Odborný článek

Práce ve dvojicích

17. 9. 2007 Základní vzdělávání
Autor
Ing. Jana Nováčková
Spoluautoři
Pavel Kopřiva
Dobromila Nevolová

Anotace

Příspěvek popisuje metodu práce ve dvojicích a představuje možné náměty pro úkoly do dvojic.

Příspěvek byl převzat z publikace nakladatelství Verlag Dashöfer "Školní vzdělávací program krok za krokem" (Kapitola 1/3.3.2, s. 1 - 3, aktualizace červenec 2005).
www.dashofer.cz


Tento text navazuje na články Kooperativní učení jako metoda výuky a Příprava na kooperativní výuku.


Asi i ten nejtradičnější učitel zadá občas nějaký úkol do dvojic. Zavedení časté práce ve dvojicích je již významným posunem od klasické výuky k modernějším trendům. Tato fáze může trvat podle úrovně sociálních a komunikačních dovedností dost dlouho, rozhodně není třeba spěchat k větším skupinkám.

Kooperativní instrukce

V této fázi si učitel může trénovat přeformulovávání instrukcí z individuální (či dokonce soutěživé) práce na instrukce kooperativní. Například běžné je opakování látky frontálním způsobem - učitel se ptá, žáci se hlásí, vyvolat se dá jen jeden. Kdo se nechce zapojit, ten se prostě nehlásí, spoléhá na to, že přednost budou mít hlásící se spolužáci. Stačilo by zadat otázku a dát instrukci, aby si odpověď sdělili žáci ve dvojicích. V tu chvíli je aktivní celá třída. Odpověď může říct buď učitel sám nebo někdo z žáků a pokračuje se další otázkou.

Co víme - co chceme vědět - co jsme se naučili

Rovněž výklad nové látky je možné začít úkolem do dvojic - aby žáci napsali, co o daném tématu vědí, ale právě tak je důležité, aby zformulovali otázky, co by se chtěli dozvědět. Tato metoda může mít i třetí část - Co jsme se naučili, kde se žáci učí shrnout hlavní body nově naučeného i porovnávat, zda odpovědi jsou skutečně odpověďmi na dané otázky (posiluje se tím například rozvoj kompetence komunikativní). To, co se žáci naučí ve dvojicích, bude potom jednou z často užívaných metod i v pozdějších kooperativních skupinách.

"Drilovací" kartičky

Další významnou metodou s využitím práce ve dvojicích jsou "drilovací" kartičky. Různé kartičky jsou běžně používanou pomůckou ve výuce. Význam těchto kartiček spočívá v tom, že propojí aktivitu ve dvojicích s procvičováním těch informací a dovedností, které si musí žák zautomatizovat. Mezinárodní srovnávání ukazují, že úspěch žáků v naší škole hodně závisí na tom, zda se narodili v rodině, která jim s učením pomáhá, nebo mají tu smůlu, že to jejich rodina nedělá. Přitom zautomatizování psaní, čtení i počítání je základem pro vše další. "Drilovací" kartičky jsou způsobem, jak tyto věci naučit všechny žáky ve škole a nespoléhat na "záskok" rodiny. Jejich podstata tkví v tom, že jeden žák z dvojice ukazuje druhému přední stranu kartičky s jednoduchým úkolem (třeba s násobilkou, chemickými značkami či dalšími úkoly k zautomatizování). Druhý žák odpovídá, ovšem pouze tehdy, když si je odpovědí stoprocentně jistý (naprostá jistota je zde klíčový prvek). Pokud neví, řekne "nevím" a jeho partner mu otočí kartičku druhou stranou, na níž je odpověď nebo řešení úkolu a současně nahlas řekne správný údaj. Kartičky mohou pro mladší spolužáky vyrobit žáci z vyšších ročníků. Nejtěžší je odnaučit žáky hádat, protože právě k tomu je klasická výuka vede. Nedopustit chybu je u tohoto druhu učení vedoucího k automatizaci klíčové.

Práce s jednou pomůckou

Přirozenou situací, která navozuje spolupráci a umožňuje rozvoj sociálních a komunikačních dovedností, je záměrné poskytnutí pouze jedné společné pomůcky a také vytvoření jen jednoho společného výstupu. Zde je důležité jasně specifikovat minimální požadavek (např. "Vaše práce bude hotova, když budete mít napsána alespoň tři pro a tři proti k danému problému." "Každá dvojice napíše společně alespoň šest vět, v nichž použije přímou řeč.").

Náměty pro úkoly do dvojic

Co všechno se dá dávat za úkoly do dvojic, může být předmětem setkání celého pedagogického sboru, takže z nápadů pak může vzniknout materiál - kartotéka námětů, která se rozmnoží pro všechny a která se jednou za čas může revidovat a doplňovat. Pro inspiraci uvádíme několik typů úkolů, které jsou použitelné v různých předmětech:

  • práce s odbornou literaturou - společné vyhledávání v encyklopedii, slovníku, klíči, učebnici apod.
  • zachycení nejdůležitějších poznatků o určitém tématu
  • společný zápis učiva do sešitů, výpisky z učebnice
  • porovnávání a doplnění společných zápisků
  • jeden z dvojice vymýšlí úkoly pro druhého - libovolně nebo podle zadání (na procvičování i opakování)
  • tvoření otázek k tématu - pokládají si je navzájem, ostatním, učiteli
  • rozdělení úkolu na části - pak vzájemné doplnění, kompletace
  • vytváření myšlenkové mapy
  • argumentace pro - proti
  • shrnutí informací
  • společné řešení problému, zadaného úkolu
  • vymýšlení křížovek, kvízů, tajenek a jejich řešení pro další dvojice
  • vytváření pracovních listů
  • z části textu tvořit otázky pro druhého
  • hledání společných (podobných) a rozdílných znaků
  • paměťové hry - zapamatovat si ve dvojici co nejvíce předložených jevů
  • vzájemná kontrola správnosti a oprava různých úkolů (domácí úkoly, výsledky, odpovědi...)
  • vzájemné vyzkoušení
  • výroba pomůcek
  • společná příprava referátů
  • spolupráce na domácích úkolech
Raději více kratších aktivit než jedna delší

Lze doporučit zásadu začít v rámci klasické hodiny po "malých kapkách" - pravidelně každou hodinu zařazovat raději dvě až tři několikaminutové aktivity do dvojic, než občas jednu delší. Například zrekapitulovat učivo minulé hodiny v pěti bodech, zadat metodu Co víme..., zkontrolovat si navzájem výsledky, vymyslet navzájem dva příklady k řešení atd. Už v této fázi by měla být zařazována reflexe procesu.

Utváření dvojic

Dvojice by měly zpočátku pracovat spíše na bázi přátelských vztahů, právě tak je možné sestavovat dvojice náhodně (pro delší práci v rámci jedné hodiny). To se dá využít současně výukově - například učitel žákům náhodně rozdá lístečky, kde jsou zlomky a na jiných desetinná čísla. Mají se najít dvojice se stejnou hodnotou (1/4 a 0,25). Samozřejmě všude tam, kde je potřebné zajistit efektivitu práce dvojice (třeba se do dvojice dostanou dva velmi slabí žáci nebo je úroveň partnerů velmi rozdílná), je možná intervence učitele (třeba doplnění na trojice, osobní pomoc, určení některých dvojic učitelem apod.).


Na tento text navazují články Sestavování stabilních kooperativních skupin a Reflexe procesu.


Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Ing. Jana Nováčková

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Ostatní