Známé jsou např. techniky Autogenní tréning J. H. Schultze nebo Jakobsonova progresivní relaxace. Jsou ale náročné na čas, a proto se v běžné praxi používá často kratších forem.
Zacílené jsou relaxace zaměřené na vybavování určitých vzpomínek, na zvládnutí určitého konkrétního prožitku. Souvisejí s terapií a patří do rukou psychologům a lékařům.
Necílené nejsou zaměřené na žádná osobní témata a používají se pro navození klidu, uvolnění (pocitu síly a energie), k podpoře soustředění a sebevědomí. Při každé relaxaci jde o to, že se „vědomé uvolnění kosterního svalstva přenáší do roviny duševní.“ Dobře přitom působí mluvené slovo, jeho obsah, ale i výraz, podání, barva hlasu, síla, temporytmus a melodika. Tempo mluvy by mělo při relaxaci být třikrát pomalejší ve srovnání s běžným tempem řeči. Výborně působí také vhodná relaxační hudba (Steven Halpern, Vangelis, Kytáró, Enya, Déva Prémal nebo náš Petr Piňos, i zvuky lesa, louky, vody atd.)
Při relaxaci s neřízenou imaginací po několika úvodních větách ponecháme znít relaxační hudbu anebo jen ticho. Děti pohodlně sedí s čelem opřeným o předloktí anebo leží a představují si cokoli, co jim obrazotvornost přináší. Většinou se jim vybavují představy příjemné. Děti aktuálně žijící v nějakém diskonfortu ale nemusejí relaxaci prožívat vždy jako příjemnou. Nikdy nikoho proto nenutíme.
Během řízené imaginace vedeme slovně fantazii dětí do pozitivních a citově bezpečných prostředí a prožitků. Relaxovat se dá také vestoje nebo za pohybu. I to je možnost, jak dětem nabídnout něco pro zdraví.
Je třeba, abychom před relaxací a při ní vždy dbali na vytvoření tzv. bezpečného prostoru, abychom vždy volili vhodný čas, místo a způsob podání,a aby byl dětem i nám jasný a zřejmý cíl a smysl: uvolnění, oddech a nabrání sil. I při slovně vedené, řízené relaxaci se některému dítěti může vybavit nepříjemná představa. To je však může potkat i jindy a není třeba souvislost nepříjemných představ a relaxace nadhodnocovat. Důležité je zabezpečit prostor, kde jsme, proti vyrušení (dát zvenčí na dveře list papíru s upozorněním), zavřít v létě na chvíli okna, vypnout telefon, můžeme i zatáhnout závěsy a ztlumit světla. Nenecháváme děti ležet dlouho na chladné podlaze. Mají-li děti po relaxaci potřebu hovořit o svých dojmech, dopřejeme jim chvíli pro sdílení. Při sharingu, sdílení jde o to, že si po skončení delší relaxace ve skupině sdělujeme svoje dojmy a představy, pocity, které kdo měl a nebo má. Děti se mohou a taky nemusejí otevřeně vyslovit. Je dobré přitom nic nehodnotit a neposuzovat. Sebeúctě se děti naučí především tak, že se k nim chováme s úctou.
Relaxaci vedeme buďto živě a doprovázíme se na hudební nástroj, mluvíme pomalu, klidným, polohlasem, používáme kratší věty, nedvojsmyslné výrazy a jasně vyslovujeme.
Mnoho učitelů dnes volí také možnost použít kvalitní relaxace nahrané na CD. Dobrá nahrávka napomůže dětem se uklidnit, odpočinout si a nabrat sil, soustředit se. Odpočine si přitom i učitel nebo vychovatel.
K tomu účelu jsme vydali ve společnosti SPLLAV CD MAKOVÁ ZRNÍČKA.
Autor díla: Zdeněk Šimanovský |
Je na něm celkem jedenáct relaxací vhodných pro malé a menší děti do mateřských a základních škol, do družin, léčeben a ústavů, na dětská oddělení nemocnic, do rodin. Podle odezvy snižují tyto relaxace u jednotlivců i ve skupině napětí a dobře působí na děti zdravé, i na neklidné, hyperaktivní, úzkostné. Kratší stopáž umožňuje jejich použití na začátku nebo na konci hodiny, anebo kdykoli během dne. Na jeho přípravě spolupracovali odborníci z oblasti muzikoterapie a naši přední hudebníci David Dorůžka a Petr Pińos. CD si objednávají školy, některé pedagogicko-psychologické poradny i mateřská centra.
Zde si můžete poslechnout tříminutovou ukázku jedné z relaxací:
Více podrobností o CD včetně možnosti objednávky najdete na http://www.simanovsky.wbs.cz/CD-kratkych-relaxaci-pro-deti-.html.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.