Příspěvek byl převzat z publikace nakladatelství Verlag Dashöfer "Školní vzdělávací program krok za krokem" (Kapitola 1/3.3.2, s. 1 - 3, aktualizace červenec 2005).
www.dashofer.cz
Tento text navazuje na články Kooperativní učení jako metoda výuky a Příprava na kooperativní výuku.
Asi i ten nejtradičnější učitel zadá občas nějaký úkol do dvojic. Zavedení časté práce ve dvojicích je již významným posunem od klasické výuky k modernějším trendům. Tato fáze může trvat podle úrovně sociálních a komunikačních dovedností dost dlouho, rozhodně není třeba spěchat k větším skupinkám.
V této fázi si učitel může trénovat přeformulovávání instrukcí z individuální (či dokonce soutěživé) práce na instrukce kooperativní. Například běžné je opakování látky frontálním způsobem - učitel se ptá, žáci se hlásí, vyvolat se dá jen jeden. Kdo se nechce zapojit, ten se prostě nehlásí, spoléhá na to, že přednost budou mít hlásící se spolužáci. Stačilo by zadat otázku a dát instrukci, aby si odpověď sdělili žáci ve dvojicích. V tu chvíli je aktivní celá třída. Odpověď může říct buď učitel sám nebo někdo z žáků a pokračuje se další otázkou.
Rovněž výklad nové látky je možné začít úkolem do dvojic - aby žáci napsali, co o daném tématu vědí, ale právě tak je důležité, aby zformulovali otázky, co by se chtěli dozvědět. Tato metoda může mít i třetí část - Co jsme se naučili, kde se žáci učí shrnout hlavní body nově naučeného i porovnávat, zda odpovědi jsou skutečně odpověďmi na dané otázky (posiluje se tím například rozvoj kompetence komunikativní). To, co se žáci naučí ve dvojicích, bude potom jednou z často užívaných metod i v pozdějších kooperativních skupinách.
Další významnou metodou s využitím práce ve dvojicích jsou "drilovací" kartičky. Různé kartičky jsou běžně používanou pomůckou ve výuce. Význam těchto kartiček spočívá v tom, že propojí aktivitu ve dvojicích s procvičováním těch informací a dovedností, které si musí žák zautomatizovat. Mezinárodní srovnávání ukazují, že úspěch žáků v naší škole hodně závisí na tom, zda se narodili v rodině, která jim s učením pomáhá, nebo mají tu smůlu, že to jejich rodina nedělá. Přitom zautomatizování psaní, čtení i počítání je základem pro vše další. "Drilovací" kartičky jsou způsobem, jak tyto věci naučit všechny žáky ve škole a nespoléhat na "záskok" rodiny. Jejich podstata tkví v tom, že jeden žák z dvojice ukazuje druhému přední stranu kartičky s jednoduchým úkolem (třeba s násobilkou, chemickými značkami či dalšími úkoly k zautomatizování). Druhý žák odpovídá, ovšem pouze tehdy, když si je odpovědí stoprocentně jistý (naprostá jistota je zde klíčový prvek). Pokud neví, řekne "nevím" a jeho partner mu otočí kartičku druhou stranou, na níž je odpověď nebo řešení úkolu a současně nahlas řekne správný údaj. Kartičky mohou pro mladší spolužáky vyrobit žáci z vyšších ročníků. Nejtěžší je odnaučit žáky hádat, protože právě k tomu je klasická výuka vede. Nedopustit chybu je u tohoto druhu učení vedoucího k automatizaci klíčové.
Přirozenou situací, která navozuje spolupráci a umožňuje rozvoj sociálních a komunikačních dovedností, je záměrné poskytnutí pouze jedné společné pomůcky a také vytvoření jen jednoho společného výstupu. Zde je důležité jasně specifikovat minimální požadavek (např. "Vaše práce bude hotova, když budete mít napsána alespoň tři pro a tři proti k danému problému." "Každá dvojice napíše společně alespoň šest vět, v nichž použije přímou řeč.").
Co všechno se dá dávat za úkoly do dvojic, může být předmětem setkání celého pedagogického sboru, takže z nápadů pak může vzniknout materiál - kartotéka námětů, která se rozmnoží pro všechny a která se jednou za čas může revidovat a doplňovat. Pro inspiraci uvádíme několik typů úkolů, které jsou použitelné v různých předmětech:
Lze doporučit zásadu začít v rámci klasické hodiny po "malých kapkách" - pravidelně každou hodinu zařazovat raději dvě až tři několikaminutové aktivity do dvojic, než občas jednu delší. Například zrekapitulovat učivo minulé hodiny v pěti bodech, zadat metodu Co víme..., zkontrolovat si navzájem výsledky, vymyslet navzájem dva příklady k řešení atd. Už v této fázi by měla být zařazována reflexe procesu.
Dvojice by měly zpočátku pracovat spíše na bázi přátelských vztahů, právě tak je možné sestavovat dvojice náhodně (pro delší práci v rámci jedné hodiny). To se dá využít současně výukově - například učitel žákům náhodně rozdá lístečky, kde jsou zlomky a na jiných desetinná čísla. Mají se najít dvojice se stejnou hodnotou (1/4 a 0,25). Samozřejmě všude tam, kde je potřebné zajistit efektivitu práce dvojice (třeba se do dvojice dostanou dva velmi slabí žáci nebo je úroveň partnerů velmi rozdílná), je možná intervence učitele (třeba doplnění na trojice, osobní pomoc, určení některých dvojic učitelem apod.).
Na tento text navazují články Sestavování stabilních kooperativních skupin a Reflexe procesu.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
