"Ráno, když se všechny děti sešly ve školce, zavolala si je pani učitelka do herny, posadila všechny vedle sebe a v krabici schovávala nějaký poklad. Děti byly zvědavé a nedočkavé, ale paní učitelka jim poklad nechtěla ukázat. Stále dělala drahoty a nechala děti hádat. Jeden přes druhého vykřikovaly: „Peníze.“ „Dort.“ „Autíčka.“ „ Bonbóny.“ A děti hádaly, hádaly, ale uhodnout nemohly. „Ta věc, která je ukrytá v krabici, je celá modrá.“ pokračovala v napovídání pani učitelka. „Pomněnka.“ „Pastelka.“ „ Nebe.“ „Modrá látka nebo papír.“ A děti hádaly, hádaly a uhodnout nemohly. „Dám vám další nápovědu,“ pokračovala paní učitelka a dodala „začíná to na písmenko Š.“ A už se sypaly další odpovědi kamarádů: „Šašek.“ „Šňůrka. „Šnek.“ „Šiška.“ „Šála.“ A děti hádaly, hádaly a uhodnout nemohly. „Dám vám poslední nápovědu, ale nejprve si vše zopakujeme. Je to modré, začíná to na písmenko Š a ... je to parta malých kamarádů, které můžeme vidět v televizi.“ „Šmoulové, Šmoulové“ volaly děti nadšeně a věřily, že se setkají s pohádkovými postavičkami Šmoulů - s taťkou Šmoulou, Šmoulinkou, Silákem a s ostatními."
"A paní učitelka začala pomaličku otevírat krabici. „Kšššc, kšáááá, neutíkej, schovej se!“ Děti byly už tak napnuté! Ale mohou se v krabici v docela obyčejné školce schovávat pohádkoví Šmoulové? Paní učitelka vyndala plno šmoulích obrázků. Nejprve to děti trochu zklamalo, ale paní učitelka dětem slíbila, že každý si bude moct obrázek vybarvit a vzít si ho domů. Jak tak paní učitelka vyndavala jednotlivé obrázky, děti jmenovaly postavičky Šmoulů. Tak třeba Šmoula, který má na ruce vytetované srdíčko, se jmenuje Silák. To proto, že má jako jediný ze Šmoulích kamarádů neuvěřitelnou sílu. Šmoula s tužkou za uchem se jmenuje Kutil. To proto, že rád něco kutí, vynalézá, opravuje a staví. Jméno Mrzout dostal Šmoula proto, že je pořád mrzutý a stále říká „nemám rád…“
"A když byly všechny obrázky rozdány, řekla paní učitelka: „ I naše lidská jména mají svůj význam. Nejmenujeme se sice jako Šmoulové Neposeda, Fešák, Koumák a tak podobně, ale naše jména jsou třeba Petr, Miroslava, Eva... a paní učitelka jmenovala jména všech dětí ve třídě. „Jééé, a co třeba znamená moje jméno?“ volal Petřík zvědavě. „ No, není to ani Petr – svetr, ani Petr – metr, ale Petr – skála.“ A hned paní učitelka začala vysvětlovat : „Jméno pochází z řeckého slova pétrá, a to v našem českém jazyce znamená "skála". Význam tedy je "skála", "skálopevný" nebo "muž pevný jako skála", a to tedy náš Péťa rozhodně je. Však když poučoval nazlobeného Fandu, že není správné ubližovat kamarádům, nebál se proti němu sám vystoupit a byl pevný jako skála. No a jeho sestřička Mirečka? Miroslava? To byste mohly, děti, rozluštit samy. Protože to je jméno slovanské, tedy podobné českému jazyku. Trochu vám pomohu, rozdělíme si to slovo na MIR (mír) a SLAVA (sláva).“ Děti hned uhodly, že Miroslava slaví mír, což znamená, že je mírumilovná. Asi nemá ráda hádky a rvačky."
"Pak ještě dlouhou dobu si ve třídě, kde jsou úplně obyčejné děti s úplně obyčejnou paní učitelkou, povídaly o jménech a zjistily, že jméno Jiří vlastně v překladu znamená zemědělec a ten, který se jmenuje Pavel, je malý, nepatrný, skromný a Eva, že znamená živá."
Děti sedí v kruhu, představí se, mohou říct, kde bydlí. Společně pak přemýšlíme nad různými výrazy daného jména (Jana - Janička, Janča, Jaňula)
Jaké slovo vznikne, když ze slova ŠMOULA ukradnu Š? (moula - kdo je moula?)
V pohádce o Šmoulech jsou Šmoulové hodní (parta správných chlapíků, kteří si pomáhají a důvěřují si). Kdo je v pohádce zlý a proč?
Autor díla: Hana Nováková |
Autor díla: Hana Nováková |
Autor díla: Hana Nováková |
Autor díla: Hana Nováková |
Autor díla: Hana Nováková |
Autor díla: Hana Nováková |
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.