Dlouhodobé úkoly a projekty žáků se na základních a středních školách v současné době stále více rozšiřují. Tato činnost žákům umožňuje vyzkoušet si a prakticky použít vyučované znalosti a dovednosti. Prostřednictvím praktické aplikace učiva na řešení dlouhodobého úkolu nebo projektu žáci problematiku lépe pochopí, a jsou tak vedeni k sebekontrole a odpovědnosti za vlastní učení. Dlouhodobé úkoly a projekty navíc žákům poskytují příležitost plně využít intelektuální dovednosti a tvořivost, řešit problémy a provádět hodnocení. Podporují komunikativní dovednosti ve všech podobách, spolupráci v týmu, používání informačních technologií - celkově tedy učí žáky učit se.
Vzhledem k tomu, že tento způsob výuky je spíše nový než tradiční, připomeneme si hlavní principy tohoto učení, metody výběru tématu písemné dlouhodobé práce, jeho přípravy, vedení žáků a jejich hodnocení.
Pro inspiraci uvádím příklady témat z různých vzdělávacích oblastí. Náročnost zpracování a rozsah zadaného úkolu záleží na vzdělávacím stupni a odborné hloubce vyučované látky:
- návrh a výroba předmětu (zařízení) - navrhnout samozavlažovací květináč a vytvořit prototyp;
- přírodovědná studie - sovy a jejich výskyt v našem regionu;
- praktický úkol - vytvořit umělecký předmět ze zadaného materiálu (drát);
- abstraktní tvůrčí aktivity - navrhnout reklamu na propagaci nového výrobku;
- řešení problému - navrhnout způsob nakládání s odpady ve vlastní škole;
- setkání s praxí - návštěva knihovny, rozhovor s knihovnicemi na téma „význam veřejných knihoven a jejich současný rozvoj";
- série teoretických úkolů - přehled existujících způsobů výroby energie.
Příprava učitele
Zahájení práce žáků na dlouhodobém písemném úkolu předchází pečlivá příprava učitele. Na ní z velké míry závisí úspěch žáků. Učitel se musí zaměřit na následující oblasti:
- výběr tématu - výběru tématu se mohou účastnit i sami žáci, zvyšuje to jejich následnou motivaci;
- stanovení cílů - je třeba si ujasnit, čeho má skupina prostřednictvím práce na úkolu dosáhnout, jaké jsou cíle (hlavní cíl a dílčí cíle) a jestli je písemná forma pro zvolené cíle vhodná;
- dostupnost zdrojů - učitel si musí položit otázky, zda má pro aplikaci této metody dostatek času, vhodné prostory, dostatečné vybavení a potřebnou techniku a zda existuje pro zadanou práci dostatečné množství informací;
- příprava žáků - učitel musí promyslet, zda jsou žáci dostatečně odborně a metodicky připraveni, jsou schopni zadané téma zpracovat, budou-li umět touto formou samostatně pracovat, zda mají dostatek znalostí a zkušeností a umějí pracovat s navrhovanými zdroji a technikou apod.;
- návrh kroků (pracovního postupu) - učitel připraví organizační schéma práce na úkolu, ujistí se, že pomocí sledu navrhovaných kroků dosáhne stanovených cílů:
- motivace žáků - motivace žáků je záměrně uvedená až na konci, není však aktivitou poslední, prolíná celou činností učitele, je hnacím motorem veškeré vědomé činnosti, tedy i činností žáků. Pokud se učiteli podaří žáky správně motivovat, je úspěch z poloviny zaručen.
Motivace žáků
Vzhledem k tomu, že motivace žáků je zásadním předpokladem efektivní výuky a jejích kvalitních výsledků, předkládám pro inspiraci znovu návrhy, jak učitel může u žáků zvýšit zájem o práci na dlouhodobém úkolu či projektu.
- Vzbuďte zájem žáků! Navrhované téma musí být živé, žákům blízké, provokativní (citové podbarvení učení). Téma má svým zaměřením podporovat sebevědomí a seberealizaci žáků. Prostřednictvím práce na projektu žáci např. přispívají k řešení obecnějšího problému. navrhují postupy, tvůrčí přístupy, provádějí výzkum. připravují a uskutečňují rozhovory se známými osobnostmi, prezentují výsledky své práce před širším auditoriem. Je ideální, když se téma týká školy, města, blízké přírodní oblasti, aktuálního společenského tématu, problematiky mladých lidí apod.
- Nabídněte žákům příležitost předem si vyzkoušet požadované dovednosti v simulované praxi! Zadejte žákům ve třídě role, které budou v rámci projektu hrát, a poraďte jim, jak se s nimi vypořádat (např. jeden žák je pracovník knihovny, druhý žák si připraví rozhovor a provede jej, další žák bude zaznamenávat průběh rozhovoru písemně, na kameru apod.). Prostřednictvím těchto rolí si žáci bez rizika vyzkoušejí své schopnosti a nebudou se budoucích rolí obávat.
