„Průmyslovka mi dala hlavně teorii, na téhle škole získám praxi. Když se sečte obojí dohromady, umožní mi to věnovat se tomu, co mě zajímá,“ říká Jan Žižka, absolvent maturitního oboru Silniční doprava. Na SOU Hubálov využil možnosti doplnit si výuční list v oboru Automechanik v rámci ročního, zkráceného studia, určeného absolventům příbuzných maturitních nebo učebních oborů. Honza právě dochází na individuální praxi do autoservisů, kde by v budoucnu chtěl najít také pracovní uplatnění.
V prvních ročnících absolvují žáci napříč všemi obory školní praxi v tzv. rukodílně, kde se učí například zámečnické a montážní práci. Učitelé odborného výcviku se shodují, že dětem velmi chybí technická výchova, která se dříve učila na základních školách, i pracovní zkušenosti z domova.
Nastupující žáky musí základním technickým dovednostem často učit od úplného začátku. A nejen těm. „Když sem děti přijdou na začátku školního roku, dělá jim problém vydržet den u pracovního stolu. Je to pro ně fyzicky namáhavé, nejsou na práci zvyklé,“ podotýká ředitel školy Miroslav Kolomazník.
Spolupráce školy s podniky žákům umožňuje přijít do kontaktu s potenciálními zaměstnavateli již v průběhu studia. Během odborné praxe vykonávané přímo ve firmách zaměstnavatelé poznají dovednosti žáků a řadě z nich pak po vyučení nabídnou práci. Ani praxe ve školních dílnách však není odtržená od reality. Žáci druhých a třetích ročníků pracují na skutečných zakázkách a na základě tzv. odměny za produktivní práci mají možnost si i přivydělat.
Například instalatéři si mohou vylepšit rozpočet dokonce o 5 až 6 tisíc korun měsíčně. Automechanikové v rámci školní praxe připravují vozidla na technické prohlídky, provádějí běžnou diagnostiku, opravy nebo přezouvání pneumatik. Žáci prvních ročníků si dovednosti osvojují na modelech motorů a dalších dílech, které škole pro tyto účely poskytla mladoboleslavská Škoda. Mistři například simulují určitou závadu na motoru a úkolem žáků je ji rozpoznat a odstranit.
Nejdéle vyučovaným oborem na škole je Opravář zemědělských strojů, první žáci se v něm vyučili již v 50. letech minulého století. V 70. letech se na základě požadavku Škody Mladá Boleslav otevřel obor Automechanik, v současnosti se v Hubálově na budoucí profesi připravují také instalatéři, v oboru Opravářské práce žáci se speciálními vzdělávacími potřebami. Před několika lety začala škola nabízet obor Strojní mechanik. Ačkoli je podle ředitele Kolomazníka po jeho absolventech mezi strojírenskými firmami velká poptávka, kvůli nízkému zájmu uchazečů k jeho otevření zatím nedošlo. Ve školním roce 2012/13 má SOU Hubálov 244 žáků, z toho přes 80 v oboru Opravář zemědělských strojů a přibližně 70 v oboru Automechanik.
Žákům oborů Opravář zemědělských strojů, Opravářské práce a Instalatér přiděluje Středočeský kraj pravidelné měsíční stipendium, jehož výše začíná při nástupu do školy na 300 korunách a v dalších ročnících se zvyšuje na 400 a 500 korun. Aby žák stipendium mohl pobírat, nesmí mít neomluvené absence, ředitelskou důtku nebo sníženou známku z chování, ani opakovat ročník.
 |
| Žáci oboru Opravářské práce při praktickém vyučování |
Pokud prospěje s vyznamenáním, získá navíc jednorázovou odměnu ve výši tisíc, dva nebo tři tisíce korun – částka se opět odvíjí podle ročníku. Kromě toho mohou žáci, kteří do školy denně dojíždějí a mají trvalé bydliště ve Středočeském kraji, vždy na konci pololetí požádat kraj o proplacení jízdného. Škola samotná zajišťuje pro žáky z Turnova a Mladé Boleslavi, odkud je do Hubálova komplikované spojení, dopravu vlastními autobusy, které získala bezúplatným převodem od několika organizací.
Udržovat je v provozu se jí daří díky vlastním automechanikům z řad zaměstnanců i žáků. Sociální zvýhodnění, zahrnující také ubytování na internátu a dotované stravování, je podle ředitele Kolomazníka pro žáky výraznou pomocí, neboť řada z nich pochází ze sociálně slabších nebo nefunkčních rodin. Žáci mohou v průběhu studia získat bezplatně svářečský a řidičský průkaz, platí si jen lékařskou prohlídku a vystavení řidičského oprávnění. Prioritou přitom zůstává, aby žáci školu opouštěli skutečně až po vyučení, což není vždy snadný úkol. „Máme tu děti, které jsou i v době studia v podmínce. Razíme cestu, že pokud se nám podaří jim nějaké vzdělání dát, umožní jim to lepší uplatnění ve společnosti. Když nastane problém, je snadné jim studium ukončit, ale vzhledem k současné nezaměstnanosti to není dobré řešení,“ vysvětluje Miroslav Kolomazník.
