skrz naskrz celou budovou (nebo podle možností ). Trasa nemusí být připravená předem, stačí jen po budově rozmístit svíčky a libovolně procházet. Cestou zpíváme vánoční písně, např. Byla cesta, byla ušlapaná… Světýlka nás přivedou k vánoční scenérii. V přední části mohou být naznačeny jesličky s Ježíškem, u jesliček hoří světýlko (prskavky, světelný řetěz). Opodál může být osvětlený labyrint – spirála seskládaná z větviček, dlouhých gáz v barvách duhy, uprostřed spirály hoří velká svíce nebo adventní věnec, osvětlený je i vchod do labyrintu (svíčky, prskavky). Místo může být provoněné vánoční purpurou. Shromáždíme se v kruhu okolo jesliček, chvilku se můžeme ztišit a vnímat tajemný okamžik, zazpíváme Narodil se Kristus Pán a další koledy. V průběhu zpívání pedagog-anděl jednomu z dětí předá „jesličkové světýlko“ a doprovodí je k začátku cesty dovnitř vánočního labyrintu – spirály. Ve středu spirály může být drobné občerstvení z letošní úrody, světýlko pro každé z dětí , které si zapálí od hlavní svíčky, případně malý dáreček, který si každé dítě vybere a odnese s sebou. Po vyjití z labyrintu je pedagog-anděl doprovodí zpět na místo k jesličkám a odvede k labyrintu další dítě. Po dobu, po kterou chodí děti postupně do labyrintu, mohou ostatní děti zpívat a ochutnávat upečené perníčky. Vánoční slavnost je u konce, vánoční radost je na svém počátku. Prožili jsme zářící okamžik a ten zůstává v nás.
Imaginace může být posledním bodem vánoční slavnosti , lze ji však zařadit i kdykoli v průběhu adventu. Lehneme si, zklidníme svůj dech. Uvolníme tělo. Před očima si můžeme představit velké dveře. Zkusíme je otevřít. Před námi se otevírá obraz krásné noční krajiny. Krajina je osvětlená měsícem a především velkou zářící hvězdou – kometou. Vítá nás anděl, provádí nás krajinou. Společně přicházíme až do Betléma ke chlévu. Můžeme spatřit svatou rodinu s právě narozeným dítětem. Anděl nás pobídne, a pokud chceme, můžeme předat malému Ježíškovi dárek, který pro něj máme. Ježíšek nám děkuje, možná i on pro nás něco má. Můžeme cítit velkou radost všude okolo sebe. Rozloučíme se a odcházíme krajinou zpět ke dveřím, dveře za sebou zavíráme. Hřejivé teplo a radost, které si z betlémské krajiny přinášíme, stále zůstává uvnitř nás.
Reflektivni techniky pro měsíc prosinec
Sedneme si do kroužku a každý si před sebe položí tři ořechy. Do středu kruhu dáme košíček. Podle toho, jak se nám aktivita líbila, vložíme do košíku ořechy (pokud se nám nelíbila, nevložíme žádný; nejvíc všechny tři).
 |
Materiál byl poskytnut zdarma nakladatelstvím Portál z publikace Výchova prožitkem. |
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
Článek je zařazen v těchto kolekcích:
