Kde domov můj?

“Za těmito dveřmi bylo naše město, město, ve kterém jsem vyrostl, město, ve kterém jsem strávil velkou část svého života, kde za rohem žili moji přátelé, ale teď najednou město, které mi bylo zapovězeno.”

Alfred Dube[1]

Klíčové otázky:

• Jak sami sebe identifikovali českoslovenští Židé, když byli za druhé světové války konfrontováni s realitou transportu a pobytu v ghettu?
• Jak na sebe vzájemně hleděli Židé z Československa a Židé z Polska, kteří se v ghettech setkali?
• Co je to podstatné, když přemýšlíme nad tím, kdo jsme a kam patříme?

Úvodní text:

Na otázku, kdo je Žid, neexistuje jediná univerzální odpověď, jelikož není jediné obecně přijímané kritérium židovství. To si mimo jiné dobře uvědomovali čeští Židé, kteří byli v říjnu 1941 transportováni z protektorátu do ghetta v polské Lodži. Zde byli konfrontováni s prostředím, které jim na první pohled připadalo velmi exotické.

Metodická část:

Časová dotace: 90 minut, doporučujeme vyučujícím upravit citlivě délku pracovních textů podle schopností jejich žáků, stejně tak volit a měnit učební strategie a metody podle svých pedagogických zkušeností

Způsob práce: video, čtení s porozuměním, skupinová práce, vytváření schématu

Zařazení lekce: lekce je vhodná pro práci na dosažení očekávaných výstupů vzdělávacích oblastí Člověk a společnost, včetně rozvíjení vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot ve většině průřezových témat všech druhů škol druhého a třetího stupně

1. Uveďte lekci poslední z klíčových otázek: “Co je to podstatné, když přemýšlíme nad tím, kdo jsme a kam patříme?” Můžete vyzvat žáky, aby odpověděli, nebo mohou na toto téma chvíli psát do svých deníků.
2. Pokračujte uvedením zbylých klíčových otázek, případně první větou z úvodu metodiky.
3. Rozdělte žáky na malé pracovní skupiny (2-3 žáci). Sdělte jim, že uvidí krátký vzpomínkový film. Jejich úkolem po skončení filmu bude vytvořit diagram identity pamětníka Jindřicha Liona. Diagram identity je seznam skutečností, které hrají důležitou roli v sebepojetí, případně v tom, jak vás vidí druzí: kým Jindřich Lion byl, kým se cítil být, které skutečnosti formovaly a ovlivňovaly jeho sebepojetí, jeho myšlení?
4. Sledujte film „Můj odlet z Prahy“. Významný novinář a autor, Jindřich Lion, nás provází svým pozoruhodným životem – z meziválečného Československa do Palestiny, poté zpátky domů, kde znovu začíná, aby v roce 1968, po sovětské invazi, ze své země odešel. Pan Lion nás nechává nahlédnout do svého fotoalba, které vytvořil ve svých šestnácti letech v roce 1938 – historické svědectví dospívajícího chlapce. Film je z produkce projektu Centropa a je dostupný online na: <http://www.centropastudent.org/?typ=sprache&fLang=CZ&movID=31&nID=41&q=m> (2011-10-06)
5. Umožněte skupinám nahlédnout do diagramů jiných skupin. Veďte krátkou diskusi o tom, kým vlastně Jindřich Lion byl. Které součásti jeho osobnosti výrazně formovaly jeho život? Jak si například vysvětlujete, že otec Jindřicha Liona se nemodlil, ale byl zapojený do mnoha židovských organizací?
6. Uveďte práci s pracovním textem krátkou zmínkou o transportech do Lodže (viz úvodní text, více například na: <http://www.holocaust.cz/cz2/history/jew/czech/transport> (2011-10-06))
7. Vyzvěte žáky, aby přečetli pracovní text č. 1.
8. Položte žákům následující otázky:
1. Která součást jeho identity se při pobytu v ghettu projevila nejsilněji a z které části vzpomínky to lze vycítit?
2. Jak na Židy z Československa pohlíželi polští Židé? Jak na polské Židy naopak hleděli ti čeští? Jak byste tento vztah charakterizovali/pojmenovali?
9. Při závěrečné reflexi se pokuste odpovědět na klíčové otázky v úvodu metodiky. Poskytněte žákům dostatek času na vlastní písemnou reflexi do jejich deníků.
10. Varianty, rozšíření: To, jak důležitou součástí naší identity je místo, kde bydlíme, kde jsme doma, dokládá i vzpomínka Alfreda Dubeho, který byl na podzim 1941 rovněž transportován do Lodže. Po válce vzpomínal na své pocity, když na shromaždišti v Praze, které se nacházelo na tehdejším Radiotrhu, za zamknutými dveřmi čekal na transport: „Za těmito dveřmi bylo naše město, město, ve kterém jsem vyrostl, město, ve kterém jsem strávil velkou část svého života, kde za rohem žili moji přátelé, ale teď najednou město, které mi bylo zapovězeno. Velmi pravděpodobně ho dlouhou dobu znovu nespatřím. Znal jsem každý roh a každou ulici, ve kterých se nacházely moje nejmilejší restaurace a kluby. Budu je všechny postrádat. Měl jsem strach.“[2]

Materiál vznikl v rámci projektu Židovského muzea v Praze v partnerství s Institutem Terezínské iniciativy s názvem Naši nebo cizí?

 Podrobnosti o projektu najdete také v modulu Digifolio.