- Nabídněte různé aktivity a pestrost! Pracovní postupy a kroky pro zvládnutí úkolů musí být zajímavé a různorodé, také spolupracovníky a pracovní místa vybírejte s ohledem na tuto zásadu. Nikoho by asi nebavilo pracovat cely týden na počítači, strávit celou tuto dobu v knihovně nebo nutit ke spolupráci někoho, kdo se odmítá účastnit apod.
- Přesně vyjádřete, co požadujete! Vysvětlete přesně zadání práce a související náležitosti. Žáci si budou jisti tím, co od nich očekáváte.
- Navrhujte dosažitelné úkoly! Žáci musí vědět, že jsou schopni úkol zpracovat, dodávejte jim sebevědomí (pozitivní motivace - „společně to zvládneme").
- Dobře naplánujte činnosti, postupujte promyšleně! Postupujte podle didaktických zásad - od jednoduchých témat a činností ke složitějším.
- Propagujte výsledky práce žáků! Dávejte žákům neustále najevo, že si vážíte jejich práce, že není samoúčelná („jen pro známku nebo do šuplíku"), má svou hodnotu a přispívá, byť dílčí měrou, k řešení zadaného úkolu. Proto pravidelně zveřejňujte výsledky práce žáků - záleží už jen na vás a na podmínkách školy, jak tuto prezentaci budete realizovat. Žáci mohou výsledky představit ústně před třídou, umístit na školní intranet, prezentovat na vývěskách, nástěnkách, v publikacích školy, ve školním časopisu apod.
Pracovní konzultace
V průběhu práce na písemném úkolu či projektu je velmi důležité poskytnout žákům možnost konzultovat průběh a dílčí výsledky jejich práce. Získávají tak od vedoucího práce, učitele (vedoucího žáka) zpětnou vazbu o správnosti průběhu práce na úkolu, což je ubezpečí, že se práce ubírá správným směrem, příp. je na správný směr navede. Pracovní konzultace může mít různé formy.
- Prezentace dílčích výsledků před celou třídou - tento způsob prezentace je velmi užitečný, neboť při něm dochází ke vzájemné spolupráci všech účastníků (prezentujících žáků, ostatních žáků i učitele, který k prezentaci doplňuje poznámky). Další výhodou je skutečnost, že se s nedostatky jedné skupiny seznámí i ostatní, kteří se jim pak ve své následné práci snaží vyhnout.
- Individuální prezentace výsledků práce - konzultace probíhá mezi tvůrci a konzultantem jednotlivě a plánovitě v předem stanoveném čase mimo třídu (žák-učitel, skupina-učitel).
- Vzájemná žákovská kontrola - při této formě konzultací je každé skupině (jednotlivci) přidělen konzultant ze stejné třídy (neměl by to být blízký kamarád). Toto „žákovské vedení prací" je velmi efektivní, ale také velmi náročné, zejména pro žáky, kteří konzultace poskytují. Pro pracující skupinu (žáka) je toto vedení příjemné, získává rady od spolužáka, nemusí se bát případného odsudku svého učitele, rady dostává v jazyku jemu blízkém a nekomplikovaně. Pro žáka, který poskytuje konzultace, je tato činnost také nadmíru prospěšná. Proniká do tématu, učí se analyticko- -syntetickým procesům posuzování, prohlubuje své sociální dovednosti, a daří-li se mu tato činnost, výrazně si zvyšuje sebevědomí. „Žákovský" konzultant provádí průběžnou kontrolu práce na úkolu, projektu a stanovuje spolu s autory práce termíny a další kroky. Vede si průběžně poznámky o stavu práce a dává rady, jak s prací pokračovat. Tento žák je do určité míry odpovědný za kvalitu práce skupiny (jednotlivce) a průběžně nebo po skončení práce jeho činnost hodnotí učitel (žák zná předem kritéria tohoto hodnocení). Tento žák-konzultant samozřejmě pracuje pod přímým vedením učitele, radí se s ním o svých zjištěních a navrhovaných postupech.
Aby učitel pomohl žákům dobře se připravit na pracovní konzultaci, musí je jasně vést. Poskytne jim stručnou osnovu zadané práce, způsob a obsah hodnocení, navrhne vhodné formy prezentace, určí konzultanta, hodnotitele, zveřejní přehled konzultačních hodin nebo označí vyučovací hodiny, které budou věnovány průběžnému hodnocení prací apod. Zaměření konzultace závisí na fázi, v níž se práce nachází.
Návrh osnovy průběžné konzultace
1. Zadání studijního materiálu nezbytného ke zpracování úkolu, seznámení s dalšími studijními zdroji, odkaz na knihovnu, studovnu apod.
2. Formální požadavky na zpracování písemné práce (forma práce, požadované součásti, rozsah. množství zdrojů, časový plán atd.).
