Kniha Učitel a rodič se zaměřuje na tři oblasti:
Popisuje úlohu třídního učitele jako "dveřníka" rodičů do školního prostředí. Celá publikace má vést ke zlepšení kvality spolupráce s rodiči jako jedné z nejdůležitějších činností učitelů.
Maminka A: Třídní schůzky jsou pokaždé fraškou, při které učitelka zajíkavým hlasem odrecituje body napsané na tabuli typu – sběr papíru, školní výlet, nedokáže zpříma komunikovat ani s dětmi, natož s rodiči. Konkrétně pochválit, vytknout, upozornit na problém, nic z toho – zkrátka nezájem.
Maminka B: Před čtrnácti dny jsem na rodičáku s kojencem čekala hodinu na chodbě.
Maminka C: Znám ty schůzky, kdy rodič sloužil jako hromosvod menstruačních nálad učitelek. Už nikdy více! Na každého učitele se stála fronta jako za komunistů na maso. Jeden fyzikář, angličtinářka, češtinářka a rodiče pěti set žáků ve frontách před dveřmi jejich kabinetů. Když jsem zjistila, že mám číslo 64, šla jsem domů, aniž bych se cokoli dozvěděla.
Maminka D: Také díky tomu, že je to zorganizované takhle blbě, to hodně učitelů pojímá formálně a jsou radši, když se tomu mohou vyhnout. A rodiče to tedy zřejmě taky někdy berou jako buzeraci nebo nutnost se někomu vlichocovat. Pak je fakt lepší se na to vykašlat.
Maminka E: Opravdový horor nastává v případě několika třídních schůzek během jednoho odpoledne, synové navštěvují třetí, čtvrtou a osmou třídu. Všichni asi známe ty nekonečné řady před kabinetem či třídou. Je to ponižující a v daném čase nezvládnutelné. Již brzy se mohu znovu těšit na toto deprimující odpoledne.
Přitom zamýšlet se nad třídními schůzkami, snažit se je zkvalitnit, analyzovat je či metodicky propracovat tento institut, je velmi významné z několika důvodů; mezi nejdůležitější patří:
Tato část publikace má za úkol ukázat, jak by mohla/měla třídní schůzka vypadat. Není to návod, jak stavět Potěmkinovy vesnice. Školy a učitelé, kteří své žáky kvalitně nevzdělávají, nic narůžovo nepřelakují. Ale tam, kde pracují dobře, by to měli umět rodičům předvést a využít třídní schůzku jako další skládačku této stavebnice.
Vzhledem k výše uvedeným důvodům jsem považoval za důležité zabývat se hlouběji tématem třídních schůzek v českém prostředí. Jako nejvhodnější strategie zkoumání se mi jevil akční výzkum, neboť zároveň s diagnostikou problémů vytváří i jejich řešení. Proto jsem velmi rád vedl projekt, který měl zlepšit kvalitu třídních schůzek v základní škole x. Výsledky projektu prezentuji v následující části textu. Ukazuje, jak je velmi obtížné i za několik měsíců práce dojít k výrazným změnám. Zároveň se však prokázalo, že změny možné jsou a budou rodiči vítány.
Celý projekt by mohl být i vzorem pro školy, které hledají cestu ke zlepšení. Proto se podrobněji věnuji také popisu zjišťování stavu věci, které je na počátku cesty velmi důležité.
V akčním výzkumu se objevuje několik časově-obsahových schémat, podle kterých je možné tento typ výzkumu realizovat. Akční výzkum byl realizován v několika základních krocích:
V různých fázích výzkumu byly využity různé metody a techniky sběru dat. Byl kombinován přístup kvalitativní (pozorování, rozhovor) s přístupem kvantitativním (dotazník). Ten byl využit zejména v případě, kdy bylo třeba zjistit většinový názor aktérů na danou problematiku. Prezentovaný výzkum splňuje základní znaky akčního výzkumu: výzkum má cyklický charakter, některé jeho fáze se opakují, je participativní, neboť se na něm aktivně podílejí aktéři zkoumaného procesu. Má spíše kvalitativní charakter. Splňuje také podmínku na reflektivitu, když základní součástí každé jeho fáze je reflexe procesu a jeho výsledků (Hendl 2008).
Materiál byl poskytnut zdarma nakladatelstvím GRADA z publikace Učitel a rodič. |
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.