Abstract:
Language tuition at technical university programmes has finished being marginal together with opening European market and with the overlap science, technology and business have in European and global measure. Speaking English has strarted to be essential and orientation in a science field would be insufficient without it. The issues of language tuition at universities has been dealt with at VSLG for a couple of years and this paper drafts a solution to be followed.
Motto:
„If language is not correct, then what is said is not what is meant; if what is said is not what is meant, then what must be done remains undone; if this remains undone, morals and art will deteriorate; if justice goes astray, the people will stand about in helpless confusion. Hence there must be no arbitrariness in what is said. This matters above everything.“
Konfucius
Vysokoškolsky vzdělaný absolvent by měl být uplatnitelný na evropském a globálním trhu práce. Tam se však nelze pohybovat bez možnosti a dovednosti se domluvit. Znalost jazyka by se neměla omezit pouze na běžnou komunikaci, ale pokud vysoká škola má vychovávat odborníky ve svém oboru, měli by také být schopni uplatňovat své odborné znalosti v cizím jazyce.
S dynamicky se měnícím trhem práce, s rapidně se rozvíjejícími technologiemi a rozvojem v oblasti vědy a techniky se také musí změnit přístup k vysokoškolské výuce cizích jazyků, především jazyka anglického. Se zavedením povinné výuky cizího jazyka na základní škole již většinou není nutné se zabývat bazální výukou jazyka, ale je nutné se zaměřit na komunikační kompetence studentů v oblasti jejich vlastní profese. Stále však existují určité bariéry a problémy, které lze identifikovat takto:
Rozdílná úroveň vstupních znalosti – na vysoké školy přicházejí studenti s různým jazykovým zázemím, stále ještě se vyskytnou tací, kteří zatím neabsolvovali v daném jazyce ani základy. Na druhé straně jsou ti, kteří v cizím jazyce absolvovali zkoušku – ať už maturitní nebo dokonce mezinárodní (FCE, CAE, TOEFL apod.). V kombinované formě studia se mohou také vyskytnout studenti, kteří jazyk používají ve své práci, a je tudíž na vysoké úrovni.
Rozdílné jazykové zázemí – to znamená, že jejich předcházející učení bylo v oblasti buď obecného jazyka, nebo již více či méně odborného. Studenti mohou přicházet z odborných škol, kde se většinou již nějaký odborný jazyk vyučuje, avšak na slabé úrovni; nebo jsou to studenti gymnázií, kteří mají dobrou znalost jazyka, ale na všeobecné bázi.
Věková rozdílnost studentů – na vysokou školu vstupují studenti jak v počátečním vzdělávání, tak v kombinované formě i v dalším vzdělávání. Věková různost se může projevit zvláště v kombinované formě studia.
Různé formy studia na vysoké škole – a s tím související rozdílná časová dotace jazykové výuky. Nejvyšší počet hodin výuky samozřejmě bude v prezenční formě, kde může docházet k systematické, pravidelné výuce buď jedenkrát, nebo dokonce dvakrát v týdnu, tím také dochází k nejefektivnějšímu výukovému procesu. V kombinované formě studia je počet kontaktních hodin omezen a klade se velký důraz na domácí, samostatnou přípravu studenta. Metodicky je výuka jazyka zaměřena v hodinách především na komunikační kompetence a ostatní jazykové dovednosti jsou vyloženy výkladovými metodami a rozvíjeny samostudiem. V distanční formě studia existuje největší problém, jelikož jazyk je jakožto nástroj komunikace nutné vyučovat alespoň v nějaké omezené interakci. Vzhledem k tomu, že je to nástroj komunikace, je nutné jej v komunikaci používat a komunikačně ověřovat.
Distanční forma ovšem dovoluje ověřovat pouze písemnou komunikaci, mluvený projev je závislý na domácí přípravě studentů. Ačkoli je v této formě studia velice důležité a přímo nezbytné využít moderní technologie, jazyk jako živý nástroj komunikace není možné úplně uzavřít do e-learningu, blended learningu nebo jiných, byť nejmodernějších výukových metod.
Skupina vyučujících – na technické vysoké škole je nutné zaměstnávat takové učitele jazyků, kteří mají specifické znalosti v oborech, které lze na škole studovat, a zároveň jazykové a pedagogické nebo andragogické vzdělání. Neméně důležitá je také vůle a ochota se dále vzdělávat, a to především v odborné oblasti.
Stejný výstup – nejdůležitější problém v tomto výčtu. I přes všechny již zmíněné bariéry každý student jedné školy by měl dojít k totožnému výstupu – zkoušce a měl by mít dostatečnou šanci uspět.
Vstupy na sledované vysoké škole:
Vysoká škola logistiky, o. p. s., (VŠLG) uzavírá již sedmý rok své existence a nabízí 5 oborů v bakalářské formě studia a jeden studijní obor v navazujícím magisterském studiu a jeden obor v doktorském studiu, probíhajícím ve spolupráci s ČVUT. Ve všech stupních studia se student setkává s jazykovou výukou, nicméně se v našem případě zaměříme na první stupeň, jelikož ten slouží jako základ k uplatnění odborného jazyka v praxi i dalším studiu.
Počet studentů VŠLG se v prvních letech pochopitelně dramaticky vyvíjel, ale v současné době již můžeme mluvit o ustáleném počtu kolem 900 studentů, viz následující graf tohoto počtu v jednotlivých rocích:
Také procentuální vyjádření studentů v jednotlivých vstupních jazykových úrovních se zdají být celkem stálé, jak je patrné z dalších grafů:
Akademický rok: 2009/2010
Prezenční studium Kombinované studium
Akademický rok: 2010/2011
Prezenční studium Kombinované studium
V grafech byly použity údaje z Výroční zprávy školy přístupné na www.vslg.cz a pro prokazování úrovní bylo použito Evropského jazykového referenčního rámce, dostupného z http://www.msmt.cz/mezinarodni-vztahy/spolecny-evropsky-referencni-ramec-pro-jazyky.
Obecně lze konstatovat, že v prezenčním studiu je zhruba polovina studentů na úrovni A2 až B1 Evropského jazykového referenčního rámce. Zhruba 30 % studentů je dokonce na vyšší úrovni a méně než pětina s anglickým jazykem teprve začíná.
V kombinovaném studiu se dá říci, že je situace v letech 2009/2010 obdobná jako prezenční forma, ale v akademickém roce 2010/2011 se liší tím, že naprosto chybí skupina pokročilejších studentů.
Tolik tedy rozbor jazykové úrovně studentů při vstupu na vysokou školu.
K překročení již zmíněných bariér a problémů byla na VŠLG navržena tato opatření:
Autor díla: Erika Konupčíková |
V první řadě je nutné se zamyslet nad obsahem vyučovaného předmětu. V jazykové výuce jako takové došlo v posledních letech k posunu. Od všeobecné, základní angličtiny pro nejjednodušší dorozumění přes obchodní angličtinu, která je prakticky posunutím obecné angličtiny do pracovního života, ale jen v obecné míře, až po tzv. ESP, což v překladu znamená angličtina pro speciální účely, běžněji je u nás používán termín odborná angličtina. [1]
V případě Vysoké školy logistiky, o. p. s., proto došlo, zcela v tomto duchu, k posunu nejdříve směrem k obchodní angličtině, poté, když se na trhu objevily první učebnice angličtiny pro logistiku, bylo nasnadě, že jsou tou nejlepší volbou pro jazykové vzdělávání odborníků, kteří se stávají bakaláři logistiky. V prestižním britském nakladatelství vznikla v roce 2009 učebnice English for Logistics autorky Marion Grussendorf. Tato učebnice je shodou okolností přesně nastavena na vstupní úroveň B1 Evropského jazykového referenčního rámce, což odpovídá potřebám studentů VŠLG. Byla proto jasnou volbou pro využití ve dvousemestrálním kurzu.
Vzhledem k rozdílné vstupní úrovni studentských vědomostí je však nasnadě využít modulární uspořádání výuky. Vzdělávací modul je ucelená a různě rozsáhlá část vzdělávacího programu, která:
Struktura vzdělávacího oboru tedy může vypadat takto:
Studijní obor je rozdělen na určitý počet modulů a ty se dále dělí na jednotlivé předměty. Modul Anglický jazyk splňuje veškerá výše uvedená kritéria, včetně toho, že může být použit ve všech oborech dané vysoké školy.
Mezi hlavní výhody tohoto uspořádání jistě patří flexibilita, variabilní nabídka kombinací modulů a důraz na samostatné rozhodnutí individuálních studentů.
Jazyková výuka na Vysoké škole logistiky, o. p. s., byla tedy uspořádána do modulu, který je složen z povinné části – jednoletého (dvousemestrálního) kurzu English for Logistics, který si studenti samostatně zvolí buď v prvním, druhém, nebo třetím ročníku, v závislosti na vstupních znalostech jednotlivých studentů. Tyto znalosti diagnostikují studenti sami, je proto kladen velký důraz na samostatné individuální řešení.
Povinný kurz je doplněn o výuku obchodní angličtiny v části předcházející tomuto povinnému kurzu nebo dále o specializované kurzy pro zájemce o další rozvíjení jazykových dovedností.
Na začátku tedy stojí rozhodnutí studenta, zda patří do skupiny začátečníků, skupiny střední či pokročilé. Dle tohoto si volí různě dlouhou studijní cestu. Nejdůležitější je fakt, že každý jednotlivý student v průběhu studia složí zkoušku English for Logistics – jako jednotný výstup studia.
V přehledném schématu je toto řešení velice snadno uchopitelné:
Jednotlivé řádky znázorňují semestry studia, zkratka OBA znamená obchodní angličtinu, povinný modul je vyznačen modrou barvou. Pokud student povinný modul absolvuje v prvním ročníku studia, naskýtá se mu možnost absolvovat specializované kurzy, jako je například English for Tourism, English for Aviation, Company presentation, Business correspondence.
Výše nastíněný způsob výuky lze aplikovat za předpokladu, že škola disponuje týmem odborníků – vyučujících anglického jazyka, kteří jsou samozřejmě jazykově zdatní, mají velice hluboké metodické dovednosti a jsou stále ochotni pracovat na svém osobním rozvoji. Při vzdělávání akademických pracovníků lze využívat nejenom zdrojů dané školy (například semináře a přednášky vyučujících odborných předmětů), ale také program Erasmus pro školení a výukové pobyty vyučujících a programu Grundtvig, určeného pro vzdělavatele dospělých. Dále pak lze využít odborné konference, semináře a workshopy v oblasti logistiky, pořádané odbornými sdruženími nebo přímo logistickými firmami. Velice přínosné je také využití exkurzí a návštěv přímo ve výrobních závodech nebo firmách poskytujících logistické služby.
Již zmíněná skupina vyučujících jazyků musí týmově spolupracovat, jelikož výstupy semestrů jsou pro všechny skupiny studentů v jednotlivých úrovních stejné. Je proto nutné, aby koordinující pracovník každý semestr vytvářel nebo koordinoval tvorbu zápočtových testů a v povinném modulu také zkouškových otázek. Je také nezbytné koordinovat výměnu informací souvisejících s metodikou výuky a sdílet zdroje, ze kterých lze čerpat materiály pro výuku (např. internetové).
Lze konstatovat, že takto organizovaná výuka je konkurenceschopná dokonce i s výukou na prestižních vysokých školách v zahraničí a je obrovskou konkurenční výhodou Vysoké školy logistiky, o. p. s., v Přerově. [3]
[1] K tomuto závěru autorka dospěla rešerší nabídek několika jazykových škol v celé ČR.
[2] Definice vzdělávacího modulu, tak jak ji uvádí Národní ústav pro vzdělávání, dostupná na: http://www.nuov.cz/vzdelavaci-modul.
[3] Při tvoření tohoto textu autorka používala informace ze svých vlastních prezentací a zkušeností a daný systém výuky implementovala do studijního programu Logistika na Vysoké škole logistiky, o. p. s., v letech 2009–2012. V případě připomínek, dotazů a jiných reakcí, prosím neváhejte využít e-mailového kontaktu, každá reakce bude vítaná.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.