Hra je nezbytným prostředkem rozvoje dítěte. Dítěti se sluchovým handicapem samozřejmě více prospívá sociální kontakt s osobou, jež je vybavena nezbytnými znalostmi, které hry cíleně provádět a jak nenásilnou formou procvičovat sluchové a zrakové vnímání, vyjadřování a řeč. Pro rodiče i pedagogy předškolních dětí může být při práci v rodině i v mateřských školách vítaným pomocníkem nová kniha PhDr. Jarmily Roučkové Cvičení a hry pro děti se sluchovým postižením, kterou letos vydalo nakladatelství Portál. Autorka pracuje ve speciálně pedagogickém centru při mateřské a základní škole pro žáky se sluchovým postižením a zaměřuje se zejména na práci s předškolními dětmi s kochleárními implantáty a těžkým sluchovým postižením. Své zkušenosti shrnula v praktické metodice, ve které čtenáři najdou kromě teoretické průpravy o vývoji sluchu a řeči velké množství konkrétních her a cvičení pro nejmenší.
V knize nalezneme mnoho užitečných rad a pokynů, jejím těžištěm jsou však především praktické návody jednotlivých her vhodných pro děti od batolecího do předškolního věku. U každé hry je vyjádřen její cíl, pomůcky, postup i možné obměny. Hry jsou určené pro děti od diagnostikované poruchy až do pěti let věku, tedy po dobu, kdy je třeba dítě provést od začátku všemi etapami sluchového vývoje a základem komunikačních technik. Autorka doporučuje provádět současně komunikaci orální i znakovou, protože v mladším věku nemusí být diagnóza ještě přesná a dochází k dalšímu vývoji sluchu. Nejdříve se dítě učí rozlišovat základní zvuky, jejich začátek, přerušení, konec, učí se vnímat tempo, hlasitost a výšku jasného zvuku. Procvičováním dochází ke zlepšení vnímání zvuků a následně i schopnosti dítěte na ně přiměřeně reagovat a rozumět jim. Základními pomůckami jsou tamburína, zvonek, plechovky, budík, trumpeta a různé zvukové hračky.
Ukázka z textu
Potichu nebo nahlas?
Cíl: Dítě se naučí rozlišit hlasitý a tichý zvuk.
Pomůcky: tamburína, velký a malý kelímek, kolečka.
Postup: Místo pojmů potichu a nahlas používejte slova málo (potichu) a moc (nahlas). Ještě než přistoupíte k vlastní hře, je nutné, aby byl dítěti jasný význam obou těchto slov. Seznamujte ho s nimi průběžně tak, jak se k tomu nabízejí přirozené situace (málo polévky, moc mléka, málo bonbónů atd.). Spolu s těmito pojmy seznamte dítě také se slovem nic, protože s těmito pojmy logicky souvisí. Rozdělujte do mističek a kelímků drobné předměty a říkejte, kam jste jich dali málo, kde je jich moc a kde není nic. Potom dítěti podle svých pokynů ukazujte, kde je málo, moc nebo nic. Když chápe rozdíl mezi pojmy, přistupte ke hře se zvuky.
Uhoďte do tamburíny velmi silně a řekněte dítěti, že to bylo moc, moc silně. Výraz vašeho obličeje musí vypovídat o tom, že zvuk byl tak silný, až jste se ho skoro lekli. Potom vhoďte kolečko do velkého kelímku. Stejný postup zopakujte ještě jednou a naznačte dítěti, že má vhodit kolečko do velkého kelímku. Podobně postupujte při předvedení tichého zvuku. Uhoďte do tamburíny slabě a mimikou naznačte, že to bylo málo, málo to slyšíme, a vhoďte kolečko do malého kelímku. Zpočátku se dítě orientuje především podle velikosti úderu na tamburínu a bude pravděpodobně potřeba tuto oporu zrakem využívat delší dobu, než dokáže určit rozdíl v intenzitě zvukového podnětu pouze pomocí sluchu.
Obměny:
Obtížnost hry zvýšíte tak, že intenzitu zvukového podnětu budete určovat ve více stupnicích: nic - málo (slabý) - dobře (příjemný) - moc (silný).
Další kapitoly tvoří náměty na hry se slovy. Najdete v nich známá říkadla a písničky spojené s pohybem, které kromě rozvoje sluchového vnímání slouží i k navázání a udržení zrakového kontaktu, sociální interakci i k rozvoji soustředění a citu pro rytmus. I obyčejné lechtání na bříšku nebo šimrání po tváři lze doprovodit drobnou říkankou. Také hry s houpáním a kolébáním, hraním s prstíky přirozenou cestou rozvíjí paměť a cit pro rytmus, učí dítě reagovat na hlas a pohyb.
Další soubor je věnován hrám s obrázky sloužícími k rozlišení hlásek, slabik, k obohacení slovní zásoby, nácviku odezírání a k tvorbě jednoduchých vět. Mezi náročnější úkoly patří sledování souvislého textu v příbězích a pohádkách. Jsou podpořené nakreslenými obrázky. Začínají pohádkami, ve kterých se opakuje a rozšiřuje základní motiv, jednoduchý k vyjádření; např. pohádka O veliké řepě.
V knize J. Roučkové naleznete také dechová cvičení založená na foukání do lehkých předmětů, např. Foukaná kopaná, Závody motýlů, Závody rybiček, soutěže s bublifukem. Dále hry na rozvoj motoriky a mluvidel, které je vhodné nacvičovat před zrcadlem, např. Šašek, Kapr, Pusa na dálku, Čertík, Kočička, Had, Opice. Rozvíjet zrakové vnímání učíme pomocí třídění barev, porovnávání velikosti, tvarů podobných předmětů, poznávání částí a celku, figury a pozadí. Důraz je kladen i na přípravnou fázi čtení a jeho základu - sluchové vnímání. Mezi cvičení patří ta, která podporují rozlišování různých zvuků, podobných slov, délky slabik a hry s písmeny a slovy v celku na zlepšení zrakového vnímání.
Autorka ve své práci nezapře dlouholetou znalost problematiky, svou schopnost postupně, nápaditě, přiměřeně věku rozvíjet děti s různým stupněm sluchového postižení. Kniha je dobrou praktickou pomůckou pro rodiče i pedagogy, kteří stojí na začátku dlouhé a nelehké cesty vedoucí k plnohodnotnému rozvoji sluchově postiženého dítěte.
Použitá literatura:
Roučková J.: Cvičení a hry pro děti se sluchovým postižením. Praha: Portál, 2007, s. 152, ISBN 80-7367-158-1.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.