Motto: Hlas (mluvní či zpěvní) je výpovědí o mně – o mé zdravotní, fyzické a duševní kondici i o mém momentálním stavu.
Práce s dětmi přináší učiteli (vychovateli) nejen úžasné chvíle naplnění a radosti ze vzájemného obdarování, ale představuje také velkou psychickou zátěž, která mnohdy zasahuje i do osobního života pedagoga. Je mnoho způsobů, jak tomu předcházet. Jednou z cest je sebeuvědomování a sebepoznávání na základě práce s tělem, dechem a hlasem. Věříme, že využíváním dále popisovaných cvičení získáte mnohé podněty pro zlepšení své duševní, tělesné i hlasové kondice.
Mnohá relaxační, harmonizující a aktivizující cvičení uváděná v průběhu následujících statí mají univerzální platnost. Můžeme jich využít též při práci s dětmi v rámci pěveckého či dramatického kroužku nebo při hlasové výchově v klasickém dětském sboru.
Tělesné a duševní se navzájem ovlivňuje
V každé situaci pracuje lidský organismus v jednotě. Psychika ovlivňuje tělesné a platí to i naopak. Ze zkušenosti víme, že strach nebo neustálý psychický nátlak „usedají do každé buňky“ našeho těla. V důsledku svalové tenze se tělo „zavírá“, dech se stává úsečným, neplnohodnotným. Nedostatek kyslíku dále posiluje stav úzkosti. Navíc psychické a tělesné napětí mnohdy přetrvává, i když stresová situace již pominula.
Psychické sdělení se projektuje do tělesného
Z postoje, gest, výrazu očí nebo z celkové mimiky lze vyčíst, v jakém duševním stavu se jedinec právě nachází. K zlepšení naší duševní a tělesné kondice můžeme cíleně využít znalostí o vzájemné podmíněnosti psychických a tělesných procesů. Pojítkem mezi oběma je dech, respektive bránice. Na bránici se setkává tělesné s duševním. Bránice jako důležitý dechový sval citlivě reaguje na stav naší duše (smích, pláč, pocit klidu, nervozity, únavy apod.), ale též na to, jak držíme své tělo. Bránice má vedle dechové i důležitou posturální funkci – ovlivňuje kvalitu držení těla.
Profesní hlasová únava
Nejčastějšími „spouštěči“ hlasových obtíží – vedle chybného užívání hlasu při hlasové indispozici v době nemoci – bývá stres a psychická únava. Oba tyto duševní stavy se promítají do držení těla, ovlivňují způsob dýchání, a tudíž i tvoření hlasu. Například při páté vyučovací hodině učitel stojí jinak než na počátku pracovního dne.
Psychická únava ho podvědomě nutí pracovat „úsporně“, začne si „hovět“, a to jak v postoji, tak v dikci. „Šetří si hlas.“ Paradoxně však následkem toho jeho hlas zcela ztrácí dechovou oporu a znělost! Povolené tělo a nedokonalá výslovnost (zejména souhlásek) „zkracují“ dech, který je pak mělký, vychází shora z ramen místo zdola – od bránice. Při zesílení hlasu tento svrchní dech směřuje silou do hlasivek. Vzniklému dechovému přetlaku se hrtan brání sevřením a vytažením nahoru. Mění se kvalita hlasu. Zní v nepřirozené vyšší hlasové poloze, je emočně přepjatý. Tento typicky „učitelský“ hlas je pro mluvčího namáhavý a navíc evokuje v posluchačích podrážděnost a neklid. V obraně před nepříjemným hlasem pedagoga děti často „vypínají“, nevnímají, co učitel sděluje.
Velké zatížení mluvního hlasu ve spojení s psychickou a tělesnou nepohodou může při dlouhodobém působení vést až k hlasovým poruchám*.
Je třeba si uvědomit, že při stresu a mluvení v indispozici pracují dech a hlasivky v „chybném režimu“. Opakováním zažité situace si organismus na tento „forsírovaný“ způsob tvoření hlasu zvykne a používá ho i v situacích, kdy již mimořádné okolnosti pominuly.
Fyziologická (tj. správná) funkce je „překryta“ chybným návykem. Je dobré znát cvičení, která pomohou obnovit tělesnou a duševní harmonii a otevřou hlasu cestu zpět k jeho zdravé funkci a příjemnému znění.
Nasloucháme svému tělu
V průběhu života postupně ztrácíme schopnost naslouchat impulzům, které k nám vysílá náš organismus. Snadno pak podlehneme mnohým zlozvykům, jež následně vnímáme jako „normální“ a pro nás osobité. V těle se tak nepozorovaně fixují svalová napětí, která ovlivňují naši duševní a tělesnou kondici. Uvědomíme-li si své chybné návyky a podaří-li se nám nežádoucí napětí uvolnit, kvalita našeho života se zlepší. Uvedeme zde místa v těle, kde se zpravidla chybná svalová napětí koncentrují.
Místa tělesných přepětí
Nežádoucí napětí „zasáhnou“ buď celé tělo, nebo se usadí výrazněji v některé z jeho oblastí.
Jsou to:
- ramena a šíje,
- dolní čelist (resp. svaly v okolí čelistního kloubu a brady),
- kořen jazyka a závěsné svaly hrtanu,
- bederní páteř.
Speciální pozornost zasluhuje solární oblast (trojúhelník mezi spodními volnými žebry a dolní částí hrudní kosti). Stálé napětí v této části brání prohloubenému dechu, a tedy i psychickému uvolnění (např. odblokování úzkosti).
Hledání pocitu uvolnění, aktivity a harmonie
Pokusme se v sobě postupně nalézt příjemný pocit svalové vyváženosti. Začneme tím, že budeme sledovat jednotlivé části těla a uvědomovat si míru svalového uvolnění a napětí ve výše zmíněných oblastech. Naučíme-li se při cvičení dané místo pocitově lokalizovat, pak již v běžném životě neunikne naší pozornosti „varovný“ signál, který avizuje vznikající problém. Jednotlivá cvičení tak vedou k „pocitovému vědomí“ aktuálního stavu v určité svalové oblasti a zároveň mají relaxační účinek.
Cílem cvičení je
a) uvolnění nežádoucí tenze a probuzení psychické a tělesné aktivity,
b) navození klidného, prohloubeného dechu,
c) vytvoření podmínek pro správnou tvorbu hlasu.
Poznámky ke cvičení:
- V průběhu cvičení je vhodné s plným vědomím sledovat změny, které nastávají v oblasti svalů i v naší psychice.
- Veškeré uvolňovací a protahovací cviky budeme vždy provádět s výdechem, případně výdech ozvučíme hlasem v libovolné, pro nás pohodlné hlasové poloze.
- Protože jde o nápravu svalové koordinace, která je řízena CNS (jde tedy o docílení změny v řídícím centru, tj. v našem mozku), budeme cviky provádět v situacích, které jsou pro tělo a psychiku nezvyklé. CNS tak musí hledat nová, efektivní řešení.
Hry a cvičení harmonizující a aktivizující jednotlivé tělesné oblasti
Symboly uváděné u jednotlivých her a cvičení:
U označuje hry a cvičení, které jsou určeny pro pedagoga.
I je symbol pro individuální práci s jedním dítětem.
S je symbol pro společnou práci s celou skupinou dětí.
Uvolnění celého těla
Cíl: Pohotové odstranění psychického a tělesného přepětí.
Kdy použít: Únava, stres, uvolnění hlasového napětí (učitelského hlasu).
(1) Na diskotéce U, I, S
Měkkými poskoky v postoji mírně rozkročmo „vyklepeme“ z těla všechno napětí. Ruce při tom volně až od ramen ledabyle, bez jakéhokoli záměru, komíhají kolem těla, hlava balancuje na všechny strany, kolena jsou lehce pokrčená. Bederní oblast je bez napětí, boky se „natřásají“. Čelist volně klesá, jazyk leží pasivně v ústech, jeho široká špička se dotýká spodního rtu. Hlas se s výdechem rozezní v libovolné poloze lehce na jeee, jaaa, jooo. Zvuk je „vyklepáván“ až od bránice, s vnitřním úsměvem mu nasloucháme. Teprve s povolením napětí v hlasivkách při jejich lehkém rozeznění dojde vedle uvolnění celého těla i k psychickému uvolnění. Po chvíli cvičení se cítíme lehčí, starosti ztrácejí svou naléhavost, v těle se rozprostře klid spojený s prohloubeným dýcháním.
Volná ramena a zátylek
Cíl: Uvolnění ramen a zátylku, tj. vytvoření podmínek pro volné dýchání a zdravé znění hlasu.
Kdy použít: K psychickému zklidnění, k uvolnění cesty dechu do bránice (ztuhlá ramena tomu brání), pro zkvalitnění znělosti hlasu (volná ramena otevřou cestu k znělému propojení rezonančních prostor v hlavě a v hrudi).
(2) Zahoď ruku U, I, S
Rameno zvedneme k uším a po chvíli uvolníme, ruka bezvládně klesne dolů. Totéž uděláme druhým ramenem a pak oběma společně. Vnímáme volnost v pažích.