Odborné články Předškolní vzdělávání Předškolní pedagogika - ŠVP, TVP, IVP, práva dítěte
Odborný článek

Předškolní pedagogika - ŠVP, TVP, IVP, práva dítěte

6. 12. 2013
Předškolní vzdělávání
Autor
J. Průcha, S. Koťátková

Anotace

Úryvek vymezující pedagogické termíny jako školní vzdělávací program, třídní vzdělávací program a individuální vzdělávací program je z knihy Předškolní pedagogika.

ŠVP by měl obsahovat tuto základní informační strukturu:

  1. identifikační údaje o mateřské škole, charakteristiku školy a jejího vzdělávacího programu, podmínky a organizaci vzdělávání;
  2. vzdělávací obsah (témata a nabídky uspořádané do ucelených částí);
  3. evaluační činnosti.

Třídní vzdělávací program (TVP)

Třídní vzdělávací program vychází ze ŠVP, ale vybírá a upravuje témata, náměty nebo celé bloky ze ŠVP ve vztahu ke konkrétní třídě a potřebám dětí. Není dopředu uceleně zpracovaný (jako ŠVP), ale je to otevřený pracovní plán učitelek z dané třídy, který je připravovaný a postupně dotvářený. Vychází z vyhodnocení podmínek dětské skupiny a zaměřuje se na konkrétní cíle a činnosti ve vzdělávací nabídce, realizované v integrovaném bloku. Učitelky mají po společném promýšlení na začátku školního roku určitou představu, jaká témata budou se svou třídou zpracovávat (např. vybírat si je ze ŠVP). V průběhu roku však upřesňují jejich volbu, rozhodují se, kam směrovat vzdělávací cíle, aby pokrývaly komplexní rozvoj osobnosti dětí. Vzdělávací celky (s integrovaným obsahem) postupně připravují, promýšlejí a konkrétně si volí vhodné činnosti, které jim pomohou zajistit zájem a aktivitu dětí a naplnit tak vzdělávací cíle.

V průběhu školního roku by každá učitelka měla reflektovat úspěšnost svého vzdělávacího snažení, diskutovat o své práci s druhou učitelkou ve třídě, zpřesňovat poznávání dětí a uvědomovat si jejich vědomosti a zájmy, což jí bude pomáhat při přípravě dalšího vzdělávacího celku (bloku).
Učitelky si mohou samy rozhodnout, jakým způsobem se na vzdělávací práci s dětmi budou připravovat.
Příprava může mít podobu:

  • písemné přípravy jako souvislého textu – cíle, činnosti, pomůcky, očekávané výstupy, prostor pro reflexi procesu;
  • promýšlení vzdělávacího procesu s formulovanými cíli, klíčovými body a poznámkami, a nakonec reflexe výstupů;
  • uspořádání cílů, činností, pomůcek a podmínek do tabulky s prostorem pro reflexi procesu;
  • myšlenkové mapy a formulace průběžných (dílčích) cílů a vyhodnocení toho, co bylo z myšlenkové mapy realizováno a které cíle/výstupy se naplnily (pro zkušené učitelky);
  • promýšlení tematické a cílové, promyšlení volby činností a celého kontextu úspěšného zajištění – volné plánování s velkým podílem improvizace a reagování na aktuální situace a dětské náměty (pro velmi zkušené učitelky).

Ředitelka mateřské školy může doporučit, jakou formu by měla mít příprava učitelek na vzdělávací práci.

TVP by měl učitelky vést k tomu, aby pracovaly cílevědomě, pružně reagovaly na potřeby a zkušenosti dětí a dokázaly postupně prohlubovat a rozvíjet dětské vědomosti a dovednosti.

Třídní vzdělávací integrované bloky (celky), které naplňují TVP, se nemusí připravovat na celý rok dopředu. Jsou zpracovávány postupně a také obsah jednotlivého bloku je postupně realizován v určitém časovém rozsahu. Není třeba striktně dodržovat vše, co si učitelka připraví. Odklon od plánu by měl být zdůvodnitelný a měl by vycházet z vyhodnocení vzniklé situace nebo z tvořivosti dětí, které mohou směrovat učitelčinu práci jiným, ale pro ně motivujícím směrem. V průběhu vzdělávací práce je třeba zaměřit se na děti. Učitelka děti citlivě vnímá a všímá si, zda vzdělávací práce postupuje podle jejích záměrů, zda jsou děti aktivní (nebo se připravené činnosti míjejí svým účinkem), a podle toho volí další způsob práce.

Učitelka by si měla uvědomovat své postupy, rozhodnutí, organizaci a volbu činností ve vztahu k možnostem dětí, sebereflektivně vyhodnocovat svůj přínos, co se zdařilo, nezdařilo, na co navázat, co prohloubit, co udělat jinak.

Individuální vzdělávací program (IVP)

Individuální vzdělávací program se doporučuje zpracovávat v následujících případech:

  • Dítě je v péči pedagogicko-psychologické poradny (PPP) nebo speciálněpedagogického centra (SPC).
  • Dítě má odklad školní docházky a má určité nedostatky v připravenosti na školu.
  • Učitelky zjistí na základě pedagogicko-diagnostických metod odchýlení od vývojové normy a uvažují o tom, že by dítěti pomohla prohloubená osobní vzdělávací péče a stimulace v určité oblasti, a rodina zatím o nápravě neuvažuje vůbec nebo jen minimálně.
  • Ve třídě je několik dětí, které mají podobné problémy a jsou v posledním roce mateřské školy (např. v grafomotorice, v souvislém vyjadřování, v pravolevé orientaci apod.).

V prvním případě dostávají učitelky do ruky nějakou formu diagnostického materiálu z PPP nebo SPC, spolupráce s rodinou je dobrá a učitelky postupně, od jednoduššího k složitějšímu, připravují obsah činností pro dané dítě. Výsledky průběžně sdělují rodičům a v optimistickém ladění jim doporučují, jak s dítětem dále v rodině pracovat.

V druhém případě rodiče s dítětem do žádné z výše jmenovaných institucí nedocházejí nebo učitelky nemají o diagnostice z těchto institucí žádné dostupné zprávy, ale dítě v konkrétní oblasti individuální práci potřebuje. Učitelky ve prospěch dítěte připravují dlouhodobější program, postupně s ním seznamují rodiče a podněcují je k alespoň jednoduchým činnostem s dítětem doma. Tím postupně získávají určitou oporu pro IVP u rodičů, což je velmi důležité, i kdyby to bylo jen v malém měřítku. Ve škole se pak zaměřují nejen na úzký rozsah problému dítěte, ale snaží se o komplexní rozvoj směřující ke školní připravenosti. V závažnějších případech rodičům doporučují konkrétní instituci, kterou mají navštívit – jedná se většinou o děti ze sociálně slabých rodin, ale někdy i z rodin velmi zaneprázdněných.

V třetím případě jde o odchylky ve vývoji nebo o jeho zpomalení a čas pro nápravu v mateřské škole je delší. Rodiče si myslí, že dítě problematickou oblast samo dožene, učitelky ale se svými zkušenostmi vědí, že bude pro nápravu potřeba delší čas a že dítěti je třeba začít pomáhat. Doporučí rodičům konkrétní místo (instituci) pro návštěvu a konzultaci. Obě učitelky na základě společné diskuse nastíní zaměření individualizované práce s tímto dítětem, případně začnou spolupracovat s odborníkem, v jehož péči dítě bude, a s rodiči. Týká se to především logopedických prevencí a poruch.

Ve čtvrtém případě mohou učitelky připravovat stimulační (podněcující) program pro malou skupinu dětí se srovnatelnými problémy; důležité je opět informovat rodiče, získávat je pro práci s jejich dítětem, ukázat jeho výsledky a doporučit nebo dodat materiály k společné činnosti s dítětem v rodině. Pro přípravu a postupnou realizaci všech druhů IVP je nutné zohlednit osobnost dítěte, typ jeho speciálních potřeb a vytvořit aktivní a optimistický vztah učitelky a dítěte. Je třeba vycházet z dovedností, zkušeností a poznatků dítěte a nenasadit nároky příliš vysoko – postupovat citlivě tak, aby dítě zažívalo úspěch a dovedlo postupně začleňovat nové poznatky k těm, které již má utvořené.

Práva dítěte

Úmluva o právech dítěte byla přijata Valným shromážděním OSN 20. 11. 1989. Byla zpracována a formulována s ohledem na kulturní, náboženské, etnické, politické, ekonomické a další odlišnosti mezi národy světa. Dítě pro svou tělesnou, duševní a sociální nezralost potřebuje zvláštní záruky, péči a právní ochranu. Potřeba zvláštních záruk byla formulována již v Ženevské deklaraci práv dítěte z roku 1924, postupně byla aktualizována a následně zakotvena do Všeobecné deklarace lidských práv (1989). Deset základních zásad bylo rozpracováno do 54 článků, z nichž část je zaměřena na práva dítěte a část na povinnosti státu.

Práva dítěte vycházejí z hierarchie potřeb podle A. Maslowa (uvedeny v kap. 4.1 pod čarou) a zaměřují se na osobnost a jedinečnost vývoje každého dítěte. Svým charakterem směřují takto formulovaná práva k ochraně a sebeurčení dítěte.

Výchova a vzdělávání dětí od předškolního věku by měly probíhat s ohledem na práva dítěte a s vědomím, že tato práva existují, jsou oporou pro dítě a mohou být i oporou a zdrojem pro práci učitele. Učitel může jejich myšlenky aplikovat v přirozených situacích a s přihlédnutím k rozumovým schopnostem dětí a podpořit tak kvalitu probíhající socializace.

Uvádíme výčet některých práv dítěte, vybraných s ohledem na předškolní děti:

  • Každé dítě má možnost užívat všechna práva bez jakékoli diskriminace podle rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, náboženství, sociálního původu nebo postavení dítěte nebo jeho rodiny.
  • Dítě má přirozené právo na život. Zabezpečení pro zachování života a rozvoje dítěte má být zajišťováno v nejvyšší možné míře.
  • Každé dítě má od narození právo na jméno, na státní příslušnost, a pokud je to možné, má právo poznat své rodiče a právo na jejich péči.
  • Dítě má právo svobodně myslet a vyjadřovat se, mít přístup k informacím a sdílet se svou rodinou náboženské vyznání.
  • Každé dítě má právo na ochranu svého soukromí a také má právo na ochranu před násilím, ponižováním a zneužíváním.
  • Děti tělesně, duševně postižené mají právo prožívat plnohodnotný život.
  • Děti mají právo na životní úroveň potřebnou pro jejich rozvoj, dále právo na ochranu zdraví a využívání zdravotnické péče.
  • Každé dítě má právo používat jazyk svých rodičů a kulturní zvyky své rodiny nebo etnické skupiny.
  • Dítě má právo se sdružovat se svými kamarády.
  • Každé dítě má právo na vzdělávání. Může vyhledávat, přijímat a rozšiřovat myšlenky všeho druhu ať již ústně, prostřednictvím tisku, umění a dalších prostředků podle volby a potřeby dítěte. Vzdělávání mu pomáhá rozvíjet jeho schopnosti, úsudek a smysl pro odpovědnost. Základní škola by měla být povinná a bezplatná.
  • Dítě má právo na svůj volný čas, odpočinek, účast ve hře. Tyto aktivity mají stejné poslání jako vzdělávání. Společnost a státní organizace mají usilovat o to, aby dítě mohlo tato práva užívat.

 K dalším zásadám vztahujícím se k výchově dítěte patří, že je třeba:

  • směřovat k rozvoji talentu a schopnosti dítěte i k přípravě na odpovědný život;
  • posilovat úctu k lidským právům, vlastní kultuře a jazyku a k životnímu prostředí.

Materiál byl poskytnut zdarma nakladatelstvím Portál z publikace Předškolní pedagogika.

Literatura a použité zdroje

[1] – Úmluva o právech dítěte. [cit. 2010-8-19]. Dostupný z WWW: [http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/umluva-o-pravech-ditete.pdf].
[2] – Všeobecná deklarace lidských práv. [cit. 2009-9-8]. Dostupný z WWW: [www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/vseobecna-deklarace-lidskych-prav.doc].
[3] – Manuál k přípravě školního (třídního) vzdělávacího programu mateřské školy . 2005. [cit. 2013-11-7]. Dostupný z WWW: [http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2010/02/Manual_SVP-MS.pdf].

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
J. Průcha, S. Koťátková

Hodnocení uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

RVP do 2024

Téma článku:

Jiné vzdělávací obory obecně