Tvoření s pohádkou: Mořský car

1) Seznámení s názvem pohádky formou hry šibenice, následovalo vysvětlení pojmu car.

Autor díla: Jitka Zukalová

2) Práce ve skupinkách: Dohodněte se a napište odpovědi na tyto otázky: Kde asi bydlí car z pohádky? Co by mohl dělat? Komu vládne? Znáte nějakou jinou pohádku odehrávající se v moři?

Autor díla: Jitka Zukalová

3/ Čtení textu učitelem s vloženou otázkou v průběhu předčítání:

Mořský car

Moře, o kterém vám budu vyprávět, nepatřilo mezi největší, ale určitě bylo jedno z nejkrásnějších. Hluboká slaná voda ukrývala stříbřitý palác Mořského cara a jeho nekonečné poklady. Car byl pánem, ale i pracovitým ochráncem veškeré té krásy.  Pokaždé, když ranní paprsky slunce pronikly modrou vodou, nasedl na jednoho ze svých mořských koníků a vydal se na cestu. Učesal tančící mořskou trávu, vyleštil perly v mušlích, vyčistil písek na dně a s duhovými rybkami si zahrál na honěnou. Miloval své moře a miloval všechny, kteří v něm žili s ním.

Jedné noci se však nad hladinou rozpoutala obrovská a zlá bouře. Nestačilo jí, že její blesky rozřezávaly temné nebe na tisíce kousků, chtěla zničit vše, co bylo kolem. A tak se odrazila od poraněných nebes a ponořila se do moře. Zvedala obrovské vlny, vytrhávala tančící trávu, brala mušlím jejich vzácné perly a mořský písek rozvířila tak, že v té písečné mlze se duhové rybky docela ztratily. Několikrát ještě zatřásla carovým palácem, a pak se zase prudce odrazila ode dna, aby s velkým hukotem vylétla až k oblakům, a zmizela v temnotě.

Když se vše zklidnilo, vyplul se Mořský car podívat, co se stalo. Jakmile uviděl tu hrůzu, začaly z jeho očí kanout velké slané slzy. A Mořský car jen plakal a plakal. Neměl sílu s tou spouští něco dělat, tak jen proléval slzy nad svým, kdysi krásným mořem. Plakal tolik, že jeho slané slzy přinášely do moře tolik soli, že by ho za čas celé přesolily, a to by v něm už nikdy nikdo opravdu nemohl žít. Přesolené moře je jako přesolená polévka, tu také nikdo nechce.

Přerušení textu: Co mohla bouře s mořem udělat? Proč asi car brečel?

Moři se cara zželelo, vytvořilo něžné vlnky a poslalo je za ním, aby ho ukonejšily. Vlnky cara hladily ve vousech, kolébaly jeho hlavu a šeptaly mu tiše do ucha: „Bez tebe to nezvládneme, musíš začít něco dělat, jinak celé moře zahyne. Ty jsi jeho srdcem, ty jsi jeho krví, ty jsi jeho dechem. Nesmíš to vzdát. My ostatní ti pomůžeme.“

Mořský car přestal plakat a naslouchal tomu, co mu vlnky šeptaly. Měly pravdu, moře – to je on sám. Otřel z tváře poslední slzu a vstal tak prudce, že se malé vlnky spojily v jednu velkou vlnu. Vlna proplula celým mořem a nesla s sebou vzkaz o tom, že začíná těžká práce pro všechny.

Nejdříve se musela všechna zrnka písku opatrně položit na dno, aby se voda vyčistila. Carovi dalo hodně práce, než našel ztracené duhové rybky. Ty mu za to pomohly zavřít otevřené mušle a uložit je do měkkého písku, aby je nikdo nerušil při tvorbě nových perel. Zasadit novou mořskou trávu už bylo snadné, jen ji ještě duhové rybky naučily tančit podle toho, jak se moře přelévá.

No, a bylo hotovo. Mořský car se s uspokojením a s úsměvem na tváři díval na znovu obnovenou krásu. Děkoval všem, kteří mu pomohli, a hladil vodu kolem sebe, aby moře vědělo, jak moc ho má rád. A hluboká slaná voda opět ukryla nekonečné poklady i stříbřitý palác svého Mořského cara, pána i ochránce veškeré té krásy.

Text k dispozici v příloze.

4/ Práce s částí textu: Opakované přečtení odstavce popisující bouři s hudebním dobrovodem v podobě úryvku z opery Carmina Burana C. Orffa a následné povídání o emocích vyvolaných hudbou.

Část skladby jsme následně použili na poslední aktivitu, u žáků nejoblíbenější (opakovali jsme ji několikrát). Část žáků vyjadřovala sílu bouře na Orffových nástrojích a část vyhazováním zmuchlaných papírků do vzduchu (převzato z lekce Sopka ze semináře Kritického myšlení).

Autor díla: Jitka Zukalová

5/ Tvoření rybek z papírových sáčků (návod naleznete v příloze).

Autor díla: Jitka Zukalová