3. Zadání oblastí a rozsahu prací, které mají byt „hrubě" zpracované pro úvodní konzultace.
4. Přehled otázek, na něž bude muset autor odpovídat, jejich zaměření, rozsah.
5. Návrhy metod pro výzkumnou část práce, pokud je součástí projektu (dotazníky, otázky k rozhovorům, anketa).
6. Návrhy na doplňující materiál, přílohy.
Další podmínky vedení práce
- při průběžných konzultacích trvat na dodržování termínů stanovených pro zpracování dílčích částí písemné práce;
- vysvětlit žákům v předstihu, kolik času je třeba na jednotlivé části úkolu (např. přípravu dotazníku);
- datum pro odevzdání práce stanovit o jeden den dříve, než je datum oficiálního odevzdání (jeden den často stačí na „vyrovnání" časového skluzu žáků).
Kritéria průběžného hodnocení - příklady
- kdy musí práci dokončit a odevzdat (termín);
- jaký má být rozsah práce (počet stran);
- jaké části musí obsahovat;
- kolik pracovních zdrojů musí použít;
- jakou formou má byt zpracována (počítačové zpracování, přílohy);
- zda budou při skupinové práci hodnoceni jednotlivci nebo celá skupina;
- zda bude hodnocení známkou nebo slovní;
- jakou „hodnotu" bude mít známka z této práce;
- zda bude hodnocena prezentace.
Pokud se stane, že žáci nemohou nebo nejsou schopni zadané téma z různých důvodů zpracovat (i po opakovaných konzultacích a pomoci ze strany učitele), může jim učitel téma změnit na jiné, méně náročné, s jiným zaměřením, jednodušší pro zajištění studijního materiálu apod. Změnu tématu je třeba provést včas, aby měli žáci na zpracování dostatek času. Pokud nechá učitel žáky pracovat na nevhodném úkolu, vyvolá tím jejich nezájem o práci a většinou i neúspěch při zpracování, který je spojen se špatným hodnocením žáka. Do budoucna tak u žáka vzniká nechuť k těmto úkolům a jeho motivace k učení se celkově snižuje.
Hodnocení dlouhodobých projektů
Příprava a zpracování podkladů pro hodnocení dlouhodobých úkolů či projektů je činnost velmi náročná, učitelé se ji musí postupně učit a na tento způsob hodnocení si zvykat. Zejména hodnocení písemných prací je pro učitele poměrně obtížné. Žáci nad úkolem většinou stráví mnoho času, a proto je důležité, aby učitel jejich práci podrobně a systematicky sledoval a objektivně a správně ji ohodnotil.
K této činnosti je nezbytné vytvořit dostatek podkladů. Je třeba si vést přehled poznámek z proběhlých konzultací (příp. poznámky a hodnocení spolužáka-konzultanta), přehled zadaných doplňujících úkolů a jejich plnění, průběžné zpracovávání dalších plánovaných činností a dodržování termínů.
Poté co žák svou práci odevzdá, učitel ji musí důkladně analyzovat, prodiskutovat s žákem případné nejasnosti a poté navrhnout hodnocení.
Hodnocení dlouhodobých úkolů, projektů musí být písemné, má se plně opírat o předem známá kritéria (zásadně se učitel musí vyhnout ústnímu povrchnímu, nekonkrétnímu hodnocení). Hodnocení má být podrobné a konstruktivní (poskytovat návody na řešení), má se týkat všech částí práce, jak rozsahu a obsahu, tak formy. Často bývá na základě známých kritérií převedeno na známku.
Vypracované hodnocení spolu s poznámkami je třeba u každého žáka uschovat pro příští práci. Později je možné práci a její hodnocení využít jako materiál, na který můžeme jednoduše navázat (žák při zpracování své práce, učitel při jejím vedení).
Jak má ale učitel hodnotit práci, která je neúplná, žák ji neodevzdal v termínu nebo vůbec? To je problém, který musí vyřešit každý učitel sám podle konkrétní situace. U neúplné práce je ideálním řešením vrátit ji k dopracování spolu s konstruktivními připomínkami, navrženým hodnocením a termínem odevzdání.
Často se také stává, že žáci nedodrží stanovený termín odevzdání práce jenom proto, že neumějí hospodařit s časem a špatně si práci časově naplánovali. Je velmi důležité naučit je nejen zpracovávat písemné úkoly a projekty, ale také pracovat se svým časem. Žák se tak vyhne nepříjemnostem, které vyplývají z nedodržení termínu.
O aktivizujících metodách na Metodickém portálu RVP.CZ
Tematický vstup Aktivizující výukové metody - Aktivizující výukové metody podporují aktivitu žáků ve výuce, překonávají výukové stereotypy a dávají prostor učitelově tvořivosti. Cíle jsou zde plněny vlastní prací žáků, nejde o to poskytnout jim co nejvíce odborných informací, ale dát jim něco víc. Žáci jsou aktivní účastníci výuky. Tyto metody velice pozitivně přispívají k rozvíjení klíčových kompetencí.
Aktivizující metody v Pedagogickém lexikonu modulu Wiki.
ONLINE SETKÁNÍ: Co je to projekt - Záznam online webináře se věnuje koncepci projektové výuky na školách a upřesnění znalostí o přípravě, realizaci a hodnocení projektů.