SOU Hubálov zájemcům nabízí také možnost rekvalifikací. Této příležitosti využila paní Michaela, která si ve škole doplňuje kvalifikaci svářeče. Rozhodla se k tomu z praktických důvodů. Do loňského roku pracovala jako obchodní zástupkyně a nyní se chce věnovat obchodní činnosti se svařovací technikou, kde je svářečský průkaz podmínkou. „Je to jemná práce, vyžaduje opravdu velkou praxi. Muži mají obrovskou výhodu, pokud se už se svářením dostali do kontaktu třeba díky tatínkům nebo dědečkům. Já techniku a zkušenosti teprve sbírám,“ popisuje paní Michaela, vyučená fotografka, která absolvovala i grafickou průmyslovou školu a v současnosti studuje speciální pedagogiku na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Ve školní svářečské dílně je na praxi i vyučený autoelektrikář Pavel Kerda. V Hubálově si v rámci ročního zkráceného studia dodělává výuční list v oboru Automechanik, čímž si chce otevřít dveře pro podnikání. „Autoelektrikář si nemůže založit vlastní dílnu. Abych mohl podnikat, potřebuji mít výuční list v oboru Automechanik. Dva výuční listy jsou zajímavější i pro zaměstnavatele,“ zdůvodňuje svoji volbu Pavel.
V 90. letech začala mnohá učiliště nabízet také maturitní obory, v Hubálově šli ale opačným směrem a rozšířili svou nabídku o obor kategorie E Opravářské práce. Zpočátku byl o obor velký zájem a učilo se v něm kolem 80 žáků, dneska už je tu jen jedna třída v ročníku s maximálně 14 žáky. Opravářské práce představují vlastně zjednodušené studium oboru kategorie H Opravář zemědělských strojů, který se na škole tradičně učil, podobně jako obory Instalatér a Automechanik.
Obor Opravářské práce je zakončený výučním listem a zaměřený na to, aby žáci získali hlavně praktické dovednosti, které jim umožní najít práci. Mohou získat i řidičské oprávnění (např. na traktor), naučí se svářet elektrickým obloukem, zámečnické práce, chodí na praxi i mimo učiliště. Někteří si udělají také evropský svářečský průkaz. V menší míře se tu naopak vyučuje český jazyk nebo matematika. „Pro zaměstnavatele je důležité, aby žák měl výuční list, ovládal praktické činnosti a aby byl zvyklý chodit denně do práce. Proto se škola musí věnovat také výchově žáků,“ říká ředitel školy Miroslav Kolomazník.
Žákům oboru Opravářské práce věnuje škola velkou pozornost. Ředitel Kolomazník je pro tento obor editorem jednotného zadání a spolupracuje tak na reformě výučního listu, která v současnosti probíhá. Nejen v tomto oboru, ale i ve všech ostatních se závěrečné zkoušky v SOU Hubálov provádějí podle jednotného zadání, což zaručuje jejich vysokou úroveň. Možnost zařazení do oboru kategorie E byla podle ředitele zpočátku mnohem volnější než dnes. Celkem automaticky se do Opravářských prací zařazovali absolventi zvláštních (dnes praktických) škol a také ti žáci základních škol, kteří měli slabší studijní předpoklady. Tím, že škola vyučovala i obory kategorie H, bylo možné žáky přeřazovat, když se ukázalo, že na vybraný obor nestačí (nebo naopak).
Často se mluví o tom, že do praktických škol chodí částečně i žáci, kteří nemají zdravotní, ale spíš sociální handicap. Proto v posledních letech sílí tlak na to, aby jejich absolventi nenastupovali automaticky do oborů kategorie E. Každý žák, který tam má být zařazen, musí mít doporučení z pedagogicko-psychologické poradny, a pokud ho nezíská, začne chodit do složitějšího oboru kategorie H. „Přitom když přijde z praktické školy s trojkami a čtyřkami, tak je skoro jisté, že to nezvládne, a my ho přitom nemůžeme přeřadit do jednoduššího oboru. Kdybychom to v případě potíží mohli udělat, tak tomu bych říkal skutečná inkluze. Za současného stavu se naopak stává, že tito žáci opustí školu bez vyučení, což je pak velký problém,“ líčí M. Kolomazník a dodává: „V zařazování žáků by mělo být mnohem víc benevolence.“
Článek vyšel v časopise VZDĚLÁVÁNÍ, čtvrtletníku Národního ústavu pro vzdělávání, ročník 2, číslo 1/2013, ISSN 1805-3394. Ke stažení na http://nuv.cz/publikace-a-periodika/vzdelavani-1-2013.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
