„Pak nás odvezli do Osvětimi, a samozřejmě, že to bylo horší, než v Lodži, ale pro mě byl život nejhorší v Lodži. V Osvětimi to už nebyl život, tam už jsme nebyli lidmi.“
Věra Šlesingerová, vzpomínky pamětníků[1]
Registrací Židů, zabavením jejich majetku a jejich vyloučením ze společnosti byly dány základní předpoklady pro jejich věznění mezi skutečnými, nikoli jen pomyslnými zdmi. Transporty Židů do ghett a koncentračních táborů se otevřela další fáze tzv. „konečného řešení židovské otázky“.
Systematické deportace Židů z území protektorátu byly zahájeny v říjnu 1941 transporty do ghetta v Lodži. 17. září 1941 bylo na poradě u Hitlera rozhodnuto o vysídlení Židů z Říše a z protektorátu do nově podmaněných území na východě. Prozatím mělo být 60 tisíc Židů soustředěno právě v Lodži. Kvůli přeplnění ghetta bylo nakonec deportováno pouze 20 tisíc Židů, z toho pět tisíc z protektorátu. Od ledna 1942 bylo přelidnění a nedostatečné zásobování potravinami v Lodži řešeno deportacemi do nedalekého Chelmna, kde byli Židé vražděni za pomoci pojízdných plynových komor. Později byli lodžští vězňové deportováni také do Osvětimi. Za běžný život vězňů v ghettu zodpovídala židovská samospráva, která byla však podřízena nacistům a musela plnit jejich rozkazy, včetně přípravy deportací do vyhlazovacích táborů.[3]
První z pěti transportů vždy po tisíci osobách z Prahy do Lodže (a vůbec první transport Židů z Prahy) byl vypraven 16. října 1941. Vybraných tisíc Židů se muselo na shromaždiště dostavit několik dní před odjezdem transportu. V do detailů propracované byrokratické proceduře, která zde za stálého ponižování probíhala, byli Židé zbaveni veškerého zbylého majetku, museli odevzdat klíče od bytů. Do transportu si směli vzít pouze zavazadla o celkové váze 50 kg na osobu. Podle nacistické interpretace práva ztráceli deportovaní dosavadní státní příslušnost. Stávali se pouhými obyvateli říše nacistických koncentračních táborů, říše hladu, zimy, utrpení a plynových komor. Z pěti tisíc českých Židů deportovaných do Lodže přežilo pouhých 282.
Následující video je koláží vzpomínek několika českých pamětníků, kteří se dostali právě do lodžského ghetta.
15 minutový sestřih vzpomínek pamětníků bonusového DVD Ghetto jménem Baluty, režiséra Pavla Štingla. Dostupné též online.[4]
Časová dotace: 90 minut, doporučujeme vyučujícím upravit citlivě délku pracovních textů podle schopností jejich žáků, stejně tak volit a měnit učební strategie a metody podle svých pedagogických zkušeností
Způsob práce: video, skupinová práce, vytváření schémat
Zařazení lekce: lekce je vhodná pro práci na dosažení očekávaných výstupů vzdělávacích oblastí Člověk a společnost, včetně rozvíjení vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot ve většině průřezových témat všech druhů škol druhého a třetího stupně
Po sledování videa vyzvěte žáky ve skupinách, aby to, co se dověděli ze vzpomínek pamětníků, zanesli do svých myšlenkových map. Ať doplní, pokud získali nové vhledy,
a také ať k obecným poznámkám připojí konkrétní příklady ze vzpomínek pamětníků.
[1] Bonusové DVD dokumentu Ghetto jménem Baluty. Dostupné online: Video Ghetto Lodž, vzpomínky pamětníků, http://www.nasinebocizi.cz/?page_id=75 [cit. 1. 8. 2012].
[2] V ústavním právu je důstojnost jedince kritériem jednání státu s občanem a jeho právnímu statusu coby nejvyšší společenské hodnoty a je státem ochraňován. Podle Wikipedie: Důstojnost, http://cs.wikipedia.org/wiki/Důstojnost, [cit. 1. 8. 2012].
[3] Více o ghettu v Lodži: Ghetto Lodž, http://www.holocaust.cz/cz/history/camps/lodz [cit. 1. 8. 2012].
[4] Video Ghetto Lodž, vzpomínky pamětníků, http://www.nasinebocizi.cz/?page_id=75 [cit. 1. 8. 2012].
Materiál vznikl v rámci projektu Židovského muzea v Praze v partnerství s Institutem Terezínské iniciativy s názvem Naši nebo cizí?
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Naši nebo cizí?.
Ostatní články seriálu:
Článek je zařazen v těchto kolekcích: