Myši patří do nebe

Vyprávění o myšce Šupito s černým flíčkem na čele a lišákovi Bělobřichovi s bílým břichem. Oběma se stala zajímavá příhoda. Myška se bála lišáka, který ji neustále honil a zlobil. Oba žili v lese. A byli to vlastně nepřátelé. Lišák myšku chtěl ulovit a myška mu neustále utíkala. Až jednou, myšce se stala zajímavá událost. Příběh se odehrává v takzvaném nebi, do kterého se myška dostala po své smrti. Je to přímo pohádkové nebe, kde bylo sposta roztodivných věcí a zábavy. Myška zjistila, že umřela a nebylo to vůbec zlé, jak si původně myslila. Potkala tam všelijaká zvířátka a hlavně si tam našla velmi dobrého kamaráda - a tím byl právě její bývalý nepřítel lišák Bělobřich.

Dětem přečteme knížku při odpočinku, abychom mohli z této knihy čerpat a povídat si o velmi neobvyklém tématu - o svátku Dušiček.

Hry a povídání inspirované pohádkovým příběhem:

Útěk před myšákem Bělobřichem

Povídání, co kde najdeme:

• Když utíkáme v lese, co může být přede mnou, vepředu? (stromy, kořeny, mech, jehličí, listí)
• Co je na zemi?
• Co je na obloze?
• Co je za mnou, vzadu? Jak se otočím, abych viděla dozadu - vpravo, vlevo?
• O co můžu v lese zakopnout, můžeme v lese najít odpadky? Co tam nepatří? (zátka od piva, plastová láhev od limonády, plechovky od coly, sáček od svačiny)
• Myška Šupito spadla, co se stalo? (kutálela se, přímo dolů k okraji příkrého srázu a pak jen padala, padala a padala….)

Co bylo s myškou, když se podívala dolů do rokliny?

„Jsem mrtvá nebo jsem ještě živá?“ ptala se myška Šupito

• Co se stalo, když otevřela oči? Koho uviděla? (sebe jak leží dole v roklině, potom myšku Žerebrouky a strýčka Šmajdu)

Vzpomněla si, že už dávno umřela.

• Děti vzpomínáme také na naše blízké zemřelé?
• Jak na ně vzpomínáme? (nosíme jim kytičku na hrob, zapálíme svíčku)
• Kdy vzpomínáme na všechny, co jsme měli rádi a už mezi námi nejsou? (vzpomínáme hlavně na svátek „Dušiček“ – 2. 11.)

Kozí brána - to je něco jako vstup do nebe

Dělení zvířat do skupin: Před branou stály řady různých zvířátek, každý měl jinou bránu. Například tam stáli myšožrouti – lišky, čápy, kočky, kuny, lasičky, sovy.

Zvířátka se dělí na různé skupiny, protože mají různé zvyky a odlišný souhrn znaků.

• Děti jak dělíme zvířátka? (na domácí a lesní zvířátka; podrobněji na drobná zvířátka, kam patří myšky a ptáci (veverky, šneci, krtci, zajíci, ještěrky, žáby; sýkorky, vrabci, vlaštovky, kosi, vrány, pěnkavy, papoušci) a hmyz (komáři, mouchy, včely, mravenci, brouci)

Opravdová brána  pravdy

Výtvarná činnost: Teď se rozdělíme na kluky a holky - každý si stoupne do řady a přichystá si ruku, kterou mu natřeme barvou a otiskne ji na papír. Tento kouzelný papír pozná, jestli jste něco v životě dělaly špatně, jestli jste lhaly, kradly nebo někomu ubližovaly. Kdo si pamatuje svůj přestupek proti dobrému chování, tak jej při otiskování ruky řekne. Potom projdete očišťovacím procesem, abyste byli zase čistí.

Umývací proces – myčka

Relaxace pohlazením: Vstupujeme do zvláštní myčky, jsou tady dvě řady dětí, kterými musíte projít tak, abyste se očistily od všech špatností, které jste nadělaly. Dvě řady dětí procházející dítě hladí od hlavy až po kolena - řady stojí proti sobě tak, aby mezi nimi děti mohly procházet. Dítě, které projde, se zařadí na konec jedné z řad. Další dítě ze začátku řady projde a zařadí se nakonec atd.

Pohádková jeskyně

Hry s padákem: Po očištění přejde myška do jeskyně, kde je plno všelijakých houpaček, trampolín, lanovek a obrovské pavoučí sítě.

Ve třídě si zahrajeme hry s padákem:

• Děti stojí okolo padáku a rukama drží poutka padáku. Paní učitelka vhodí na padák lehký míček. Děti se snaží pohybovat padákem, aby míček nespadl na zem.
• Děti drží jednou rukou poutko padáku a pohybují padákem nahoru a dolu. Učitelka jim dává povely: nahoru, dolu. Když dá povel "Pod padák!", snaží se děti posadit všechny pod padák, aby byly schovány. Ruku, kde drží poutko dají na zem; všechny jsou tak schouleny pod padákem.
• Na barvy padáku. Děti chodí kolem padáku do kruhu a drží se poutek. Když řekne učitelka: „Hádej, hádej, která barva nestačí? Například – modrá," děti, které se drží této barvy, se snaží proběhnout pod padákem (velmi opatrně, aby nedošlo ke srážce dětí).
• Lišák ztratil čepičku, jakou měla barvičku? Děti říkají básničku a chodí kolem padáku, který je položený na zemi. Učitelka řekne barvu. Děti se snaží zaujmout místo, kde je řečená barva (pozor na uklouznutí po padáku!).

Lišák Bělobřich v jeskyni

Hra na pravdu a lež: Najednou se v jeskyni objeví lišák. Jakmile ho myška uvidí, chce před ním utéci, ale on ji dohoní. Bělobřich řekne, co se mu stalo: že byl chycen do pasti a umřel. Teď je v nebi smutný, že si s ním nikdo nehraje. Myška se nejdřív bála, ale lišáka je jí líto. On slíbil, že jí nic neudělá. V nebi přece nikdo nemá hlad a nikdo nikomu neubližuje. Šupito mu uvěří a dohodnou se na přátelství.

• Co řekl lišák Bělobřich? Pravdu – lež?
• Co je lež?
• Co je pravda?

Zahrajeme si na pravdu a lež: Když je to pravda, zvednou děti obě ruce nahoru, když je to lež dají ruce na kolena (zem). Příklady:

• Země je kulatá. – ruce nahoru
• Jablíčka jsou fialová. – ruce dolů
• Ryba má chobot.
• Kočka má čtyři nohy.

Jak byli v kině

Otázky a odpovědi: Nakonec jsou myška Šupito a lišák Bělobřich největšími kamarády. Byli pozváni do kina. Tam se dívají na film ze svého lesa. Oběma se začne stýskat a chtěli by se tam vrátit. A to i přesto, že jim v nebi nic nechybí. Tady v nebi se jim totiž nemůže nic stát.

Otázky pro děti:

• nemají strach – z čeho, děti můžeme mít strach?
• po ničem netouží – po čem, můžeme toužit?
• na nic se netěší – na co se těšíme?
• nemusí hledat něco dobrého k jídlu – co rádi jíme?
• každý den se v lese něco naučili – co se učíme ve školce?

Jak se projevilo stýskání u myšky a lišáka

Nápodoba pocitů: Děti se snaží napodobit vlastnosti svým výrazem obličeje. Lišák a myška byli:

• smutní – nápodoba pocitů, jak vypadá smutný člověk; opak: veselí
• plačtiví; opak: rozesmátí
• pracovití; opak: leniví
• pomalí; opak: rychlí

• velký lišák; opak: malá myška

Nakonec si mohli oba nechat splnit jedno přání. Myška Šupito se chtěla vrátit do lesa jako liška, aby si mohla s lišákem Bělobřichem hrát beze strachu. Lišák Bělobřich se chtěl také vrátit do lesa, avšak jako myš, co by si hrála s myškou Šupito, která by před ním už neutíkala.

A tak se také stalo. Ani jeden nevěděl, co si ten druhý přeje. Pak se potkali v lese myšák s bílým břichem a liška s černým flíčkem na čele. Ale už se nehonili a nechtěli si ublížit, přestože lišky loví myši. Tahle liška Šupito věděla, že to mají myši v životě těžké a nikdy by neublížila myšce s bílým břichem Bělobřichovi - vždyť byli přátelé!