Není lepší motivace k učení než možnost ve škole pracovat s opravdovým živočichem! Jinak klasické téma kmen kroužkovci se může „okořenit" pozorováním živých žížal obecných, které učitel přinese do třídy a rozdá je žákům. Pro tuto aktivitu je optimální zvolit skupinovou práci (skupinky cca po 4 žácích), aby se mohli zapojit všichni žáci a aby se zároveň mohl učitel skupinám individuálně věnovat. Je též žádoucí přizpůsobit pracovní místa pro práci skupin (spojit dvě lavice, aby žáci seděli k sobě čelem a měli uprostřed volný prostor na materiál a pomůcky).
Praktické cvičení je potřeba naplánovat na období, kdy je snadné v přírodě nasbírat dostatečné množství žížal, tzn. přibližně od března do října až listopadu (nejlépe v záhoně nebo v kompostu). Do školy je učitel přenese ve sklenici s hlínou. Před hodinou žížaly opláchne vodou, aby se daly dobře pozorovat, a v uzavřené nádobě, kam proniká vzduch otvory ve víku, přemístí do třídy.
Ještě před rozdáním pomůcek a živočichů vyučující stanoví pravidla pro naplánovanou činnost. Jedním ze způsobů, jak pravidla stanovit, je oslovit žáky, zda sami tuší, jak by se měli chovat během této vyučovací hodiny. Je pravděpodobné, že když žáci dají sami dohromady vlastní pravidla (buď metodou brainstormingu, nebo sepsáním seznamů pravidel ve skupinách a pak vybráním jednotlivých bodů z těchto seznamů a vytvořením jednoho společného seznamu), budou se jich spíše držet, než kdyby jim byla prostě řečena. Mezi pravidly by jistě nemělo chybět takové, které zakazuje špatné zacházení se žížalami a používání těchto živočichů k zastrašování spolužáků.
Učitel rozdá žákům pinzety, lupy a papír s hrubším povrchem, na který posléze dostanou žížalu (1 - 2 do skupiny). Každá skupina také dostane schéma stavby těla žížaly, aby se žáci při pozorování lépe orientovali a věděli, co přibližně vidí přes tenkou pokožku živočicha. Pro tento účel lze použít přiložené dokumenty (stavba těla žížaly s popisem a bez popisu) nebo se jimi inspirovat. Žáci by měli mít k dispozici učebnice přírodopisu (alespoň jednu do skupiny), ve které je uvedeno učivo o žížale obecné.
Je žádoucí, aby učitel spolu s pomůckami rozdal do skupin i seznam s úkoly pro pozorování, protože po rozdání žížal se nejspíše pozornost žáků přesune rychle z učitele na žížalu. Na splnění každého úkolu mají žáci 5 - 7 minut. Řešení úloh průběžně prodiskutovávají s vyučujícím, který musí dát možnost každé skupině, aby se vyjádřila.
Návrh konkrétních úkolů:
Žáci pozorují živočicha pouhým okem nebo lupou, s žížalou manipulují pomocí pinzety nebo rukou.
Co mohou žáci pozorovat:
Pokud učitel nemůže použít nakopírovaná schémata stavby těla žížaly, tak během doby, kdy žáci pracují, nakreslí tento schematický obrázek na tabuli; budou zde vyznačeny a popsány hlavní orgánové soustavy a orgány (žebříčkovitá nervová soustava, trávicí trubice, vylučovací soustava, hřbetní céva atd.). Na konci hodiny dá vyučující žákům čas, aby si podobný obrázek nakreslili (mohou si obrázek obkreslit i z učebnice). Spolu s nákresem na tabuli je možno použít nástěnný obraz těla žížaly obecné (je-li k dispozici).
Kromě pozorování je možné provádět i jednoduché pokusy, např. žáci zkoumají chování žížaly při podráždění světlem. Pokus může učitel demonstrovat sám před žáky, ale vhodnější je, pokud budou pracovat sami žáci, a to ve skupinách, které si již dříve vytvořili. Naskytne se tak možnost porovnání výsledků pokusu, žáci si zkusí práci s různými pomůckami a budou muset řešit i rozdělení úloh při práci ve skupině.
Pomůcky: širší zkumavka či válec, vata, filtrační papír, tmavý papír či látka, lampa, příp. baterka
Postup: Do širší zkumavky nebo válce (skleničky) žáci nejprve umístí navlhčený filtrační papír a konec nádoby zakryjí tmavým papírem nebo neprůhlednou látkou. Potom do položené zkumavky vloží předním koncem těla žížalu, zkumavku uzavřou smotkem vaty a nezakrytou část osvětlí. Žížala, která žije v půdě (tzn. ve tmě), bude mít tendenci po vlhkém papíře zalézt do tmavé části zkumavky.
Úkol: Žáci zkusí odvodit, jak se bude žížala chovat, a vysvětlí důvod její reakce.
Na závěr shrneme poznatky z pozorování. Žáci s pomocí vyučujícího doplní schematické obrázky, se kterými spolupracovali během pozorování, a tím si i doplní svou představu o tom, kde se různé orgány v těle žížaly nacházejí. Pro srovnání učitel žáky seznámí i s jiným kroužkovcem, např. pijavkou lékařskou (stačí jen obrázky), a zmíní se, že rozdělení jejího těla na články je na rozdíl od segmentace těla žížaly „falešné", protože vnější články těla pijavic neodpovídají skutečným vnitřním článkům, jako je tomu právě u žížal. Učitel může dále uvést, že pijavky žijí ve vodních ekosystémech, na obou koncích těla mají kruhové přísavky, většinou to jsou vnější cizopasníci (ektoparazité - sají krev obratlovců), ale některé druhy jsou predátory (loví larvy hmyzu a jiné drobné vodní živočichy), druhy sající krev vylučují ze slinných žláz látku zabraňující srážení krve - hirudin, nasáté pijavky dokáží hladovět téměř jeden a půl roku atd.
Je možné rozvést diskusi o žížalách tak, že žáci z toho, co již vědí o způsobu života žížal nebo vypozorovali v přírodě, odvodí další informace, např.:
Nakonec učitel rozdá žákům pracovní listy. Aby žáci tyto listy úspěšně vypracovali, musí ještě vyučující stručně probrat jiné zástupce kroužkovců a krátce se věnovat jejich životnímu prostředí a způsobu života. Na uvedené praktické cvičení je vymezen čas dvou vyučovacích hodin. Za tuto dobu se žáci dovednostně-praktickou vyučovací metodou seznámí s kmenem kroužkovců a splní očekávaný výstup z tematického okruhu Biologie živočichů. V případě nedostatku času lze provádět pouze samotné pozorování a závěrečné shrnutí (časový nárok - jedna vyučovací hodina).
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
Článek je zařazen v těchto kolekcích: