„Každý má volnost provádět úkony spojené s jakýmkoli náboženským vyznáním nebo bezvyznáním. Výkon tohoto práva však nesmí být v neshodě s veřejným pořádkem ani dobrými mravy.“
Ústava ze dne 9. května 1948, §17[1]
Pro ortodoxní věřící Židy je dodržování přepisů ohledně stravování jednou z klíčových součástí jejich každodenního náboženského života. Proto v Praze i po druhé světové válce fungovalo postupně několik jídelen poskytujících košer[2] stravu a samozřejmě také možnost vzájemného setkávání. Postupně však byly tyto jídelny zavírány: na rozdíl od bezprostředně poválečného období již přes Prahu nemigrovalo tolik ortodoxních židovských přeživších, později jejich provoz omezovala dohled policie, stejně jako konkurence mezi židovskou obcí ovládanou komunistickým „akčním výborem“ a ostatními jídelnami.
Nakonec, v době po antisionistickém a antisemitském procesu s tzv. protistátním centrem okolo Rudolfa Slánského, byla uzavřena i poslední košer jídelna v Praze.
V únoru 1953 se pražská židovská obec obrátila na Obvodní národní výbor Prahy 1 s žádostí o povolení znovuotevření košer jídelny pro potřebné. Tato žádost ale byla opakovaně zamítnuta.
Ve prospěch židovské obce zasáhl Státní úřad pro věci církevní, který měl na starost dohled nad církvemi a dbal, aby jejich činnost zůstala omezena na čistě náboženskou sféru. Úřad potvrdil, že se opravdu jedná o záležitost náboženství a Ústřední národní výbor hlavního města Prahy odvolal své rozhodnutí.
Jídelna byla znovuotevřena v polovině roku 1954, po čtrnácti měsících a čtyřech odvoláních, a dodnes slouží pražské židovské obci.
V následující metodice se zaměříme na to, co konkrétně mohlo československým úřadům vadit na zřízení něčeho tak nevinného a pro věřící Židy samozřejmého, jako byla jídelna poskytující košer stravování. Citace z dopisů nám pomohou pochopit způsoby chování obou zúčastněných stran.
Na zdánlivě okrajové a nevýznamné otázce povolení či zákazu židovského rituálního stravování můžeme lépe pochopit postavení etnických a náboženských menšin v poválečném Československu, které se považovalo za etnicky homogenní zemi a bylo pod diktaturou komunistické strany, a můžeme též zkoumat mechanismy, kterými komunistický režim budoval obraz nepřítele.
Časová dotace: 45 minut, doporučujeme vyučujícím upravit citlivě délku pracovních textů podle schopností jejich žáků, stejně tak volit a měnit učební strategie a metody podle svých pedagogických zkušeností
Způsob práce: čtení s porozuměním, skupinová práce, práce s prameny, vytváření schémat
Zařazení lekce: lekce je vhodná pro práci na dosažení očekávaných výstupů vzdělávacích oblastí Člověk a společnost, včetně rozvíjení vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot ve většině průřezových témat všech druhů škol třetího stupně
Otázky mohou být napsané na tabuli, na flipchartu nebo promítnuty projektorem. Vyzvěte žáky, aby se nad nimi krátce zamysleli. Umožněte krátkou diskusi a neodmítejte žádný názor a pohled na věc. Odpovědi žáků i jejich případné otázky můžete zaznamenat a později se k nim vrátit.
V závěrečném kroku společně prezentujte jednotlivá zjištění a v diskusi se vraťte ke klíčovým otázkám z úvodu lekce.
[1] Dostupné online: http://www.psp.cz/docs/texts/constitution_1948.html
[2] „Košer“ lze asi nejlépe přeložit jako „rituálně vhodné“. Tento termín se nemusí nutně vztahovat ke stravovacím předpisům, ale košer může být například i svitek Tóry (Pět knih Mojžíšových) nebo modlitební řemínky (tfilin), rituální lázeň (mikve) apod. Více se o významu tohoto slova dozvíte na stránkách www.nasinebocizi.cz v sekci Texty.
Materiál vznikl v rámci projektu Židovského muzea v Praze v partnerství s Institutem Terezínské iniciativy s názvem Naši nebo cizí?
 |
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Naši nebo cizí?.
Ostatní články seriálu:
Článek je zařazen v těchto kolekcích:
