Ochrana člověka za mimořádných událostí: 1. díl - Vyučujeme NAPLNO

Projekt NAPLNO

Nejpozději v první větě článku je nutno zdůraznit, že projekt NAPLNO byl SESFASRČR. Cílem projektu bylo zkvalitnit v té době (2006—2008) převážně neprobíhající výuku OČMU. Grantové podmínky omezily cílovou skupinu na žáky druhého stupně a odpovídající žáky gymnázií, výsledky by nicméně měly být přiměřeně přenositelné. Cíle jsme chtěli dosáhnout vytvořením vzorového kurzu, jeho pilotováním na školách za aktivní účasti učitelů a následném sepsání získaných zkušeností v metodické příručce.

Kurz byl stavěn do tehdejších podmínek, které ovšem školy patrně dodnes neměly proč opustit: šest vyučovacích hodin jednoho dopoledne v každém školním roce je věnováno problematice OČMU. Sestavili jsme tedy program pro čtyři takové dny (6.—9. třída) a pokryli to, co jsme považovali za podstatné (posílili první pomoc, přidali autonehodu, ubrali sopku apod.). Neubráním se poznámce, že v této souvislosti nás podoba revidovaného RVP těší.

Vyškolili jsme tým lektorů a oslovili školy Pardubického a Královéhradeckého kraje. Začátkem a koncem školního roku jsme pak jezdili pilotovat cvičení na jednotlivé školní zahrady. Cvičení se zúčastnilo celkem 2 362 žáků a 95 učitelů. To píši především pro zdůraznění objemu zkušeností, které se průběžně promítaly do metodiky výuky, aby byly na závěr zhmotněny do podoby příručky.

Snažili jsme se o nalezení jednoduché, účelné a levné metody výuky. Požadavek jednoduchosti pramení z reálné aprobovanosti učitelů: potřebujeme, aby mohl OČMU učit každý učitel, a to aniž by byl na danou oblast odborníkem (a aniž by se jím musel stát). Požadavek účelnosti pramení především z časových možností a faktu, že v OČMU více než kde jinde platí: raději naučit méně dovedností a pořádně, než probrat více učiva. Požadavek nízké ceny není třeba zdůvodňovat. Výzvou se stává v situaci, kdy chceme do výuky zařadit věrohodný nácvik potřebných dovedností. Necháme na čtenářích, aby posoudili, nakolik se nám podařilo uvedené požadavky splnit.

Metodická příručka

Příručka se skládá ze dvou částí. V první nevyhnutelně diskutujeme teoretická východiska výuky, nastavení cílů, metod a hodnocení. Zásadní je především metodika simulací (jazykem RVP „modelových situací“). Simulace jsou patrně nejefektivnějším způsobem výuky dané problematiky a je potěšující, že to reflektuje jak RVP, tak, pokud můžeme soudit, čím dál víc i výuka na základních školách.

Druhá část pak uvádí podrobný program cvičení pro jednotlivé ročníky.

V šesté třídě se věnujeme tísňovému volání, hlavním stavům ohrožujícím život (velké krvácení, bezvědomí, bezdeší), jejich rozpoznání a řešení, varovným signálům a evakuaci - a samozřejmě praktickému nácviku probraného učiva. Šestá třída je nabitá, musí podat ucelený základ toho nejpodstatnějšího, s čím žák vystačí rok. Vzhledem k tehdejší realitě jsme totiž na znalosti (natož dovednosti) z prvního stupně nemohli spoléhat. Na svojí škole si každý učitel program jistě upraví tak, aby dobře navazoval na předchozí výuku (a program šesťáků pak nemusí být tak nabitý).

Sedmá třída je věnována dopravním nehodám a odpovídajícím zraněním (úraz hlavy, podezření na poškození páteře).

V osmé třídě jsme se soustředili na živelní pohromy, samozřejmě ty nejdůležitější pro české žáky. Přibyly zdravotní stavy typu mdloby, obtížné dýchání, srdeční příhody.

Konečně devátá třída je věnována únikům nebezpečných látek a požárům a s nimi souvisejícím poraněním. Tak jako u ostatních ročníků, i zde je samozřejmě zařazen praktický nácvik.

V přílohách najdeme návody k maskování zranění, které se uplatní při simulacích a poznámky k obstarávání pomůcek, bez nichž se výuka neobejde. Další užitečnou přílohou je stručné shrnutí postupu učitele při simulaci. Během projektu se ukázalo, že si mnozí učitelé nejsou jisti, jak vlastně běžně probíhá hovor s tísňovou linkou. To je ale důležité, protože právě učitelé při simulacích hrají operátora linky. Proto pro nás jeden z lékařů pražské záchranky sestavil ukázkové hovory, uvedené taktéž mezi přílohami. Podle nich si jednak každý udělá dostatečnou představu, a navíc ilustrují některé zajímavé situace.

V souvislosti s tímto seriálem jsme si našli čas příručku uveřejnit pod licencí Creative Commons. Nejen, že je možné ji volně šířit, je také možné si ji upravit podle potřeby (a šířit i s tou úpravou).

Další výstupy

Kromě příručky a jejích příloh jsme vytvořili výše umístěnou videonahrávku. Je ilustrací stěžejních prvků metodiky popsané v příručce, tedy simulací a postupu ZÁPOLÍM (nahrávka slouží učitelům, není určena žákům).

Posledním výstupem projektu, který zde zmíním, je pomůcka k výuce popálenin. Vyučovat ošetření popálenin je jedna věc. Chyběl nám ale způsob, jak přiblížit utrpení, které popáleniny přináší, a tím i význam prevence. Ne každý učitel má k dispozici odstrašující příklad, který by žákům mohl popáleniny dostatečně názorně přiblížit. Proto jsme oslovili vinohradskou kliniku popáleninové medicíny a získali sadu výstižných obrázků. Jako ukázku uvádíme jeden z nejmírnějších.

Držitel práv: Občanské sdružení JAK?

Cílem obrázků je ukázat, jak vážná poranění vypadají (protože obvyklou představou žáků o popálenině je puchýř na prstu), a tím přispět k opatrnosti žáků. Smyslem není prvoplánově šokovat a vzbudit odpor. I proto jsou vybrány obrázky s didaktickým významem: dobře reprezentují poranění, kterými se lékaři na klinice zabývají. Obrázky umožňují žákům uvažovat nad závažností zranění (stupeň, plocha...) a vysledovat, jak asi ke zraněním došlo. Pro kontrolu jsou pak k fotografiím přiloženy skutečné údaje.

Vzhledem ke své citlivé povaze je tento materiál určen výhradně k výuce první pomoci. Je možné jej volně šířit, ovšem pouze v nezměněné podobě a za stejným účelem.

Závěr

V příštích dílech seriálu stručně přiblížíme některá teoretická východiska výuky OČMU, metodiku simulací a další stěžejní témata pro úspěšnou výuku. Těm, kdo se nemohou dočkat, jakož i těm, kteří chtějí informace neomezené rozsahem našich článků, doporučuji začíst se rovnou do příručky.