Smysluplná škola - tvorba učebních osnov

Tento text souvisí s články:
Smysluplná škola – identifikační údaje a charakteristika školy
Smysluplná škola – charakteristika ŠVP a vyučovacího předmětu
Smysluplná škola – učební plán v ŠVP

Přicházíme k nejtěžší a k nejobsáhlejší části ŠVP. Musíme se prokousat tvorbou učebních osnov. Pojďme si ukázat, co mají učitelé při tvorbě osnov za úkol:

• napsat charakteristiku předmětu, ze které budou zřejmé strategie, které použijí k naplňování klíčových kompetencí
• rozpracovat očekávané výstupy z RVP ZV do jednotlivých ročníků či do delších časových období
• stejným způsobem zpracovat učivo
• rozpracovat průřezová témata

Charakteristiku předmětu jsme vytvořili pomocí vzdělávacích spirál jednotlivých předmětů, tak rovnou můžeme začít s dalšími úkoly.

Stanovení výstupů vyučovacích předmětů jednotlivých ročníků

Nejtěžší na stanovení očekávaných výstupů je jejich samotná formulace. Asi by tomu tak nebylo, kdyby kritéria formulování výstupů vyučovacích předmětů byla v RVP ZV zdůrazněna. V samotném textu RVP ZV však můžeme najít tuto nezdůrazněnou charakteristiku:

• výstup by měl být ověřitelný
• měl by být prakticky zaměřený, využitelný v běžném životě
• měl by mít činnostní povahu

Pokusme se v krátkém cvičení zhodnotit čtyři typy výstupů, týkající se učiva „stavební slohy“ a lišící se mírou obecnosti dle kritérií stanovených RVP ZV.

1. Žák vyjmenuje základní stavební slohy.

Nebo takto:

2. Porovná rozdíly mezi základními stavebními slohy z hlediska architektury a funkčnosti.

Anebo:

3. Nalezne ve svém městě typické stavby jednotlivých slohů a porovná rozdíly staveb z hlediska architektury a funkčnosti.

Případně:

4. Provede své spolužáky po městě a na příkladech typických staveb jednotlivých slohů vysvětlí rozdíly z hlediska architektury a funkčnosti.

Prvním kritériem je ověřitelnost. Všechny výstupy lze zhodnotit, u všech lze říci, na kolik procent, na jakou známku splnil výstup ten či onen žák. Nejsložitěji ověřitelný je čtvrtý výstup - aby žáky prováděli po městě - je to sice výborný nápad, ale zkuste ho provést s třicetičlenným třídním kolektivem. Kdyby byly všechny výstupy v ŠVP takto naformulovány, asi bychom jich ve školním roce nestačili mnoho naplnit. Ovšem nemůžeme tento typ výstupu vyřadit, neboť ne všude je ve třídě tolik žáků.

Druhé kritérium, činnostní povahu, nemá první výstup, ten vyžaduje od žáků pouze znalost, nikoli aplikaci. Ostatní výstupy již činnostní povahu mají. Tu nám zabezpečí dobře zvolená aktivní slovesa. Nalezneme je v Bloomově taxonomii kognitivních cílů, která určuje šest hladin myšlenkových operací. Zatímco zapamatování, porozumění a aplikace patří mezi nižší myšlenkové operace, analýza, syntéza a hodnocení patří k těm vyšším.

V tuto chvíli jsme vyřadili výstup číslo jedna, který nesplňuje kritérium činnostní povahy. Ale ještě nám zbývají tři. Tak který typ je nejlepší pro ŠVP? Kritérium použitelnosti pro život nám moc nepomůže, pro život lze využít skoro vše. Toto kritérium hodně souvisí s činnostní povahou, neboť pro život je důležitější aplikace než znalost velkého množství dat a pojmů.

Již na začátku jsem zmiňoval, že stanovená kritéria se liší mírou obecnosti. Z toho důvodu bych vyřadil výstup číslo čtyři, neboť obsahuje konkrétní metodu, kterou učitel musí použít, aby splnil daný výstup. Co když jiný kolega bude chtít použít za rok jinou metodu? Nemá šanci! Z toho důvodu doporučuji formulovat výstupy tak, aby si každý učitel mohl zvolit metodu, která mu přijde pro splnění nejlepší.

Takže nám vychází zlatá střední cesta. Druhý a třetí typ formulace očekávaných výstupů je ideální. Jak k němu ale dospět? Nečekejte, že to půjde hned. Na začátek bych se nebál využít zkušeností lidí a pokoušel se naformulovat výstupy hodně konkrétní, které vycházejí z konkrétních metod. Tedy formulovat výstupy čtvrtého typu. Pak je snadnější operací tento výstup zobecnit a dojít k typu dvě či tři. Až budou učitelé ve formulování výstupů více zběhlí, půjde jim formulovat výstupy hned obecněji. Bohužel dovednost formulovat, co máme naučit, nám nikdo nedal, tak se jí musíme při tvorbě ŠVP učit sami.

Takto jsou v informatice rozpracovány výstupy ve spirále efektivní učení:

Z ukázky je zřejmé, že informatika se učí již od nižších ročníků, ale do třetí třídy žáci získávají počítačové dovednosti v rámci českého jazyka. Od 4. ročníku již docházejí na předmět informatika. Do šesté třídy by měli získat všechny potřebné dovednosti tak, aby ve vyšších ročnících počítač používali jako nedílnou součástí všech předmětů.

Učivo školního vzdělávacího programu

Na výběr učiva nelze zvolit konkrétní metodu, která se hodí do všech škol. Také si nemyslím, že rozpracování učiva do ročníků je ve školách problém. Naše zkušenosti jsou v této oblasti široké. Mysleme na to, že množství učiva v ŠVP nesmí být nadhodnocené. Kontrola z řad inspekce bude jistě porovnávat učivo v ŠVP s realitou v třídních knihách či tematických plánech. Také doporučuji formulovat učivo obecněji a konkrétnější pojmy nechat v interních plánech.

Je dobré si ze základního učiva vybrat ty pojmy, které musí zvládnout všichni žáci. Ty pak můžeme nazvat např. minimálním učivem. Samozřejmě nesmíme zapomenout na žáky mimořádně nadané. Pro ně je dobré stanovit rozšiřující učivo, například v podobě volitelných předmětů pro ně určených.

Pokud budeme při rozpracování učiva přemýšlet tímto způsobem, bude výsledkem učivo určené přesně pro ty, kterým se do budoucna bude hodit. Přitom učitelé nebudou zdržováni tím, že musí učit všechny všechno. Výuka se tedy stane efektivnější.

Začlenění průřezových témat

Průřezová témata jsou taková, která naplňují vzdělávací obsah více oblastí či oborů. Dané téma je tak široké, že se nevejde do jednoho vyučovacího předmětu. Vzniká tak zde ideální prostor pro mezipředmětové vazby, propojenost vzdělávání a učení v souvislostech. Povinností školy je postupně nabídnout žákům všechny tematické okruhy jednotlivých průřezových témat.

Během své praxe s tvorbou ŠVP jsem se setkal se třemi způsoby realizace průřezových témat. Začlenění do jednotlivých předmětů, celoškolní projekt nebo samostatný předmět. My jsme využili všechny tři způsoby: